středa 5. září 2018

Lubomír Martínek - Olej do ohně

Milý čtenářský deníčku,

Olej do ohně jsem měla na seznamu proto, že měl být o migraci a navíc byl oceněn Magnesií Literou. No o migraci přímo nebyl, spíš o pocitu vykořenění, a kvalita na mě byla asi až příliš vysoká.

zdroj: goodreads.com

Kniha se skládá z několika povídek a jedné novely. Všechny se odehrávají v nějakém, asi francouzském, středomořském přístavu. Každá se zabývá jedním nebo dvěma lidmi, většinou přistěhovalci, kteří žijí ve zmíněném přístavu. A všichni jsou divní.

V první povídce se chlápek rozhodne potrestat ženskou, která akorát všechny uráží, tím, že se stane jejím životním partnerem a připraví ji o všechny známé. Jiná je o muži, který unese nějakého zazobance, aby se mu pomstil, a týrá ho nekonečnou samotou a monotóností.

Většina hrdinů mi nebyla sympatická, často mě vyloženě štvali. Nejhorší byl všudypřítomný názor, že lidé jsou především zlí, proradní, nezaslouží si odpuštění a kdo měl chvíli štěstí, brzy o něj přijde. Autor má asi pocit, že tak to ve světě chodí, ale já to vidím úplně jinak.

Nejhorší pro mě byla závěrečná novela. Kapitán a dva staří přátelé se vydají na prázdninovou plavbu na Madeiru. Nekonečné bezvětří zhoršují stejně nekonečné debaty fanatického křesťana a skeptického ateisty. Sledovat rozhovory, ke konci spíš hádky, dvou umanutých blbečků mi nepřišlo vůbec obohacující, protože názory obou byly hrozně jednostranné. Na druhou stranu jsem si připadala lepší než oni, protože nad oběma bych zvládla debatu vyhrát levou zadní.

Příběhy se mi většinou moc nelíbily, autorovo vidění světa mi přišlo hrozně jednostranné. Ale zároveň mu nemůžu upřít věrohodnost, s jakou jednotlivé postavy vykreslil, některé mám pořád v paměti, i když už jsem knížku dočetla před měsícem. A za to si tři hvězdičky zaslouží.

Závěrečné hodnocení: