09/02/2024

J. M. Coetzee - Youth

Milý čtenářský deníčku,

o tuhle knížku jsem zakopla v jednom charitativním obchůdku v Anglii. Namátkou jsem ji otevřela zrovna na stránce, kde vypravěč líčí svojí práci programátora pro IBM v šedesátých letech a to mě tak zaujalo, že jsem si ji musela hned koupit (navíc jsem věděla, že autor patří mezi vyhlášené anglofonní autory 2. poloviny 20. století). I když nakonec byla o něčem docela jiném, stejně mě hodně bavila.

zdroj: goodreads.com

Citát: Dancing makes sense only when it is interpreted as something else, something that people prefer not to admit. That something else is the real thing: the dance is merely a cover. Inviting a girl to dance stands for inviting her to have intercourse; accepting the invitation stands for agreeing to have intercourse; and dancing is a miming and foreshadowing of intercourse. So obvious are the correspondences that he wonders why people bother with dancing at all. Why the dressing up, why the ritual motions; why the huge sham?

Nejlepší scéna: Špatně se mi vybírá, ale nejvíc mě asi bavily scény z práce, kdy dělá, co ho nebaví, není v tom nikterak dobrý, ale zároveň ho to pohodlně uživí. Připadalo mi, že programátora mohl tehdy dělat kdekdo.

Nejhorší scéna: Vadilo mi jeho chování k ženám, tak přezíravé, povýšené. Ale patřilo to k jeho charakteru a době, ve které žil.

Zajímavost o knize: Dnes bychom ji nazvali autofikcí, před dvaceti lety ale tahle nálepka ještě možná neexistovala.

Zajímavost o autorovi: V roce 2003 získal Nobelovu cenu.

Zásadní myšlenka: Mladistvé nadšení (a naivitu) nakonec vždycky vystřídá pragmatismus.

Něco pro mě nového: Detaily z programátorova života v šedesátých letech. Právě tehdy začali mezi programátory převládat muži.

Můj názor: Hlavní hrdina byl nesnesitelné hovádko, které si myslelo, že mu svět sám padne k nohám, protože přece jednou se ukáže, že je výjimečný umělec. Přesto narozdíl třeba od Věnováno Ráchel mi nelezl na nervy, bavilo mě číst o jeho životních peripetiích a se zájmem jsem sledovala, jak ho společnost pomalu formuje do škatulky "normálního člověka".

Myslím, že autor dobře zachytil tu ztrátu iluzí, únavu ze stereotypu a taky tu neodolatelnou chuť pohodlného živobytí. Zároveň, i když patří mezi "bílé muže", pořád jakožto přistěhovalec naráží na drobné překážky, kvůli kterým nemá šanci se prosadit mezi úzkou skupinkou společností uznávaných umělců.

Kniha je druhou ze čtyř z autobiografické série Scenes from Provincial Life (český překlad se mi najít nepovedlo). Rozhodně si chci přečíst i ty ostatní, zvlášť Chlapecvtí o dětství v Jihoafrické republice bude určitě zajímavé.

Podobné knihy: Věnováno Ráchel (Martin Amis), Sobota (Ian McEwan)

Hodnocení: