24/02/2021

Jakuba Katalpa - Doupě

Milý čtenářský deníčku,

od Katalpy jsem četla skvělé Němce, ale na Zuzanin dech se nechystám, na další knihu o holokaustu nemám náladu. Mezi nimi vyšlo ještě Doupě, ke kterému jsem se dostala až teď a které, bohužel, kvality dvou svých sester nedosahuje.

zdroj: goodreads.com

Citát: V hobbymarketu na okraji Prahy si jí nikdo nevšímá. Mohla by tu zůstat do večera, ohmatávat zboží vystavené v policích a nikomu by to nepřipadalo podivné. Kromě ní. Zvláštní osamocenost, kterou generuje dav, Květu skličuje. (V dnešním kontextu úplná sci-fi scéna)

Nejhorší scéna: Celá linka o umírající Akiko byla děsivá.

Zajímavost o knize: Prvotním podnětem k doupěti byla návštěva panelákových sklepů.

Zásadní myšlenka: Míjení mezi nejbližšími lidmi, osamělost a různé způsoby, jak se s ní vyrovnat. Ten Květin nakonec možná funguje, ale stejně jako ostatní působí zvláštně a vypadají jako nějaké pomocné úniky před neúprosnou realitou.

Můj názor: Nejdřív jsem se nemohla začíst, vadilo mi nepravidelné střídání kapitol. V druhé půlce knihy už jsem si ke každé lince našla cestu a autorka upustila od stylistických kudrlin a vyprávění bylo přímočařejší. Jenže v podstatě žádný z hrdinů mi nepřirostl k srdci, kombinace mi přišla zvláštní, a já nevím, taková nesympatická. Nebylo to špatné, ale vlastně si neumím představit, že bych tuhle knihu komukoliv doporučila.

Podobné knihy: Anežka (Viktorie Hanišová), Pod sněhem (Petra Soukupová)

Hodnocení: 

Martin Řezníček - Rozpojené státy

Milý čtenářský deníčku,

před pár lety jsem četla knihu Jakuba Szántó o jeho novinářském pobytu v Izraeli, která se mi mc líbila. Doufala jsem, že nová kniha o Spojených státech od dalšího zpravodaje České televize bude podobně dobrá, ale, bohužel, trochu mě zklamala.

zdroj: goodreads.com

Citát: Nelze ovšem stanovit, zda byl vliv tak silný, že dokázal s výsledky pohnout a hlasování ve prospěch Donalda Trumpa rozhodnout. Netroufly si na to veřejně ani zpravodajské služby. A tak tento otazník zůstane pravděpodobně navždy bez uspokojivé tečky.

Nejlepší kapitola: Ta o vzdělání. Líbily se mi postřehy o tom, jak nestálý školní kolektiv umocňuje individualismus a zároveň zvyšuje riziko sociálně-patologických jevů.

Nejhorší kapitola: O Kim Novakové, vlastně teď už ani nevím, o čem byla. Celkově mi přišla první část s českými kořeny nejslabší.

Zajímavost o knize: Překvapilo mě, že se umístila mezi nejprodávanějšími knihami minulého roku.

Zásadní myšlenka: Donald Trump z velmi bohaté rodiny a sám přehazující miliony vidlemi vyvolal v běžném Američanovi, že je stejný jako on, že má stejné problémy, že je úplně chápe. A kecal...

Něco pro mě nového: Různé informace o amerických základních školách a nebo třeba o americkém dobrovolnictví.

Můj názor: Kniha mě bohužel trochu zklamala. Čekala jsem hluboký vhled do americké společnosti českou optikou, ale nějak mi přišlo, že autor zůstal většinou spíš na povrchu nebo šel po příbězích ale do nějakých obecných pravd, které by mi nějak významěji osvětlily Trumpův úspěch, jsem se nedočkala. Ale možná jich je tak málo a jsou tak obyčejné, že mě zklamala spíš jejich jednoduchost než nutně špatné podání.

Podobné knihy: Za oponou války (Jakub Szántó)

Hodnocení: 

13/02/2021

David Vann - Akvárium

Milý čtenářský deníčku,

na tuhle knihu jsem před časem pořád narážela, ale dlouho jsem si říkala, že ji číst nechci, že bude příliš drsná a navíc nezapadala do mého cíle číst méně anglických autorů. Nakonec mě sociální sítě zlomily a já nelituji.

zdroj: goodreads.com

Citát 1: Pamatuju si, jak to řekl. Řekl, že jsem v bezpečí. Vždycky uměl říct tu správnou věc. Objala jsem ho, rukama jsem se mu pověsila kolem krku. Potřebovala jsem někoho, kdo by mě podržel. Vlasy suché jako tráva, kostnatá ramena, nikde nic měkkého, brnění jako mořský koník a stejnė tak ošklivý, ale visela jsem na něm jako na vlastním korálu. 

Citát 2: Steve si klekl vedle mámy, schoulené v posteli, a položil na ni ruku. Sheri, řekl. Miluju tě a neopustím tě. A Caitlin tě bude mít vždycky na světě ze všech nejradši. Každou vteřinu tě sleduje a podle toho, co zrovna prožíváš, vyvozuje, jestli je svět dobrý místo, nebo jestli se řítí k zániku. Je to tvoje dcera.   

Nejlepší scéna: Když Caitlin poprvé přespává u své kamarádky Šalíni.

Nejhorší scéna: Když se matka pokálí do postele jen aby své dceři ukázala, jaké to bylo, když se musela starat o svojí matku na konci života. Vůbec celá tahle pasáž mi přišla naprosto odporná a taky nevěrohodná. Já si prostě neumím představit matku, která by něco takového svému dítěti jen kvůli nějakému principu, svému egu, udělala.

Zajímavost o knize: V doslovu psali, že tenhle příběh vlastně patří mezi ty pozitivnější, které autor napsal. To mě naprosto přesvědčilo o tom, že žádné další knihy od něj bych číst nemohla.

Zajímavost o autorovi: Jako malý byl fascinován rybami a vlastnil několik akvárií. Myslím, že je to na jejich popisech dobře vidět. Jeho otec spáchal sebevraždu a to velmi poznamenalo jeho vztah s matkou.

Zásadní myšlenka: Opět použiju citaci: "Jeden život není schopen se vcítit do druhého." Autor s touhle myšlenkou pracuje zejména ve vztahu mezi rodiči a dětmi a nepochopení se vine celou knihou. Pozitivní je, že nejstarší generace si už je tohoto problému vědoma a snaží se aspoň o odpuštění.

Něco pro mě nového: Pohled na byt jako na akvárium.

Můj názor: Námět skvělý, propojení s rybami v akváriu báječné. Jediné, čemu prostě nevěřím, je postava matky. Chápala jsem její zkratkovité jednání, kdy třeba dceru uhodila nebo když na ní ječela a kategoricky zakazovala. Zároveň bylo vidět, že dceru miluje a chce pro ní to nejlepší, co jí může dát. Vůbec mi do toho nesedí týrání, aby jí dokázala, že má pravdu. Copak by rodič třeba znásilnil svoje dítě jen proto, aby pochopilo, jak strašné to je, a kvůli tomu nenavazovalo romantické vztahy?

Podobné knihy: Houbařka (Viktorie Hanišová), Pouta (Delphine de Vigan), Vrány (Petra Dvořáková)

Hodnocení: 

N. K. Jemisin - Kamenné nebe

Milý čtenářský deníčku,

tak jsem ji dočetla, tu vychvalovanou sérii na pomezí sci-fi a fantasy s výraznými rysy angažované literatury. S odstupem několika dní musím říct, že ve mně závěr zanechal mnohem slabší dojem než bych očekávala.

zdroj: goodreads.com


Citát:  Jenže… Skaffa ji ochránil před zbojníky - i před otcem. Utěšoval ji, když se bála, večer ji ukládal do postele. Viděla ho, jak bojuje se svou surovou povahou i se samým Zeměm, aby mohl být tím rodičem, kterého potřebuje. Pomohl jí, aby se měla ráda taková, jaká je.
A matka? Ty. Tys pro ni nic takového neudělala.

Zásadní myšlenka: V tomhle díle mi přišlo, že se autorka nejvíc soustředí na vztah mezi dítětem a rodiči. Avšak to, co hrdinové řešili, mi přišlo hrozně vzdálené mé osobní zkušenosti, proto se mě to nijak zvlášť nedotklo.

Něco pro mě nového: Magie pocházející z života a zdánlivě neomezený zdroj v nitru Země. Takže planeta žije! A lidé, kteří ho chtějí bezohledně čerpat.

Můj názor: Závěr série rozkryl všechna tajemství a neměla jsem pocit, že cokoliv zůstalo nedořešeno, tak to mám ráda. Zároveň zde byla spousta napětí, intriky, závěrečný epický souboj. Tím se rozhodně přiblížila k průměru svého žánru, což mě osobně možná maličko zklamalo.

Podobné knihy: Předchozí díly série

Hodnocení: 

06/02/2021

Mariko Tamakiová - Jedno obyčejný léto

Milý čtenářský deníčku,

minulý rok jsem dala šanci pár komiksům a docela ráda bych v tom pokračovala. Sice mi čtení s obrázky zatím dělá trochu problém, prostě nejsem vizuální typ, ale zatím jsem odhodlaná to zkoušet. Proto jsem sáhla k sestře do knihovny a půjčila si loni Liberaturou vychvalovaný komiks Jedno obyčejný léto. Nadšená jsem nebyla, ale pár okamžiků si budu pamatovat ještě dlouho.

zdroj: goodreads.com


Citát: Rose: Ty ještě pořád chceš další dítě. Matka: Ne. Já - R: Tak proč tu pořád máš ty knížky o miminech? M: Ach jo, Rose. Když. Když jsem se s tátou začali pokoušet. Nevěděla jsem - R: JEŽIŠI. BUĎ ZTICHA. Mně je to FUK!

Nejlepší scéna: Když se hoky baví o tom, kdy a jak jim začnou růst prsa.

Zajímavost o autorovi: Autorky jsou sestřenice, jedna píše, druhá kreslí a prý jim to jde samo.

Zásadní myšlenka: V Liberatuře zmiňovali, že Rose je přesně ve věku, kdy si myslí, že už zaslechnutým debatám rozumí a zná jejich jedinou správnou interpretaci. Následným jednáním pak svému okolí může docela ublížit.

Něco pro mě nového: Spousta obrazů a předělů, obrazy bez textu, které jen navozují atmosféru a zachycují zvuky z prostředí.

Můj názor: Nejdřív jsem si komiks přečetla přišel mi takový nijaký. Díky Liberatuře jsem si víc uvědomila, čím to bylo. Zápletky se odehrávají tak nějak nezřetelně, text plyne, nic se neděje a přitom se všechno mění. To mi nevyhovuje, ale s odstupem umím ocenit, proč to tak autorky chtěly. Nejvíc mě ale oslovil ten kontrast mezi dospívající Rose a ještě dětskou Windy. A také to puberťácké přesvědčení, že už všemu rozumí, na všechno mají názor, ale ještě neumí zhodnotit situaci z více pohledů, chybí jim pochopení pro druhé, kteří mají jiné zkušenosti nebo názory. Někteří z toho nikdy nevyrostou...

Podobné knihy: Soběstačný (Zuzana Dostálová), Vrány (Petra Dvořáková)

Hodnocení: 

Sajjid Kašua - A bylo jitro

Milý čtenářský deníčku,

pokud člověk nechce číst českou nebo anglickou literaturu, překvapivě často skončí v Izraeli. Četla jsem toho už docela dost, ale A bylo jitro je rozhodně první kniha z pohledu izraeleského Araba. Nepřišla mi úplně nejčtivější, ale po obsahové stránce se mi zdá skvělá.

zdroj: goodreads.com

Citát: S třesoucím se tělem, zakrytým jen širokými bílými spodky, kráčí druhý dělník po prknech a nese bílou vlajku. Snaží se přejít na druhou stranu, krok po kroku, pomalu, klekne si na kolena a pokusí se plazit přes mrtvolu prvního dělníka, kterého zastřelili. Znovu se ozve střelba. Druhý dělník se nehýbe, leží na druhově mrtvole.

Nejhorší scéna: Když se sousedi vrhnou na vypravěčovu rodinu, protože vidí, že má umělé mléko pro kojence. Vyplení jim dva domy a seberou z nich všechno jídlo. Už dříve jim navíc ukradli vodu.

Zajímavost o autorovi: Sám je izraelský Arab a novinář. Přesto že jeho mateřštinou je arabština, píše hebrejsky. V roce 2014 emigroval do Spojených států se slovy, že se do Izraele nikdy nevrátí, protože nemůže vystát rasismus Židů vůči Arabům.

Zásadní myšlenka: Mírové smlouvy neberou ohledy na místní. Možná nemůžou, ale rozhodně nechtějí.

Něco pro mě nového: Celkové vylíčení pozice izraelských Arabů, o kterých jsem do teď měla jen velmi málo informací. Sice jsem četla knihu Černá vdova, ale tam jsem jejich postavení nechápala jako celospolečenský problém, spíš důsledek chování hlavních hrdinů.

Můj názor: Ze začátku jsem se mi nedařilo se začíst a vadily mi neustále odbočky do minulosti. V druhé polovině ale začaly skládat komplexní obrázek společnosti izraelských Arabů. Ke konci jsem se nemohla odtrhnout a doufala jsem, že se uvěznění obyvatelé brzy vrátí k běžnému životu a jejich utrpení skončí. Bez následků to bohužel nebylo.

Podobné knihy: Černá vdova (Yasmina Khadra), Nebudu nenávidět (Izzeldin Abuelaish), Dům u měšity (Kader Abdolah)

Hodnocení: