The School of Life - Things Never to Tell Children

Milý čtenářský deníčku,

obávám se, že k této knížce vyprodukuju víc slov než ona samotná obsahuje. Malá, obrázková knížka z dílny School of life mě jako obvykle nadchla.

zdroj: goodreads.com

Citát: His life may seem grim. It wasn't really. It just wasn't what we're tought to expect.

Nejlepší scéna: Ráno v hotelu, kam vzal králík svojí manželku, aby se usmířili.

Nejhorší scéna: Když nenašel práci, která by ho bavila a dávala mu smysl.

Zásadní myšlenka: Přesvědčujeme děti, že je čeká šťastný, naplněný život zalitý sluncem a plný lásky. Ale on takový často vůbec není.

Něco pro mě nového: Opravdu děti vychovávám s neopodstatněnou nadějí ve svět?

Můj názor: Pěkně ilustrovaná knížečka o se zajímavou, i když dost depresivní myšlenkou. Skvělý dárek pro všechny rodiče.

Podobné knihy: Malá máma (Lenka Sadvarová), Bezdětná (Monika Baudišová)

Hodnocení: 

Simon Mawer - Mendelův trpaslík

Milý čtenářský deníčku,

Mendelova trpaslíka jsem si pustila trochu z nudy a bez valných očekávání jako audioknihu zdarma od Českého rozhlasu. Překvapivě mě úplně pohltila, i když zpětně si uvědomuju, že nejde o žádné veledílo.

zdroj: goodreads.com

Citát: Natáhl jsem se a zaklepal na recepční pult. „Volali mě. Prý mám telefon.“
Recepční vykoukla přes okraj pultu. Vlasová čára jí vybíhala špičkou do středu čela, ušní boltce měla přisedlé. Takových věcí si všimnete. Váš mozek se na ně postupně naladí. Hnědé oči. Hnědé vlasy. Fenotypově normální. Když mě uviděla, postřehl jsem na její tváři sled povědomých výrazů: překvapení, odpor, soucit, jedno se slévalo s druhým a nad tím vším se vznášela zřejmá pochybnost. „Mám tu hovor pro doktora Lamberta,“ řekla.
„To jsem já.“
„Vy jste doktor Lambert?“
„Ano, já jsem doktor Lambert.“

Nejlepší scéna: Popis návštěvy normálního člověka v bytě trpaslíka.

Zajímavost o knize: V angličtině vyšla už v roce 1997 a dosáhla slušného úspěchu, i když nezískala žádnou konkrétní cenu.

Zajímavost o autorovi: Učil (nebo možná ještě učí?) ve škole v Itálii biologii. Napsal tři knihy o Česku a zdá se, že za to může právě Gregor Mendel, o kterého se jako biolog zajímal, a díky románu o něm si k Brnu a Česku vybudoval blízký vztah.

Zásadní myšlenka: Náš svět je zatím stále velmi nepřátelský k lidem, kteří se nějak výrazněji odlišují od majority.

Něco pro mě nového: Životní příběh Gregora Mendela a srozumitelně vysvětlené základní genetické principy. Taky jsem žasla nad tím, jak byl jeho tehdejší výzkum zdlouhavý.

Můj názor: Igorovi Barešovi tahle audiokniha strašně sedla. Znám ho ještě například z Gentlemana v Moskvě, ale toho se mi ani po několika zoufalých pokusech nedaří doposlouchat, příšerně se u něj nudím a nedokážu udržet pozornost. Mendeleho trpaslík má přitom podobnou strukturu, ale naštěstí mě dokonale vtáhl.

Bavil mě zvolený formát, který kombinuje současný život trpaslíka Bena Lamberta a vyprávění o životě jeho prapředka Gregora Mendela. Současná dějová linka mi přišla zábavnější, ale obě se v zásadě hezky doplňují.

Vadilo mi časté opakování, Ben si neustále stěžuje na tytéž problémy, jak se na něj lidi blbě dívají, jak jsou věci kolem něj moc velké a vůbec. Samozřejmě, že on si to uvědomuje na každém kroku, ale jako čtenáře mě to po stém zopakování začalo nudit. Taky mi vadila jeho posedlost sexem, vychloubání, že penis je to jediné, co má na něm velikost jako u normálního muže. Často postavy kolem sebe ve své hlavě svléká a hlavou mu běží spousta dalších nechutných myšlenek. Podotýkám, že tím chci autora vlastně ocenit, protože mám pocit, že stvořil bohatou, plastickou postavu, třebaže mně nesympatickou.

Rozhodně doporučuju jako nenáročnou audioknihu na zajímavé téma. Zároveň si myslím, že při čtení by mě nebavila a považovala bych ji za ztrátu času, protože nerozebírá téma, které by mi připadalo nějak zásadní. Na to abych dokázala soucítit s hlavním hrdinou, mi byl příliš protivný.

Podobné knihy: Skleněný pokoj (Sion Mawer), Amsterdam (Iam McEwan), Chirurg (Petra Dvořáková)

Hodnocení: 

Jostein Gaarder - Loutkář

Milý čtenářský deníčku,

Jostein Gaarder napsal světový bestseller Sofiin svět, ale bohužel další jeho knihy nedosahují takových kvalit. Neměla jsem od Loutkáře vysoká očekávání, takže mě nijak nezklamal. Bude patřit mezi knihy, které rychle zapomenu.

zdroj: goodreads.com

Citát: Když jsme na cestách, beru ho často s sebou, a to nejen kvůli němu, ale i proto, abych měl s kým mluvit. Dny jsou často dlouhé a já nejsem žádný televizní maniak, ale rád si v hotelovém pokoji posedím s Pellem na ruce. Oba máme nevyčerpatelné zásoby témat a já jsem pořád upřímně zvědav, co si Pelle o tom či onom myslí. U snídaně často vidím, manželské páry, které spolu mlčí, možná proto, že už nemají o čem mluvit. Takových je mi upřímně líto.

Nejlepší scéna: Popis romantického vztahu, který prožíval s taxikářkou. A pak to překvapení, když se ukáže, že ji vůbec neznal...

Nejhorší scéna: Úvodní pohřeb, kde dlouze popisuje všechny nebožtíkovy příbuzné. Na to, jak jsem obvykle ve jménech marná, se mu vlastně docela povedlo všechny vystihnout, ale nebavilo mě to, takový úvod mi přišel vypravěčsky zoufale neobratný. Zvlášť když jím začíná dopis jedné z členek popisované rodiny.

Zajímavost o knize: Předposlední autorova kniha. Překvapuje mě, že i přes její kritiku vyšel v Česku také jeho následující román Tak akorát.

Zásadní myšlenka: Osamělost nebo podivínství, co bylo dřív?

Něco pro mě nového: Ostrov Gotland. Podle popisu se mi zdá jako pěkné místo pro autentickou, severskou dovolenou.

Můj názor: Od začátku jsem autorovi vůbec nevěřila formu dopisu. A moje pochybnosti se jen prohlubovaly, jak se ukazovalo, že psaní bude mít přes dvě stě padesát stran. Chápala jsem, že díky tomu docílil určitého napětí, které vlastně docela fungovalo, ale jsem si jistá, že zručnější spisovatel by našel jiné, přirozenější cesty.

Samotná postava Jakopa mi přišla skvěle vymyšlená a opravdu mě bavilo sledovat, jak se odvíjel jeho život. Postřehy osamělého muže se občas přesně strefily do situace a jindy zůstával naprosto slepý k věcem, jež by většina lidí považovala za zjevné.

Jak už jsem poznamenala v úvodu, z děje mi toho moc neutkvělo. Z knihy si odnáším především hlavního hrdinu a pak možná větší citlivost k jazykově příbuzným slovům, i když většinou mě zdlouhavý výklad spíš obtěžoval, nezdálo se mi, že by nějak posunoval děj nebo aspoň sloužil jako metafora k němu. Nemyslím si, že bych někdy v budoucnu Loutkáře někomu doporučila.

Podobné knihy: Ladič (Anna Vovsová), Potíže s empatií (Gavin Extence)

Hodnocení: 

Lucie Faulerová - Smrtholka

Milý čtenářský deníčku,

Smrtholka získala Evropskou cenu za literaturu, čímž se rozhodně dostala na můj seznam knih k přečtení. Bohužel mě dost zklamala, přišla mi dost nesrozumitelná.

zdroj: goodreads.com

Citát: Chvíli jen mlčíme. S Adamem se dobře mlčí. I brečí. Je důležitý mít člověka, se kterým se dobře brečí.

Nejlepší scéna: Bavily mě různé esoterické seance v místní sokolovně. Touha po něčem, co nás přesahuje schovaná do ironie a sarkasmu.

Nejhorší scéna: Podrobné popisy toho, jak se hlavní hrdinka sebepoškozuje. Opravdu živě jsem si dokázala představit, jak se cítí ona, ale hlavně jak to vnímalo okolí. Nebylo to vůbec příjemné.

Zajímavost o knize: Kniha byla zatím přeložena do chorvatštiny a španělštiny.

Zajímavost o autorovi: Napsala disertační práci o nespolehlivém vypravěči. Bohužel není k dispozici on-line.

Zásadní myšlenka: Proč jsem si toho nevšimla. Vždyť teď to vidím úplně jasně.

Můj názor: Knihou jsem se prokousávala dlouho, nebavila mě a pocity hlavní hrdinky mi byly hodně vzdálené. Způsob vyprávění mi připadal originální, výstižný, ale zároveň mě otravovalo, jak se strašně opakuje a hrozně dlouho trvá, než se čtenář dozví něco dalšího. Zároveň si uvědomuju, že to dokonale vystihuje repetitivní, sebemrskačské myšlenky, které hrdince neustále běžely hlavou.

Rozhodně jde o knihu, která svou kvalitou zdaleka převyšuje většinu české produkce a evropskou cenu si zasloužila. Bohužel, musím přiznat, že já osobně preferuji přímočařejší knihy, protože pak si umím sebe lépe představit v podobných situacích nebo spíš snadněji hledám paralely ke svému prožívání. U Smrtholky nakonec převládla forma nad obsahem, který se mě kvůli tomu nijak osobně nedotkl.

Podobné knihy: Svatá hlava (Hana D. Lehečková), Jezero (Bianca Bellová), Houbařka (Viktorie Hanišová)

Hodnocení: 

Červená propiska - 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny

Milý čtenářský deníčku,

Červenou propisku sleduju na Instagramu a myslím, že je to snad jediný účet, který mi skutečně přináší nějakou hodnotu. Očekávala jsem podobnou stručnost i v knize, takže mě překvapily delší kapitoly o číslovkách nebo zájmenech. Většinou příjemně.

zdroj: goodreads.com

Nejlepší perlička: Rozhodně ta o číslovkách. Například jsem netušila, že je rozdíl, když napíšu 20% (přídavné jméno) a 20 % (podstatné jméno).

Nejhorší perlička: O skloňování zájmena jenž, pouze vypsaly tabulky a nějaký rozšiřující komentář téměř chyběl.

Zajímavost o autorovi: Dvě kamarádky z vysoké školy: Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková.

Zásadní myšlenka: To, že se slovo vyskytuje v článcích na internetu nebo na obalech výrobků neznamená, že je pravopisně správně.

Něco pro mě nového: Ližiny na střeše auta nemají nic společného s lyžemi, takže se píšou s měkkým i. A spousta dalších podobných chytáků.

Můj názor: Líbilo se mi zpracování, témata a přiložené diktáty. Občas mě mrzelo, že se autorky pustily do výkladu nějakého složitějšího tématu a nemohly ho na malém prostoru celé obsáhnout. Asi by mi přišlo lepší, přehlednější, kdyby se omezily skutečně jen na 100 izolovaných jazykových perliček, ale rozebraly je se všemi možnými příklady.

Vím, že píšu se spoustou hrubek, bylo to tak vždy a ani používání Wordu a pečlivé čtení mě jich nikdy nezbaví. Ale teď aspoň vím o několika dalších, na které můžu myslet. Těším se na druhý díl.

Hodnocení: 

Patrick Lencioni - The Five Disfunctions of a Team: A Leadership Fable

Milý čtenářský deníčku,

na konci listopadu jsem absolvovala kurz na scrum mastera. Otevřel mi oči v tom, jaká je vlastně role téhle postavy ve vývojářském týmu. Jedinou jeho zodpovědností je, aby se tým neustále zlepšoval. Takže potřebuje znalosti z facilitace, a hlavně týmového koučinku. Lektorka nám doporučila několik knížek, z nichž jsem zatím přečetla jen tuhle jednu. Popisované věci mi dávaly smysl.

zdroj: goodreads.com

Citát: Jeff ran staff meetings as though he were a student body president reading from a textbook on protocol. He always published an agenda before each meeting, and then distributed detailed minutes afterward. And unlike most other high-tech companies, his meetings usually began on time and always concluded exactly when they were scheduled to end. The fact that nothing ever seemed to get done during those meetings didn't appear to bother him.  

Nejlepší scéna: Doba mezi prvním a druhým setkáním v hotelu, během které jeden manažerů společnost opustil. Opravdu jsem nečekala, že to bude zrovna tahle osoba. A i další změny, hlavně v závěru, mě překvapily.

Nejhorší scéna: Popis toho, jak lidé mezi sebou získávají důvěru tím, že si udělají nějaké osobnostní testy, sdílí mezi sebou výsledky a díky tomu si pak víc rozumí a důvěřují. Pochybuju, že to tak skutečně může fungovat.

Zajímavost o knize: Vyšla už před dvaceti lety, na Goodreads má přes sto tisíc hodnocení a celkově získala trochu přes čtyři hvězdičky. Myslím, že to ukazuje na její nadčasovost a určitou pravdivost. 

Zajímavost o autorovi: Dřív pracoval jako manažer v několika korporátech, teď má vlastní konzultantskou firmu a jezdí po konferencích.

Zásadní myšlenka: Nejdůležitější je si v týmu vzájemně věřit. Bez toho se nehneme dál.

Něco pro mě nového: Postava hlavní šéfky a její způsob, jak přistupovat k lidem. Nejdřív pozorovat, pak učit a zároveň být schopná udělat těžká rozhodnutí.

Můj názor: Oceňuju autorův nápad předat svou teorii formou příběhu, který se skutečně snadno zapamatuje. Navíc se mu ho povedlo napsat docela obstojně, takže se dobře četl, obsahoval nečekané zvraty a zároveň spoustu praktických příkladů situací, které nebyly jednoduché.

Druhá, mnohem kratší část obsahuje výklad autorovy teorie, rekapituluje ji a poskytuje několik jasných návodů, jak tým posunout na další úroveň v pyramidě dovedností. K této části se očekávám budu vracet a čerpat z ní inspiraci pro různé týmové aktivity.

Ze svojí pozice nemůžu hodnotit, jestli předestřená teorie platí. Ani knihu nemůžu porovnat s podobnými příručkami, protože jsem žádnou jinou nečetla. Můžu jen říct, že se mi četla dobře, neměla jsem pocit, že se autor opakuje, a většině toho, co popsal, jsem ochotná věřit a vyzkoušet to. Proto dávám čtyři hvězdičky. Páté se bojím, protože ji nemám s čím porovnat.

Podobné knihy: ???

Hodnocení: