17/01/2019

Jiří Hájíček - Dešťová hůl

Milý čtenářský deníčku,

po dokonalém Vyhnání Gerty Schnirch, mě Hájíčkova Dešťová hůl trochu zklamala. Příběh insomniaka v krizi středního věku, jehož vášní jsou katastrální mapy, mě moc nezaujal.

zdroj: audiolibrix.com

Hlavní hrdina Zbyněk pracuje jako správce pozemků jihočeské univerzity. Podepisuje smlouvy s pronajímateli, hledá vlastníky pozemků, které univerzita sice používá, ale vlastně se neví, komu patří, a do toho řeší rodinnou krizi se svojí ženou, která ne a ne otěhotnět. Stejně jako se nedaří najít řešení tohoto jejího zdravotního problému, stejně tak nic nepomáhá na Zbyňkovu nespavost.

Překvapivě tyto dvě, podle mě naprosto zásadní, linky zůstanou neuzavřené. Nic se nezmění, a jiné životní epizody na ně nemají žádný vliv. Já chápu, že tím autor chtěl zdůraznit, že něco se prostě nedá vyřešit, ale stejně mě to naštvalo, protože v románu chci, aby všechny události vedly odněkud někam a ne naopak.

Zásadním příběhem je tady setkání s bývalou přítelkyní z mládí, které chce pomoci vyřešit nějaký majetko-právní problém týkající se pozemků jejího bezdětného strýčka, které nějak záhadně změnily majitele. Tenhle příběh mě docela bavil, i když mi přišel asi nudnější než ten v Rybí krvi. Mám Hájíčka a jeho portréty venkova prostě ráda.

Co mi ale vadilo hodně, bylo audio zpracování. Martin Pechlát je vynikající herec a jeho hlas se k hlavní postavě ohromně hodil. Ale režie tentokrát nějak zaspala. V knize je asi spousta předělů, graficky znázorněných prázdným řádkem nebo pár tečkami, ale v audiverzi tohle oddělení úplně chybí. Pechlátův hlas plyne bez pauzy a já najednou poslouchám něco úplně jiného než před chvílí. Občas vyprávění začne tím, co se děje teď, a v tom začne vykládat, co tomu předcházelo. Pak se znovu vrací k tomu, co se děje teď a v nějaké další kapitole k tomu, co se dělo v tamtu chvíli. Nejsem schopná ti to ani popsat, Deníčku, takže se nedá čekat, že tyhle skoky budou stravitelné pro posluchače. Já chápu, že knihu nechtěli upravovat a taky chápu, že když uzavírá trilogii a dva předchozí díly jako audioknížky vyšly, tak že tu poslední nemůžou nenatočit. Jenže originál se svou stavbou textu na audioknihu nehodil, takže bez textových úprav to dopadlo neslavně.

Závěrečné hodnocení: 

Muriel Barberyová - S elegancí ježka

Milý čtenářský deníčku,

další z řady knih, které jsem četla díky Československému čtenářskému klubu na Goodreads. Navíc s oxymorónem v názvu, takže se hodí i do letošní čtenářské výzvy! Jinak mě ale S elegancí ježka tolik nepotěšilo.

zdroj: goodreads.com

Hlavní hrdinka je postarší domovnice jednoho luxusního domu v Paříži. Tváří se jako protivná šedá myš, ale ve skutečnosti je velice inteligentní, miluje filozofii, ruské romány a asijské filmy. Je však přesvědčená, že tuhle svojí identitu musí pečlivě skrývat, protože jinak by se mohla dostat do velkých problémů. Kromě toho tu máme dvanáctiletou, opět chytrou a uzavřenou, dívku, které je svět tak protivný, že se rozhodne na konci školního roku spáchat sebevraždu.

Většina čtenářů se mnou sice nesouhlasila, ale mě přišla uvěřitelnější ta puberťačka než domovnice. Akorát bych jí změnila věk z dvanácti na patnáct, ale jinak mi přišlo, že to docela sedí. Chytré, často celkem trefné úvahy o okolí, sklony k depresi, nulová empatie, takový malý Aspergáček.

Naopak domovnici Reneé jsem prostě nechápala. Přišlo mi, že žije stále v devatenáctém století a řeší problémy jako postavy z románů Viktora Huga. Nevyčnívat, držet se své kasty, mít slušné živobytí a čas na své koníčky. Na všechny být protivná, protože když bude milá, dojde k tragédii.

Ze začátku to vypadá, že si autorka dala za cíl napsat Sofiin svět pro dospělé. Reneé odkazuje na známé filozofy a polemizuje s jejich názory a teoriemi. Postupně se kniha přehoupne víc do dějové linky, které mi přišla mnohem slabší. Autorka napsala ještě dvě knihy, ale ty se prý moc nepovedly, tak asi nemá talent na vystavění dobré zápletky.

Překvapuje mě, že kniha měla tak veliký úspěch. Pamatuji si, že když vyšla v Čechách, hodně se o ní mluvilo a podle anotace i ve Francii kralovala žebříčkům prodejnosti po mnoho týdnů. Asi to bude tím, že hodně lidí má pocit, že se musí skrývat, přizpůsobit se a nevyčnívat, takže se ztotožňují s hlavní hrdinkou. Mě je tenhle pocit cizí a doufám, že se mnou i celé generaci Y, proto si myslím, že za třicet let se na román budeme koukat podobně jako na budovatelské romány z doby socialismu.

Ještě na závěr něco o závěru. V poslední scéně dojde k události, která Reneé utvrdí v tom, že má zůstat, kde je její místo, naopak Palome ji interpretuje opačně, díky ní zjistí, že smysl života je v pomoci ostatním a konečně začne dělat něco užitečného. Vlastně to je asi geniální myšlenka, že stejné povahy lišící se jen věkem dospějí k tak radikálně odlišným závěrům. Když tak o tom přemýšlím, asi bych knize měla zvýšit hodnocení...

Závěrečné hodnocení: 

Michael Chabon - Měsíční svit

Milý čtenářský deníčku,

další kniha od mého oblíbence Chabona nezklamala. Stylem se totiž blíží jeho nejslavnějším Úžasným dobrodružstvím Kavaliera a Claye, díky kterým jsem si ho zamilovala.

zdroj: kosmas.cz
Michael Chabon se rozhodl vyprávět pravdivý příběh o svém děděckovi, až na situace, kdy se jeho vzpomínky s těmi dědečkovými neschodují nebo bylo potřeba je trochu pozměnit, aby v románu zapadly na správné místo. Autor sám vystupuje v knize jako vypravěč, který z dědečkových vyprávění na smrtelném loži, matčiných utajených vzpomínek a vlastních zážitků sestavuje dědečkův příběh. Jeho cílem ale není představit ho vlastní rodině, tu by možná některé skutečnosti až příliš šokovaly, ale spíš veřejnosti na příběhu blízkého příbuzného ilustrovat události, které tvořily dvacáté století.

Po obsahové i jazykové stránce se mi román moc líbil. Je pravda, že jsem ho četla docela dlouho a trochu se mi vlekl, ale důvodem bylo spíš množství stran a nedostatek času, než že by byl text nějak těžkopádný. Chabon si vybral dokonalý námět, příběh uvěřitelný, ale ne úplně obyčejný. Nepotřebuje prostředky magického realismu ani nějakou tragédii, ať už životní, přírodní nebo historickou. Vypráví prostě příběh muže, který je jako každý z nás svým způsobem unikátní, ale zároveň ničím výjimečný.

Nedám mu čtyři hvězdičky, protože mi vadil nesoulad mezi tím, že vypraveč se tváří, že jen sděluje dědečkovy zážitky, ale dodává do nich detaily a barvité metafory, které určitě nejsou od dědečka samotného. Je to ale pouze malicherný logický rozpor, který můj matfyzácký mozek není schopen překonat, kdokoliv jiný by ho asi přehlédl a rozhodně bych nechtěla, aby se kvůli němu Chabon snažil napsat něco obyčejným jazykem, kterým mluvíme všichni.

Závěrečné hodnocení: 

11/01/2019

Kateřina Tučková - Vyhnání Gerty Schnirch

Milý čtenářský deníčku,

audiokniha Vyhnání Gerty Schnirch dlouhodobě kraluje žebříčku českých audioknih. Já jí rozhodně považuji za jednu z nejlepších, co jsem letos poslouchala.

zdroj: audiolibrix.com

Kniha vypráví strhující příběh brněnské Němky Gerty. Narodila se do do česko-německé rodiny za první republiky, ale za války se rodina přihlásila k německé národnosti. Otec byl nadšený nacista, bratr narukoval do armády, ale Gerta měla radši českou maminku a svojí českou kamarádku Janinku. Jenže na tom po válce nezáleželo, byla odsunuta jako všichni ostatní.

Líbilo se mi, že kniha nekončí tím, že Gerta dojde do Rakouska (kam tedy vlastně nikdy nedojde) nebo tím, že se usadí na českém venkově, ale pokračuje dál a líčí, jak se k národní ostudě postavili komunisti (jako spoustu jiných věcí ji prostě zametli pod koberec) a končí až smrtí Gerty v roce 2000, takže zachycuje i snahy po revoluci tuto část naší historie osvětlit a Němcům se omluvit.

Samozřejmě, že můžeme říct, že kniha je tendenční, že představuje jen jeden, zrovna opravdu nešťastný osud, ale že většina Němců si to přece zasloužila, protože oni se dřív napakovali na majetku vyhnaných Čechů a později zlikvidovaných Židů. A koneckonců i "nevinná" Gerta dostávala více potravinových lístků díky tomu, že byla Němka a ne Češka. Pro mě je nejdůležitější vidět, jak se společnost zvrhne pokud "jde o princip", když se chce pomstít a zvolí se rychlá řešení místo spravedlivých.

Audiokniha samotná nemá chybu. Hlas Vilmy Cibulkové přesně vystihuje osobnost Gerty Schnirch a herečka obratně zachází i s hlasy ostatních postav, nepřehrává, jen drobnou změnou tónu dosáhne dokonalého výsledku. Hudební předěly si moc nevybavuji, takže asi působily přesně tak, jak v danou chvíli měly. Zkrátka není co vytknout.

Závěrečné hodnocení: 

Jakub Szántó - Za oponou války

Milý čtenářský deníčku,

poprvé jsem si koupila knihu v akci Velký knižní čtvrtek. Člověk zaplatí nižší cenu a třetinu knihy dostane už asi deset dní před vydáním. Začala jsem ji číst hned, ale e-booky čtu v podstatě jen při cestování, kdy se mi nechce tahat velkou knížku, takže jsem ho dočetla až teď, kdy jsem zase začala dojíždět do práce.


Popravdě, Deníčku, ani bych knihu častěji číst nechtěla a už vůbec ne před spaním. Je plná tragických příběhů z válek a teroristických útoků. Naštěstí zároveň obsahuje spoustu příhod z novinářské praxe, které knihu trochu odlehčují.

Ze začátku jsem byla trochu zklamaná. Kratší kapitoly přeskakují z jednoho období do druhého a sice obsahují popis předcházejících událostí, ale na malém prostoru jsou tak zhuštěné, že mě příliš nebavilo je sledovat. Později jsem si buď na styl zvykla, ale možná se spíš kapitoly prodloužily a jejich styl se trochu ustálil.

Původně jsem doufala spíš v podrobnější pohled na události, které člověk zná ze zpráv, ale v tomto ohledu mě kniha překvapila jen málokdy. Mnohem zajímavější se ukázaly příběhy o novinářské praxi. Jak nezkušený novinář vyráží do válečných zón, jak navazuje kontakty, jak se cestuje s americkou armádou a podobně.

Rozhodně čtení nelituju. Jakub Szántó napsal zajímavou a širokému publiku přístupnou knihu. Já osobně bych asi dala přednost něčemu náročnějšímu, ale rozhodně byly kapitoly, které mě seznámily s něčím pro mě zcela novým.

Závěrečné hodnocení: 


02/01/2019

Andy Weir - Artemis

Milý čtenářský deníčku,

Artemis jsem si pořídila jen proto, že jsme jí společně četli na Československém klubu na Goodreads. Nechtěla jsem ztrácet čas jejím čtením, ale na poslouchání byla ideální.

zdroj: audiolibrix.com

Jde o naprosto klasické sci-fi bez ambice obsáhnout cokoliv hlubšího. Stejně jako v Marťanovi (viděla jsem jen film) i tady si autor vyhrál s technickými detaily, tentokrát podrobil analýze kolonizaci Měsíce.

Kolonie se jmenuje Artemis a skládá se z několika hermeticky uzavřených kopulí, ve kterých žije pár tisíc lidí. Hlavním zdrojem příjmů je zatím turismus, ale vypadá to, že brzy získá Měsíc díky unikátním přírodním podmínkám úplně nový zdroj příjmů.

V knize je spousta opravdu zajímavých detailů, které jsem si nikdy neuvědomila. Nízká gravitace znamená jinou dynamiku pohybu a čerstvým pozemšťanům dělá docela problémy. Venku je vakuum, takže jedním z velkých problémů je přehřívání, protože není vzduch, který by teplo přirozeně odváděl. Jiná přitažlivost znamená i jiný tlak a to znamená věčně studené kafe. Měsíc je sice docela soběstačný, ale spousta věcí se stále dováží ze země. Prostor v raketě je drahý a tak se poukázky na něj staly svébytným lunárním platidlem.

Příběh samotný nemá žádný přesah a vlastně ani nestojí za řeč. Hrdinka je možná sympatická, ale ten zlobivý typ s einsteinovským mozkem je už tak ohraný! Všechny ostatní postavy jsou ploché, nemají žádný vývoj. Ale kniha se dobře poslouchala, byla celkem napínavá a zároveň odpočinková.

Poprvé se mi stalo, že se mi moc nelíbila interpretace. Hlas Terezy Dočkalové sice dobře seděl k hlavní hrdince, i když v jejím podání zněla mladší než má být, ale když se snažila mluvit za jiné postavy, moc jsem jí to nevěřila. Druhý interpret se objevuje jen okrajově a celkem mi nevadil, i když zněl v pozdější fázi děje stejně naivně jako dítě, kterým byl na začátku příběhu.

Závěrečné hodnocení: 

Neil Gaiman - Severská mytologie

Milý čtenářský deníčku,

před koncem roku jsem dohnala resty s příspěvky o knížkách, ale už jsem nestihla uklidit si v šuplíčku s audioknihami. Takže se k tomu dostávám až teď. Nejdelší čas uplynul od doby, kdy jsem poslouchala Gaimanovu Severskou mytologii.

zdroj: audiolibrix.com

Upřímně, Deníčku, bylo to asi největší audioknižní zklamání minulého roku. Nechci říct, že by kniha byla špatná nebo dokonce špatně načtená, to vůbec! Ale tak nějak jsem čekala něco jiného, něco originálnějšího, zábavnějšího, bizardnějšího. Ale jde opravdu jen o převyprávění mýtů o bozích z Valhally.

To ale není vůbec málo a kvalitou se rozhodně vyrovná třeba známým Řeckým bájím a pověstem od Eduarda Petišky. Díky marvelovskému hrdinovi Thorovi jsou severské mýty hodně populární a jejich převyprávění mi konečně objasnilo vztahy mezi Lokim a Thorem, proč Ódin nemá oko a jak by měl skutečně vypadat Ragnarök.

Hlas Pavla Soukupa díky své hloubce a barvě zní přesně jako hlas zkušeného barda, který vypráví příběhy dávných hrdinů kolem ohně za chladného večera. Hudební předěly se také povedly, prostě není co vytknout.

Závěrečné hodnocení: