23/07/2018

Yaa Gyasi - Návrat domů

Milý čtenářský deníčku,

Návrat domů patří mezi knížky o událostech, o kterých jsem toho do teď moc nevěděla. Autorka vypráví příběhy dvou paralelních větví jedné černošské rodiny v průběhu posledních více než tří staletí. Diskriminace černochů a válka Severu proti Jihu jsou mi celkem jasné, ale až díky autorce to vše zapadlo do širšího kontextu.

zdroj: goodreads.com

Příběhy začínají u nevlastních sester jedné černošsky kdesi v Africe (přesněji v autorčině rodné Ghaně). Potomci jedné z nich se dostanou mezi otroky prodané do Ameriky, druhá má štěstí a zůstane v Africe, ale ani tam k nim osud není moc milý. Nakonec nechybí (nevědomé) setkání potomků obou sester a jejich návrat do Ghany, který ale pro oba znamená něco úplně jiného.

Každá kapitola je vlastně skoro samostatná povídka vyprávějící nejdůležitější část života jednoho z členů aktuální generace. Nejzajímavější pro mě byl začátek, který popisuje, jak se vlastně otrokářství v Africe rozjelo, kde se otroci brali a že v tom původní obyvatelé vůbec nejsou tak nevinně, jak jsem si dřív myslela.

Později mě víc bavily osudy rodiny z Ameriky, vypráví o otrokářství, vězení pro černochy, bídě Harlemu a podobných věcech. Africký příběh je jednodušší, tragédie jednotlivých členů jsou poněkud osobnější a nedají se vztáhnout na většinu africké populace.

Závěrečné propojení mi přišlo trochu prvoplánové, autorka chtěla knihu dopsat, dát jí nějakou pointu, zdůraznit důležitost kořenů, ale přišlo mi to celé poněkud neoriginální. Nicméně tato drobná vada knize v mých očích neubírá ani hvězdičku. Mám ráda čtivé knížky, ve kterých se kombinuje dobrý příběh a zajímavé reálie. Kromě konce jsem neměla pocit, že autorka jedno či druhé preferuje, kniha na mě působila velmi vyváženě a přirozeně. Takových znám málo, takže šup tam s pěti hvězdičkami.

Závěrečné hodnocení: 

Tom Michell - Co mě naučil tučňák

Milý čtenářský deníčku,

Co mě naučil tučňák už jsem poslouchala před hrozně dlouhou dobou, takže se o něm zmíním jen krátce. Audioknížka se mi moc líbila, tak nechci, aby úplně zapadla.

zdroj: audiolibrix.com

Kniha patří do kategorie memoárů, takže ať už se zdá příběh se zachráněným tučňákem jakkoliv neuvěřitelný, je pravdivý. Když bylo autorovi dvacet, vydal se jako učitel do Argentiny a tam se mu  povedlo zachránit tučňáka před smrtí v ropě, která vytekla do oceánu kdo-ví-odkud.

V knize popisuje, jak tučňáka myje, pašuje přes hranice zpátky do Argentiny (objevil ho na svém výletě do Uruguaye) a jak se postupně stává miláčkem všech žáků i personálu školy.

Svým dílem se snaží vzbudit ve čtenářích lásku k přírodě a zprostředkovat jim hřejivý příběh naděje o záchraně jednoho živého tvorečka. Doufá, že stejně jako on, i ostatní se i díky tomu začnou chovat ekologičtěji a budou si více vážit přírody kolem. Zároveň ale tento názor v knize nijak nezdůrazňuje, prostě z ní naprosto přirozeně vyplývá.

Interpretace neměla chybu a celkově myslím, že tvůrci vystihli atmosféru knihy dokonale. Nedávám pět hvězdiček, protože v době poslechu jsem nevěděla, že jde o autentické vzpomínky a příběh se mi zdál trošku nudný. Jako knihu bych si ho určitě nepřečetla. Ale jinak Tučňák bude patřit mezi audioknížky, ke kterým se budu ráda vracet kvůli jeho milému příběhu, který mi občas v záplavě depresivních válečných osudů nebo brutálních detektivek chybí.

Závěrečné hodnocení: 

04/07/2018

Robert Merle - Malevil

Milý čtenářský deníčku,

na knižním veletrhu jsem od Audiolibrixu dostala slevenku, kterou jsem použila na Malevil, desetihodinovou, vícehlasnou četbu románu Roberta Merleho. Jde sice o zkrácenou verzi původního textu, ale věřím, že vše podstatné bylo zachováno.

zdroj: audiolibrix.com

Hlavní roli namluvil můj oblíbený Martin Myšička. Vlastně většina knihy je jeho osobní vyprávění o prožitých událostech, za což jsem byla ráda, protože jsem se bála, že se v tolika hlasech budu ztrácet. To absolutně nehrozilo, navíc všichni herci mají výrazný projev, takže záměny nehrozí.

Samotný děj mě docela překvapil. Věděla jsem, že jde o postapokaliptický román, trochu jako den trifidů, ale místo oslepující záře a žravých kytek, tady došlo k ničivému výbuchu možná jaderných, ale nikoliv radioaktivních bomb a největším nebezpečím jsou si přeživší lidé navzájem.

Malevil je starobylé sídlo, v jehož sklepeních náhodou přežilo několik lidí. Dokonce i pár zvířat bylo schovaných, takže nezahynula při ničivé katastrofě, a tak se vytvoří nové soběstačné společenství, které se snaží přežít. Později se ukáže, že přežilo i několik lidí v nedaleké vesnici a do toho přijede loupeživá banda, která chce všechny okrást.

Oproti jiným podobným knihách, tady není žádný sci-fi prvek. Ke katastrofě došlo roku 1975, žádná daleká budoucnost se zbraněmi nebo zdivočelými kytkami. Postavy nejdřív řeší všechno kolem přežití, jak se postarat o zvířata a vypěstovat obilí na spálené zemi a k tomu přichází politika a vztahy ve skupině.

Na Malevilu jsou si sice všichni rovni a všichni hlasují při rozhodování o důležitých věcech, ale hlavní hrdina Emanuel, kterému Malevil patří, stále zůstává obecně uznávaným vůdcem komunity. V nedaleké vesnici si moc uzurpuje falešný potulný kněz a i když se tváří, že mu jde o dobro všech bez rozdílu, hlavně si chce naplnit svoje břicho a ostatní držet v šachu tak, aby nemohli jeho vládnoucí pozici ohrozit.

Tyhle úvahy o uspořádání společnosti po katastrofě byly z celé knihy nejzajímavější. V zásadě mi přišly všechny dost uvěřitelné, možná o tom potulném mnichovi jsem trochu pochybovala, ale spíš až když o tom přemýšlím zpětně než přímo při poslechu knihy.

Nejzvláštněji na mě asi působil středověký ráz života po katastrofě. Na Malevilu působil ještě docela přirozeně, ale ve vesnici se mi to moc nezdálo. Chápu, že bez elektřiny a benzinu spousta věcí nejde, ale nějak bych čekala víc pozůstatků moderní doby. Ale možná, že zbraně by opravdu byly to jediné, co by z moderních vynálezů zbylo. Tento středověký pocit navíc umocňuje předělová hudba.

Vůči audioknihám jsem poněkud nekritická, zdá se. Koneckonců zpříjemňují mi chvíle strávené nenáviděnými domácími pracemi a Malevilu se to dařilo skvěle. Možná byl o chlup horší než Dveře do léta, ale rozhodně to pořád stačí na pět hvězdiček.

Závěrečné hodnocení: