Julian Barnes - Než potkala mě

Milý čtenářský deníčku,

Julian Barnes se pro mě stane objevem tohoto roku. Než potkala mě možná nepatří mezi jeho nejznámější díla, ale já byla nadšená. Autor zde na malém prostoru a s velkou dávkou černého humoru rozebírá manželství, nevěru a relativitu paměti. To všechno jsou témata, která mě dlouhodobě fascinují.

zdroj: goodreads.com

Citát: Je něžný, chytrý, nenaparuje se, nevytahuje se a nekomanduje jako spousta příslušníků jeho pohlaví. To tvrdí většina jejích kamarádek a Ann s nimi ochotně souhlasila. Až do dneška. Graham jí postupně přestal připadat jiný než ostatní muži. Přestala cítit, že se o ni zajímá. Proměnil se v muže podobného druhým - láskou a úžasem ho naplňují vlastní emoce a zároveň bagatelizuje city své partnerky. Přešel na druhou stranu.  

Nejlepší scéna: Hlavní hrdina je na líbánkách s druhou ženou, užívá si je, vůbec si nepřipadá ženatý. Po dvou letech už ano.

Nejhorší scéna: Když si Graham přijde pro radu k Jackovi a ten si svoje moudra hrozně cucá z prstu, prdí a doprovází to rádoby vtipnými hláškami.

Zajímavost o knize: Podle doslovu se zdá, že stylem trochu vybočuje ze zbytku autorovy produkce, ale tématy nikoliv. Jde o jeho druhou knihu, napsal ji v 80. letech.

Zajímavost o autorovi: Za Vědomí konce získal Man Bookerovu cenu, už před tím byl několikrát nominován.

Zásadní myšlenka: Není důležité, co se v minulosti stalo, ale co si o tom dnes myslíme.

Něco pro mě nového: Celou dobu jsem měla neodbytný pocit, že děj se odehrává v New Yorku, ale přitom šlo celou dobu o Londýn. Zvláštní.

Můj názor: Jak už píšu v úvodu, autorův styl i témata mě nadchla. Zpětně jsem až překvapená, protože román napsal muž a témata bych taky označila za spíše chlapská, přesto ke mně nějakým způsobem promlouvala a spousta postřehů o manželství a partnerských vztazích vůbec mi přišla velmi vystižná. Samotná žárlivost je mi cizí, ale Grahamovu posedlost předchozími Anninými vztahy jsem dokázala tak nějak pochopit.

Nejzajímavější pro mě ale byla celkově práce s minulostí. Graham ví, že milenecké vztahy, které se odehrály dávno před tím, než ho Ann poznala, nejsou pro jejich současný vztah vůbec relevantní, ale sám sebe stále mučí představami, co v nich všechno prožila a jakou perspektivu jí to dává pro její současný vztah s ním, nudným univerzitním profesorem. Zdá se mi, že tím autor vyjadřuje, že jakékoliv zážitky se dají překroutit a čím jsou vzdálenější, tím důležitějšími se můžou stát, možná právě díky tomu, že si z nich pamatujeme pořád méně. Absurdní závěr jim dá ještě hrozivější rozměr. Sama se teď v myšlenkách často vracím do minulosti a autorův příspěvek k pohledu na její hodnocení se mi zdá v těchto dnech hodně inspirativní.

Hvězdičku strhávám za neodbytný pocit, že děj se odehrává v New Yorku, chybělo mi tu něco typicky anglického a také vyústění příběhu se mi zdálo trochu zvláštní, asi bych uvítala ještě pár stran navíc.

Podobné knihy: Sobota, Skořápka, Amsterdam (Ian McEwan)

Hodnocení:

Timur Vermes - Hladoví a sytí

Milý čtenářský deníčku,

tak předně na knížce chybí varování, že v ní umírají děti. Na jednu stranu jde o komedii, která si utahuje z politiků a televizní zábavy, na tu druhou tady máme stovky tisíc uprchlíků v rukách nemilosrdného autora, o které se čtenář prostě musí bát.

zdroj: goodreads.com

Citát: (přirovnání k nepřijímání uprchlíků Evropskou unií v roce 2015) „V poloprázdném člunu pak sedí lidé, kteří zabili jiné lidi jenom proto, aby se jim pohodlně sedělo. Jsou to vrazi a jejich čin je dostihne. Napřed se z něj zkusí nějak vymluvit. Pak ho budou ospravedlňovat. Což nepůjde, protože každý vidí, že člun je poloprázdný. Nakonec se tedy pokusí své kritiky umlčet. Už chápete?“

„Copak je to neodvratné?“ 

„Pochopitelně. Když v roce 2013 pluly na hladině Středozemního moře mrtvoly, provinili jsme se neposkytnutím pomoci. Jenže kdo by to přiznal? A tak si lidé, kteří v životě žádného uprchlíka neviděli, začali namlouvat, že jsou oběti. Tento první příklon k pravici byl naší reakcí na mrtvé, kteří zatím pluli dva tisíce kilometrů daleko.

Nejlepší scéna: Když si Nadache uvědomí svůj posvátný úkol zůstat s uprchlíky a dovést je do Německa. Všechny drobné výměny mezi ní a Lionelem, kdy ona je hloupá televizní hvězdička a on pragmatický muž, kterému by stačil dobrý život pro něj a pár přátel.

Nejhorší scéna: (Spoiler alert) Ta závěrečná. Nikdo mi jí z hlavy nevymaže, byla popsána velmi sugestivně, jako čtenář jsem cítila obrovskou bezmoc. Hlavně proto, že věřím, že ve skutečnosti bych to dopustila taky. Koneckonců, v malém měřítku se to teď děje na bělorusko-polské hranici.

Zajímavost o knize: Vlastně nejde tak úplně o komedii a někteří recenzenti autorovi právě tohle vyčítají. Zdá se jim, že nedostatek vtipu a přílišná délka způsobuje, že se děj moc táhne. Přiznám se, že jsem měla podobný pocit.

Zajímavost o autorovi: Pracoval jako novinář a také ghostwriter - psal knihy (nebo jen části?) pro jiné spisovatele.

Zásadní myšlenka: Problém uprchlíků je natolik komplexní a tolik lidí na něm chce vydělat, že zaujmout nějaké funkční a zároveň morální stanovisko je nemožné.

Něco pro mě nového: Vhled do televizní redakce, jak se připravuje scénář k pořadu, jehož tváří je nějaká známá hvězdička, ale všechny nápady jsou spíš z hlav dramaturgů, markeťáků a jiných členů realizačního týmu.

Můj názor: Nemůžu říct, že by děj měl spád. Extrémně mě nebavila linka bulvární novinářky a koneckonců i při sledování prostinké Nadache jsem dost trpěla. Při tom tyhle dvě patřily mezi nejvtipnější figury románu. Pomalá agónie ale nakonec dospěje k velkolepému, nečekanému závěru. Z něj sem si fakt sedla na zadek.

Zpětně oceňuju autorovu trpělivost s jakou před čtenáře dává různé střípky skládačky a absolutně mu znemožňuje zaujmout jakékoliv morální stanovisko. Když už něco začne vypadat schůdně, objeví se nová skutečnost, která tento postoj zcela zdiskredituje.

Proto nakonec dávám čtyři hvězdičky. Ten znepokojivý obraz v zrcadle, které nám Vermes nastavil, se nedá ignorovat a já o něm budu ještě dlouho přemýšlet. Kdyby to zvládl na tři sta stranách, byla bych radši, ale i těch skoro pět set za přečtení stojí.

Podobné knihy: Problém tří těles (Liou Cch'-sin), Hry bez hranic (Michal Kašpárek)

Hodnocení: 

Pavel Bareš - Meta

Milý čtenářský deníčku,

tak tohle byla pecka. Naprostá, dokonalá pecka. Skvělé české sci-fi o tom, co by se stalo s X-Meny, když by jejich hlavní náplní práce byla prezentace na instagramu. A taky o stalkingu, hledaní vlastní identity a prostě o všem, co člověk řeší, když studuje vysokou. A ani osm let od státnic mi ty problémy nepřišly banální.

zdroj: goodreads.com

Nejlepší scéna: Setkání s Matyášem ve foodcourtu v OC Nový Smíchov, kde ji pozoruje její pronásledovatel. (a tisíc dalších scén)

Nejhorší scéna: Retrospektivní vyprávění z doby rozchodu s Matyášem. Autor to sice udělal chytře, mluvil na úvod o počasí, aby bylo jasné, ve které časové rovině se děj odehrává, ale já byla natvrdlá a došlo mi to až docela pozdě a měla jsem v téhle části děje trochu guláš.

Zajímavost o knize: Jedno z prvních mainstreamově rozšířených českých sci-fi, které se dá zařadit do současné světové vlny angažované fantastiky (rasismus, feminismus, sexuální obtěžování, gender).

Zajímavost o autorovi: V rozhovoru s ním jsem četla, že na začátku byl nápad na svět a všechna ta vážná témata pak přišla sama, bylo to pro něj, jako by on sám seděl se čtenářem na pivu a řekl mu všechno, co si o světě myslí, pěkně bez obalu a kudrlinek.

Zásadní myšlenka: Ve světě nekonečných možností se špatně hledá vlastní identita.

Něco pro mě nového: Popis stalkingu a jeho vývoje od neškodných zpráv, na které by hrdinka klidně mohla reagovat smířlivěji, po nebezpečné vydírání, které ohrozí její zdraví a svobodu.

Můj názor: Záměrně jsem si o knize nic dopředu nečetla, jen jsem zaznamenala, jak jí někdo neustále chválí. Od první stránky mi bylo jasné, že se taky zařadím mezi nadšené fanoušky. Hlavní hrdinka je mi svojí povahou hodně blízká a její životní zkušenost se do značné míry shoduje s tou mojí. To znamená, že je celkem normální, docela chytrá, má komplikovaný vztah s matkou, věří ve feminismus, klimatickou změnu a vzájemný respekt. Navíc i její rodiče se rozvedli a tak jí v životě od určité chvíle chybí otec. Pořád nemůžu uvěřit, že tak skvělou ženskou postavu napsal chlap.

Líbil se mi civilní jazyk, působil na mě autenticky, přesně tak bych o svých zkušenostech psala, nebo spíš vyprávěla, já. Děj má spád, ale při tom to není hloupé defilé akčních scén se spoustou krve a zvonících nábojnic. Když pominu honičku na hřbitově (a propichování uší), umím si představit, že bych všechny tyhle věci mohla prožít taky. Kdybych si uměla změnit podobu obličeje.

Tím se dostávám k fantasknímu prvku. Super schopnosti byly skvěle vymyšlené a jejich použití v showbysnysu uvěřitelné, žádné logické zádrhely jsem nepozorovala. Zároveň je vidět, že autor sice vybudoval nadpřirozený svět, ale všechny věci, které hlavní hrdinka řeší, se vztahují k tomu našemu. Jen v knize dostávají atraktivnější kulisy a napínavou dějovou linku. Udržet tuhle rovnováhu bylo pro Bareše (aspoň podle rozhovorů) snadné, ale na literárním poli se mi zdá jeho talent výjimečný. Tleskám a těším se na další.

Podobné knihy: Páté roční období (N. K. Jemisin), série Poutníci (Becky Chambersová)

Hodnocení: