30/03/2022

Anna Burnsová - Mlíkař

Milý čtenářský deníčku,

málokdy se mi to stane, že po poslechu podcastu jdu a knihu si koupím. U Mlíkaře jsem po epizodě Liberatury s redaktorkou a překladatelkou nemohla odolat. Nezklamal!

zdroj: goodreads.com

Citát: (1) Tím myslela deprese, protože ty tatík míval: velký, obrovský, skřípavý, monstrózní, zachmuřený, nakažlivý, vraní, havraní, kavčí, samá rakev hrobka tíseň plíseň, kostlivci a lebky a kosti na pochodu bahnem k hrobu – takový deprese.

(2) No a pak tu byl samozřejmě zabiják, problém číslo jedna, nejzávažnější důvod, proč si správnýho partnera nevzít. Kdybyste si ho totiž vzali, tamtoho, toho, kterýho milujete a po kterým toužíte a který miluje vás a taky po vás touží, a ukázalo by se, že je to svazek opravdový a dobrý a překypující tím naprosto nejvíc naplňujícím štěstím, no, tak co kdyby vás tenhle báječný partner nepřestal milovat, co kdybyste vy nepřestali milovat jeho, a navíc by ani jednoho z vás nezabili z politických důvodů? Co všechna ta radostná navždy a až na věky? Jste si jistí, opravdu, ale opravdu jistí, že byste se s takovou vyhlídkou dokázali vypořádat?

(3) Momentálně se podvolovala jeho pažím, sama se ho pevně držela a zároveň se jí dařilo ho od sebe odstrkovat, přičemž ho ještě stihla upozornit „já tě asi nenávidim“, což znamenalo, že to není pravda, jelikož „já tě asi nenávidim“ je to samý jako „je možný, že tě nenávidim“, což je to samý jako „nevim, jestli tě nenávidim“, což je to samý jako „to neni pravda, že tě nenávidim, ach Bože, má lásko, miluju tě, pořád tě miluju, vždycky, vždycky jsem tě milovala a nikdy jsem tě milovat nepřestala“.

Nejlepší scéna: Hlavní hrdinka se v desetiminutové zóně pokouší pohřbít hlavu kočky.

Zajímavost o knize: Získala Bookerovu cenu. Překladatelka do češtiny si vytvořila několik verzí překladu prvních stránek, než našla tu správnou, nespisovnou. A za mě je ten překlad fantastický!

Zajímavost o autorovi: Vyrůstala v době irských nepokojů za nezávislost.

Zásadní myšlenka: Každý i ten nejběžnější čin může mít politický podtext. A nedá se tomu utéct, i když vás to vlasně nezajímá.

Něco pro mě nového: O situaci v Irsku před pár desítkami let jsem nevěděla téměř nic. Hodně jsem si toho dohledala a atmosféru jsem nasála. Teď mám neodolatelnou chuť odjet do Belfastu a zjistit, co tam z tohohle společenského rozdělení ještě zůstalo.

Můj názor: Styl knížky mě naprosto okouzlil, pohltil a měla jsem chuť vypsat si každou druhou větu. Zároveň mi to ale trochu kazil rozvleklý děj plný přeskakování a nepřehledných vysvětlivek. Text vyžaduje hodně pozornosti, čtení spíš po menších kouscích a žádný spěch. To já u knih neumím, takže proto dávám čtyři hvězdičky, myslím, že spoustu čtenářů to odradí. Na druhou stranu si říkám, že Mlíkař patří mezi ten druh románů, ke kterému se člověk může kdykoliv vrátit, otevřít na libovolné stránce a ponořit se do hustých, mazlavých vět, které ulpí na duši několik dalších dní.

Hrozně se mi líbila různá pojmenování pro postavy: jakože kluk, prášková holka, Někdo McNěkdo... My, co se nechytáme se jmény, se díky tomu neztrácíme ani ve velkém množství postav. Obdivovala jsem hloubku všech postav, vyzdvihla bych hlavě matku hlavní hrdinky a taky skutečného mlíkaře. Nedostanou nějak moc prostoru, ale přesto jsem měla pocit, že skutečně žijí.

Skvěle jsem se bavila u popisu místní feministické skupiny a jakým problémem byla pro odpůrce: „Když tu boudu dostanou,“ říkalo se ve čtvrti, „bůhví co tam budou provádět. To by tam taky mohly plánovat podvratnou činnost. To by se tam taky mohly voddávat homosexuálnímu styku. To by tam taky mohly vykonávat a podstupovat potraty,“ takže kostel ve výsledku samozřejmě řekl ne.

Tu knihu prostě miluju a budu se k ní vracet. Pořád.

Podobné knihy: Dívka, žena, jiné (Bernardine Evaristová) Meta (Pavel Bareš)

Hodnocení: 

28/03/2022

Jon McGregor - Rezervoár č. 13

Milý čtenářský deníčku,

tak tohle bylo obrovské zklamání. Skoro vždycky knížku dočtu, ale u téhle to prostě nešlo.

zdroj: databazeknih.cz

Citát: Nejspíš se prostě schovala, říkalo se. Bude někde v rokli. Podvrtla si kotník. Asi chce rodiče jen vystrašit. Říkalo se toho hodně. Lidé měli prostě nutkání otevřít pusu a mluvit, a bylo jim celkem jedno, co z nich vypadne.

Nejlepší scéna: Nejvíc mě bavila linka teenagerů, kteří pohřešovanou znali a postupně se zjišťovalo, jak moc.

Zajímavost o knize: Získala British Book Awards, což je taková britská Magnesia Litera. Úplně chápu proč, ta kniha je skvělá. Jen se nedá číst.

Zásadní myšlenka: Zmizení jedné dívky je jen vrchol ledovce složeného z traumat a tajemství obyvatel průměrné, anglické vesnice.

Něco pro mě nového: Termín "bahnění" tedy rození jehňat.

Můj názor: Autorův styl je okouzlující. V jedné větě odhalí nějakou šílenou pravdu o jedné z postav, aby ji v zápětí doplnil konstatováním, co se zrovna děje v přírodě nebo na zahradě. 

Vlastně by mě to docela bavilo číst, ani to není moc dlouhé, jenže já jsem úplně beznadějná v zapamatování si jmen. Pár postav mi utkvělo, třeba Su, která porodila dvojčata, nebo skupinka teenagerů (ale jednotlivce jsem od sebe vlastně odlišit nedokázala). Zbytek je pro mě naprosto nepřehledná skupinka obyvatel, jejichž osudy se postupně v malých porcích dozvídám. Kdyby aspoň na začátku byl seznam všech, jejich povolání a příbuzenských vztahů, hned bych se v tom vyznala o něco lépe. Takhle jsem někde za polovinou konstatovala, že se vlastně nechytám v ději, přelistovala jsem na konec, abych zjistila, jestli dojde v případu zmizelé Becky k nějakému průlomu, a pak jsem knihu s klidem odložila. Ráda dám autorovi ještě šanci, myslím, že je skvělý, ale musím si ověřit, kolik postav nasadil v jiných dílech.

Podobné knihy: Clayův most (Markus Zusak), Dědina (Petra Dvořáková)

Hodnocení: 

27/03/2022

Lidmila Kábrtová - Místa ve tmě

Milý čtenářský deníčku,

Koho vypijou lišky mě nadchlo proto jsem zprvu byla z Míst ve tmě trochu zklamaná. Ale čím déle jsem je četla a čím více o nich přemýšlím, tím lepší mi přijdou.

zdroj: goodreads.com

Citát: Ten rok už jsme za babičkou nepřijeli. A potom už taky ne, protože hned to další jaro umřela. Ale to jsem se dozvěděla až za spoustu let. Byla to tátova máma a táta za námi do města, kam jsme se od něj s mámou odstěhovaly, nejezdil. Ani za mnou nejezdil. Ani na narozeniny. Takže mi to neměl kdo říct.

Nejlepší scéna: Nejvíc mi utkvěla povídka o klukovi, který umí zastavoval výtah a v něm pak má sex se svými letními flirty. Hlavní hrdinka to snad rok nebo dva každé léto poslouchá, touží se do výtahu s ním dostat, ale když se jí to konečně povede, dopadne to tak, než jak si představovala.

Nejhorší scéna: Asi nejobyčejnější mi přišel příběh o chlápkovi, který na stejné romantické místo vezme dvě ženy po sobě, při čemž ta první to zjistí. Asi jsem zatím byla vždy na místě té druhé.

Zajímavost o knize: Původně na obálce mělo být červené, červavé jablko. Pak ale přes instagram sehnalo nakladatelství tašku autentických sklenáčů, tedy odrůdy, kterou autorka zmiňuje minimálně ve dvou povídkách.

Zajímavost o autorovi: Již dlouho pracuje v oddělení komunikace na ČVUT. Práce s texty o technice ji nutí pečlivě ověřovat i všechny odborné detaily, které použije v povídkách.

Zásadní myšlenka: Vnitřní peklo a nejistoty vůbec nemusí být navenek vidět. Ženy jako potlučená letní jablka.

Něco pro mě nového: Osobně jsem se dovedla ztotožnit asi s tisícem různých pocitů a situací vylíčených v knize, překvapilo mě, jak univerzální v tom případě musí být.

Můj názor: Nejdřív jsem si říkala, že čtu nějakou červenou knihovnu, společenský román, že je to trochu plytké. Jenže pak přicházely neuvěřitelně přesné detaily, traumata, která ovlivní na celý život. Třeba pohled na tabuly odjezdů a podvědomé hledání cílové stanice, ze které pochází muž, kterého hrdinka miluje. Nebo návštěva kostela, ve které jakoby kněz mluvil jen k hlavní hrdince, jen ona si najde v jeho kázání zprávu, díky níž se jí povede vymanit z beznadějného manželství.

V souvislosti s jablky si vždycky vybavím film Rebelové. Tereza si tam do deníčku kreslí a pak přeškrtává tenhle tradiční symbol panenství. Myslím, že bylo načase se od této mladistvé představy posunout k potlučeným letňákům a prozkoumat bolest, kterou v sobě nosí ženy, které o panenství přišly už dávno.

Nechci být úplně nekritická. Zvlášť vzájemné propojení povídek mi občas přišlo trochu násilné, jinde jsem si ho ani nevšimla. Když pominu kněze, nevybavuju jedinou další mužskou postavu, která by byla něčím víc než panákem v kulisách ženského příběhu. To je ale v povídkách obecně naprosto legální tvůrčí strategie. Každopádně celkový dojem z knížky mám víc než pozitivní a těším se, až si někdy přečtu její poslední povídkový román Čekání na spoušť.

Podobné knihy: Sítě (Petra dvořáková), Padaná letní jablka (Dora Čechova)

Hodnocení: 

Bea Uusma - Expedice: Můj milostný příběh

Milý čtenářský deníčku,

kamarád mě pozval do divadla na inscenaci podle téhle knížky, kamarádka ji vychválila a já si jí hned běžela koupit. A rozhodně se to vyplatilo, je nádhredná jak vizuálně, tak obsahově (představení ale proti tomu nestálo za nic).

zdroj: goodreads.com

Citát: ... dne 2. srpna zjistí, že led, po kterém jdou, se pohybuje na sever rychleji, než oni jdou na jih. ... Driftují... Couvají zpátky. V tomto okamžiku Nils přestává Anně psát. Rozhodnou se změnit kurz. 

K Sedmiostroví je to 220 kilometrů. Polárníci doufají, že k zásobárně doputují za šest nebo sedm týdnů.  

Když uplyne šest týdnů, jsou k Sedmiostroví blíž o 22,5 kilometru. 

Nejlepší scéna: Autorčina cesta za polární kruh, zkoumání barvy ledu a zklamání, že se na Bílý ostrov tentokrát nedostane.

Nejhorší scéna: Zavěrečné analýzy možných příčin smrti. Sice nabízí rozuzlení, ale jsou hodně dlouhé a opakují se.

Zajímavost o autorovi: Vystudovala medicínu, aby mohla porozumět pitevním protokolům polárníků a z nich vyvodit skutečnou příčinu smrti.

Zásadní myšlenka: Sledovat něčí naprosto iracionální zájem o sto let mrtvou expedici může být fascinující.

Něco pro mě nového: O této výpravě jsem vůbec nic nevěděla, vlastně nemám přehled o žádných polárnících, ale přesto mě popis jejich dobrodružství uhranul podobně jako autorku.

Můj názor: Tak především ta kniha je nádherně vizuálně zpracovaná. Černobílé fotografie, kresby, tabulky, barevné listy, to vše tvoří soudržný celek, který zároveň evokuje skutečný vědecký spis.

Ale teprve obsah knihy mi připadá skutečně výjimečný. Samozřejmě jednu rovinu tvoří pohnutý příběh švédských polárníků, kteří se bez velké přípravy a s přílišným optimismem vydali vstříc nehostinné zmrzlé poušti severního pólu. Na to, že šlo spíš o kancelářské krysy než skutečné dobrodruhy, přežili na své cestě opravdu dlouho. A linka Nilse Strindberga a jeho milované Anny by vydala na plnokrevný milostný román.

Jenže to pořád není to hlavní. Nejvíce mě dostal příběh samotné autorky. Její nezdolné odhodlání rozlousknout tajemství smrti tří vzduchoplavců, pečlivá rekonstrukce jejich putování a cesta jí samotné, která nesnáší zimu, za polární kruh jen proto, aby osobně navštívila ostrov, na kterém všichni našli smrt. To vše tvoří koktejl emocí, kterému se jednodušše nedá odolat.

Myslím, že z toho důvodu by se výsledek její práce dal nazvat neprofesionálním, ale to je podle mě přesně to, co laická veřejnost v naučných knihách hledá, vášeň vědců pro jejich obor, to okouzlení detailem, díky kterému lidstvo postupuje vpřed.

Podobné knihy: ???

Hodnocení: 

23/03/2022

Cinzia Arruzza - Feminismus pro 99 procent: Manifest

Milý čtenářský deníčku,

o tomhle spisku jen krátce. Je to v podstatě komunistický manifest převlečený do feministického kabátku, který mě zoufale zklamal.

zdroj: goodreads.com

Citát: Tato verze kapitalismu otrávila atmosféru, vysmívala se jakékoli snaze o demokratické vládnutí, přivedla naše sociální kapacity na pokraj zhroucení a převážné většině lidí obecně zhoršila životní podmínky. Vyhrotila tím veškeré sociální boje a změnila střízlivé snahy o zavedení mírných reforem ve vyostřené zápasy o přežití.

Zásadní myšlenka: Za všechno může kapitalismus a nedocenění výchovy potomků.

Něco pro mě nového: Odsouzení žen jako já, tedy privilegovaných, bílých žen, které mohou budovat kariéru, ale často na úkor jiných žen, které se za podřadný plat starají o jejich domácnost a děti.

Můj názor: Strašně mi vadí přesvědčení autorek, že kapitalismus je špatný a že většině lidí se kvůli němu snížila životní úroveň. Zdá se, že místo toho navrhují komunismus, ale pardon, pokud se podíváme na východní Evropu, je jasné, že tenhle experiment k lepšímu ekonomickému postavení většiny obyvatel opravdu nevede. Samozřejmě můžeme odsoudit kapitalismus v USA, který postrádá většinu sociálních jistot, na které jsme u nás zvyklí, už vůbec nechci obhajovat situaci někde v Latinské Americe nebo Africe, ale tam mám pocit, že je na vině spíš korupce než kapitalismus.

Naopak se mi líbilo, že zdůrazňují, že především ženy investují obrovskou energii do výchovy a péče o děti, které jednou budou vydělávat peníze a jsou tedy nezbytnou součástí fungující ekonomiky. Přesto tato práce zůstává zoufale nedoceněná a ženy kvůli ní končí ve velmi závislých pozicích bez reálné možnosti získat větší svobodu. Bohužel, manifest nenabízí absolutně žádná řešení, takže zatím nemůžu tenhle nápad moc obhajovat, protože nejsem schopná domyslet jeho důsledky.

Podobné knihy: Svobodné ženy, svobodní muži (Camille Paglia)

Hodnocení: 

06/03/2022

Pavol Rankov - Legenda o jazyku: Nepomucký 1972

Milý čtenářský deníčku,

o téhle knížce před pár lety, když vyšla, všichni básnili. Těšila jsem se, až na mě vyjde v knihovně, ale nakonec jsem byla trochu zklamaná. Nevím, co na ní všichni viděli.

zdroj: goodreads.com

Citát: Tomáš dopil zbytek čaje a s hlasitým cinknutím položil sklenici na talířek. ,„Jdu do knihovny. Jde někdo se mnou?“
„Taky tam musím," přidala se okamžitě Táňa.
Martin a Klára si vyměnili potutelné úsměvy.
„Co se tak tváříte?" bránil se Tomáš. ,„Jdeme ve vší počestnosti studovat. Žádné přikázání porušovat nebudeme.
„Tak to se vám tam potom ani nevyplatí chodit," propustil je mávnutím ruky Martin.

Nejlepší scéna: Bavil mě popis menzy v Opletalově ulici. Vypadá to tam pořád stejně.

Nejhorší scéna: Fakt mě nebavily scény, kdy jdou na most koukat na sochu Jana Nepomuckýho, a vůbec celé to pátrání po téhle historii mi přišlo nudné.

Zásadní myšlenka: Trp jako hrdina a víra tvá tě spasí. Nebo taky ne.

Něco pro mě nového: Asi jsem si neuvědomovala, jak drsná byla StB i v době normalizace. Tak nějak jsem doufala, že je to po padesátých letech trochu přešlo.

Můj názor: Myslim, že je to skvělá kniha pro překlad. Zajímavý příběh, reálie jak ze středověku, tak z doby normalizace. Ale mě jako Češku s nevelkým zájmem o obě období to moc nezaujalo. Navíc ti hlavní hrdinové neměli žádný vnitřní život, nejzajímavější byl nakonec popis estébáka, který se je snažil chytit. Autor prokládá hlavní dějovou linku ještě kapitolami o tetičce, už z první kapitoly je jasné, že jde o Táňu, čímž dost vyspoiluje zbytek knihy. Sice pěkně ilustruje, jak moc jí zážitek z mládí traumatizoval, ale mě stejně připadala celá tahle rovina příběhu navíc.

Podobné knihy: Pražské jaro (Simon Mawer)

Hodnocení: 

Ian McEwan - Šváb

Milý čtenářský deníčku,

poslední jednohubka od McEwana mě fakt pobavila. Autor si utahuje z britské politiky a její bezvýchodnosti v době brexitu a už samu o sobě absurdní skutečnost zvládl vyhnat do ještě většího extrému.

zdroj: goodreads.com

Citát: Jak tedy může vzkvétat reversalistické hospodářství v clockwiserském světě? Jednání s našimi nejvýznamnějšími obchodními partnery - Evropany - se protahovala. Uběhly tři roky. Většinově clockwiserský parlament, rozpolcený mezi zdravým rozumem a plněním vůle lidu, nedokázal nabídnout žádná praktická řešení.

Nejlepší scéna: Asi hned ta úvodní, která parafrázuje začátek Proměny od Kafky.

Nejhorší scéna: Nejdrsnější mi přišlo odstavení ministra zahraničí pomocí článků v novinách, ve kterých ho obvinili ze sexuálního zneužívání. Když ministr přijde na poslední schůzku s premiérem, tak ten mu říká, že přece použil stejných prostředků jako před ním ministr. Námitka, že ministrova obvinění se zakládala na pravdě, přijdou premiérovi směšná.

Zajímavost o autorovi: Hned po referendu o brexitu napsal kritický článek, ve kterém vyslovil obavy o budoucnost země a jejím nerovném vyjednávání s EU. Také upozorňuje na to, že obyčejnému člověku, i když pozorně čte noviny, nikdy nebude jasné, proč někdo chtěl usilovat o brexit. Právě tuhle myšlenku pak rozpracovává ve Švábovi.

Zásadní myšlenka: Ten, kdo prosazoval brexit, musel mít nějaký skrytý, sebestředný zájem a bylo mu úplně jedno, že tím ostatní zničí. Nebo možná to, že ostatní budou trpět, mu umožní realizovat jeho prospěchářský plán.

Můj názor:Přečetla jsem knížku asi za dva dny, odpočinula jsem si, hořce jsem se zasmála Není to žádné geniální dílo, ale pro autorovi fanoušky a pro ty, kteří chtějí nahlédnout do britské politické satiry, rozhodně doporučuju.

Podobné knihy: Stroje jako já (Ian McEwan), Stručné dějiny Hnutí (Petra Hůlová)

Hodnocení: