Milý čtenářský deníčku,
málokdy se mi to stane, že po poslechu podcastu jdu a knihu si koupím. U Mlíkaře jsem po epizodě Liberatury s redaktorkou a překladatelkou nemohla odolat. Nezklamal!
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: (1) Tím myslela deprese, protože ty tatík míval: velký, obrovský, skřípavý, monstrózní, zachmuřený, nakažlivý, vraní, havraní, kavčí, samá rakev hrobka tíseň plíseň, kostlivci a lebky a kosti na pochodu bahnem k hrobu – takový deprese.
(2) No a pak tu byl samozřejmě zabiják, problém číslo jedna, nejzávažnější důvod, proč si správnýho partnera nevzít. Kdybyste si ho totiž vzali, tamtoho, toho, kterýho milujete a po kterým toužíte a který miluje vás a taky po vás touží, a ukázalo by se, že je to svazek opravdový a dobrý a překypující tím naprosto nejvíc naplňujícím štěstím, no, tak co kdyby vás tenhle báječný partner nepřestal milovat, co kdybyste vy nepřestali milovat jeho, a navíc by ani jednoho z vás nezabili z politických důvodů? Co všechna ta radostná navždy a až na věky? Jste si jistí, opravdu, ale opravdu jistí, že byste se s takovou vyhlídkou dokázali vypořádat?
(3) Momentálně se podvolovala jeho pažím, sama se ho pevně držela a zároveň se jí dařilo ho od sebe odstrkovat, přičemž ho ještě stihla upozornit „já tě asi nenávidim“, což znamenalo, že to není pravda, jelikož „já tě asi nenávidim“ je to samý jako „je možný, že tě nenávidim“, což je to samý jako „nevim, jestli tě nenávidim“, což je to samý jako „to neni pravda, že tě nenávidim, ach Bože, má lásko, miluju tě, pořád tě miluju, vždycky, vždycky jsem tě milovala a nikdy jsem tě milovat nepřestala“.
Nejlepší scéna: Hlavní hrdinka se v desetiminutové zóně pokouší pohřbít hlavu kočky.
Zajímavost o knize: Získala Bookerovu cenu. Překladatelka do češtiny si vytvořila několik verzí překladu prvních stránek, než našla tu správnou, nespisovnou. A za mě je ten překlad fantastický!
Zajímavost o autorovi: Vyrůstala v době irských nepokojů za nezávislost.
Zásadní myšlenka: Každý i ten nejběžnější čin může mít politický podtext. A nedá se tomu utéct, i když vás to vlasně nezajímá.
Něco pro mě nového: O situaci v Irsku před pár desítkami let jsem nevěděla téměř nic. Hodně jsem si toho dohledala a atmosféru jsem nasála. Teď mám neodolatelnou chuť odjet do Belfastu a zjistit, co tam z tohohle společenského rozdělení ještě zůstalo.
Můj názor: Styl knížky mě naprosto okouzlil, pohltil a měla jsem chuť vypsat si každou druhou větu. Zároveň mi to ale trochu kazil rozvleklý děj plný přeskakování a nepřehledných vysvětlivek. Text vyžaduje hodně pozornosti, čtení spíš po menších kouscích a žádný spěch. To já u knih neumím, takže proto dávám čtyři hvězdičky, myslím, že spoustu čtenářů to odradí. Na druhou stranu si říkám, že Mlíkař patří mezi ten druh románů, ke kterému se člověk může kdykoliv vrátit, otevřít na libovolné stránce a ponořit se do hustých, mazlavých vět, které ulpí na duši několik dalších dní.
Hrozně se mi líbila různá pojmenování pro postavy: jakože kluk, prášková holka, Někdo McNěkdo... My, co se nechytáme se jmény, se díky tomu neztrácíme ani ve velkém množství postav. Obdivovala jsem hloubku všech postav, vyzdvihla bych hlavě matku hlavní hrdinky a taky skutečného mlíkaře. Nedostanou nějak moc prostoru, ale přesto jsem měla pocit, že skutečně žijí.
Skvěle jsem se bavila u popisu místní feministické skupiny a jakým problémem byla pro odpůrce: „Když tu boudu dostanou,“ říkalo se ve čtvrti, „bůhví co tam budou provádět. To by tam taky mohly plánovat podvratnou činnost. To by se tam taky mohly voddávat homosexuálnímu styku. To by tam taky mohly vykonávat a podstupovat potraty,“ takže kostel ve výsledku samozřejmě řekl ne.
Tu knihu prostě miluju a budu se k ní vracet. Pořád.
Podobné knihy: Dívka, žena, jiné (Bernardine Evaristová) Meta (Pavel Bareš)
Hodnocení: 
