15/01/2018

David Levithan - Den co den

Milý čtenářský deníčku,

Den co den patří mezi romantické příběhy pro mladé, které jsou ozvláštněny nadpřirozeným prvkem. Obojí patří mezi moje oblíbené, takže i tahle knížka nemohla zklamat.


Šestnáctiletý hlavní hrdina A se každý den probouzí v těle nějakého stejně starého člověka a na jeden den ho ovládá. Kniha je rozdělena do kapitol podle jednotlivých dní a hned v tom prvním potká dívku Rhiannon, jejichž vztah se pak rozvíjí po zbytek knihy.

Ústředním motivem knihy je láska bez ohledu na vzhled. Někdy se A probouzí v těle kluka, jindy dívky, jednou je to průměrný americký středoškolák, jindy závislý na drogách nebo neuvěřitelný tlusťoch. Samozřejmě nevynechá ani těla osob s různou orientací, nejen homosexuální, ale i transgenderové. S většinou z nich se Rhiannon setká a je konfrontována s tím, že i když uvnitř je pořád A, líbat se s jinou holkou nebo tlusťochem jí připadá divné.

Čtivá forma, neotřelý nápad a spisovatelský um autora z Den co den dělá bezesporu úspěšný román pro náctileté. V něčem hodně připomíná Prvních patnáct životů Harryho Augusta a stejně jako u něj jsem i tady měla pocit, že nápad zvítězil nad obsahem. Dvě hlavní postavy jsou napsány skvěle, ale osudy jednotlivých "těl" jsou většinou velmi povrchní a spíš ilustrují širokou škálu lidských osobností, než že by se snažily popsat něco hlubokého či překvapivého. I tak moje hodnocení budou čtyři hvězdičky, protože v tomhle druhu románů čtenář nečeká, že by našel smysl života, vesmíru a vůbec.

Mimochodem, autor napsal ještě několik dalších knih se stejnými hrdiny. V Ještě jeden den jde snad o ten samý příběh, ale tentokrát z pohledu Rhiannon, v další popisuje pár dní před tím, než A Rhiannon potkal a podle Goodreads by letos měl vyjít poslední román ze série, kde se bude jejich vztah dál rozvíjet a A se možná naučí, jak ovlivnit, v jakém těle se další den probudí. Nicméně já asi další knihy ze série číst nebudu, zase tolik mě příběh nezaujal a hodnocení ostatních čtenářů je u nich nižší než u Den co den.

Závěrečné hodnocení:

14/01/2018

Yasmina Khadra - Černá vdova

Milý čtenářský deníčku,

téma letošní první knihy je vážné, ale už to, že vyšla v nakladatelství Klokan naznačuje, že nepůjde o nějakou hloubkovou sondu do izraelského světa. Arabský lékař z Tel Avivu se musí vyrovnat s tím, že jeho žena spáchala sebevražedný atentát.

zdroj: goodreads.com
Před víc než rokem jsem četla podobnou a mnohem lepší knížku. Nebudu nenávidět od Izzeldina Abuelaishe. Autobiografické vyprávění lékaře z Pásma Gazy, který ale pracuje v izraelské nemocnici. Čekala jsem, že Černá vdova bude podobná, ale už jen to, že autor je ve skutečnosti Alžířan, napovídá, že nebude mít tak hluboký vhled do izraelské reality.

Celý román se soustředí hlavně na příběh. Hlavní hrdina doktor Amin se nechce smířit s tím, že by jeho hodná a dobře zajištěná žena mohla spáchat tak strašný zločin, při kterém navíc zahynuly převážně děti. Dopis od ní ho ale nakonec přesvědčí, že pachatelkou byla opravdu ona, a on se vydává hledat teroristy, aby zjistil, jak se k nim jeho žena dostala a co jí motivovalo zahodit jinak spokojený život.

Kromě honičky za teroristy se musí vyrovnat s tím, že ostatní Izraelci na něj pohlíží jako na zrádce, jeho dům je vyrabován, i když se nachází v jedné z nejbohatších telavivských čtvrtí. Sousedi dělají, že ho neznají a nikdo mu nepomůže, jen jeho dobří přátelé se mu snaží všemožně pomoct, ale on si toho pro změnu vůbec neváží. Právě tahle linie mi přišla z celé knihy nejzajímavější.

Oceňuji, že někdo napsal (a vydal) široce přístupný román na palčivé téma. Já už jsem podobných knížek četla několik, takže v mých očích jde příliš po povrchu, ale kdo tohle téma nezná, toh snad nenásilně donutí se nad ním zamyslet a nahlédnout do jinak nepřístupného prostředí jinou optikou než tou, kterou nabízí zpravodajské kanály.

Závěrečné hodnocení:

01/01/2018

Čtenářská výzva 2018

Milý čtenářský deníčku,

tenhle příspěvek bude opět sloužit spíš k zachycení mého postupu ve Čtenářské výzvě pro rok 2018. Takže tady je seznam témat:


1) kniha, která byla zmíněna v jiné knize
2) kniha autora, který žil ve vašem kraji
3) kniha s vánoční tématikou
4) kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy

5) kniha, která má čtyřslovný název

6) kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození

7) kniha, podle níž byl natočen seriál

8) kniha od slovenského autora

9) kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera

10) kniha s tématikou moře

11) kniha od více autorů

12) kniha s válečnou tématikou

13) kniha poprvé vydaná před rokem 1950
14) kniha s ročním obdobím v názvu
15) kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice)
16) poslední kniha (již nežijícího) autora
17) kniha žánru, který běžně nečtete
18) kniha, jejíž děj se odehrává v Brně
19) kniha o jídle
20) kniha poprvé vydaná v roce 2018 (zcela nová kniha)

Musím říct, že letošní témata mi přijdou mnohem záludnější než ta loňská. Níže tedy seznam knih, které už jsem přečetla. Do závorky si už teď dám nějaké tipy. co by se do každé kategorie mohlo hodit.

1) Moc bezmocných a jiné eseje (jinde se zmiňují jednotlivé eseje, ne tohle konkrétní vydání, ale komu to vadí...)
2) Kosmonaut z Čech
3) Sněží, sněží
4) Okamžiky štěstí
5) Slunce zapadá už ráno
6) Zepelin na měsíci
7) 13 a 1/2 života kapitána Modrého Medvěda
8) Nejlepší ze všech světů
9) Únava materiálu
10) Sůl moře
11) Rok čtyř
12) Hana
13) (opět nějaká klasika, no uvidíme, jaká mi přijde pod ruku)
14) (Záludné léto od Aaronovitche, to je úplně lehké!)
15) Dobrodružství milovníka knih
16) Nebe nemá dno
17) Glosy Dominika Duky 2013-2014
18) Vyhnání Gerty Schnirch (jako audiokniha)
19) Zvláštní chuť citronového koláče
20) Probudím se na Šibuji

Tak nakonec to nevypadá tak beznadějně!

Griet Op de Beecková - Pojď sem, ať ti můžu dát pusu

Milý čtenářský deníčku,

poslední knihou loňského roku bylo Pojď sem, ať ti můžu dát pusu. Marie Doležalová z ní četla na Noci literatury. Tam to sice vypadalo spíš na vtipný román o malé holčičce, kterým nakonec nebyla ani vzdáleně, ale jejího přečtení rozhodně nelituji.

zdroj: goodreads.com

Knížka je rozdělená na tři části. První popisuje dětství hlavní hrdinky, druhá se odehrává, když jí je dvacet čtyři, její dospělý život startuje. Třetí část nás posouvá do doby o deset let později, kdy jí umírá otec a ona poprvé bilancuje, čeho v životě dosáhla a jestli není poslední šance na změnu.

Právě třetí část se mi líbila nejvíc, ale samozřejmě bez těch předchozích by nedávala smysl. První část byla zase nejčtivější a taková nejmilejší (z ní byla i ukázka na Noci literatury), protože ji vyprávělo dítě. Prostřední část byla nejkratší, dá se říct i nejobyčejnější, ale jak už jsem zdůraznila, bez ní by zbytek knihy nedával  smysl a autorka ji napsala přesně tak, aby objasnila, co se dělo, ale zároveň se v tom nebabrala moc dlouho, aby čtenáře nenudila.

Většinu románových hrdinů poznamená jedna výrazná událost a ta se s nimi táhne po zbytek života. Ve skutečnosti to tak ale nebývá, mnohem víc nás ovlivňují dlouhodobé vztahy, rodina, přátelé. Přesně to bravurně zachytila autorka a právě tím její dílo vybočuje z běžné šedi současných románů.

Nejdůležitější myšlenka se nakonec skrývá přímo v názvu knihy. Hlavní hrdinka musí k někomu přijít, či naopak ustoupit, aby se jí dostalo lásky, něhy, pochopení. Dělala to tak už jako malá a teprve v pětatřiceti si uvědomí, že ji to nečiní šťastnou, a konečně pohled na umírajícího otce ji vybičuje k tomu, aby svůj život zkusila změnit.

Závěrečné hodnocení: