24/11/2022

Ursula K. Le Guinová - Gwilanina harfa a jiné povídky

Milý čtenářský deníčku,

Ursula K. Le Guinová se touto knihou zařadila mezi moje oblíbené autorky. Děkuju nakladatelství Gnóm, že ji pro mě objevilo.

zdroj: goodreads.com

Citát: Nevadí mi chodit dvěma směry současně; nevadí mi se souběžně zvětšovat i scvrkávat; nevadí mi pohybovat se, dokonce ani nepříjemnou rychlosti devadesáti nebo sta kilometrů v hodině. Jsem připraven dělat tohle všechno dál, dokud mě neporazí nebo nesrazí buldozerem k zemi. Je to moje práce. Avšak ohrazuji se, důrazně se ohrazuji proti tomu, abych byl zvěčňován.

Nejlepší povídka: Nejvíc mě oslovil Sur, vyprávění o výpravě devíti žen na jižní pól. Kromě opravdu dobrého příběhu z něj vyčnívá myšlenka, že spoustu věcí dělají jenom muži a při tom by v nich ženy mohly být stejně dobré, kdyby je vůbec napadlo se do nich pustit.

Nejhorší povídka: Taková by se vybírala těžko, mě osobně nejméně oslovily povídky z oddílu Znepokojivé a záhadné, zvlášť Širé vody jsou a V období sucha. Moc jsem nepochopila a neměla jsem ambici se do nich ponořit hlouběji.  

Zajímavost o knize: Jde o sbírku napříč autorčinou tvorbou, kterou sestavil překladatel a nakladatel v jednom Jakub Němeček. Také je to vůbec první sbírka povídek, která u nás autorce vyšla.

Zajímavost o autorovi: Kromě povídek a románů psala také eseje a je autorkou několika překladů.

Něco pro mě nového: Povídky o lingvistice, hned úvodní Labyrinty mi přišly kouzelné a úryvky z therolingvistické společnosti mi ukázali další možnosti, jak je jazyk a životní styl provázaný.

Můj názor: Asi z žádné povídky jsem se neposadila na zadek, neměla jsem pocit, že jak nápad, tak pointa byly vyvedeny k dokonalosti. Ale naprostá většina mě něčím oslovila a až na pár výjimek jsem všechny četla s chutí, protože obsahovaly dobře vystavěný příběh i originální myšlenku.

Ráda bych spoustu povídek zmínila, abych si je sama později mohla připomenou.

Labyrinty – o pokusném králíkovi, který se marně snaží vědci předat nějaké informace a hrozně ho ubíjí, že jen dostává nažrat a to má být celá odměna. Dokonalá paralela k tomu, jak jsou lidé slepí k potřebám druhých.

Směr silnice – monumentální strom, který sleduje vývoj automobilismu a musí se rychle přibližovat a zvětšovat vůči projíždějícím autům. Naprosto dechberoucí imaginace autorky popírá veškeré fyzikální zákony. Pointa (zvěčnění pohledem umírajícího člověka) mě ale tak neoslovila.

Pytlák – chudý kluk se dostane do spícího království a zbytek života si užívá hojnosti. Můžeme mu to mít za zlé? Podělit se by bylo ještě nemorálnější. A ukončit svůj blahobyt kvůli neznámým lidem, kteří jeho počínáním nijak netrpí?

Ti starší – manžel se mění ve strom, manželka truchlí, a zároveň je tím vyhoštěna ze společnosti, do které patřila jen díky manželovi. Příšerná situace, kterou ale nemůže jeden osvícený člověk nijak změnit.

Některé přístupy k problému nedostatku času – roztomilá ukázka erudovaných názorů, které jsou totálně mimo mísu.

Interní linka – Co když se na kosmickou loď dostane vetřelec? Pro jediného muže na palubě to bude nepřekonatelný problém.

První kontakt s Gorgonidy – ten chlap je tyran, ale jeho holka je tak strašně hloupá, že mi jí ani nebylo líto.

Sur – porod za polárním kruhem není pro silné ženy žádný problém. Drží spolu, plánují a jejich obydlí není jen funkční, ale má i lidský rozměr. Dokonalá ukázka toho, co by ženy mohly přinést do ryze mužského prostředí.

Duben v Paříži – magie funguje a spojuje lidi napříč staletími. Co vlastně potřebujeme, abychom byli šťastní? Jeden druhého.

Zorné pole – setkání s mimozemským artefaktem změní vnímání kosmonautů a málem je dovede k šílenství.  Nebo k Bohu?

Džbán vody – dobrodružný příběh, setkání jiných kultur, oddanost svému vládci, ale zároveň ochota porušit pravidla, pokud tím zachráníme někoho jiného. Vskutku idylický obraz na závěr.

Celkově dávám pouze čtyři hvězdičky, ale zároveň tuto antologii budu doporučovat každému fanouškovi fantastiky a dobré literatury vůbec.

Podobné knihy: Příběhy vašeho života, Výdech (Ted Chiang), S pokorou a nadějí (Becky Chambersová), Páté roční období (N. K. Jemisin), Sobí hora (Karin Tidbecková), Předběžné varování (Neil Gaiman)

Hodnocení: 

21/11/2022

Leïla Slimani - Něžná píseň

Milý čtenářský deníčku,

nějak se to sešlo, že jsem si týden před skutečným vybíráním chůvy pro dceru přečetla knihu o chůvě, která svoje svěřence (podobného věku, opačného pohlaví) zavraždila. Naštěstí se většina knihy soustředila na trochu jiná témata, jinak bych ji asi vůbec nezvládla dočíst.

zdroj: goodreads.com

Citát: Ve skutečnosti těhotenství plánovala. Adam jí poskytl záminku, aby nemusela opouštět příjemný klid domácnosti. Paul nijak neprotestoval. Zrovna ho zaměstnali ve vyhlášeném studiu, kde trávil dny i noci jako zajatec vrtošivých umělců a jejich harmonogramů. Zdálo se, že jeho žena v animální mateřské roli jen kvete. Oba se v tom kokonu, daleko od světa a jiných lidí, cítili bezpečně.
A pak se čas začal vléct, bezvadný chod rodiny se začal zadrhávat.

Nejlepší scéna: Bavily mě popisy Myriaminých pocitů, jak se těší do práce a zároveň cítí určité výčitky vůči dětem, které nechává doma s cizí ženou.

Nejhorší scéna: Úvod i závěr, tedy samotná vražda dětí. Nejvíc mě naštvalo, že čtenář nedostane jasné vysvětlení, proč k ní došla a jak se jí dalo zabránit. Autorka totálně rozbila moji víru ve spravedlivý svět.

Zajímavost o knize: Získala nejprestižnější francouzskou literární cenu Prix Goncourt a byl podle ní natočen film The Perfect Nanny.

Zajímavost o autorovi: Její první pokus o román nakladatel odmítl, tak se rozhodla projít kurzem tvůrčího psaní, zapracovala na svém stylu a další pokus už byl úspěšný.

Zásadní myšlenka: Lidem do hlavy nevidíš, zvlášť pokud pochází z jiné socio-ekonomické třídy.

Něco pro mě nového: Praktická ukázka vykořisťování chudé ženy ženou privilegovanou.

Můj názor: Moc nechápu, proč knihu řadí mezi thrillery, protože ani přívlastek "psychologický" podle mě toto označení neospravedlňuje. Spíš mi přišlo, že čtu román o třídních rozdílech, brutální kritiku společnosti, proti které je Zola autor uhlazených románů o chudých.

Nerovné postavení přistěhovalců a různých lidí z okraje společnosti mě nepřekvapuje, ale tady autorka předkládá příběh ženy, která by se měla mít docela dobře. Bohužel ji na dno stáhly manželovy dluhy, ze kterých se neměla sílu dostat. Zároveň autorka nezbavuje postavu její zodpovědnosti a nesnaží se nás přesvědčit, že za všechno může nedokonalý sociální stát. Okolnosti jsou složité, zdrcující a mají příšerné následky.

Dlouho po dočtení jsem přemýšlela, jestli autorka musela zápletku postavit na vraždě dětí. V ději románu se mi nakonec zdála trochu zbytečná, nevysvětlená a možná i nedůvěryhodná. Vyvolávala ve mě pocit. že autorka chce pouze šokovat a tenhle odporný čin si vybrala jen jako určitý marketingový trik. Zároveň si nejsem jistá, jestli kvůli němu není zbytečně upozaděno skutečné téma knihy, tedy zoufalé postavení služek, uklízeček a různých pomocnic na podřadných pozicích. Nakonec jsem ale došla k názoru, že v tomto případě jde o naprosto legitimní zbraň.

Autorčin styl působil poněkud popisně, nepřipadal mi nějak výjimečný, ale rozhodně byl čtivý. Navíc kniha není dlouhá, takže nezačne nudit. Nemůžu říct, že bych se od ní nemohla odtrhnout, naopak některé scény docela nutí k zpomalení, zamyšlení. Každopádně cenu získala spíš díky obsahu než jazykové kvalitě. Hlavně proto dávám jen čtyři hvězdičky. Navíc kvůli příliš drsnému tématu nemám chuť ji doporučovat dalším čtenářům.

Podobné knihy: Rekonstrukce (Viktorie Hanišová), Skoncovat s Eddym B. (Édouard Louis), Noc nic nezadrží (Delphine de Vigan)

Hodnocení: 

07/11/2022

Cecilia Ahernová - Roar

Milý čtenářský deníčku,

nejdřív jsme s kamarády na literárním klubu četli jednu povídku z této sbírky. A protože se mi líbila, půjčila jsem si a přečetla knížku celou. Myslím, že třicet nápadů bylo až příliš ambiciózní číslo, ale pár z nich se opravdu povedlo.

zdroj: goodreads.com

Citát: 'The two cheeseburger kids meals are for...?' the server interrupts Rita.
'My two,' the woman replies. She pats each child's head as she explains. 'One penis, one vagina.'
The server places a pink princess meal and a blue dinosaur meal on the tray. 

Nejlepší povídka: Hodně se mi líbila ta úvodní o ženě kolem padesátky, která se pomalu ztrácí, stává se neviditelnou. Poukazuje to na problém, který jsem si do teď nijak výrazně neuvědomovala.

Nejhorší povídka: Takové, které už si vůbec nepamatuji. Netuším, o čem byla povídka s ženou, které narostla křídla (dohledáno - o muslimce v západní zemi) nebo s tou, která si objednala specialitu šéfkuchaře (dohledáno - o šišlání). Takových je ve sbírce ještě asi pět.

Zajímavost o autorovi: Píše milostné romány, z obálek to vypadá hlavně na červenou knihovnu.

Zásadní myšlenka: Ženy v sobě musí najít spousty síly, aby překonaly různorodé bariéry. Naštěstí tu sílu uvnitř mají.

Něco pro mě nového: Problém neviditelných žen kolem padesátky nebo třeba zbytečné škatulkování.

Můj názor: Všechny problémy, na které autorka poukazuje, podle mě opravdu existují a je zcela legitimní se je snažit vyřešit. Ne všechny jsou aktuální všude na světě, ale většina se mi zdála celkem univerzálních.

Bohužel, jejich povídkové zpracování často trochu pokulhává. Skoro vždy byl děj zoufale předvídatelný (Žena, která se propadla do země - nakonec sebere odvahu, vrátí se a její prezentace má úspěch), občas mu úplně chyběla pointa (Žena, kterou to odfouklo - její osobnost byla natolik povrchní, že se začala vznášet) a někdy samotné pojetí v sobě mělo logické rozpory (Žena, která strážila gonádu - spermie prostě nejsou stejné jako úspěšně spojené vajíčko a spermie, to by museli taky zakázat onanii).

Několik povídek bych ale i tak ráda vyzdvihla. Kromě zmíněné neviditelné ženy po padesátce se mi líbila ta o Ženě, která reklamovala svého manžela. Upozornila na to, že všichni předpokládají, že rozvedená paní si přece někoho najde, a zpochybňovali její přání zůstat sama. A v druhé části dochází k překvapivému zvratu, kdy chce svého manžela zpátky a zjišťuje, že i když ji v mnoha ohledech štve, tak jedině s ním chce prožít zbytek života. Zvlášť tohle se mi zdálo hodně kontroverzní a pro spoustu (mladých) lidí naprosto nepřijatelné.

V povídce Žena, která nosila růžovou zase autorka vtipně popisuje svět, ve kterém zákon ukládá povinnost chovat se podle genderových stereotypů a jeho dodržování tvrdě vymáhá genderová policie. Spousta situací mi přišla trefných, vtipných a závěrečná pointa, kdy si i emancipovaná žena ráda nechá pomoct, osvěžující.

Skvělý se mi zdál i příběh o Ženě, která mluvila ženštinou, ve kterém autorka dobře popsala, proč je potřeba, aby v politice nechyběly ženy a další podreprezentované skupiny. Zároveň mi příměr s jazykem přišel docela výstižný, protože občas se mi opravdu zdá, že svět péče je od toho mužského oddělený tak, že ani sebemenší popis ho nemůže druhé straně přiblížit.

Jako poslední bych zmínila Ženu, která našla svůj svět v ústřici, protože vypráví o přijetí nejbližšími po změně pohlaví. Přála bych si, aby se každý dočkal takového milého gesta, protože se mi zdá, že bez něj člověku musí v hlavě neustále hlodat pochybnosti a výčitky vůči okolí.

Na závěr dávám tři hvězdičky. Pět opravdu dobrých a podobný počet špatných povídek, zbytek někde v průměru. Mnoho skvělých nápadů, které by si zasloužily pečlivější zpracování. Četla jsem v angličtině, slovník jsem nepotřebovala, ale jinak se styl soudit neodvažuji.

Podobné knihy: Jak být ženou (Catlin Moranová), Meta (Pavel Bareš), Stručné dějiny Hnutí (Petra Hůlová)

Hodnocení: