Akwaeke Emezi - Zřídlo

Milý čtenářský deníčku,

měla jsem štěstí hned na dvě úžasné knihy. Po Zahradě přišlo na řadu Zřídlo, které mě svými neotřelými vypravěči nadchlo snad ještě víc.

zdroj: goodreads.com

Citát: Když se ona, naše tělo, drala do světa, kluzká a hlasitější než osada bouří, brána byla dokořán. Už jsme v ní, v našem těle, měli mít své pevné místečko, měli jsme spát v jejích blanách, sesynchronizovaní s její myslí. Bylo by to tak nejbezpečnější. Jenže brána místo toho, aby za sebou uzavírala vzpomínky, zela dokořán, a proto jsme od začátku zmatení. Byli jsme zároveň staří a čerstvě zrození. Byli jsme jí, a zároveň nebyli. Nebyli jsme při smyslech, ale byli jsme naživu největší problém vlastně spočívaly tom, že jsme zůstali samostatnými jednotkami a nestali se bezvýhradně a pouze jí.

Nejlepší scéna: Když se objevil sv. Vincent. Měla jsem pocit, že je to poprvé, kdy se v Adě zrodil někdo pozitivní, jehož přítomnost není destruktivní.

Nejhorší scéna: Když Asughara vypráví, jak spí s každým, ale že Ada u toho vlastně není a že jí tím chrání a zároveň sebe sytí a nemůže si pomoct. Přišlo mi to hrozně silné, ale zároveň hrůzné.

Zajímavost o knize: Jde o debut, který získal spoustu cen, a navíc je hodně autobiografický.

Zajímavost o autorovi: Emezi se identifikuje jako nebinární, jejich tělo obývá spousta bytostí, přesně, jak popisuje v knize.

Zásadní myšlenka: Západní medicína je mocná, ale občas se vyplatí, vrátit se ke kořenům a hledat vysvětlení v dávné mytologii.

Něco pro mě nového: Náboženství Igbů a vůbec jejich kultura. Sice jsem o nich už něco věděla z Purpurového ibišku, ale tady jsem se toho dozvěděla ještě mnohem víc.

Můj názor: Nejdřív jsem byla trochu zmatená a knížka mi přišla prostě zvláštní. Přístupnější se stala se zrozením Asughury, i když k tomu vedla jedna z nejpříšernější scén z celé knihy. Vzhledem k tomu, že jsem byla stále trochu zmatená, rozhodla jsem se si o ní trochu něco přečíst. Teprve tehdy jsem zjistila, že jde o autobiografii a autoři v ní věrně popisují to, co sami prožívají. V tu chvíli jsem román začala vnímat z úplně nové perspektivy a totálně mě pohltil. Nevěřím na žádnou esoteriku, ale prožívání autorů je natolik zvláštní, že se mu nedá než zcela uvěřit.

Autorka píše svižně, nesnažila se o nějakou složitou strukturu, postupovala chronologicky a kouzlo knihy tkví v jejím obsahu nikoliv formě. Aby byl efekt ještě větší, myslím, že by mohla obsahovat původní odstavec podepsaný autory, ze kterého by bylo jasné, že jde o autobiografii.

Nemyslím si, že se bude líbit každému, román je opravdu hodně neobvyklý, ale nepochybuji o tom, že si jeho unikátní pojetí získá spoustu čtenářů tak, jako si získal mě.

Podobné knihy: Purpurový ibišek (Chimamanda Ngozi Adichieová), Zůstaň se mnou (Ayobami Adebayová), Malý život (Hanya Yanagihara)

Hodnocení:

Petra Dvořáková - Zahrada

Milý čtenářský deníčku,

na Zahradu jsem se těšila už dlouho, ale jako obvykle mi trvalo dlouho, než jsem se k ní dostala. A jako obvykle mě Petra Dvořáková nadchla.

zdroj: databazeknih.cz

Citát: Hanka s Broňkem se na sebe podívají. „Tak promiň, že nemlčíme k tomu, že jde někdo úplně proti Bohu... a proti přírodě... A ty k tomu tý holce ještě žehnáš...“

„Jasně, proti Bohu, že to tak víte,“ začíná se mi svírat hrdlo. Jak můžou být takoví? Majitelé pravdy! Dokud jsem byl pan kaplan a nevěděli, co si ve skutečnosti myslím, neměli problém. Tvářili se, že táhneme za jeden provaz. Ale jen pokud se člověk pohyboval v těch správných mantinelech. Jejich uctivost se jako mávnutím proutku promění v pohrdání a nadřazenost.

Nejlepší scéna: Seznámení hlavního hrdiny se sousedem doktorem. Přišlo mi, že má pochopení, které by si člověk přál u každého doktora.

Nejhorší scéna: Když mu plot posprejují sprostými a urážlivými nápisy.

Zajímavost o autorovi: "Moh­la bych říct, že mám pro své­ho hrdi­nu napros­to pocho­pe­ní, ale o to víc vyvstá­vá otáz­ka, jest­li bych oprav­du doká­za­la být takhle chá­pa­vá a tole­rant­ní i v realitě." (Kavárna nakl. Host Brno)

Zásadní myšlenka: Jak žít, když je "chyba" integrální součástí osobnosti?

Můj názor: Budu stručná, protože toho nechci z obsahu knihy moc prozradit. Knihu jsem hltala v podstatě od první stránky a opravdu obdivuju autorku, že zvládla tak věrohodně popsat něco tak strašně těžkého. Metafora zanedbané zahrady působí dokonale a přitom není nijak násilná ani doslovná. Trochu jsem se bála konce, nechtěla jsem, aby působil moc teatrálně nebo naopak příliš růžově, ale myslím, že i tady to autorka zvládla. Prostě nemám co vytknout!

Podobné knihy: Vrány (Petra Dvořáková), Houbařka (Viktorie Hanišová), Soběstačný (Zuzana Dostálová)

Hodnocení: 

D. B. C. Pierre - Vernon Bůh Little

Milý čtenářský deníčku,

o Vernonu Bohu Littleovi vyšla jedna epizoda The Booker Prize Podcast. Aniž bych si jí před tím poslechla, objednala jsem si jí na Knihobotovi za hned ji začala číst, protože jsem si jí nechtěla nechat vyspoilovat. Kdybych tak věděla, že epizoda končí tím, že tuhle knihu v dnešní době už nemá cenu číst...

zdroj: databazeknih.cz

Citát: Jsou ještě horký, pastore, máti strhne utěrku z tácu s nevábně vyhlížejícím pečivem a nabídne ho, jak kdyby nabízela k ošahání svoje o dvacet let mladší prsa. Gibbonsovy nový timberlandky zavržou přes lino.

Nejlepší scéna: Když se Vernon se svojí kamarádkou Ellou vydá získat peníze tím, že bude vydírat staršího chlápka, který je známý tím, že má rád mladý holky. Ella ho svede, Vernon je vyfotí, ale bohužel při útěku se to všechno ještě trochu zamotá.

Nejhorší scéna: Ráno v luxusním mexickém hotelu, kdy Vernon zjistí, že ho Taylor zradila.

Zajímavost o knize: Před dvaceti lety vyhrála Bookerovu cenu.

Zajímavost o autorovi: Zvláštní chlapík píšící po pseudonymem, s bohatými zkušenostmi s drogami a alkoholem.

Zásadní myšlenka: Stačí vzít život do svých rukou.

Něco pro mě nového: Rychlé nahlédnutí do fungování americko-mexické hranice.

Můj názor: Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem se začetla celkem rychle, ale už po padesáti stranách mi připadalo, že se děj hrozně táhne a neposouvá. Občas přišla nějaká zajímavá epizoda jako třeba pohovor u psychologa, ze kterého se vyklubal sexuální násilník, ale obecně jsem se spíš neustále prokousávala horou přisprostlých pozorování o světě, v němž chybí pochopení.

Ve chvíli, kdy se hlavní hrdina vydal do Mexika, se děj opět trochu rozhoupal a jeho vrcholem bylo určitě soudní řízení a pobyt ve vězení. Nicméně tou dobou už jsem spíš byla ráda, že jsem na konci, než abych se soustředila na závěr, ve kterém se Vernon stal Bohem.

Shoduji se s moderátory zmíněného podcastu, že v dnešní době už kniha není moc aktuální a v podobném duchu vyšlo několik lepších. Neříkám, že byla úplně špatná, spíš jen moc dlouhá.

Podobné knihy: Musíme si promluvit o Kevinovi (Lionel Shriverová), Svatá hlava (Hana D. Lehečková)

Hodnocení: 

Kevin Eastman - Želvy Ninja: Menu číslo 1

Milý čtenářský deníčku,

na turisťáckém táboře jsme hráli na Želvy Ninja. Kromě dětské knížky, kterou jsem po večerech četla synovi, jsem zvládla i první díl původního komiksu. Docela mě bavil, i když jsem čekala, že to bude působit víc jako parodie na jiné superhrdinské komiksy.

zdroj: goodreads.com

Citát: MÉ JMÉNO JE TŘÍSKA, A ANO, JSEM KRYSA. JSEM TAKÉ MISTREM TĚCHTO ČTYŘ ŽELV, KTERÉ VÁS ZACHRÁNILY... …LEONARDA... …DONATELLA... …A RAFAELA.... PAK JE TU JEŠTĚ MICHELANGELO. KTERÝ BYL TOU DOBOU DOMA.

Nejlepší scéna: Historie vztahu Třísky a Trhače. Pozdější verze se mi teď zdají dost zjednodušené.

Nejhorší scéna: Závěrečný boj s Trhačem. Myslím, že bylo až příliš jasný, že to nebylo poslední vzájemné setkání.

Zajímavost o knize: Komiks začal jako parodie na tehdejší známé, superhrdinské série.

Zajímavost o autorech: Založili vlastní nakladatelství, ve kterém knihu vydali, a díky reklamě v komiksovém časopise první náklad brzy vyprodali a zaujali zavedené nakladatelské domy.

Zásadní myšlenka: Byl to klasický příběh, ninja potká holku, která se líbí jinému ninjovi, v souboji jeden zemře a jeho žák se chystá pomstít jeho smrt. A pak přijde na scénu zmutovaná krysa s nutkáním zachraňovat opuštěné domácí mazlíčky.

Něco pro mě nového: Na začátku Želváci neměli barevné pásky.

Můj názor: Vzhledem k tomu, že tenhle druh komiksů běžně nečtu, tak nemám moc s čím porovnat. Každopádně mi to přišlo jako zdařilá, správně překombinovaná parodie a jsem upřímně překvapená, že z této původní, trochu nerdovské, formy vyrostli až do barevného, trochu dětského světa oblíbených hrdinů. K dokonalosti tomu chyběl nějaký originálnější konec, ale asi i jeho prvoplánovost měla působit jako parodie.

Hodnocení: