Milý čtenářský deníčku,
konečně jsem si přečetla nejvíce chválený román od McEwana Pokání (jeho další slavný román Betonovou zahradu jsem četa strašně dávno a nic si z ní nepamatuju, jen pocit zhnusení). A jak už to bývá při přehnaném očekávání, zklamal mě.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Dokonce se o to ani doopravdy nepokusila. Nenaskytla se k tomu příležitost, ani čas, ani svolení. Během několika málo dní, ne během několika málo hodin, se události rychle rozběhly a vymkly její kontrole. Její slova povolala obrovské síly z toho známého a malebného místního města.
Nejlepší scéna: Zděšení "malé" Briony nad tím, když vešla do knihovny a viděla tam svoji sestru s Robbiem a vůbec nepochopila, co se mezi nimi děje.
Nejhorší scéna: Celý pochod k Dunkerku, zdál se mi hrozně rozvláčný a plný popisu hrůz, o které jsem nestála. Zároveň se ale ta část nedá přeskočit, protože mezi dějovými scénami se sporadicky vyskytují i Robbieho úvahy nad tím, jak se konečně změní jeho postavení, pokud bude očištěn.
Zajímavost o knize: McEwan se celou dobu snažil psát jako někdo jiný a kvůli tomu se například zaměrně dopustil několika technických nepřesností, přesto, že knize předcházely důkladné rešerše a na chyby ho upozornil i redaktor.
Zásadní myšlenka: Na začátku dětstký zmatek a drobná lež může nakonec někomu zničit život. A dá se něco takového vůbec napravit? A je i jen pokus o nápravu důvodem k tomu, aby poškozený odpustil?
Něco pro mě nového: Pohled dospívající dívky na svět kolem, jak zkresleně ho vnímá, jak černobílý se jí zdá a jak svým jednáním může zranit druhé. V tomle ohledu mi to tématicky připomnělo Jedno obyčejný léto.
Můj názor: Snažím se nikdy předem nevědět, o čem knížka bude a jak bude vystavěná, moje děravá pamět se na to skvěle hodí, protože stačí. aby od přidání na čtecí seznam uběhlo pár měsíců, a já už nevím, proč jsem na něj knihu dala. Takže jsem byla strašně překvapená, když jsem zjistila, že naprostá většina textu je o druhé světové válce, nejdřív z pohledu vojáka a pak z pohledu ošetřovatelky ve vojenské nemocnici. Mě už tenhle typ knížek nebaví, protiví se mi o tom číst a tentokrát jsem navíc vůbec neměla pocit, že čtu o něčem novém. Vůbec mě nezajímaly válečné peripetie, chtěla jsem se soustředit jen na vnitřní život postav a toho tam vlastně nebylo tolik.
Objektivně uznávám, že ta knížka je skvělá, silná, díky vyhroceným situacím čtenář nahlédne charakter postav úplně novým způsobem a závěrečný twist mě dostal. Naprosto souhlasím s tím, že je to jedna z nejlepších McEwanových knih. Ale mě její kulisy natolik odradily, že bych neměla problém dát tři hvězdičky. Ale nedám, protože uznávám její přesah a průměrné hodnocení si kvůli tomu prostě nezaslouží.
Podobné knihy: Jedno obyčejný léto (Mariko Tamakiová), Prach, který se snáší ze snů (Louis De Bernières), Měsíční svit (Michael Chabon)
Hodnocení: 
