středa 16. září 2020

Laetitia Colombani - Cop

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knihu mi nadšeně doporučila sestra, takže jsem od ní měla celkem vysoká očekávání. Ta sice úplně nenaplnila, ale rozhodně šlo o příjemný román z nevšedního prostředí.

zdroj: goodreads.com

Na překvapivě malém prostoru autorka vypráví osud tří žen, které vzdáleně spojují vlasy. První pochází z indické kasty nedotýkatelných a snaží se prorazit společenský skleněný strop, aby se její dcera nemusela jednou živit stejnou prací jako ona, tedy vybíráním latrýn v domovech boháčů. Druhý příběh je o poslední manufaktuře na paruky na Sicílii, kterou náhle musí převzít dcera majitele, protože ten měl nehodu na motorce. A nakonec tu máme ambiciózní právničku z Kanady, kterou zastaví rakovina.

Všechny příběhy popisují nějakou nepřízeň osudu a jak se s ní vyrovnat. Indický i italský příběh navíc těží z neobvyklého prostředí, oba mě bavily a hrdinkám jsem fandila. Naopak kanadská kariéristka mi byla krajně nesympatická a říkala jsem si, že si tu rakovinu vlastně zaslouží, aspoň si konečně uvědomí, co je v životě skutečně důležité.

Právě o posledním příběhu jsem přemýšlela nejvíc, protože první dva byly v zásadě černobílé a tedy trochu nudné. Naopak poslední mi připadal komplikovanější. Hlavní hrdinka chtěla dokázat, že i žena může prorazit v jinak výrazně mužském světě právníků, ale za jakou cenu. A tady právě nastupují argumenty feminismu, že i když už jsme si teoreticky všichni rovni, stále existují bariéry, které nutí ženy se chovat tak, jak vlastně nikdo nechce. Bohužel tady k žádnému happyendu nedojde, zaměstnavatelé se jí prostě zbaví a jedou si svůj byznys pořád stejně.

Tři příběhy tvořily v podstatě samostatné povídky, nebyl v nich prostor pro nějaký vývoj postav nebo jejich osobnostní drobnokresbu, to mi v knize trochu chybělo. Jinak ale pěkné, čtivé příběhy, které by měly oslovit široké publikum.

Závěrečné hodnocení: 

čtvrtek 3. září 2020

Delphine de Vigan - Noc nic nezadrží

Milý čtenářský deníčku,

už nějakou dobu sleduju Lucii Zelinkovou a právě díky ní jsem si konečně přečetla knížku od Delphine de Vigan, protože ji pravidelně chválí. Sáhla jsem v knihovně po Noc nic nezadrží a rozhodně to nebyla špatná volba na první setkání s touto autorkou.

zdroj: goodreads.com

Výrazně autobiografický román vypráví příběh autorčiny maminky, která trpěla depresemi, celá rodina ji považovala za zvláštní, ale naštěstí se jí nikdy nezřekla. V její minulosti čtenář najde všechny možné rodinné tragédie: smrt sourozence, znásilnění, nevěra, rozvod... Rozsahem nevelký román citlivě popisuje dramata, která zná z okolí každý.

Jde tak trochu i o román v románu, příběh matky autorka prokládá svými úvahami, které se jí při psaní honí hlavou, o tom, jak mluví s příbuznými a snaží se dopátrat pravdy o některých událostech, ale i o tvůrčí krizi, která ji při psaní často potkala.

Všechny postavy působí velmi plasticky a příběh mě nenechal vydechnout. Je sice smutný, ale nevyvolával ve mně záchvaty lítosti. Autorka líčí příběh své rodiny velice citlivě, opravdově a vůbec si netroufám říct, které části jsou pravda a které si úplně vymyslela. Nakonec o to ale úplně nejde.

Asi nejvíc mě oslovil vztah sester, které se musí v závěru života o matku postarat, protože to mě jednou taky čeká, a upřímně, znělo dto ost náročně, ale přitom nadějně, že jakákoliv situace se dá zvládnout a překonat, i když s nezbytnou dávkou pokrytectví.

Závěrečné hodnocení:

Sarah Thorntonová - Sedm dní ve světě umění

 Milý čtenářský deníčku,

v minulosti jsem četla pár knížek o moderním umění, z čeho vychází a jak se tvoří jeho cena třeba na aukcích. Sedm dní ve světě umění nabízí zase trochu jiný pohled na současný umělecký svět a rozhodně stojí za přečtení.

zdroj: goodreads.com

Autorka sestavila knihu do sedmi kapitol a v každé se věnuje jedné části uměleckého světa. Prostředí aukcí jsem celkem znala a velkovýrobny uměleckých děl po vzoru Andyho Warhola mi také nebyly cizí, přesto mi reportážní pohled smrsknutý do jednoho dne přišel poučný.

Naopak nikdy jsem neslyšela o zbývajících prostředích. Nejmíň mě zaujal seminář na umělecké škole, nejvíc naopak zpráva z uměleckého veletrhu Art Basel. Tím, že se autorka vždy soustředí na jeden konkrétní den a jednu konkrétní událost, způsobila, že jsem si toho spoustu zapamatovala a umím si jejich atmosféru docela dobře představit. Samozřejmě jsem si často s telefonem v ruce vyhledávala obrázky zmíněných děl nebo třeba fotky z minulých prezentací České republiky na benátském Bienále.

Díky této knize mám pocit, že se orientuji v současném uměleckém světě, nebo aspoň v té části, kde se díla kupují za miliony dolarů. Všechno bylo zprostředkováno snadno pochopitelnou formou a rozhodně budu knihu doporučovat každému ve svém okolí. Vlastně nevím, proč jsem jí nedala všech pět hvězdiček...

Závěrečné hodnocení: 

Viktorie Hanišová - Rekonstrukce

 Milý čtenářský deníčku,

další kniha z pera mojí oblíbené české autorky. Rekonstrukce se strašně dobře četla a mluvila o neotřelém tématu. Sice zůstala poněkud neukončená, ale zpětně mi to ani moc nevadí.

zdroj: goodreads.com

Hlavní hrdinka najde jako malá holka v bytě svojí mrtvou matku a vedle ní i mladšího bratra, kterého před sebevraždou zabila. Nikdy se nezjistilo proč. Otec se zhroutil, takže Eliška skončí u podivínské tety a u ní i vyroste. Čtenář ji sleduje až do přibližně třiceti let a po celou tu dobu ji s menší či větší intenzitou užírá tajemství smrti její rodiny.

Hanišová podle mě výborně popsala posedlost nalezením pravdy a zároveň dobře vystihla život puberťačky, která má díky chybějícím rodičům svobodu, kterou by ale občas radši vyměnila za konejšivou náruč maminky.

Příběh udržuje napětí díky postupnému rozkrývání minulosti Eliščiny matky, ale vlastně nikdy není rozpleten úplně a pointa chybí. Místo toho jsem si na konci uvědomila, že celou dobu vůbec nešlo o osud mrtvých, ale úspěch v životě přeživší Elišky. A ten je vlastně mnohem universálnější, protože spousta z nás, možná dokonce všichni, máme v minulosti nějakou událost, ke které se stále vracíme a snažíme se jí nějak racionálně vysvětlit a tím se s ní vyrovnat.

Závěrečné hodnocení: 

Scarlett Curtisová - Feministky nenosí růžovou a jiné lži

 Milý čtenářský deníčku,

feministická témata jsou mi blízká a tak jsem si řekla, že si přečtu i nejnovější příspěvek na české literární scéně, který vydalo Cooboo a tedy by měl oslovit hlavně mladé čtenáře. Nemyslím si, že to udělal úplně dobře.

zdroj: goodreads.com

Jako první hodnocení mě napadlo typické klišé: není to sice moc dobrá kniha, ale k tomuhle témato toho vychází málo, takže je dobře, že se občas objeví aspoň něco. Špatně! Pokud je prostě kniha pitomá, nemá vyjít ani s touhle omluvou. A mě to s odpuštěním u téhle tak přišlo.

Spousta krátkých textů od různých žen předkládá zajímavou škálu toho, co je pro každou z nich ve feminismu nejdůležitější, co pro ně osobně feminismus znamená. Až na pár vyjímek mi ale přišlo, že tak nějak mlátí prázdnou slámu a jejich vyznání mě ničím neobohatilo.

Utkvěl mi akorát jeden z příspěvků, který rozebírá historii hnutí, tu jsem moc neznala a po jeho přečtení jsem si ji celkem úspěšně zapamatoval. Pak si vybavím ještě příspěvek Keiry Knigthly, ve kterém mluví o svém porodu a vůbec mateřství jako čistě ženské zkušenosti, jejíž náročost si žádný chlap neumí představit a tedy ani patřičně docenit.

Závěrečné hodnocení:


Petra Dvořáková - Chirurg

 Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem se dostala k další knize od Petry Dvořákové, kterou mám moc ráda. Slyšela jsem s ní nedávno nějaký podcast, kde přiznala, že se jí líbí styl Petry Soukupové a ráda se k němu ve svých knihách přibližuje. V Chirurgovi se jí to podle mě hodně povedlo.

zdroj: goodreads.com

Hlavní nrdina je sice trochu kretén, hlavně vůči svojí rodině se vůbec nechová hezky, ale i tak jsem s ním sympatizovala. Děj románu je nabitý událostmi jak z Ordinace v růžové zahradě, takže jsem ho zhltla jedním dechem, zároveň se ale autorka vyhnula šílené smršti nesmyslů, při které mi vytékal mozek z hlavy u Hartlových Okamžiků štěstí.

Moc na to doktorské prostředí nejsem a tak mi jeho popis bez zbytečných příkras přišel hodně zajímavý. Když jsem pak za měsíc sama ležela na sále, hlavou mi kromě normálního strachu běžely i vzpomínky na Chirurga a říkala jsem si, která sestra asi dělá co, jestli pak taky dostane vynadáno a jaké asi mají vztahy s primářem, který mě operoval.

Už se těším, až si přečtu i poslední knihu Dvořákové Vrány. Teď lituju, že jsem si jí v minulosti už nekoupila, když byla v nějaké akci, ale měla jsem moc nepřečtených e-knih a tak jsem si ze zásady další nenasyslila. Teď netrpělivě vyhlížím další slevy, snad přijdou brzo!

Závěrečné hodnocení: 

středa 2. září 2020

Becky Chambersová - Zpráva o životě vesmířanů

 Milý čtenářský deníčku,

právě touhle knihou jsem si spravila chuť po několika méně úspěšných titulech. Poslední díl trilogie Poutníci se mi líbil asi nejmíň z celé série, ale i tak jsem ho přečetla s chutí a nadšením během několika málo dní.

zdroj: goodreads.com

V posledním svazku se autorka soustředí na život pozemšťanů a detailněji rozebírá jeho aspekty, které už naznačila v předchozích dílech. Sledujeme osudy možná až příliš mnoha Exodanů, tedy obyvatel umělé stanice, kterou jsme vytvořili proto, abychom unikli z ekologicky zdevastované Země. Důmyslný systém recyklace umožnil obyvatelům přežít staletí a nyní se postupně začleňují do meziplanetárního společenství.

Jako obvykle mi všechny technologie dávaly smysl, všichni hrdinové byli něčím zajímaví a bavilo mě je sledovat. Sice mám pocit, že jich tentokrát bylo trochu moc, takže čtenář nepoznal jejich život úplně do hloubky, ale zase byl obrázek společenství o to komplexnější.

Doufám, že Host vydá i její nejnovější novelu, ráda si ji zase koupím.

Závěrečné hodnocení: 

Jan Němec - Možnosti milostného románu

 Milý čtenářský deníčku,

první věc, co se mi k téhle knížce vybaví, je radost, že jsem ji konečně dočetla. Trvalo mi to déle než půl roku, byla jsem z ní úplně umořená. Je tím pádem jasné, že se neřadím mezi její obdivovatele, ale zároveň ji ani nezatracuji. Prostě experiment, který mi nesedl, ale jisté kvality v něm vidím.


zdroj: goodreads.com

Líbily se mi části, kde autor líčí běžný příběh od seznámení přes několik rozchodů až k nevyhnutelnému konci. Na druhou stranu drtivá většina vsuvek pro mě byla naprosto nečitelná a nudná. Neříkám, že všechny. Třeba mailová konverzace s kamarádem, jestli historku s ním může zařadit do románu, nebo rozhovor s autorem se mi opravdu líbily, ale hlavně odkazy na různé jiné autory nebo jejich díla jsem prostě nepochopila, protože je neznám a samotný úrývek bez znalosti kontextu mi nic nedal.

Zrovna proběhlo předávání cen Magnesia Litera a upřímně jsem ráda, že zrovna tahle kniha ji nevyhrála. O to víc jsem zvědavá, v jaké konkurenci neuspěla. Překvapivě je vítězná Liška v dámu dostupná jako e-kniha od pražské knihovny, takže jsem si jí hned stáhla a v nejbližších dnech ji začnu číst.

Závěrečné hodnocení: 



Rachel Cohnová, David Levithan - Dash & Lily - Kniha přání

Milý čtenářský deníčku,

u téhle knihy jsem měla podobný pocit jako u Oba na konci zemřou. Přišla mi úplně o ničem, sice miloučká, ale jinak absolutně bezobsažná.

zdroj: goodreads.com

Dva osamělí Newyorčané si vyměňují zápisník a dávají si různé úkoly. Oba jsou spíš na okraji kolektivu, ale žádná šikana nebo jiné problémy je neohrožují. Dějová linka mi přišla poněkud kostrbatá a nevěrohodná. Ani nějaký hezký popis vánočního New Yorku jsem neobjevila. Naštěstí jsem to přečetla celkem rychle, ani jsem nepřeskakovala a po Kde kvete tráva to byla příjemná, nenáročná změna. Jinak ale naprosto k ničemu, užijí si opravdu jen náctiletí.

S odstupem bych dala maximálně dvě hvězdy, ale po dočtení jsem se rozhodla pro tři, tak už to tak nechám.

Závěrečné hodnocení: 

Han Kang - Kde kvete tráva

 Milý čtenářský deníčku,

Han Kang také patří mezi současné, významné autory a dokonce ji měly i u nás v knihovně. Bohužel jsem si před čtením nepamatovala anotaci, takže mě brutální obsah knihy dost rozhodil, to prostě není vhodná literatura pro těhotné!

zdroj: goodreads.com

Kniha vypráví o krvavě potlačeném povstání v Jižní Koreji z roku 1980. Nevím, proč jsem si myslela, že po Korejské válce se země vydala na dráhu prosperující demokracie, ale evidentně jsem se hrubě mýlila. Za otevření očí knize rozhodně děkuji!

Co se týká obsahu, tak se musím přiznat, že jsem moc nezvládala sledovat jednotlivé příběhy, tedy hlavně vztahy mezi nimi. První byl šíleně brutální, druhý zase dojemně poetický, i když také krutý. Navíc mi utkvěl příběh editorky bojující s cenzurou. Naopak rodinné pátrání po obětech vzpoury jsem nějak nechytla, nejsem si vůbec jistá, kolik bylo sourozenců a kdy který umřel. Pravděpodobně moje chyba, mám problém se jmény obecně a ta v neznámých jazycích se mi pamatují ještě hůř než ta česká.

Závěrečné hodnocení: 

Anthony Doerr - Zeď vzpomínek

Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem si přečetla první knihu od často chváleného autora. Sbírka povídek se četla dobře, ale po pár měsících si stěží vybavím víc než ústřední povídku.

zdroj: goodreads.com

Zápletka hlavní povídky mě zaujala, extrakce vzpomínek před tím, než je člověk zapomene a jejich zloději - nic podobného jsem nikde neviděla. Na můj vkus skončil příběh až moc velkým happyendem, ale jinak skvělé.

Po přečtení anotace ostatních povídek se mi matně vybavuje ještě ta o páru, který se snaží počít dítě a nejde mu to. Mám pocit, že když jsem ji četla, přišlo mi, že dobře vystihl jejich pocity a navíc podal problematiku z neobvyklé perspektivy, ale konkrétní detaily se mi už úplně vykouřily z hlavy. Zbytek povídek si nevybavím v podstatě vůbec, škoda.

Závěrečné hodnocení: 

Amos Oz - Panter ve sklepě

 Milý čtenářský deníčku,

Panter ve sklepě je v krátké době druhá kniha, kterou jsem od Amose Oze přečetla. Krátký román mě zaujal, dobře se četl, ale po několika měsících už si z něj moc podrobností nevybavím.

zdroj: goodreads.com

Příběh izraelského chlapce mi hlavně přiblížil postoj obyvatel nově vznikajícího státu k britským okupantům. Nikdy by mě nenapadlo, že k nim tehdejší společnost měla nějaký negativní postoj, který pramenil z jednoduché touhy po nezávislém státě. Jsem ráda, že se jim přání vyplnilo. Mrzí mě, že se v knize nevyskytovali žádní Palestinci, protože tou dobou jich tam ještě musela být spousta.

Závěrečné hodnocení: 



Daniela Kapitáňová - Kniha o hřbitově

 Milý čtenářský deníčku,

teď jsem se odmlčela na opravdu dlouhou dobu. Možná sis myslel, že už se nevrátím. Ale nakonec jsem si na tebe čas našla! Od března jsem přečetla spoustu knih a čím je to delší dobu, tím míň si z nich pamatuji, proto následující zápisy budou jen telegraficky.

zdroj: goodreads.com

Chtěla jsem číst víc slovenských autorů, tohle měl být jeden z nedávných bestsellerů. Vůbec se mi nelíbil, přišel mi o ničem, naivní hodnocení světa kolem a nevědomé poukazování na společenské problémy mi vůbec nic nového nedalo. Naštěstí to nebylo dlouhé a dřív než jsem stihla odložit, tak jsem dočetla.

Závěrečné hodnocení: