Milý čtenářský deníčku,
po dlouhé době jsem přečetla opravdu skvělou knihu. Dům u mešity nevyniká jazykovou obratností autora, konec konců nepíše ve své mateřštině, ale obsahově dalece předčí všechno, na co jsem v poslední době narazila.
Autor pochází z Íránu, odkud na konci osmdesátých let emigroval a jako politický uprchlík dostal azyl v Nizozemí. Nevzdal se svého povolání spisovatele a začal psát povídky a romány o íránské společnosti pro západního čtenáře. Nejslavnější román Dům u mešity byl zvolen jako druhá nejlepší nizozemská kniha v historii. Neříkám, že si tohle označení vyloženě zaslouží, spíš měl štěstí, že se anketa odehrála brzy po jeho vydání, ale každopádně je to výborný román a rozhodně ho doporučuji.
Hlavní hrdina Aga Džan je hlavou domu u mešity. Jeden jeho bratr je imánem, druhý, slepý, muezzinem. Všichni žijí společně jako velká rodina, všechny děti bere jako své vlastní a každého se snaží připravit na roli, jakou bude v domě zastávat v budoucnosti. Děj začíná v roce 1969 a pokračuje až do konce osmdesátých let, takže čtenář s hlavními hrdiny prožije Chomejního revoluci a autor doufá, že jeho publikum pochopí, proč k ní došlo a kdy se nakonec zvrtla.
Nečekej, deníčku, krásný jazyk nebo propracované charaktery. Jde spíš o to, jaké měl každý plány, co ho ovlivnilo a jak to nakonec dopadlo. Vážený prodejce koberců a hlava bazaru postupně ztrácí svou moc, pochybnosti jednoho ze synů o víře skončí příklonem k levicovému hnutí, radikální imán přiláká do domu pozornost šáhovi tajné služby a později je jiný mladý imán vydírán kvůli své závislosti na opiu. Autor neopomene ani příběhy žen, kdy se z jedné stane radikální islamistka a jiná musí snášet pohromy, které se ženou na její děti.
Nedávno jsem dočetla naučnou knihu Arabské jaro a spolu s tímto románem to úplně změnilo můj pohled na muslimské státy a myslím, že mnohem víc chápu, jaké problémy musí řešit. Do jejich středověkého společenského uspořádání najednou vtrhl Západ, během pár let rozvrátil fungující (i když podle mě celkem zaostalou) společnost a pak se nemohl divit, že opozice proti němu ostře vystoupila. Osobně si myslím, že tento rozvrat dál pokračuje, společnost se víc a víc přibližuje té Západní a za pár desítek let si snad najde svojí verzi vládnutí, která bude tolerantní vůči všem, kdo v jejich zemi žijí.
Závěrečné hodnocení:
po dlouhé době jsem přečetla opravdu skvělou knihu. Dům u mešity nevyniká jazykovou obratností autora, konec konců nepíše ve své mateřštině, ale obsahově dalece předčí všechno, na co jsem v poslední době narazila.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Autor pochází z Íránu, odkud na konci osmdesátých let emigroval a jako politický uprchlík dostal azyl v Nizozemí. Nevzdal se svého povolání spisovatele a začal psát povídky a romány o íránské společnosti pro západního čtenáře. Nejslavnější román Dům u mešity byl zvolen jako druhá nejlepší nizozemská kniha v historii. Neříkám, že si tohle označení vyloženě zaslouží, spíš měl štěstí, že se anketa odehrála brzy po jeho vydání, ale každopádně je to výborný román a rozhodně ho doporučuji.
Hlavní hrdina Aga Džan je hlavou domu u mešity. Jeden jeho bratr je imánem, druhý, slepý, muezzinem. Všichni žijí společně jako velká rodina, všechny děti bere jako své vlastní a každého se snaží připravit na roli, jakou bude v domě zastávat v budoucnosti. Děj začíná v roce 1969 a pokračuje až do konce osmdesátých let, takže čtenář s hlavními hrdiny prožije Chomejního revoluci a autor doufá, že jeho publikum pochopí, proč k ní došlo a kdy se nakonec zvrtla.
Nečekej, deníčku, krásný jazyk nebo propracované charaktery. Jde spíš o to, jaké měl každý plány, co ho ovlivnilo a jak to nakonec dopadlo. Vážený prodejce koberců a hlava bazaru postupně ztrácí svou moc, pochybnosti jednoho ze synů o víře skončí příklonem k levicovému hnutí, radikální imán přiláká do domu pozornost šáhovi tajné služby a později je jiný mladý imán vydírán kvůli své závislosti na opiu. Autor neopomene ani příběhy žen, kdy se z jedné stane radikální islamistka a jiná musí snášet pohromy, které se ženou na její děti.
Nedávno jsem dočetla naučnou knihu Arabské jaro a spolu s tímto románem to úplně změnilo můj pohled na muslimské státy a myslím, že mnohem víc chápu, jaké problémy musí řešit. Do jejich středověkého společenského uspořádání najednou vtrhl Západ, během pár let rozvrátil fungující (i když podle mě celkem zaostalou) společnost a pak se nemohl divit, že opozice proti němu ostře vystoupila. Osobně si myslím, že tento rozvrat dál pokračuje, společnost se víc a víc přibližuje té Západní a za pár desítek let si snad najde svojí verzi vládnutí, která bude tolerantní vůči všem, kdo v jejich zemi žijí.
Závěrečné hodnocení:
