středa 26. února 2020

Adam Silvera - Oba na konci zemřou

Milý čtenářský deníčku,

tenhle rok jsem asi nějaká náročná. Oba na konci zemřou měl být oddechový román z kategorie young adult, navíc opět s gay tématikou, takže se mi měl líbit. Bohužel vůbec! Po sto stranách jsem se rozhodla, že zbytek jen tak prolistuji a přečtu si pak jen poslední část, abych věděla, jak to dopadlo.

zdroj: goodreads.com

Základní myšlenka se mi líbila. Po půlnoci každému, kdo má ten den zemřít, zavolá operátor Hodiny smrti a na tuhle skutečnost ho upozorní. Díky tomu mají lidé možnost prožít poslední den naplno, urovnat všechny svoje záležitosti a do hrobu odejít v klidu. Hlavními hrdiny jsou dva kluci kolem osmnácti let, kteří se seznámí přes aplikaci Poslední přítel. Prožijí spolu jeden den a pak umřou.

Problém byl, že mě jejich osud vůbec nezajímal. Nevzbudili ve mě lítost, že dva mladé životy přijdou nazmar, nedělala jsem si ani naděje, že to třeba nakonec nějak přežijí a vůbec mi nepřišlo, že to, co poslední den dělají, má nějakou hodnotu.

Jeden z nich trpěl úzkostí z vycházení z domova, ale to jsem vlastně pochopila až nějak později a vůbec mi nepřišlo, že by autor nějak tuhle poruchu rozpracoval, dovolil čtenáři nahlédnout do mysli, které vadí být mezi ostatními.

Každopádně jsem ráda, že jsem našla cestu, jak knížku "dočíst" a zároveň s ní neztratit moc času. Od teď, pokud mě kniha nezaujme během prvních sto stran, proskáču zbytek a přečtu si jen posledních přibližně třičet stran, abych se dozvěděla, jak to dopadlo. Asi je trochu podvod psát pak takovou knihu do seznamu přečtených knih, ale co, ten seznam je můj a jakým způsobem do něj knihy zařazuju, je jen a pouze moje věc.

Závěrečné hodnocení: 

úterý 18. února 2020

Ian McEwan - Myslete na děti!

Milý čtenářský deníčku,

už čtvrtá kniha od tohoto autora a s každou další mu přicházím víc a víc na chuť. Myslete na děti! patří mezi jeho novější díla a přesně se mi trefilo do vkusu. Krátký román ze současného Londýna o přemýšlivé soudkyni rodinného práva.

zdroj: goodreads.com

Fioně je skoro šedesát a její manžel jí právě oznámil, že by rád měl vztah s mladší kolegyní z práce, protože mu doma chybí sex. Její reakce je překvapivě strohá, i když uvnitř se cítí zraněná, nedá to najevo a radši se zahrabe do svých pracovních papírů.

Přišlo mi, že většina děje se točí kolem případu téměř dospělého svědka Jehovova, který odmítá léčbu leukémie pomocí transfuze, ale právě díky tomu, že mu ještě není osmnáct, mu může být i přes nesouhlas rodičů nařízena soudem.

Obě hlavní linky doplňuje mnoho zmínek o dalšíh případech z rodinného práva. Kromě toho, že dělají knihu zajímavější, tak zároveň každý z nich nějak doplňuje mozaiku současného života, morální relativitu a nutnost nějaké vnější autority, která za nás rozhodne více či méně malicherné spory.

V mnoha ohledech mi román připomínal autorovu Sobotu, ale soudní prostředí se mi zdálo mnohem atraktivnější a příběh hlavní hrdinky mnohem uvěřitelnější, obyčejnější, ale zároveň mistrně zpracovaný. Není to na pět hvězdiček, ale na čtyři dosáne úplně s klidem.

Závěrečné hodnocení: 

Amos Oz - Mezi svými

Milý čtenářský deníčku,

konečně dobrá kniha! Soubor krátkých povídek od izraelského autora popisuje život ve fiktivním kibucu padesátých let, takže představuje ideálního zástupce knih, které chci letos číst - nečeské a neanglické, popisující neobvyklé prostředí a taky krátké.

zdroj: goodreads.com
Přiznám se, že do teď pro mě výraz "kibuc" znamenal pouze izraelskou vesnici na palestinském území. Musela jsem si dohledat, že vznikaly už před první světovou válkou a že jejich hlavním znakem je v podstatě komunistický způsob života, kdy všichni pracují pro dobro všech, stravují se ve společné jídelně a děti jsou vychovávány ve společných školkách. Autor si vybral dobu, kdy je tento způsob života celkem dobře zavedený, ale možná právě proto se častěji objevují mezi obyvateli nesouhlasné názory na to, jak společenství vést dál.

Nejvíc se mě dotkla povídka ze školky, kde spolužáci šikanují malého kluka, jeho otec ho sice jeden večer zachrání, ale když se druhý den vrátí jeho matka, musí se chlapeček nekompromisně vrátit mezi tyrany.

Většina povídek skončí tam, kde začala, problém se nevyřeší, hlavní hrdina není schopen změnit okolní společnost a nabourat zkostnatělé uspořádání. Naštěstí v několika případech problém vyřeší čas a čtenář se o jeho rozuzlení dozví jen tak mimochodem z některé další povídky.

Dala jsem jen tři hvězdičky, ale hodně jsem váhala nad čtyřmi. Kdyby šlo o román se souvislým příběhem, měla bych jasno, ale takhle se bojím, že mi po čase zůstane v hlavě jen pár izolovaných střípků. Rozhodně od autora vyzkouším některý z jeho autobiografických románů.

Závěrečné hodnocení: 

David Levithan - Líbali jsme se

Milý čtenářský deníčku,

tenhle rok nezačal po knižní stránce vůbec dobře. Mám rozečtené Možnosti milostného románu, ale vůbec mě nebaví navíc je mám v elektronické podobě a čtení na mobilu mi teď vůbec nevyhovuje. Kromě toho jsem rozečetla Racionálního optimistu, chtěla jsem ho porovnat se Sapiens, ale vůbec jsem ho nedočetla, strašně mě nebavil. Takže nakonec první knížkou, kterou jsem se prokousala na konec bylo hloupoučké Líbali jsme se.

zdroj: goodreads.com

Novela vypráví příběhy několika náctiletých gayů, které zároveň komentují duše mrtvých homosexuálů skolených nemocí AIDS v osmdesátých nebo devadesátých letech. Tenhle koncept na mě působil hrozně uměle.

Hlavními hrdiny jsou dva kluci, kteří spolu dřív chodili, a rozhodli se, že spolu překonají rekord v nepřerušeném líbání, které má trvat více než 30 hodin. Sice se během toho stane spousta zajímavých věcí, ale i tak mi připadala tahle linka dost nudná a rozvleklá.

Mezi menší příběhy patří dva spokojení gayové, jeden naprosto nešťastný, jehož rodiče se právě dozvěděli, že je homosexuál a rozhodně z toho nemají radost, a kluk který se konečně poprvé zamiluje do kluka, který byl dřív vlastně holka. Žádný z těch příběhů neříká nic objevného, ale dohromady tvoří pestrou paletu docela zábavných příběhů.

V doslovu jsem se dočetla, že příběh původně vznikl jako povídka a myslím, že ta nemusela být úplně špatná. Její rozvedení do novely se ale podle mě vůbec nepovedlo a lituju, že jsem s ní ztrácela čas.

Závěrečné hodnocení: