Terry Pratchett, Neil Gaiman - Dobrá znamení

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knihu jsem si chtěla přečíst straaaaašně dlouho. A i když to je taková vykopávka, tak v knihovně jsou na ni stále rezervace. Teď, když bylo pár rezervací zdarma, jsem si jí vybrala a konečně si jí přečetla. Navíc v pěkném, ilustrovaném vydání.

zdroj: kosmas.cz

Citát: ... Agnes nenahlížela do budoucnosti. To je jen taková metafora. Ona si ji pamatovala. Samozřejmě, že ne zrovna nejlíp, a když ji pak ještě přecedila přes síto svého vlastního chápání, často se význam jejích vizí poněkud zamlžil.

Nejlepší scéna: Když v úvodu dojde k záměně mimin a ztratí se při tom Antikrist.

Nejhorší scéna: Vůbec mě nebavily scény se čtyřmi jezdci z Apokalypsy. Postavy jsou to vymyšlené pěkně, ale scény s nimi mi přišly dlouhé, nudné a děj nikam neposouvaly. Mám pocit, že pokud by je vyškrtli, nic by se nestalo.

Zajímavost o knize: Česká verze obsahuje spoustu dodatečných poznámek a v nich spoustu vtípků, které v originále nejsou. Docela by mě zajímalo, jak vznikaly, jestli je museli všechny autoři posvětit.

Zajímavost o autorovi: V mé verzi byl na konci s oběma autory rozhovor, líbilo se mi, jak vznik popisovali a taky, že nezapomněli zmínit, že tehdy byli oba celkem neznámí.

Zásadní myšlenka: Pokud něco milujete (lidstvo) uděláte všechno pro to, aby se to mělo dobře. I když se to vašim nadřízeným nelíbí.

Něco pro mě nového: V poslední době se zaobírám myšlenkou na napsání vlastního příběhu, ve kterém by určitou roli hráli andělé. Takže každé jejich literární zachycení mě zajímá.

Můj názor: Vlastně jsem byla strašně zklamaná. Opravdu mě bavil začátek, ale od sobotního rána, kdy mělo dojít k Apokalypse, jsem se hodně nudila. Děj postupoval mravenčími kroky a samotné vtípky a slovní hříčky nestačily na to, aby udržely moji pozornost. Takže se nezařadím k nekrytickým obdivovatelům, ale obecně se mi všechny nápady dost líbily a přišly mi originální a bavila jsem se u nich. Ráda bych koukla na seriál, který nedávno vznikl, myslím, že bude stát za to.

Podobné knihy: Řeky Londýna (celá série), Stopařův průvodce galaxií (Douglas Adams), Nikdykde (Neil Gaiman)

Hodnocení: 

Anne Cathrine Bomannová - Agathe

Milý čtenářský deníčku,

prokousávám se Poválečnou Evropou od Judta, ale je to šíleně dlouhé a náročné, takže to musím prokládat něčím kratším a jednodušším. Jako první knihu do time-outu jsem si vybrala Agathe, kratičký příběh o předválečném psychoterapeutovi, který odpočítává poslední dny do důchodu.

zdroj: goodreads.com

Citát: „Vlastně si nejsem jistý, Thomasi, jak bych vám mohl pomoct,“ řekl jsem. „Nikdy jsem nikoho nemiloval.“
Ta slova mě překvapila, ale Thomas jen odvětil: „Ne, všichni takové štěstí nemáme. Vám se možná bude umírat snadněji.“
„Možná,“ připustil jsem, „ale o to těžší je pro mě žít.“

Nejlepší scéna: Když hlavní hrdina zjistí, že jeho soused, se kterým se důvěrně zná, ale pouze díky zvukům přes zeď, je hluchý.

Zajímavost o knize: Autorka se urputně snažila, aby měla úspěch a nakonec ho opravdu dosáhla.

Zajímavost o autorovi: Vystudovala klinickou psychologii.

Zásadní myšlenka: Každý život je jiný a každý si musí najít a zvolit smysl toho svého sám.

Můj názor: Myslím, že jsem byla líná pročíst se k dodatečnému obsahu schovanému mezi řádky a nenechala jsem si nastavit zrcadlo vlastního života. Jsem si jistá, že to kniha umí, ale já jsem si chtěla spíš odpočinou, takže mi utkvělo jen pár scén a i jen kvůli nim kniha za přečtení stála.

Podobné knihy: Vděk (Delphine de Vigan), S elegancí ježka (Muriel Barbery), Sobota (Ian McEwan)

Hodnocení: 

Tomáš Zmeškal - Milostný dopis klínovým písmem

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knížku jsem si před několika lety náhodně vybrala v antikvariátu. Teď jsem se konečně dostala k tomu ji otevřít a přečíst. Jsem ráda, že mě nezklamala.

zdroj: databazeknih.cz

Citát: A statik, jak říkal, je odborník, kterého budou potřebovat i komunisti, protože statika, statika, milá Květuško, je věda stavební, a nemá nic společného s politikou, [...], že totiž je možné i to nemožné, a sice to, že by se Josef zmýlil, že by se na svém krasném zánovním sněhobílém plastickém logaritmickém pravítku dočista přepočítal.

Nejlepší scéna: Líbily se mi vsuvky-sny cukráře Marka Svobody, jedna o zvláštním pokusu s cílem zkoumat geneticky implikované zlo, druhá o perském obchodníkovi a nesmrtelnosti.

Nejhorší scéna: Závěrečná zápletka s milostným dopisem mi přišla trochu prvoplánová.

Zajímavost o knize: Získala Cenu Evropské unie za literaturu (stejně jako třeba Jezero od Bellové nebo letos Smrtholka od Faulerové.)

Zajímavost o autorovi: Dlouho hledal nakladatele, který by nechtěl dělat velké úpravy jeho textu.

Zásadní myšlenka: Infiltrace státní moci do rodin nezná hranice, ovlivňuje všechno. Od toho, co si můžou dát lidé k večeři, po intimní život.

Můj názor: Když jsem knihu dočetla, byla jsem hodně spokojená, už dlouho jsem nečetla tak dobrý román. Sice tu byly nějaké pasáže, které se mi nelíbily, ale obecně mi přišly příběh i postavy moc dobře vymyšlené. Ale teď s odstupem několika týdnů jsem si sotva vybavila hlavní zápletku a pár zajímavých epizod. Nic hlubšího ve mně nezůstalo.

Podobné knihy: Kvítek karmínový a bílý (Michel Faber), Skleněný pokoj (Simon Mawer), Úzká cesta na daleký sever (Richard Flanagan)

Hodnocení: