Milý čtenářský deníčku,
na Světě knihy jsem se autora ptala, jaký je jeho vztah k femmes fatales z jeho knih. S úsměvem (spíš výsměchem? Ale neberu si ho osobně, moje otázka byla taková hloupoučká) mi odpověděl, ať si přečtu Továrnu na maso (kterou mi chvíli před tím podepsal), že ta ho přesně vystihuje.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Ramenatý pan Gruber zapumpoval pravou přední hnátou, jako by nabíral vodu u veřejné pumpy, aby zvíře rychle vykrvil, krev odtékala kanálky a já jsem vysvětloval, že může být i zpracována, ale tato že půjde do Vltavy, neboť jí prostě máme moc.
Nejlepší scéna: Seznámení s Darjou Kopeckou, bavil mě její feministický pohled na svět, i když sama se myslím jako feministka neidentifikovala. To ale před sto lety není překvapivé.
Nejhorší scéna: Leonův výlet do Liberce, kde se setkává s místním podnikatelem-mafiánem. Celé jsem to vlastně nepochopila, tahle linka šla zcela mimo mě.
Zajímavost o autorovi: Na iLiteratuře mu v posledních měsících vyšly dva sloupky: Proč nejsem feministou a Babička nám pustila plyn. Oba jsou velmi osobní a s oběma mám trochu problém.
Zásadní myšlenka: Lidé v dnešní době zařazení mezi LGBT+ žili už před sto lety a byli divní.
Něco pro mě nového: Pražská tržnice jako páchnoucí jatka a také Palác Koruna a jeho lázně.
Můj názor: Nejdřív jsem se moc nemohla začíst, hlavní hrdina neříkal nic zajímavého, jen pořád mluvil o jatkách, jejichž prostředí sice působilo unikátně, ale já jsem se těšila na příběh. Pak na scénu vstoupila slečna Kopecká a mně byla hned sympatická, říkala jsem si, že to je u Urbana změna, většina jeho femmes fatales jsou nemocné nebo šílené ubožačky (nebo tak aspoň většinu děje působí). Darja ale byla chytrá, milá a zároveň odvážná a čelila společenským předsudkům.
Asi do poloviny knihy jsem četla celkem s nadšením a bavilo mě, jak Leon propadá jejímu kouzlu. Ale pak se do toho začal motat ten příběh s Liberečáky. Vlastně jsem moc nechápala o co jde. Posílají jim moc zvířat, kšeftuje se tam s mlékem a výsekovým masem, kapacita kafilerie přestává stačit. Ale nebylo mi jasné, za co může špatně uzavřená smlouva, jak jí konkurence nekale využívá a s čím jen šmelí zaměstnanci. A nakonec se zdá, že významnou roli hrál i heroin používaný na zklidnění zvířat před porážkou. Bohužel, při mém nepozorném čtení se mi nitky rozutíkaly tolika směry, že jsem je nebyla schopná smotat do jasně vysvětlujícího konce.
Ke konci totiž mojí pozornost vytěžovaly hlavně různé výjevy z tehdejšího queer podzemí. Autor na sebe skládá různé výjevy, které se shodují na tom, že v nich jejich protagonisté působí podivínsky a často i nechutně. Tím, že je to zarámované do doby první republiky, kdy věřím, že se většinová společnost dívala na tuto skupinu skrz prsty, tak mi to úplně nevadilo, a bavilo mě to jako nevinný bizár, který je pro Urbana naprosto typický.
Tady moje hodnocení knihy končí. Femme fatale dostala neobvyklou podobu, příběh mi moc nedával smysl, popis jatek a vůbec tehdejší doby byl velmi sugestivní. Dávám tři hvězdičky, protože mě autor ničím nepřekvapil, nedostal.
Nicméně musím doplnit malý dovětek. Bavila jsem se s dalšími lidmi a ti se zmínili, že by podobné líčení mohlo urazit dnešní LGBT+ komunitu. A proč si je privilegovaný, bílý, heterosexuální cis-muž a boomer (chybí mi ještě nějaké negativní označení, kterým tyto lidi tak nesmyslně škatulkujeme?) musí brát do huby, že si vůbec neuvědomuje, že tím někomu může ublížit. Stejně se teď mluví i o tvůrcích minisérie České televize Pozadí událostí. Na jednu stranu je tu argument, že umění nemůže být přímo aplikováno na realitu, že je to fikce, která nemá ambici věrně popisovat skutečný svět. Já se ale nakonec musím přiklonit k Evě Klíčové a tomu, co řekla v podcastu TL;DR. Tedy že umění vzniká z podnětů současné doby a autor v něm nějakým způsobem současnost pojímá a reflektuje. A že je výsledkem fantazie jeho autorů. A i z výše uvedených sloupků Miloše Urbana začínám mít pocit, že do jeho fantazie už nechci vstupovat. Cancel culture? (o tenhle pojem teď neustále zakopávám a zatím bohužel přesně nechápu, co znamená)
Podobné knihy: Praga Piccola (Miloš Urban), Liška v dámu (Jiří Kratochvil), Dějiny světla (Jan Němec)
Hodnocení: 
