27/11/2021

Michel Faber - Jablko

Milý čtenářský deníčku,

a je to tady. Jablkem jsem dočetla celé dílo Michela Fabera. Samozřejmě, že z románu Pod kůží, který jsem četla tak před patnácti lety, ani z povídek Farenheitova dvojčata a Někdy prostě prší, které jsem také přelouskala v podobné době, si skoro nic nepamatuju, takže si je klidně můžu dát znova, ale to já nikdy nedělám. (Pozor! Nakonec jsem zjistila, že Faber nakonec přeci jen napsal ještě jeden román, i když tvrdil, že se k tomu nechystá. D: A Tale of Two Worlds je fantasy román z kategorie young adult. Jsem opravdu zvědavá, jestli ho Viktor Janiš někdy brzo přeloží a Argo? vydá. UPDATE: Ptala jsem se Arga a ano, chystají její vydání, hurá!)

zdroj: goodreads.com

Citát: Ech, a možná jsem obraz svého otce zkreslil, když jsem ho přirovnal ke psu. Nechci tím naznačovat, že se netěšil žádné autoritě. Byl to koneckonců muž a v té éře patřil svět mužům.  

Nejlepší scéna: Reakce Sofie, když navštíví dům, ve kterém jako malá bydlela.

Nejhorší scéna: Celá povídka Clara a Krysí muž je prostě nechutná. A zároveň také skvělá, fascinující a rozhodně si jí budu pamatovat ještě dlouho.

Zajímavost o knize: V úvodu autor popisuje, jak ho k napsání postrčily ohlasy čtenářů na Kvítek a jak zjistil, že některé postavy z něj ještě potřebují něco říct.

Zajímavost o autorovi: Zásadní vliv na jeho psaní měla jeho žena Eva, která ho přesvědčila, aby svoje povídky poslal do několika soutěží. Vítězství v nich pak nastartovalo jeho spisovatelskou kariéru. Zásadně ovlivnila i konec Kvítku. A její smrt Fabera hodně zasáhla, napsal o tom sbírku básní Neskonalá.

Zásadní myšlenka: Kontrast mezi venkovní špínou a čistou duší. A naopak.

Můj názor: Myslím, že jsem povídky na první pokus četla hodně povrchně, vzpomínala jsem na postavy z románu a snažila se doplnit si jejich příběhy o nové skutečnosti z povídek. Připadalo mi, že bez znalosti Kvítku si čtenář nemůže vyprávění vůbec užít.

Když se k nim teď při psaní tohohle zápisku vracím, vidím, že jsem vůbec neocenila jejich hloubku. Třeba právě titulní Jablko skvěle zobrazuje základní charakteristiky Sugar, kterou samozřejmě dobře znám z Kvítku, ale tady je její osoba vylíčena na malém prostoru, přímočaře a přesně. Povídka je navíc výborně vypointovaná a obraz jablka tentokrát nevystihuje nevinnost, ale naopak špínu zapadlé londýnské ulice a stává se nástrojem, jak bojovat proti pokrytectví ze strany privilegovaných, ale hlavně protestem proti manipulaci s dětmi.

Podobné knihy: Předběžné varování (Neil Gaiman)

Hodnocení: 

Ian McEwan - Stroje jako já

Milý čtenářský deníčku,

další kniha od McEwana na sebe nenechala dlouho čekat. Cokoliv o počítačích, robotech a umělé inteligenci je mi blízké, takže jsem se docela těšila a překvapivě mě nezklamala.

zdroj: goodreads.com

Citát: V praktičtější rovině jsme měli v úmyslu vynalézt vylepšenou, modernější verzi nás samých a plesat nad radostí z vynalézání, nad vzrušením z mistrovského vítězství. 

Nejlepší scéna: Když Charlie poprvé zahlédne Marka, nevinného kluka s příšernými rodiči.

Nejhorší scéna: Scéna u otce Mirandy, který si myslí, že Charlie je robot.

Zásadní myšlenka: Co se stane, když člověku nastaví zrcadlo robot a bude požadovat morální dokonalost?

Něco pro mě nového: Zajímavě postavený svět, ve kterém existují pokročilé typy umělé inteligence, internet, ale ještě se neobjevily sociální sítě a celkově se zdá, že společnost zatím digitální technologie rozumně využívá, ale nečelí žádným sociálním ani bezpečnostním hrozbám.

Můj názor: Román mě opravdu bavil, autor se, jak je u něj zvykem, soustředí na pocity postav, morální dilemata a nevyhnutelnost lidského chybování. Nenechal se zlákat technickými podrobnostmi, ale stále se drží emocí a svědomí hlavních postav, které jako obvykle určují vývoj příběhu.

Nejvíc mi utkvěl nápad na osobnostní nastavení robota, při kterém si člověk zvolí nejrůznější osobnostní rysy, protože neexistuje vhodné tovární nastavení, se kterým by se vědomá bytost dala dodávat. Pak jsem si zapamatovala Charlieho pohnutku k pořízení robota, ve které se kromě fascinace technickými novinkami, skrýval i manipulativní záměr, ve kterém se robot měl stát náhražkou za dítě. A samozřejmě následná konfrontace se skutečným dítětem.

Naopak nejslabší mi přišla robotova touha po absolutní spravedlnosti, která je sice morálně zajímavá, ale mě nepřišla moc pravděpodobná. Už jen robotům přístup k jinak utajovaným informacím třeba o rozsudcích nebo i pouličním kamerám si neumím logicky zdůvodnit. Kromě toho naprosto nejsem schopná docenit nuance alternativní historie Spojeného království v 80. letech. Musím se porozhlédnout po nějakém dobrém románu popisujícím tuhle dobu, protože z faktografických zdrojů se mi nedaří nahlédnout atmosféru té doby.

Jde sice o jeden z rozsáhlejších románů, ale rozhodně mi nepřišel, na rozdíl od Pokání, rozvleklý a tímto ho zařazuji mezi moje oblíbenější díla od McEwana. Budu ho doporučovat.

Podobné knihy: Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu (Becky Chambersová) - protože jedna z linek tam popisuje lásku mezi technikem a palubním počítačem, druhý díl Dvě místa na slunci pak popisuje život této umělé inteligence v na pohled lidském těle. Projekt Gilgameš (Štěpán Kučera), Neopouštěj mě (Kazuo Ishiguro), Kniha zvláštních nových věci (Michel Faber)

Hodnocení: 

17/11/2021

Ted Chiang - Výdech

Milý čtenářský deníčku,

první autorova kniha Příběhy vašeho života na mě zapůsobila před lety jako zjevení, takže není divu, že jsem od další sbírky povídek měla vysoká očekávání. A jako obvykle nebyla zcela naplněna.

zdroj: goodreads.com

Citát: Podstatná je víra a vyhnout se bdělému kómatu můžete jedině tak, že uvěříte lži. Přežití civilizace nyní závisí na sebeklamu. Možná tomu tak bylo vždycky.

Nejlepší scéna: Asi nejvíc se mi líbila povídka o výchově digitálních bytostí, které díky pozornosti svých majitelů procházely podobným vývojem jako lidské děti.

Nejhorší scéna: Zbytečná mi přišla povídka o papoušcích. Podle poznámky autora původně vznikla pro uměleckou instalaci a mě nepřesvědčila, že funguje bez ní.

Zajímavost o autorovi: Autor píše opravdu sporadicky, mezi vydáními první a druhé knihy uplynulo dlouhých 17 let.

Zásadní myšlenka: Přišlo mi, že autor se na příběh často dívá z pozice pozorovatele nebo aspoň někoho, kdo stojí u vzniku něčeho nového a spekuluje o tom, jaké důsledky bude mít aktuální dění v budoucnosti.

Něco pro mě nového: Zamyšlení se nad tím, jak písmo změnilo lidské vnímání a myšlení.

Můj názor: V podstatě všechny povídky měly zajímavý nápad rozpracovaný do detailů, které mi nikdy nepřipadaly nedomyšlené nebo vyloženě nesmyslné. Na druhou stranu jsem měla pocit, že autor věnoval méně pozornosti příběhu a postavám. Myslím, že je to tím, jak se teď zajímám o tvůrčí psaní, ve kterém jsou plastické postavy, nějaký konflikt a tužby protagonistů zdůrazňovány jako zásadní. Třeba právě snad nejdelší povídka Životní cyklus softwarových objektů má podlě mě naprosto geniální nápad, ale jeho zpracování se mi zdálo nudné. Postavy byly hodně typizované (milovnice zvířat, zapálený grafik) a chyběl mi tu nějaký jednotící konflikt. Nejdřív neúcta uživatelů, později nezájem, nakonec zoufalá snaha o adaptaci na novější technologii (a to je zrovna něco, co z práce tak dobře znám).

Nadávno jsem zaslechla termín "věšák na myšlenky", který popisuje autorův přístup k postavám, kdy nejde o to vytvořit živoucí bytosti, ale pouze šablony, které budou moci sdělit čtenáři to, kvůli čemu se spisovatel do tvorby pustil. Mám pocit, že celá sbírka je nádherným, detailně propracovaným a naprosto originálním věšákem.

Podobné knihy: Příběhy vašeho života (Ted Chiang), Kulový blesk (Liou Cch'-sin), Projekt Gilgameš (Štěpán Kučera)

Hodnocení: 

16/11/2021

David Grossman - Přijde kůň do baru

Milý čtenářský deníčku,

za tuhle knihu dostal Grossman Mezinárodní Bookerovu cenu, takže jsem měla velká očekávání. Bohužel, nějak jsme si nesedly. Stand-upy mě nebaví ani ty skutečné, takže parodie na ně mě moc neoslovila.

zdroj: databazeknih.cz

Zásadní myšlenka: Kde končí vtip a začíná horor? Kdy humor pomáhá zlehčit těžkou situaci a kdy jen pokrytecky překrývá neúnosnou realitu?

Něco pro mě nového: Trauma druhé generace přeživší šoa pro mě není úplně nové, už jsem o něm slyšela, ale tady jsem poprvé narazila na jeho aspoň okrajové literární ztvárnění.

Můj názor: Snažila jsem se ke knize najít cestu, ocenit vyzdvihovaný styl, ve kterém není věta navíc, užít si gradující atmosféru, kdy se komediální vystoupení mění v lidskou tragédii. Ale zoufale mi to nešlo. Nemohla jsem se začíst, nebavilo mě to, tajemství hlavního hrdiny mi nějak proteklo mezi prsty. Myslím, že kniha patří mezi to nejkvalitnější, co v současnosti vzniklo, ale zkušenosti hrdinů mi byly natolik vzdálené, že se mi prostě nepodařilo se do nich vcítit.

Podobné knihy: Zaprodanec (Paul Beatty), Scény z venkovského života (Amos Oz)

Hodnocení: 

15/11/2021

Honza Vojtko - Vztahy a mýty

Milý čtenářský deníčku,

na Honzu Vojtka jsem narazila někdy vloni a hned jsem si ho zamilovala. Všechna jeho vystoupení nebo podcasty mají výborný obsah a jsou často i opravdu zábavné. V knížce nebylo skoro nic, co bych od něj už neslyšela dřív, ale čtení mě rozhodně bavilo a v tomhle ohledu není nikdy dost opakování, mám pocit, že vždycky si z toho vezmu něco jiného.

zdroj: goodreads.com

Citát: Aby se nebavili o politice. O klimatických změnách. O Zemanovi. O Babišovi. O Trumpovi. O uprchlících. O buzerantech. O transkách. O matkách kojících na veřejnosti. O menstruaci. O toxické maskulinitě. Prostě se o tom nebavte! Neotravujte mě! Neobtěžujte mě! Já se chci mít dobře! Mám na to právo! (Tenhle citát jsem si vypsala ani ne tak po jeho psychologický obsah, ale spíš jako roztomilý výčet toho, co aktuálně hýbe českou společností)

Problém je v tom, že tolerance vytváří tzv. korupční prostředí. V čem že je ta korupce? V tom, co jsem popsal výše. Když já tobě něco toleruji, zákonitě očekávám, že až dojde na mě, budeš tolerovat ty mě. Bez diskusí. Prostě mě toleruj! Musíš, protože já tebe toleroval. (Tolerance versus Respekt je určitě podle autora jedno z nejdůležitějších témat ve vztazích)

Třeba jste začali být ve vztahu moc spokojení. Což není tak moc pozitivní. Spokojení lidé se neradi mentálně hýbou. Mají strach, že když se pohnou, něco se stane, něco se rozbije a něco se v jejich životě změní. (A tohle je něco přesně na mě, jsem spokojená a jakékoliv změny mě opravdu znervózňují a musím se velmi snažit, abych k nim nepřistupovala negativně)

Nejlepší scéna: Bavil mě příběh nervózní paní, ze které nakonec vypadlo, že má dva milence. Jednoho teda nakonec pustila, ale s druhým se tak nějak omylem seznámil i její manžel a všichni dohromady zjistili, že spolu mohou fungovat.

Nejhorší scéna: Jedna kapitola se jmenovala "První láska je ta pravá" a poukazuje se v ní na to, že na minulé vztahy se může po čase hledět trochu přes růžové brýle a srovnávání s aktuálním vztahem není úplně nestranné. Proti tomu vůbec nic nemám, ale nějak mi tam vzhledem ke zvolenému názvu kapitoly chyběla poznámka, že první láska klidně může být ta, která vydrží celý život a je to úplně v pořádku. Protože já to tak (aspoň zatím, po 15  letech a dvou malých dětech) mám.

Zajímavost o knize: V roce 2020 měl Honza Vojtko letní sérii Vztahy a mýty v rámci podcastu Deníku N, která se do značné míry překrývá s knihou. Mě bavilo obojí, knihu jsem četla později.

Zásadní myšlenka: Partnerský vztah je dřina, ale odměna za to rozhodně stojí.

Něco pro mě nového: Zaujal mě popis lidí, kteří zůstávají sami, protože chtějí. Autor píše, že takový člověk musí mít hezký vztah hlavně sám se sebou, mít se rád. Pokud to platí, opravdu mu může být samotnému dobře a jeho singlovství není jen póza z nouze.

Můj názor: Opravdu oceňuji, že každá kapitola kromě teorie nabídla i příběh z terapeutovny, protože mě se díky nim uloží právě přečtená fakta snadněji do hlavy. Protože mám autora naposlouchaného z různých rozhovorů, celou dobu mi zněl v hlavě jeho hlas a hovorový styl knihy mi přišel úplně přirozený. Audio kniha musí být skvělá, autor ji načetl sám. Jediné, co mě párkrát zatahalo za oči, je jeho řečnická otázka "Kam tím mířím?", štve mě i v jeho mluveném projevu (aspoň v některých rozhovorech ji opakoval snad pořád) a v knize se mi zdála vyloženě na pěst. A druhá výtka směřuje opět na jednu konkrétní drobnost, na rozchody. Nevšimla jsem si, že by v kapitole věnované jim zmínil děti. Protože ty naprosto zásadně ovlivňují rozhodování, jestli zůstat nebo jít. Stálo by podle mě za to trochu rozebrat, jak to vůči nim udělat správně, a dát naději, že rozchod rodičů nemusí být nutně celoživotní trauma. Prý autor chystá druhou knihu, tak doufám, že tentokrát to v ní zazní!

Hodnocení: 

Andrew Ridker - Altruisté

Milý čtenářský deníčku,

o Altruisty  jsem tak nějak pořád zakopávala, až jsem si je nakonec koupila. Myslím, že nakonec za to nestáli, i když za špatnou knihu bych je rozhodně neoznačila. Jen prostě nebyli výjimeční.

zdroj: goodreads.com

Nejlepší scéna: Celý popis událostí v Africe, kam se Artur vydal pomáhat a hlavně v praxi uplatnit svůj nový stavební materiál.

Nejhorší scéna: Ethanovo hledání sama sebe v New Yorku a plácání se v životě. Tahle část mi přišla nudná (ale nebyla dlouhá) a zároveň tak nějak nepochopitelná.

Zajímavost o autorovi: Je mladší než já a tohle je jeho prvotina, rovnou napsal takový velký román plný plastických postav a se zajímavou myšlenkou. Jako neříkám, není nijak ohromující, prostě jen překvapivě dobré. Myslím, že kdybych se někdy pokusila napsat knihu, byla by asi po všech stránkách velmi podobná.

Zásadní myšlenka: Chcete pomáhat druhým? A neděláte to jen kvůli sobě? O kolik je snazší pomáhat v Africe než ve vlastní rodině.

Můj názor: Bavil mě příběh, líbily se mi detailně vykreslené postavy. Také základní myšlenka a vlastně i jednotlivé scény, všechno se mi zdálo velmi zručně napsané. Přirovnala bych to ke kvalitní židli od místního truhláře. Žádná levná Ikea, kterou mají všichni, ale ani designový kousek, který by změnil podobu židlí na příštích sto let.

Podobné knihy: Milostný dopis klínovým písmem (Tomáš Zmeškal), Ten, koho přece znám (Mike Gayle), Clayův most (Markus Zusak)

Hodnocení:

14/10/2021

Lois Lowryová - Posel v temném lese

Milý čtenářský deníčku,

jestli mě předchozí díl zklamal jen tím, že jeho děj nebyl moc dokončený, Posel mě naštval právě tím, jak definitivně ukončený byl. A sice se tu propletou osudy postav obou předchozích knih, ale těm nesahá svou komplexností ani po kotníky.

zdroj: goodreads.com

Nejhorší scéna: Celá závěrečná cesta lesem. Nejdřív ji autorka zbytečně natahuje a pak ji úplně nesmyslně ukončí.

Zajímavost o knize: Třetí ze čtyř knížek původně nezamýšlené série Dárce. Jsem zvědavá, jestli Argo nakonec vydá i ten poslední díl, zatím tak činí s velkým odstupem.

Zásadní myšlenka: Ptákoviny korumpují duši.

Můj názor: Mně se vlastně docela líbil začátek, zvlášť když jsem si dohledala děj předchozích dílů, na které navazuje. Zaujal mě nápad, že do vesnice přichází jakýsi obchodník, který lidem prodává zbytečnosti, a tím ničí jejich dobrotivé duše. Byla jsem opravdu zvědavá na to, jak se bude situace ve vesnici vyvíjet, na střet mezi kupujícími a těmi, kdo jsou stále oddaní myšlence nezištné pomoci druhým, kterou je vesnice široko, daleko známá.

Jenže nic z toho čtenář nedostane. Místo zajímavého střetu postav se ukáže, že nakupování kazí nejen lidi, ale i les a jeho zázračné vyléčení spasí i obyvatele vesnice bez toho, aby se před tím kdokoliv pokusil situaci jakkoliv řešit. Ta záchrana je vlastně vedlejší produkt něčeho úplně jiného.

Teď když to píšu mě napadla paralela s křesťanstvím, které věří, že díky Ježíšově oběti je každý automaticky očištěn od předchozích hříchů. Ale v Poslovi mi k tomu chybí nějaké rozjímání o vlastních činnech, jakákoliv reflexe vlastního konání. A to úplně pomíjím fakt, že náhlá spása vůbec nevysvětlila původ podivných obchodníků a zdroj jejich ďábelské moci. Třeba v dalším díle?

Podobné knihy: Hledání modré (Lois Lowryová), Oba na konci zemřou (Adam Silvera)

Hodnocení: 

Jostein Gaarder - Jako v zrcadle, jen v hádance

Milý čtenářský deníčku,

před časem jsem dostala nápad na svět a hrdinku, o kterých bych ráda třeba jednou něco sama napsala. A ten nápad zahrnoval anděly. A proto jsem se rozhodla, že se podívám na jiné knihy, ve kterých se andělé vyskytují. A tou první je novelka od mého oblíbeného Josteina Gaardera.

zdroj: albatrosmedia.cz

Nejlepší scéna: Když jeli venku na saních.

Nejhorší scéna: Málem mi utrhlo srdce, jak hrdinka prožívala Štědrý den a jak se pořád snažila být velkorysá vůči své rodině, ale zároveň tvrdohlavá jako malé dítě.

Zajímavost o knize: Název pochází z bible, 1Kor 13,12. Hovoří o tom, že nyní sice všechno vidíme jasně jako v zrcadle, ale zároveň dokud nepoznáme Boha přímo (a lásku), všechno to bude jen hádanka.

Zajímavost o autorovi: Studoval jazyky a teologii a nebojí se kritizovat Izrael za jeho chování k Palestincům.

Zásadní myšlenka: Kéž by každý mohl mít anděla, díky kterému může zkoumat svět a dospět ke smířenému konci.

Můj názor: Bavily mě dějové části, ale dialogy mezi andělem a Cecilií  mi dělaly trochu problémy. Sice byl napsaný dětským jazykem, ale zároveň rozebíral občas docela složitá témata. Kromě toho se často vracel k ústřednímu motivu, jaké to je být andělem, který nemá fyzické tělo, nemá smyslové vjemy, dokonce i myšlenky k němu přichází jakoby odněkud zvenčí, nikoliv z jeho vlastní mysli.

A právě tenhle koncept mi vadil, protože si na mnoha místech protiřečil. Anděl tvrdí, že nic necítí, ale jindy vypráví o tom, jak si užíval skákání po asteroidech. Tvrdí, že nepřemýšlí, ale při tom klade dost zvídavé a autentické otázky a z odpovědí vyvozuje nějaké závěry.

Ten příběh je nádherný, spousta vět nutí k zamyšlení, ale zároveň mi přišlo, že vymyšlený koncept vůbec nedrží pohromadě.

Podobné knihy: Úterky s Morriem (Mitch Albom)

Hodnocení: 

13/10/2021

Tony Judt - Poválečná Evropa

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knížku jsem si koupila v akci s tím, že mě těch pár desetikorun donutí ji přečíst. Trvalo to dlouho, ale rozhodně nelituji. Doufám, že si můj mozek udrží poznatky z ní ještě dlouho.

zdroj: goodreads.com

Citát: (Tady jich stojí za zaznamenání spousta, nevzdám se jich)

První světová válka zničila starou Evropu. Druhá světová válka vytvořila podmínky pro vznik nové Evropy.

Už v roce 1942 ustoupili Britové v tichosti českému požadavku na poválečný odsun sudetoněmeckého obyvatelstva a Rusové s Američany to akceptovali o rok později.

Svobodné ženy byly vítány jako dělnice nebo pomocnice v domácnosti, ale kanadský pracovní úřad odmítl v roce 1948 dívky a ženy žádající o vystěhování do Kanady a zaměstnání v domácnosti, pokud se objevilo sebemenší podezření, že mají vyšší než základní vzdělání.

Bývalý prezident Herbert Hoover to v roce 1946 řekl Trumanovi bez obalu: „Můžete mít pomstu, nebo mír, ale nemůžete mít obojí najednou.“

Reparace zaplacené Rusku v roce 1948 dosahovaly 15 procent státních příjmů Rumunska a 17 procent v případě Maďarska. Od zemí, které proti němu nebojovaly, vyžadoval Stalin naprosto stejně velký příspěvek, v takovém případě ovšem jako součást „bratrské“ pomoci, nikoli jako trest.

Pod vedením Konrada Adenauera proplulo Západní Německo bez úhony mezi Skyllou neonacismu a Charybdou sovětofilského neutralismu a navzdory pochybnostem domácích i zahraničních kritiků bezpečně zakotvilo v Západní alianci.

Ekonomiky sovětského typu tak nyní vlastně pracovaly s  ubranou hodnotou: své zboží vyráběly i prodávaly se ztrátou, a suroviny, které těžily pro domácí průmysl nebo na vývoz, měly vyšší cenu než hotové výrobky, ve které se proměnily.

Jestliže veškeré obyvatelstvo v té které zemi – nemluvě už o velké části světa – sledovalo každý jejich krok, neměly komunistické režimy šanci. To, že se ocitly pod takovým dozorem, už samo o sobě znamenalo oslabení jejich moci a podstatně jim to zužovalo manévrovací prostor. (Tohle jsem si poznamenala proto, že s tím nesouhlasím a důkazem je Masakr na Náměstí Nebeského klidu. A sám autor přesně tohle o pár stran později říká, což mi jen dokázalo, že ví, o čem mluví.)

Nejlepší scéna: Nejvíc jsem si asi odnesla z popisů událostí československého Vítězného února, který autor zasadil do mezinárodního kontextu. To nám myslím dneska opravdu chybí. Pláčeme nad tím, jak děti neznají nedávné české dějiny, protože my sami jejich příběh známe a víme, jak je důležitý, ale ve skutečnosti víme většinou velké nic o tom, co se dělo za hranicemi a to je při tom pro pochopení neméně důležité.

Nejhorší scéna: Asi nejslabší kapitoly pro mě byly ty o západní Evropě v 70. a 80. letech. Zdálo se mi, že autor předpokládá až příliš znalostí od čtenáře a věnuje se spíš společenským změnám než politickým příčinám a důsledkům.

Zásadní myšlenka: Některé dnes vyzdvihované okamžiky (např. vznik EHS a předchozích) tehdy měly pouze marginální význam a naopak některé tehdy oslavované úplně zapadly do smetiště dějin.

Něco pro mě nového: Asi tak tisíc věcí, v každé kapitole toho bylo tolik. Ale opravdu oči otevírající byl popis východoevropského hospodářství a taky popis postupného rozpadu komunistických režimů. My tady oslavujeme hrdinné studenty, ale bez Gorbačova a jeho perestrojky bychom se nedostali nikam. A už vůbec máme mizerné znalosti o tom, jak přerod probíhal v okolních zemích, při tom právě tohle určuje jejich dnešní realitu. Mrzí mě, že autor nevěnoval víc pozornosti Ukrajině a Bělorusku.

Můj názor: Já vím, že běžný člověk opravdu nebude číst takovouhle cihlu. Ale měl by. Všichni a povinně. Já neříkám, že jde o nějakou dokonale neutrální interpretaci nedávné historie, ale rozhodně se mi Poválečná Evropa zdála jako slušný pokus o to, dát nedávné dějiny do kontextu, propojit je a upozornit na často přehlížené události, osobnosti nebo společenské tendence. Hvězdičku kniha ztrácí jen za svojí nepřístupnost kvůli rozsahu a také opomíjení autorovi jasných faktů, které by ale pro mě byly asi taky nové.

Podobné knihy: Intelektuál ve dvacátém století (Tony Judt)

Hodnocení: 

Peter Høeg - Susanin efekt

Milý čtenářský deníčku,

několikrát jsem zaslechla chválu na knihy Petera Høega, že prý nejde o běžné thrillery, že nabízí něco víc. No asi někomu jinému.

zdroj: goodreads.com

Citát: Laban odjakživa o Johannu Sebastianu Bachovi vypráví tak, jako by spolu vyrůstali a onanovali a už od školky nemohli jeden bez druhého být.

Zásadní myšlenka: Budoucnost je moc.

Můj názor: Já tyhle thrillery se spoustou mrtvol a všehoschopných zabijáků prostě nechápu. A ani superschopnosti hlavních hrdinů mě nepřesvědčily o tom, že by takovým vynalézavým vrahům mohli utéct. Hlavní postava je tak zoufale nesympatická, nad všechny povýšená, že kdyby skončila hned na začátku rozmačkaná pod náklaďákem, ulevilo by se mi. Navíc zápletka mi vůbec nezapadala dohromady. Přiznávám, že jsem ji nesledovala příliš pečlivě, ale i tak se mi zdálo podivné, že všemocné síly neumí chytit jednu rodinu a když už ji chytí, že ji nechají útéct.

Po přečtení jsem dala dvě hvězdičky, takže evidentně něco pozitivního jsem na knize našla, ale teď po měsíci už fakt nedokážu říct, co to bylo.

Podobné knihy: Dívka ve vlaku (Paula Hawkins)

Hodnocení: 

Markéta Lukášková - Vlaštovka v bublině

Milý čtenářský deníčku,

Lukášková mě opět zklamala. Samozřejmě, že je to čtivé a zábavné, ale jinak se o Vlaštovce nedá říct nic pozitivního.

zdroj: goodreads.com

Citát: A najednou, když jsem v břiše taky měla zárodek toho roztomilýho malýho chlupatýho něčeho, jsem to viděla jinak. Zvláštní bylo, že jsem nezačala jinak vnímat svět okolo sebe, ale začala jsem jinak vnímat sebe samu. Připadalo mi najednou, že plním důležitej úkol. Že moje tělo dělá něco záslužnýho, že to teď není jen nádoba na jídlo a pití a něco, co si devastuju cestou do hrobu, že teď je to schránka na zázrak. Připadala jsem si výjimečně a jinak.

Nejlepší scéna: Když Barbora leží v nemocnici a přestává vnímat svět. Její vjemy se mi zdály velmi autentické.

Nejhorší scéna: Průběh adopce Mikaela Michalem. Nevěřím, že budeme kdy dávat děti jen tak komukoliv.

Zásadní myšlenka: Mezigenerační dialog je užitečný.

Můj názor: Kromě toho, že mi čtení rychle uteklo, že autorka fakt zajímavě popsala cestu lidské mysli k zapomnění a zpátky a že občas měla celkem trefné postřehy o mateřství, mě častěji opravdu otravovala. Obtížně jsem rozlišovala Bářinu minulost a Magdinu současnost. To byl možná záměr, ale mě to rušilo. Přišlo mi, že některé věci časově nezapadají. Ať už to bylo kvůli věku a vývoji dětí, nebo jak během pouhých pěti let začali lidi brát kafe jako úplnou vzácnost a skoro si ho nepamatovali. A vůbec, spousta naznačených nápadů, jak by mohla budoucnost fungovat, se mi zdála za vlasy přitažená nebo zcela nedomyšlená a napříč knihou nekonzistentní. Možná to tak nebylo, ale rozhodně to tak působilo. A nakonec příběh... myslím, že mě ani jednou nepřekvapil. Ani jednou.

Ale majonéza k snídani je prý výrazně lepší, takže tu si jednou ještě ráda přečtu.

Podobné knihy: Losos v kaluži (Markéta Lukášková), Okamžiky štěstí (Patrik Hartl)

Hodnocení: 

Bianca Bellová - Jezero

Milý čtenářský deníčku,

když Jezero vyšlo, byla jsem vůči němu skeptická, dokonce i po tom, co vyhrálo Cenu Evropské unie za literaturu. Ale nedávno jsem četla Monu od stejné autorky a ta mě přesvědčila, že se k Jezeru musím vrátit.

zdroj: goodreads.com

Nejlepší scéna: Setkání hrdiny s matkou.

Nejhorší scéna: Lovecká výprava na ostrov s opuštěnou laboratoří.

Zajímavost o knize: Kromě evropské ceny získala i Magnesii Literu za Knihu roku. Prostředí je inspirováno Aralským jezerem.

Zajímavost o autorovi: Má sice feministické názory, ale nemá ráda tradiční feministky, podobně jako Camille Paglia.

Zásadní myšlenka: Rozbitá společnost zabíjí přírodu, umírající příroda mrzačí své obyvatele.

Něco pro mě nového: Dohledávala jsem si informace o Aralském jezeře a překvapilo mě, jak strašný je jeho osud.

Můj názor: Ta kniha je opravdu zvláštní. Nečetla se lehce. Druhá část, ve které si hlavní hrdina hledá své místo ve velkém městě, mě vyloženě drásala a chtěla jsem ji mít co nejrychleji za sebou. Byla jsem ráda, že pak se situace začala maličko zlepšovat a Nami mohl pokračovat v pátrání po své matce.

Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, když je silný.

Podobné knihy: Mona (Bianca Bellová), Cesta (Cormac McCarthy)

Hodnocení: 

12/10/2021

Theo Addair - Muffin a čaj

Milý čtenářský deníčku,

typická romantika pro náctileté, kterou jsem vdechla na dovolené během jednoho dne.

zdroj: goodreads.com

Citát: Sobotní odpoledne našlo Kita na jeho posteli, se skicákem před sebou. Měkká tužka šustila po drobounkých nerovnostech čtvrtky a pomalu za sebou zanechávala kresbu dvou těl propletených v objetí. Bez obličejů, pochopitelně.

Nejlepší scéna: Vánoce u Kitovy rodiny

Nejhorší scéna: Bouda na Kita od jeho spolubydlícího.

Zajímavost o autorovi: Identifikuje se jako gender-fluid. Kromě romantických příběhů píše i fantasy.

Zásadní myšlenka: Láska vždy zvítězí nad šikanou a rodinnými odsudky.

Můj názor: Bavilo mě prostředí anglické internátní školy umístěné kdesi na českém venkově. Hlavní hrdinové byli sympatičtí, záporáci nesnesitelní a od knížky se nedalo odtrhnout ani v jednu ráno. Ale zároveň je to absolutně odpočinková literatura, ze které si kromě milých pocitů a dalšího nahlédnutí do duše mladých gayů neodnese čtenář nic. Další díl číst nebudu, kniha končí kapitolou po více než pěti letech a to dost vyspoiluje děj dalšího pokračování.

Podobné knihy: Nedej se (Rainbow Rowellová), Líbali jsme se (David Levithan)

Hodnocení: 

09/10/2021

Hana Lehečková - Svatá hlava

Milý čtenářský deníčku,

jméno Hany Lehečkové teď slýchávám ze dvou stran. Vydala nový román Poupátka, který to vypadá, že slaví nebývalý úspěch, a navíc se o ní mluví jako o autorce originálních knížek pro děti. Já jsem se teď dostala k její prvotině Svatá hlava a byla jsem mile překvapena.

zdroj.goodreads.com

Něco pro mě nového: Vhled do mysli člověka, který má problémy s vnímáním reality.

Můj názor: Opravdu mě bavil autorčin styl, který využíval kurzívu k odlišení dějových a myšlenkových částí, hrátky s typografií a celkově experimentální stavba textu, která ale nijak nenarušovala plynutí děje. Postava sama byla sice nesympatická, ale s jejím osudem jsem do určité míry soucítila.

Teď po delší době ve mně zůstalo už jen velmi málo, ale rozhodně přetrvává pocit, že šlo o knihu výjimečnou v české literatuře a jsem opravdu zvědavá na Poupátka a případné další romány pro dospělé, které autorka vydá.

Podobné knihy: Dívka, žena, jiné (Bernardine Evaristová)

Hodnocení: 



05/10/2021

Lidmila Kábrtová - Koho vypijou lišky

Milý čtenářský deníčku,

Lidmila Kábrtová určitě patří mezi české literární talenty. Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst její prvotinu, byla jsem nadšená a těším se, až si přečtu něco dalšího.

zdroj: goodreads.com

Citát: Mami krájí zeleninu do polévky. Mrkev, květák, pórek padá do hrnce. Voda bublá.
El se batolí pod stolem. Pevně chytí mami ručkama za nohu. Je jí s mami dobře.
„Nech mě být."
Zkusí to znovu. Má mami ráda.
„Řekla jsem, nech mě být," odstrčí ji mami. Ještě to zkusí mnohokrát.

Nejlepší scéna: Ta z citátu. Pokaždý, když tenhle úryvek čtu, mi to trhá srdce. Pokaždý, když tímhle způsobem odstrčim vlastní dítě, tak si na to vzpomenu a hned se k němu musím sklonit a poňuňat ho.

Zajímavost o knize: Každá kapitola má 50 slov a kniha samotná vznikala díky projektu Příběh na 50 slov (nebo tak nějak se jmenoval...).

Můj názor: Byla jsem hodně nadšená, nejen z příběhu, ale i stylu, který rozporcoval děj do kraťoučkých úryvků ze života El a chronologicky skládají obraz jejího života. Díky malému rozsahu jsem knihu vdechla během jediného dne.

Podobné knihy: Svatá hlava (Hana Lehečková)

Hodnocení: 

04/10/2021

Camille Paglia - Svobodné ženy, svobodní muži

Milý čtenářský deníčku,

další knížka z feministického rybníčku. Na rozdíl od nás v USA už za sebou mají pár desítek let nekritického feminismu a po celou tu dobu se proti němu Camille Paglia ostře vyhraňuje. Po přečtení knihy jsem musela určité svoje názory přehodnotit.

zdroj: goodreads.com

Citát: Nicméně svět zůstává divočinou. Cenou za moderní svobodu žen je osobní odpovědnost a sebeobrana.

Nejlepší scéna: Hned úvodní esej na téma znásilnění na schůzce, které se v USA stalo velkým tématem zejména pro univerzity, které pak přijímaly různá ustanovení, ve kterých si možná až příliš hrály na rodiče svých dospělých studentů. U nás teď rozhodně žhavé téma kvůli Dominiku Ferim.

Nejhorší scéna: Přibližně prostřední esej o ženském a můžském principu, kdy ten první neustále popisovala slovem "chtonický", tedy zemitý, záhadný, živočišný. Chápu, že autorka chtěla poukázat na neodiskutovatelné rozdíly mezi pohlavími, které většina feministek důsledně popírá, ale v téhle eseji se jí to moc nepovedlo.

Zásadní myšlenka: Ženy a muži jsou různí a nemá cenu popírat existenci typických vlastností či charakteristik. Na druhou stranu to neznamená, že diskriminace na základě těchto charakteristik je legitimní.

Něco pro mě nového: Není možné všechny kluky vychovat tak, aby se chovali jako gentlemani (samozřejmě to musí být ten ideální cíl, ke kterému směřujeme), ale je možné mnohem více holek naučit vycítit nebezpečné situace, vyhýbat se jim a vůbec se postarat sama o sebe. Právě třeba tak, že se neopijí na večírku s místním fotbalovým týmem. To je prostě nebezpečné stejně jako nerozhlédnout se na přechodu. Nebo budou připraveny na situaci, kdy na ně někdo hloupě pokřikuje na ulici, a budou mu to umět pěkně vrátit a neodnesou si z toho díky tomu žádné velké trauma.

Další názor, který mě zaujal, byl ten na pornografii a vůbec ženské tělo ve veřejném prostoru. Hodně obhajovala Madonnu, která svým tělem provokuje, ale zároveň je na ní vidět, že drží absolutní kontrolu nad tím, co ukáže. Opět si říkám, jak důležité je položit tuhle hranici správně, mezi tím, že mám krásné tělo a nebojím se ho ukázat, a tím dělat z něj hloupý objekt na plakátech v autoservisu.

Můj názor: Myslím si, že potřebujeme feministky, které prosazují rovnost ve všem, protože díky nim se situace hýbe dopředu a téma rovnoprávnosti se dostává do veřejného prostoru. Zároveň je osvěžující číst nějaký opačný názor, který je také feministický, ale mnohem více se soutředí na praktickou zkušenost a tím může spojit dosud na smrt rozhádané tábory feministek a konzervativců.

Bohužel v celkovém hodnocení nechci dát víc než tři hvězdičky, protože témata se často opakovala, prostřední dlouhá esej a nekolik následujících se skoro nedaly číst a navíc mi celkově vadilo uspořádání, které mi přišlo, že nejde ani chronologicky, ani po tématických okruzích.

Podobné knihy: Jak být ženou (Caitlin Moranová)

Hodnocení: 

Lucy Fricke - Dcery

Milý čtenářský deníčku,

u téhle knihy na mě padla pěkná čtecí krize. Ten pojem naprosto nesnáším, ale tentokrát skutečně dobře vystihuje moje pocity při čtení Dcer. Neměla jsem na ně náladu, nic už si z nich nepamatuju, ztrácela jsem se v postavách.

zdroj: goodreads.com

Citát: S každou novou životní fází stál člověk opět v Ikei, tam začínaly a končily všechny naděje, pomyslela jsem si. Všechno pořád znovu od začátku a potom párek v rohlíku.

Zásadní myšlenka: Můžeme se snažit, jak chceme, ale rodinu od sebe nikdy úplně neoddělíme.

Můj názor: Neměla jsem čas se do knížky pořádně začíst a neustále jsem zapomínala, kdo je kdo. Hrdinkám jsem moc nerozumněla, evidentně trpěly nějakou krizí, která mi podle popisu přišla, že musí být každému známá, ale nic ve mně nevyvolávala.

Podobné knihy: Ve skříni (Tereza Semotamová)

Hodnocení: 

30/09/2021

Bernardine Evaristová - Dívka, žena, jiné

Milý čtenářský deníčku,

tak tohle byla absolutní bomba. A to jsem měla dost vysoká očekávání, protože tuhle knížku chválí snad úplně všichni. Stojí za to!

zdroj: goodreads.com

Citát: v kavárně, do které by se odvážil vkročit jen někdo, kdo zaprodal celou svou duši hipsterskému peklu

Nejlepší scéna: Bavila mě kapitola o učitelce, jak nastupovala jako mladá, plná ideálů, a jak o ně postupem let úplně přišla.

Zajímavost o knize: Získala Bookerovu cenu (společně se Svědectvím od Atwoodové) a milion dalších cen.

Zajímavost o autorovi: Patří mezi hrstku černých profesorů v Británii a jako první černoch získala Bookerovu cenu.

Zásadní myšlenka: Už tak velmi specifická skupina britských černošek zahrnuje spoustu různorodých identit a osudů, lidská pestrost je nekonečná.

Něco pro mě nového: Když se mluví o černoších, vždycky je to v souvislosti s USA, takže britský pohled je aspoň u nás naprosto nový.

Můj názor: Byla jsem prostě nadšená. Každý příběh byl skvěle vystavěný, každý charakter byl uvěřitelný a žádný z nich mi nepřišel povrchní nebo stereotypní. Jejich vzájemné propletení bylo přirozené a při tom zábavné. Ze začátku jsem se bála vět bez teček a velkých písmen, ale ten strach byl zcela zbytečný, tady forma rozhodně nevítězí nad obsahem, naopak mu dokonale slouží.

Hodnocení: 

Michel Faber - Sto devětadevadesát schodů

Milý čtenářský deníčku,

pomalu se dočítám na konec díla Michela Fabera. Dvě novely o archeoložce a o pěveckém kvintetu mi překvapivě docela utkvěly po dějové stránce, ale nějakou výraznější emoci nevzbudily.

zdroj: goodreads.com

Citát: Hádka se křečovitě a slepě odvíjela dál a dál, nevyhnutelná jako vyměšování.

Můj názor: Obě novely mě bavily a obě mě na svém konci překvapily. Autor se soustředil na ženské hrdinky (to vlastně dělá překvapivě často) a přišlo mi, že se mu hodně povedly. Nemyslím si, že by příběhy byly něčím výjimečné, ale příznivci autora určitě nebudou zklamáni a pro neznalé mohou sloužit jako relevantní ochutnávka autorovi tvorby před Kvítkem karmínovým a bílým.

Podobné knihy: Nocturna (Kazuo Ishiguro)

Hodnocení:

Philip Pullman - Hodinový strojek

Milý čtenářský deníčku,

od Philipa Pullmana jsem četla už leccos, i když si z toho pamatuju prd. Hodinový strojek byla příjemná jednohubka, ze které si ale opět nepamatuju snad vůbec nic.

zdroj: goodreads.com

Zásadní myšlenka: Pravá láska zvítězí nad ďáblem a mechanizací.

Můj názor: Jediné, co si po měsících od přečtení pamatuju, je, že jsem knihu přelouskla za jediný večer a že byla docela strašidelná (nesnáším horory). Ani po přečtení obsahu na Wikipedii se mi nevybaví víc než počáteční scéna.

Hodnocení: 

Chad Orzel - Jak naučit svého psa fyziku

Milý čtenářský deníčku,

následující příspěvky budou takové hrubé, nedokončené cancoury, protože mám opět skluz asi 10 knížek. Třeba se aspoň k některým později vrátím. Jak naučit svého psa fyziku by si to určitě zasloužilo.

zdroj: goodreads.com

Citát: Druhou možností je kvantové tunelování, ale kvantové tunelování není věc, kterou děláš, to se prostě přihodí. Když vyšleš proti bariéře svazek částic, pár z nich skončí na druhé straně. Ale které to jsou, to je zcela náhodné. Všechno je to věcí pravděpodobnosti."

 „Takže stačí, když se proti tomu plotu dostkrát rozběhnu, a jednou skončím na druhé straně?"

 „To bych ti nedoporučoval. Pravděpodobnost tunelování závisí na tlouštce bariéry a na vlnové délce nalétávající částice. Pravděpodobnost, že pětadvacet kilogramů vážící pes protuneluje centimetr tlustou hliníkovou bariérou, bude řádově 1/e10 až 1/e36. Víš, kolik to je?"

„Kolik?" 

„Je to nula Nebo tak blízko nule, že v tom žádný praktický rozdíl není. Takže nezkoušej vrhat se proti plotu."

Zásadní myšlenka: Kvantová fyzika není až taková magie, jak by se mohlo zdát, ale zároveň se v ní vyskytují jevy, které naprosto odporují zdravému rozumu.

Něco pro mě nového: Úplně všechno

Můj názor: Kniha mi přišla nejen poučná, ale i zábavná. Podotýkám, že mám doma psa. Nyní mám pocit, že mám aspoň obecnou představu o tom, co kvantová fyzika řeší, kde jsou její limity a co ještě zbývá prozkoumat. Jako matfyzákovi-programátorovi mi nepřišla nijak složitá a při tom nezkreslující. Akorát tu kvantovou gumu jsem opravdu nepochopila.

Hodnocení: 

08/09/2021

Neil Gaiman - Krajina snů (Sandman 3)

Milý čtenářský deníčku,

v knihovně jsem náhodou narazila na jeden svazek ze série o Sandmanovi od Neila Gaimana. Protože mělo jít o několik nezávislých povídek, rozhodla jsem se si ji půjčit a ochutnat jedno z nejslavnějších Gaimanových děl vůbec.

zdroj: goodreads.com


Nejlepší scéna: Úvodní obchod s múzou.

Nejhorší scéna: Celá třetí povidka o Snu noci svatojánské. Já ho sice viděla už asi dvakrát, ale moje znalost je i tak naprosto povrchní a nejsem schopná docenit všemožné shakespearovské vtípky, kterých tam určitě byla spousta.

Zajímavost o knize: Na wikipedii jsem se dočetla, že série Sandman od Gaimana se vymykala tím, že jí četly hlavně ženy, většinou studentky na univerzitách. To bylo u komiksu tehdy něco naprosto nového. Vlastně šlo asi o jeden z prvních komiksů, který nečetli jen nerdi a fanoušci superhrdinkých příběhů.

Něco pro mě nového: Hodně jsem si četla o historii série, jak vznikala a pokračovala a jaké v ní hrají postavy. Ta komplexnost mě překvapila.

Můj názor: Jako obyčejné povídky by mi to přišlo super, s komiksovou formou jsem se nějak neztotožnila, asi nejsem komiksový typ. Věřím, že před třiceti lety, když Sandman poprvé začal vycházet, působil jako zjevení. V dnešním kontextu už se mi tak výjimečný nezdá.

Hodnocení: 

05/08/2021

Ian McEwan - Pokání

Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem si přečetla nejvíce chválený román od McEwana Pokání (jeho další slavný román Betonovou zahradu jsem četa strašně dávno a nic si z ní nepamatuju, jen pocit zhnusení). A jak už to bývá při přehnaném očekávání, zklamal mě.

zdroj: goodreads.com

Citát: Dokonce se o to ani doopravdy nepokusila. Nenaskytla se k tomu příležitost, ani čas, ani svolení. Během několika málo dní, ne během několika málo hodin, se události rychle rozběhly a vymkly její kontrole. Její slova povolala obrovské síly z toho známého a malebného místního města.

 Nejlepší scéna: Zděšení "malé" Briony nad tím, když vešla do knihovny a viděla tam svoji sestru s Robbiem a vůbec nepochopila, co se mezi nimi děje.

Nejhorší scéna: Celý pochod k Dunkerku, zdál se mi hrozně rozvláčný a plný popisu hrůz, o které jsem nestála. Zároveň se ale ta část nedá přeskočit, protože mezi dějovými scénami se sporadicky vyskytují i Robbieho úvahy nad tím, jak se konečně změní jeho postavení, pokud bude očištěn.

Zajímavost o knize: McEwan se celou dobu snažil psát jako někdo jiný a kvůli tomu se například zaměrně dopustil několika technických nepřesností, přesto, že knize předcházely důkladné rešerše a na chyby ho upozornil i redaktor.

Zásadní myšlenka: Na začátku dětstký zmatek a drobná lež může nakonec někomu zničit život. A dá se něco takového vůbec napravit? A je i jen pokus o nápravu důvodem k tomu, aby poškozený odpustil?

Něco pro mě nového: Pohled dospívající dívky na svět kolem, jak zkresleně ho vnímá, jak černobílý se jí zdá a jak svým jednáním může zranit druhé. V tomle ohledu mi to tématicky připomnělo Jedno obyčejný léto.

Můj názor: Snažím se nikdy předem nevědět, o čem knížka bude a jak bude vystavěná, moje děravá pamět se na to skvěle hodí, protože stačí. aby od přidání na čtecí seznam uběhlo pár měsíců, a já už nevím, proč jsem na něj knihu dala. Takže jsem byla strašně překvapená, když jsem zjistila, že naprostá většina textu je o druhé světové válce, nejdřív z pohledu vojáka a pak z pohledu ošetřovatelky ve vojenské nemocnici. Mě už tenhle typ knížek nebaví, protiví se mi o tom číst a tentokrát jsem navíc vůbec neměla pocit, že čtu o něčem novém. Vůbec mě nezajímaly válečné peripetie, chtěla jsem se soustředit jen na vnitřní život postav a toho tam vlastně nebylo tolik.

Objektivně uznávám, že ta knížka je skvělá, silná, díky vyhroceným situacím čtenář nahlédne charakter postav úplně novým způsobem a závěrečný twist mě dostal. Naprosto souhlasím s tím, že je to jedna z nejlepších McEwanových knih. Ale mě její kulisy natolik odradily, že bych neměla problém dát tři hvězdičky. Ale nedám, protože uznávám její přesah a průměrné hodnocení si kvůli tomu prostě nezaslouží.

Podobné knihy: Jedno obyčejný léto (Mariko Tamakiová), Prach, který se snáší ze snů (Louis De Bernières), Měsíční svit (Michael Chabon)

Hodnocení: 

14/07/2021

Alena Mornštajnová - Listopád

Milý čtenářský deníčku,

Listopád určitě patří mezi nejočekávanější české knihy roku. Já sama se směle hlásím do zástupu fanoušků, kteří od Mornštajnové četli všechno a na další knížku se nemůžou dočkat. Ale tentokrát jsem byla trochu zklamaná.

zdroj: goodreads.com

Citát: ...tak proč by se západní země měly plést do vnitřních záležitostí malého středoevropského státu? Demonstrativně vydají pár protestních prohlášení a pak se začnou zaobírat svými vlastními problémy.

Nejlepší scéna: Úvodní zatýkání, kdy autorka nejen vystihne atmosféru strachu, ale vůbec dobře popíše, proč se věci na úrovni vlády tak ošklivě zvrtly.

Nejhorší scéna: Popis převýchovy v ústavu pro děti politických vězňů. Dramatické scény se povedly (např. únos jedné dívky rodiči), ale celkově byla tahle část hrozně rozvleklá, opakovala se a bylo naprosto jasné, kam směřuje.

Zajímavost o knize: Jejímu psaní předcházely podrobné rešerše týkající se totalitních režimů včetně těch současných.

Zásadní myšlenka: Buďme rádi, že Sametová revoluce před třiceti lety vyhrála, jinak bychom tu neměli internet a mobily by byly jen na příděl pro stranické kádry. A kromě toho by všude byli práskači, tajná policie a vůbec peklo.

Můj názor: Listopád se mi nečetl tak snadno jako předchozí autorčiny knihy a zatímco u Tichých roků mě pointa opravdu překvapila a dodnes je to pro mě jeden z nejlepších literárních twistů, tady mi bylo hned jasné, kudy se děj bude ubírat. Navíc se mi schéma románu jevilo trochu černobílé, pasáže z ozdravovny mě moc nebavily a vůbec, prostě trochu zklamání. Bez těchto přehnaných očekávání bych si knihu užila víc. Ale rozhodně mě to od autorky neodradilo a těším se na její další knihu.

Podobné knihy: Muž z Vysokého zámku (Philip K. Dick),  Otčina (Robert Harris)

Hodnocení: 

15/06/2021

Terry Pratchett, Neil Gaiman - Dobrá znamení

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knihu jsem si chtěla přečíst straaaaašně dlouho. A i když to je taková vykopávka, tak v knihovně jsou na ni stále rezervace. Teď, když bylo pár rezervací zdarma, jsem si jí vybrala a konečně si jí přečetla. Navíc v pěkném, ilustrovaném vydání.

zdroj: kosmas.cz

Citát: ... Agnes nenahlížela do budoucnosti. To je jen taková metafora. Ona si ji pamatovala. Samozřejmě, že ne zrovna nejlíp, a když ji pak ještě přecedila přes síto svého vlastního chápání, často se význam jejích vizí poněkud zamlžil.

Nejlepší scéna: Když v úvodu dojde k záměně mimin a ztratí se při tom Antikrist.

Nejhorší scéna: Vůbec mě nebavily scény se čtyřmi jezdci z Apokalypsy. Postavy jsou to vymyšlené pěkně, ale scény s nimi mi přišly dlouhé, nudné a děj nikam neposouvaly. Mám pocit, že pokud by je vyškrtli, nic by se nestalo.

Zajímavost o knize: Česká verze obsahuje spoustu dodatečných poznámek a v nich spoustu vtípků, které v originále nejsou. Docela by mě zajímalo, jak vznikaly, jestli je museli všechny autoři posvětit.

Zajímavost o autorovi: V mé verzi byl na konci s oběma autory rozhovor, líbilo se mi, jak vznik popisovali a taky, že nezapomněli zmínit, že tehdy byli oba celkem neznámí.

Zásadní myšlenka: Pokud něco milujete (lidstvo) uděláte všechno pro to, aby se to mělo dobře. I když se to vašim nadřízeným nelíbí.

Něco pro mě nového: V poslední době se zaobírám myšlenkou na napsání vlastního příběhu, ve kterém by určitou roli hráli andělé. Takže každé jejich literární zachycení mě zajímá.

Můj názor: Vlastně jsem byla strašně zklamaná. Opravdu mě bavil začátek, ale od sobotního rána, kdy mělo dojít k Apokalypse, jsem se hodně nudila. Děj postupoval mravenčími kroky a samotné vtípky a slovní hříčky nestačily na to, aby udržely moji pozornost. Takže se nezařadím k nekrytickým obdivovatelům, ale obecně se mi všechny nápady dost líbily a přišly mi originální a bavila jsem se u nich. Ráda bych koukla na seriál, který nedávno vznikl, myslím, že bude stát za to.

Podobné knihy: Řeky Londýna (celá série), Stopařův průvodce galaxií (Douglas Adams), Nikdykde (Neil Gaiman)

Hodnocení: