Milý čtenářský deníčku,
na Světě knihy jsem zašla na besedu s Lucií Jarkovskou, jednou z autorek Feministkou snadno a rychle. Rozhovor s ní mě tak nadchnul, že jsem knížku začala číst už cestou z veletrh (ale koupila jsem si jí už nějaký ten měsíc zpátky).
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Potratovost jde dolů, pokud je dětem a mládeži dostupná kvalitní sexuální výchova a sexuálně aktivní lidé mají dobrý přístup k antikoncepci. V současnosti pokrývá zcela či částečně náklady na antikoncepci čtrnáct evropských států. To je mnohem smysluplnější prevence potratů než jejich zákaz. Bohužel bojovníci proti právu na volbu jsou často zároveň odpůrci sexuální výchovy i antikoncepce. To dokládá, že spíš než o životy nenarozených jim jde o omezování svobody žen.
V hlavě pětiletého kluka se objevila genderová policie, která každou činnost a každou věc přezkoumává z hlediska genderových kategorií. Nastalo to, co popsala psychoanalytička Nancy Chodorow, která se zabývala utvářením genderové identity. Malé děti se bez ohledu na pohlaví nejdříve identifikují s matkou. Líbí se jim její hezké vlastnosti, dcery i synové chtějí být jako ona, napodobují ji, vžívají se do ní. Podle Chodorow se identita dívek utváří kontinuálně, zatímco v budování identity kluků dochází ke zlomu. Když malí kluci zjistí, že maminka je žena a oni jsou kluci a mají z nich být muži, musí svůj původní identifikační vzor odmítnout. To představuje nápor na jejich psychiku a proces obhájení vlastní identity je náročnější. Je to doslova boj. Protože jsou obvykle v intenzivnějším kontaktu s ženami – s maminkami na rodičovské, jejich kamarádkami, s babičkami nebo učitelkami –, není jim tak zcela jasné, čím se přesně mužská role a identita vyznačuje. Muži v jejich okolí jsou často vzdálení a tráví s nimi mnohem méně času. Pro děti je proto těžší jejich svět pozorovat, napodobovat ho, proniknout do něj, porozumět mu a něco si z něj vzít. Kluci pak pro nedostatek pozitivního obsahu začnou svou identitu stavět na negaci ženského. Je maminka hodná? Tak to já jako kluk musím zlobit. Maminka s námi tancovala a zpívala, tak musím tanec i zpěv odmítnout jako holčičí záležitost.
(Promiň, deníčku, tentokrát jsou trochu delší. A to zdaleka nejsou všechny, které jsem si z knížky "vypsala")
Nejlepší kapitola: Asi nejvíc nového toho pro mě bylo v kapitole Škola (základ) života. Do teď jsem netušila, že učitelé nevědomky přistupují k holkám a klukům různě, mohou je jinak hodnotit, protože od nich očekávají jiné věci a mají pocit, že jsou pro ně určité úkoly těžší/lehčí. A už vůbec by mě nenapadlo, že si někdo myslí, že když má základce kluk trojky, tak stejně jednou bude lepší než holka, která má jedničky. Nebo že nekonečná honba za jedničkami může být jedním z důvodů (nebo prvním z příznaků?) pozdějšího imposter syndromu.
Nejhorší kapitola: Všechny kapitoly mě bavily a obohatily, ale asi nejméně jsem byla zvědavá na ty o feminismu v naší historii a za socialismu, říkám si, jestli do knihy s tímto cílem (tedy snadné orientaci v dnešním feminismu) nezbytně patřily a pokud ano, tak jestli jich nemělo být o něco méně.
Zajímavost o knize: Na straně 33 je strip, jehož obsah vymyslel syn Lucie Jarkovské. A já ho mám od něj i podepsaný <3.
Zajímavost o autorovi: Jarkovská se zabývá především tím, jak gender ovlivňuje vzdělávání a Lišková postavením žen za komunismu (u nás?). Působí jako stand-up komičky Duo docentky a mají taky zábavný instagramový účet.
Zásadní myšlenka: Odpovědi na spoustu hnidopišných otázek nejsou jednoduché, ale chytrou volbou slov se dá druhá strana buď dobře usadit nebo navést do další diskuze, ve která můžeme problém rozebrat podrobněji.
Něco pro mě nového: Nancy Chodorow a její teorie o genderu v útlém dětství. Tím, že se o malé dítě stará pouze (nebo aspoň zdaleka nejvíc) matka/jiná žena se může identifikovat pouze s ní. Pro holky to znamená, že mají hluboko v sobě internalizovanou potřebu mateřství. Klukům zase kolem čtyř až pěti let dojde, že nejsou holky jako máma, takže najednou musí svoji identitu budovat od nuly a to tím, že negují všechno holčičí.
Můj názor: Knížka je napsaná hrozně čtivě a nejde se od ní odtrhnout. Přišlo mi, že pokrývá většinu témat, se kterými se setkávám, i když se třeba méně věnuje pracovním záležitostem, které jsou pro mě z praktického hlediska asi nejzajímavější. Naopak, jak už zmiňuju výše, mi tam přebývaly kapitoly o postavení žen za minulého režimu.
Nejsem ve feminismu žádný zelenáč, ale stejně toho pro mě bylo v knize hodně nového a to, co už znám, bylo popsáno tak jednoduše a výstižně, že mě to každopádně obohatilo. Nácvik frází na konci každé kapitoly zafungoval i jako skvělé shrnutí předchozího textu, takže zvyšoval pravděpodobnost, že si z něj budu něco pamatovat. Stripy zase odlehčily často nepříjemná a bolavá témata.
Myslím, že se ke knize budu vracet, znovu a znovu v ní hledat ty správné formulace a jednoduchá vysvětlení, se kterými budu moc vítězit v diskuzích u piva s kolegy. Doporučuju do každé, nejen feministické, knihovničky.
Podobné knihy: Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních (Chimamanda Ngozi Adichieová), Proč jsme tak naštvané (Šárka Homfray), Svobodné ženy, svobodní muži (Camille Paglia)
Hodnocení: 
