pátek 15. února 2019

Denis Thériault - Podivuhodný život osamělého pošťáka

Milý čtenářský deníčku,

opět taková dvoudenní rychlovka. Nejdřív jsem si chtěla Pošťáka pořídit jako audioknihu, ale pak jsem na něj narazila v knihovně, tak to nebylo potřeba. Podivný příběh, ale jeho poetika mě hodně bavila.

zdroj: goodreads.com

Podivínský doručovatel otvírá všechny rukou psané dopisy, které mu projdou pod rukama. Zamiluje se do jedné pisatelky, která si se svým protějškem vyměňuje haiku. A možnost číst její dopisy si chce udržet za každou cenu!

Nejsem příznivcem japonských krátkých básniček, nikdy jsem je moc nechápala, co na nich všichni vidí. Ale po přečtení této krátké novely jim musí propadnout každý. Nejúžasnější částí pro mě byl popis, jak se pošťák snaží napsat svoje první haiku. Jeho neohrabané první pokusy, dvě slova, která na začátku vypadají slibně, ale pět dalších je úplně zmrší. A nakonec diamant vybroušený tisícem pokusů konečně zalepený v obálce putuje k jeho femme fatale.

Pět hvězdiček si z mého pohledu zaslouží jen výjimečné knížky, které mě donutí k zamyšlení, chytnou za srdce nebo se věnují mému oblíbenému tématu. Ani do jedné Pošťák nepatří, ale uniklo mu to jen o chlup.

Autor po naléhání čtenářů napsal další knížečku, která sleduje osud jiné postavy a částečně se s tím pošťákovým překrývá. Nečekám, že bude tak skvělá jako první díl, ale rozhodně si ji nenechám ujít.

Závěrečné hodnocení: 

Karin Tidbecková - Amatka

Milý čtenářský deníčku,

Amatku jsem zahlédla mezi vánočními tipy ve facebookové skupině Literární s(n)obi, utkvěla mi hlavně díky obálce. V knihovně jsem jí pak náhodou zahlédla na poličce s novinkami a hned jsem si ji odnesla domů. Sci-fi z podivného světa mi hodně připomínalo Faberovu Knihu zvláštních nových věcí a stejně jako ona i Amatka mě zcela pohltila.

zdroj: goodreads.com

Ocitáme se na nehostinné planetě, na které v pěti koloniích živoří potomci dávných kolonistů ze Země. Místní komunistický režim je stejně obludný jako ten z 1984, s tím rozdílem, že tady se lidé moc nebouří, protože na planetě není kam utéct. Navíc všechny věci jsou vyráběny z místní suroviny, která je ovšem jaksi nestabilní. Každý předmět musí být stále dokola "označován", jinak se změní v původní sliz.

V tomto bizarním prostředí se setkáváme s mladou ženou, která se, jak je v tomto typu románů zvykem, začne bouřit proti zaběhnutému pořádku. Nachází určité nesrovnalosti v historii kolonie a začíná přemýšlet, kam až sahá neustálá manipulace režimu.

První, co mě zaujalo, bylo naprosté smíření lidí s podmínkami, ve kterých žijí. Jídlo je hnusné, zima doma i venku, otrocká, zdraví škodlivá práce, děti povinně vychovávané v ústavech, ale nic z toho nikoho neznepokojuje, ani je nenapadne si stěžovat. Až touha po pravdě motivuje hrdinku k boji proti režimu.

Krátká, čtivá, originální a plná podnětů k zamyšlení. Dokonalá kniha, doporučuju všema deseti! Navíc ji s čistým svědomím zahrnuji do čtenářské výzvy v kategorii obálky, která mě zaujala.

Závěrečné hodnocení:

čtvrtek 14. února 2019

Erin Morgensternová - Noční cirkus

Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem v knihovně narazila na Noční cirkus. Kniha mi byla doporučena už před mnoha lety jako dokonalá ukázka magického realismu, který se mi bude líbit. A taky, že jo.

zdroj: goodreads.com

Příběh se těžko popisuje, protože má pomalý rozjezd a téměř jakákoliv informace naznačí až příliš. Dva lidé, kteří umí kouzlit, cirkus, do kterého se chodí jen po setmění a v jeho stanech se dějí věci jinde nevídané. Souboj, láska, intriky, tajuplná atmosféra, to všechno v knize čtenář najde.

Na jednu stranu jsem se na knihu strašně těšila, na druhou jsem se bála zklamání. naštěstí tentokrát to vyšlo dobře. Děj je sice ze začátku trochu pomalejší, jazykově mi román nepřišel příliš bohatý, ale celková atmosféra a způsob, jak byly příběhy poskládány a jak se nakonec propletly, se mi líbily moc.

Kniha nemá žádný hlubší přesah, je spíš magická než realistická, ale to mi nevadilo. Může jít o alegorii k celému světu, kde každý z nás byl už v dětství k něčemu vybrán a i když na první pohled svůj život řídí, pravidla která ho svazují jsou nejasná a neúprosná.

Z hlavy se mi knížka vykouřila docela rychle, rozhodně to není žádný ikonický příběh, ale ve svém žánru rozhodně bude patřit mezi mé oblíbené, které občas někomu doporučím, v mnohém připomíná třeba Zafónův Stín větru. Možná ho lehkým podvodem zařadím do černobílé kategorie letošní čtenářské výzvy, protože o barvy tu jde i v příběhu a ta červená je sice nezbytná, ale velmi nenápadná.

Závěrečné hodnocení:

čtvrtek 17. ledna 2019

Jiří Hájíček - Dešťová hůl

Milý čtenářský deníčku,

po dokonalém Vyhnání Gerty Schnirch, mě Hájíčkova Dešťová hůl trochu zklamala. Příběh insomniaka v krizi středního věku, jehož vášní jsou katastrální mapy, mě moc nezaujal.

zdroj: audiolibrix.com

Hlavní hrdina Zbyněk pracuje jako správce pozemků jihočeské univerzity. Podepisuje smlouvy s pronajímateli, hledá vlastníky pozemků, které univerzita sice používá, ale vlastně se neví, komu patří, a do toho řeší rodinnou krizi se svojí ženou, která ne a ne otěhotnět. Stejně jako se nedaří najít řešení tohoto jejího zdravotního problému, stejně tak nic nepomáhá na Zbyňkovu nespavost.

Překvapivě tyto dvě, podle mě naprosto zásadní, linky zůstanou neuzavřené. Nic se nezmění, a jiné životní epizody na ně nemají žádný vliv. Já chápu, že tím autor chtěl zdůraznit, že něco se prostě nedá vyřešit, ale stejně mě to naštvalo, protože v románu chci, aby všechny události vedly odněkud někam a ne naopak.

Zásadním příběhem je tady setkání s bývalou přítelkyní z mládí, které chce pomoci vyřešit nějaký majetko-právní problém týkající se pozemků jejího bezdětného strýčka, které nějak záhadně změnily majitele. Tenhle příběh mě docela bavil, i když mi přišel asi nudnější než ten v Rybí krvi. Mám Hájíčka a jeho portréty venkova prostě ráda.

Co mi ale vadilo hodně, bylo audio zpracování. Martin Pechlát je vynikající herec a jeho hlas se k hlavní postavě ohromně hodil. Ale režie tentokrát nějak zaspala. V knize je asi spousta předělů, graficky znázorněných prázdným řádkem nebo pár tečkami, ale v audiverzi tohle oddělení úplně chybí. Pechlátův hlas plyne bez pauzy a já najednou poslouchám něco úplně jiného než před chvílí. Občas vyprávění začne tím, co se děje teď, a v tom začne vykládat, co tomu předcházelo. Pak se znovu vrací k tomu, co se děje teď a v nějaké další kapitole k tomu, co se dělo v tamtu chvíli. Nejsem schopná ti to ani popsat, Deníčku, takže se nedá čekat, že tyhle skoky budou stravitelné pro posluchače. Já chápu, že knihu nechtěli upravovat a taky chápu, že když uzavírá trilogii a dva předchozí díly jako audioknížky vyšly, tak že tu poslední nemůžou nenatočit. Jenže originál se svou stavbou textu na audioknihu nehodil, takže bez textových úprav to dopadlo neslavně.

Závěrečné hodnocení: 

Muriel Barberyová - S elegancí ježka

Milý čtenářský deníčku,

další z řady knih, které jsem četla díky Československému čtenářskému klubu na Goodreads. Navíc s oxymorónem v názvu, takže se hodí i do letošní čtenářské výzvy! Jinak mě ale S elegancí ježka tolik nepotěšilo.

zdroj: goodreads.com

Hlavní hrdinka je postarší domovnice jednoho luxusního domu v Paříži. Tváří se jako protivná šedá myš, ale ve skutečnosti je velice inteligentní, miluje filozofii, ruské romány a asijské filmy. Je však přesvědčená, že tuhle svojí identitu musí pečlivě skrývat, protože jinak by se mohla dostat do velkých problémů. Kromě toho tu máme dvanáctiletou, opět chytrou a uzavřenou, dívku, které je svět tak protivný, že se rozhodne na konci školního roku spáchat sebevraždu.

Většina čtenářů se mnou sice nesouhlasila, ale mě přišla uvěřitelnější ta puberťačka než domovnice. Akorát bych jí změnila věk z dvanácti na patnáct, ale jinak mi přišlo, že to docela sedí. Chytré, často celkem trefné úvahy o okolí, sklony k depresi, nulová empatie, takový malý Aspergáček.

Naopak domovnici Reneé jsem prostě nechápala. Přišlo mi, že žije stále v devatenáctém století a řeší problémy jako postavy z románů Viktora Huga. Nevyčnívat, držet se své kasty, mít slušné živobytí a čas na své koníčky. Na všechny být protivná, protože když bude milá, dojde k tragédii.

Ze začátku to vypadá, že si autorka dala za cíl napsat Sofiin svět pro dospělé. Reneé odkazuje na známé filozofy a polemizuje s jejich názory a teoriemi. Postupně se kniha přehoupne víc do dějové linky, které mi přišla mnohem slabší. Autorka napsala ještě dvě knihy, ale ty se prý moc nepovedly, tak asi nemá talent na vystavění dobré zápletky.

Překvapuje mě, že kniha měla tak veliký úspěch. Pamatuji si, že když vyšla v Čechách, hodně se o ní mluvilo a podle anotace i ve Francii kralovala žebříčkům prodejnosti po mnoho týdnů. Asi to bude tím, že hodně lidí má pocit, že se musí skrývat, přizpůsobit se a nevyčnívat, takže se ztotožňují s hlavní hrdinkou. Mě je tenhle pocit cizí a doufám, že se mnou i celé generaci Y, proto si myslím, že za třicet let se na román budeme koukat podobně jako na budovatelské romány z doby socialismu.

Ještě na závěr něco o závěru. V poslední scéně dojde k události, která Reneé utvrdí v tom, že má zůstat, kde je její místo, naopak Palome ji interpretuje opačně, díky ní zjistí, že smysl života je v pomoci ostatním a konečně začne dělat něco užitečného. Vlastně to je asi geniální myšlenka, že stejné povahy lišící se jen věkem dospějí k tak radikálně odlišným závěrům. Když tak o tom přemýšlím, asi bych knize měla zvýšit hodnocení...

Závěrečné hodnocení: 

Michael Chabon - Měsíční svit

Milý čtenářský deníčku,

další kniha od mého oblíbence Chabona nezklamala. Stylem se totiž blíží jeho nejslavnějším Úžasným dobrodružstvím Kavaliera a Claye, díky kterým jsem si ho zamilovala.

zdroj: kosmas.cz
Michael Chabon se rozhodl vyprávět pravdivý příběh o svém děděckovi, až na situace, kdy se jeho vzpomínky s těmi dědečkovými neschodují nebo bylo potřeba je trochu pozměnit, aby v románu zapadly na správné místo. Autor sám vystupuje v knize jako vypravěč, který z dědečkových vyprávění na smrtelném loži, matčiných utajených vzpomínek a vlastních zážitků sestavuje dědečkův příběh. Jeho cílem ale není představit ho vlastní rodině, tu by možná některé skutečnosti až příliš šokovaly, ale spíš veřejnosti na příběhu blízkého příbuzného ilustrovat události, které tvořily dvacáté století.

Po obsahové i jazykové stránce se mi román moc líbil. Je pravda, že jsem ho četla docela dlouho a trochu se mi vlekl, ale důvodem bylo spíš množství stran a nedostatek času, než že by byl text nějak těžkopádný. Chabon si vybral dokonalý námět, příběh uvěřitelný, ale ne úplně obyčejný. Nepotřebuje prostředky magického realismu ani nějakou tragédii, ať už životní, přírodní nebo historickou. Vypráví prostě příběh muže, který je jako každý z nás svým způsobem unikátní, ale zároveň ničím vyjímečný.

Nedám mu čtyři hvězdičky, protože mi vadil nesoulad mezi tím, že vypraveč se tváří, že jen sděluje dědečkovy zážitky, ale dodává do nich detaily a barvité metafory, které určitě nejsou od dědečka samotného. Je to ale pouze malicherný logický rozpor, který můj matfyzácký mozek není schopen překonat, kdokoliv jiný by ho asi přehlédl a rozhodně bych nechtěla, aby se kvůli němu Chabon snažil napsat něco obyčejným jazykem, kterým mluvíme všichni.

Závěrečné hodnocení: 

pátek 11. ledna 2019

Kateřina Tučková - Vyhnání Gerty Schnirch

Milý čtenářský deníčku,

audiokniha Vyhnání Gerty Schnirch dlouhodobě kraluje žebříčku českých audioknih. Já jí rozhodně považuji za jednu z nejlepších, co jsem letos poslouchala.

zdroj: audiolibrix.com

Kniha vypráví strhující příběh brněnské Němky Gerty. Narodila se do do česko-německé rodiny za první republiky, ale za války se rodina přihlásila k německé národnosti. Otec byl nadšený nacista, bratr narukoval do armády, ale Gerta měla radši českou maminku a svojí českou kamarádku Janinku. Jenže na tom po válce nezáleželo, byla odsunuta jako všichni ostatní.

Líbilo se mi, že kniha nekončí tím, že Gerta dojde do Rakouska (kam tedy vlastně nikdy nedojde) nebo tím, že se usadí na českém venkově, ale pokračuje dál a líčí, jak se k národní ostudě postavili komunisti (jako spoustu jiných věcí ji prostě zametli pod koberec) a končí až smrtí Gerty v roce 2000, takže zachycuje i snahy po revoluci tuto část naší historie osvětlit a Němcům se omluvit.

Samozřejmě, že můžeme říct, že kniha je tendenční, že představuje jen jeden, zrovna opravdu nešťastný osud, ale že většina Němců si to přece zasloužila, protože oni se dřív napakovali na majetku vyhnaných Čechů a později zlikvidovaných Židů. A koneckonců i "nevinná" Gerta dostávala více potravinových lístků díky tomu, že byla Němka a ne Češka. Pro mě je nejdůležitější vidět, jak se společnost zvrhne pokud "jde o princip", když se chce pomstít a zvolí se rychlá řešení místo spravedlivých.

Audiokniha samotná nemá chybu. Hlas Vilmy Cibulkové přesně vystihuje osobnost Gerty Schnirch a herečka obratně zachází i s hlasy ostatních postav, nepřehrává, jen drobnou změnou tónu dosáhne dokonalého výsledku. Hudební předěly si moc nevybavuji, takže asi působily přesně tak, jak v danou chvíli měly. Zkrátka není co vytknout.

Závěrečné hodnocení: