pátek 11. ledna 2019

Kateřina Tučková - Vyhnání Gerty Schnirch

Milý čtenářský deníčku,

audiokniha Vyhnání Gerty Schnirch dlouhodobě kraluje žebříčku českých audioknih. Já jí rozhodně považuji za jednu z nejlepších, co jsem letos poslouchala.

zdroj: audiolibrix.com

Kniha vypráví strhující příběh brněnské Němky Gerty. Narodila se do do česko-německé rodiny za první republiky, ale za války se rodina přihlásila k německé národnosti. Otec byl nadšený nacista, bratr narukoval do armády, ale Gerta měla radši českou maminku a svojí českou kamarádku Janinku. Jenže na tom po válce nezáleželo, byla odsunuta jako všichni ostatní.

Líbilo se mi, že kniha nekončí tím, že Gerta dojde do Rakouska (kam tedy vlastně nikdy nedojde) nebo tím, že se usadí na českém venkově, ale pokračuje dál a líčí, jak se k národní ostudě postavili komunisti (jako spoustu jiných věcí ji prostě zametli pod koberec) a končí až smrtí Gerty v roce 2000, takže zachycuje i snahy po revoluci tuto část naší historie osvětlit a Němcům se omluvit.

Samozřejmě, že můžeme říct, že kniha je tendenční, že představuje jen jeden, zrovna opravdu nešťastný osud, ale že většina Němců si to přece zasloužila, protože oni se dřív napakovali na majetku vyhnaných Čechů a později zlikvidovaných Židů. A koneckonců i "nevinná" Gerta dostávala více potravinových lístků díky tomu, že byla Němka a ne Češka. Pro mě je nejdůležitější vidět, jak se společnost zvrhne pokud "jde o princip", když se chce pomstít a zvolí se rychlá řešení místo spravedlivých.

Audiokniha samotná nemá chybu. Hlas Vilmy Cibulkové přesně vystihuje osobnost Gerty Schnirch a herečka obratně zachází i s hlasy ostatních postav, nepřehrává, jen drobnou změnou tónu dosáhne dokonalého výsledku. Hudební předěly si moc nevybavuji, takže asi působily přesně tak, jak v danou chvíli měly. Zkrátka není co vytknout.

Závěrečné hodnocení: 

Jakub Szántó - Za oponou války

Milý čtenářský deníčku,

poprvé jsem si koupila knihu v akci Velký knižní čtvrtek. Člověk zaplatí nižší cenu a třetinu knihy dostane už asi deset dní před vydáním. Začala jsem ji číst hned, ale e-booky čtu v podstatě jen při cestování, kdy se mi nechce tahat velkou knížku, takže jsem ho dočetla až teď, kdy jsem zase začala dojíždět do práce.


Popravdě, Deníčku, ani bych knihu častěji číst nechtěla a už vůbec ne před spaním. Je plná tragických příběhů z válek a teroristických útoků. Naštěstí zároveň obsahuje spoustu příhod z novinářské praxe, které knihu trochu odlehčují.

Ze začátku jsem byla trochu zklamaná. Kratší kapitoly přeskakují z jednoho období do druhého a sice obsahují popis předcházejících událostí, ale na malém prostoru jsou tak zhuštěné, že mě příliš nebavilo je sledovat. Později jsem si buď na styl zvykla, ale možná se spíš kapitoly prodloužily a jejich styl se trochu ustálil.

Původně jsem doufala spíš v podrobnější pohled na události, které člověk zná ze zpráv, ale v tomto ohledu mě kniha překvapila jen málokdy. Mnohem zajímavější se ukázaly příběhy o novinářské praxi. Jak nezkušený novinář vyráží do válečných zón, jak navazuje kontakty, jak se cestuje s americkou armádou a podobně.

Rozhodně čtení nelituju. Jakub Szántó napsal zajímavou a širokému publiku přístupnou knihu. Já osobně bych asi dala přednost něčemu náročnějšímu, ale rozhodně byly kapitoly, které mě seznámily s něčím pro mě zcela novým.

Závěrečné hodnocení: 


středa 2. ledna 2019

Andy Weir - Artemis

Milý čtenářský deníčku,

Artemis jsem si pořídila jen proto, že jsme jí společně četli na Československém klubu na Goodreads. Nechtěla jsem ztrácet čas jejím čtením, ale na poslouchání byla ideální.

zdroj: audiolibrix.com

Jde o naprosto klasické sci-fi bez ambice obsáhnout cokoliv hlubšího. Stejně jako v Marťanovi (viděla jsem jen film) i tady si autor vyhrál s technickými detaily, tentokrát podrobil analýze kolonizaci Měsíce.

Kolonie se jmenuje Artemis a skládá se z několika hermeticky uzavřených kopulí, ve kterých žije pár tisíc lidí. Hlavním zdrojem příjmů je zatím turismus, ale vypadá to, že brzy získá Měsíc díky unikátním přírodním podmínkám úplně nový zdroj příjmů.

V knize je spousta opravdu zajímavých detailů, které jsem si nikdy neuvědomila. Nízká gravitace znamená jinou dynamiku pohybu a čerstvým pozemšťanům dělá docela problémy. Venku je vakuum, takže jedním z velkých problémů je přehřívání, protože není vzduch, který by teplo přirozeně odváděl. Jiná přitažlivost znamená i jiný tlak a to znamená věčně studené kafe. Měsíc je sice docela soběstačný, ale spousta věcí se stále dováží ze země. Prostor v raketě je drahý a tak se poukázky na něj staly svébytným lunárním platidlem.

Příběh samotný nemá žádný přesah a vlastně ani nestojí za řeč. Hrdinka je možná sympatická, ale ten zlobivý typ s einsteinovským mozkem je už tak ohraný! Všechny ostatní postavy jsou ploché, nemají žádný vývoj. Ale kniha se dobře poslouchala, byla celkem napínavá a zároveň odpočinková.

Poprvé se mi stalo, že se mi moc nelíbila interpretace. Hlas Terezy Dočkalové sice dobře seděl k hlavní hrdince, i když v jejím podání zněla mladší než má být, ale když se snažila mluvit za jiné postavy, moc jsem jí to nevěřila. Druhý interpret se objevuje jen okrajově a celkem mi nevadil, i když zněl v pozdější fázi děje stejně naivně jako dítě, kterým byl na začátku příběhu.

Závěrečné hodnocení: 

Neil Gaiman - Severská mytologie

Milý čtenářský deníčku,

před koncem roku jsem dohnala resty s příspěvky o knížkách, ale už jsem nestihla uklidit si v šuplíčku s audioknihami. Takže se k tomu dostávám až teď. Nejdelší čas uplynul od doby, kdy jsem poslouchala Gaimanovu Severskou mytologii.

zdroj: audiolibrix.com

Upřímně, Deníčku, bylo to asi největší audioknižní zklamání minulého roku. Nechci říct, že by kniha byla špatná nebo dokonce špatně načtená, to vůbec! Ale tak nějak jsem čekala něco jiného, něco originálnějšího, zábavnějšího, bizardnějšího. Ale jde opravdu jen o převyprávění mýtů o bozích z Valhally.

To ale není vůbec málo a kvalitou se rozhodně vyrovná třeba známým Řeckým bájím a pověstem od Eduarda Petišky. Díky marvelovskému hrdinovi Thorovi jsou severské mýty hodně populární a jejich převyprávění mi konečně objasnilo vztahy mezi Lokim a Thorem, proč Ódin nemá oko a jak by měl skutečně vypadat Ragnarök.

Hlas Pavla Soukupa díky své hloubce a barvě zní přesně jako hlas zkušeného barda, který vypráví příběhy dávných hrdinů kolem ohně za chladného večera. Hudební předěly se také povedly, prostě není co vytknout.

Závěrečné hodnocení: 

neděle 30. prosince 2018

Čtenářská význa 2019

Mílý čtenářský deníčku,

opět si tu chci sestavit seznam témat a k nim přečtených knih z letošní Čtenářské výzvy:

1) Kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu
2) Kniha, která má lichý počet stran
3) Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj
4) Cestopis
5) Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou
6) Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc
7) Kniha, která vás zaujala svou obálkou
8) Kniha od asijského autora
9) Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů
10) Kniha od současné české autorky
11) Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě
12) Kniha, která má v názvu slovo kniha
13) Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno
14) Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi
15) Kniha od autora, který napsal více než 20 knih
16) kniha s oxymórem v názvu
17) kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení
18) kniha, která získala Man-Bookerovu cenu
19) zcela nová kniha vydaná v roce 2019
20) kniha s černobílou obálkou

A tady tedy přečtené knihy nebo v závorkách moje nápady, čím kategorii naplnit

1) (Nedej se od Rowellové chci přečíst už dlouho)
2) (to přijde samo, jen na to dávat pozor...)
3) (Nocturna od Ishiguri)
4) (možná nějaký čapkův soubor listů)
5) (tady snad něco přijde samo)
6) (Stalo se prvního září zní docela dobře)
7) (už mám půjčenou Amatku, ta mě rozhodně obálkou zaujala, ale třeba jí ještě něco trumfne)
8) (nějakého asiata občas přečtu, mám tu třeba Lovce draků)
9) (Dvě sestry jich mají 9, už mi leží na poličce, ale ještě jsem je číst nazačala, tak snad to stihnu)
10) (to bude snadné, ty čtu často)
11) (Zeptej se táty od Balabána by se tam možná mohlo vejít)
12) (Město snících knih, další svazek ze Zamonie jako Modrý medvěd)
13) (Možná Hodinový strojek od P. Pullmana nebo něco náhodného)
14) (Tak to může být cokoliv o Praze, k Vánocům jsem dostala Kurátor: Průvodce uměním v Praze, tak to bude ideální)
15) (No grafomany moc nečtu, tak jsem zvědavá, jestli tam něco spadne)
16) (V diskuzi na databázi je toho dost, tak snad mě něco cvrkne)
17) (tak to bude těžké! Ale tak chvíli ve vězení je kde kdo, možná něco z války, koncentráku)
18) (Asi Amsterdam od McEvana)
19) (uvidíme, uvidíme...)
20) (Uf, podle obálky je to těžké, kdyby aspoň stačila dvoubarevná, spousta edicí má černobílý obrázek na jednobarevném podkladě, tak si to možná přizpůsobím.)

Shrnutí roku 2018

Milý čtenářský deníčku,

mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem ti psala o předchozím roce a plánovala ten další. Ale už je to 364 dní. Letos trochu předbíhám, protože nečekám, že zítra se něco zásadního změní. Takže opět chci vypíchnout tu nejlepší a nejhorší knihu a mrknout se, co můžu čekat v dalším roce.

Čtenářské výzvy

Na Goodreads jsem neměla moc ambiciózní cíl, ale nakonec jsem přečela jen o trochu méně knih než loni, takže končím na 55 knihách (z předpokládaných 35), ale zase bych mohla přihodit asi 8 audioknih, takže to je myslím docela slušná bilance.

Výzvu z Databáze knih se mi nepovedlo splnit ve dvou kategoriích, konkrétně Kniha vydaná před roke 1950, letos jsem prostě žádnou klasiku nečetla, a kniha s ročním obdobím v názvu. Záludné léto sice máme doma, ale přes zástup různě půjčených knih jsem se k němu nedostala.

Bez Výzvy bych asi nikdy nepřečetla Okamžiky štěstí, což by mi nevadilo, ale tak aspoň vím, jak píše jeden z nejprodávanějších českých autorů. Jinak mě dotlačila k Vyhnání Gerty Schnirch, které se mi líbilo moc a inspirovala mě k Zeppelinu na Měsíci a Zvláštní chuti citronového koláče, ani jedno bych nečetla, ale líbily se mi obě. Takže celkově se rozhodně vyplatila a i letos se zúčastním.

Nejlepší kniha

Tady je to strašně těžké! V audioknihách rozhodně zvítězil Malevil, i když dramatizovaný, tak úplně dokonalý, Vyhnání Gerty Schnirch mu taky šlape na paty.

Z normálních knih opravdu nemám jasného vítěze. Jsem ráda, že jsem přečetla Moc bezmocných a jiné eseje, protože takové knihy je správné číst a konečně znám pořádně Havlovy hlavní myšlenky. Podle hodnocení bych asi vybrala Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, ale byla to první knížka a už se mi trochu ztrácí v mlze. Kromě ní bych asi vypíchla Sůl moře, protože líčení námořní katastrofy za druhé světové války mám stále živě před očima, a Návrat domů, který mi otevřel zcela nové téma otroctví. No a na závěr asi zmíním 13 a 1/2 života kapitána Modrého Medvěda, který sice získal jen čtyři hvězdičky, ale z kategorie dětských knih mě ohromil a asi jako k jediné letošní knize se k němu někdy v budoucnosti vrátím.

Nejhorší kniha

Jako první mě rozhodně napadnou Okamžiky štěstí. Takovou nesmyslnou splácaninu jsem dlouho nečetla a i přes její čtivost ji házím na smetiště české literatury. Byla tu i další zklamání, například Láska mezi řádky a druhý díl Láska mezi písmenky, nebo naprosté nepochopení Štindlovy K hranici, ale Hartl byl jednoznačně nejhorší.

Předsevzetí na rok 2019

Opět se chci rozhodnout, kolik knížek si myslím, že přečtu v následujícím roce. Odhaduji to na 52. Není to moc ambiciózní cíl, spíš takový udržovací, protože času nebude nazbyt, ale já si chci být jistá, že knížky pořád budou tvořit velkou část mého života.

A pak je tu Čtenářská výzva databáze knih, témata jsou opět zajímavá, i když některá trochu očekávaná (úplně nová kniha, děj odehrávající se v Ostravě, kalendářní měsíc v názvu), jiná krapet nesmyslná (lichý počet stran, zajímavá obálka). Nejoriginálnější je rozhodně oxymorón v názvu. No hned jdu skládat svůj seznam.

Hlavním předsevzetím ale samozřejmě je, abych do tebe, Deníčku, zvládla stále zapisovat své myšlenky a pocity z přečtených knížek.

Walter Moers - 13 a 1/2 života kapitána Modrého Medvěda

Milý čtenářský deníčku,

po dlouhé době kniha, která mě bavila od první stránky! Trochu se stydím, že jde o dětskou knížku, ale co no. 13 a 1/2 život kapitána Modrého Medvěda je prostě geniální kompozicí neuvěřitelných nápadů a historek, které baví děti a dospělí si mezi řádky taky něco najdou.

zdroj: goodreads.com
Hlavní hrdina je modrý medvěd (je to název jeho druhu a teprve později i vlastní jméno), který kde se vzal, tu se vzal, uprostřed širého oceánu ve skořápce vlašského ořechu. Málem jeho život hned skončil, ale v poslední chvíli ho zachránili trpasličí piráti. Když už je všechny přerostl a loď se pod jeho vahou začala téměř potápět, vysadili ho na ostrově lodních duchů. Modrý Medvěd tak nějak ví, že je mu určeno prožít 27 životů a čtenáře seznamuje s jejich první polovinou. Na konci každého života neumírá, jen skončí jedno jeho dobrodružství a v dalším životě začne zase jiné.

Obdivuji autora, kolik různorodých bytostí, přírodních jevů a typů krajiny dokázal vymyslet a použít na tak malém prostoru (kniha má přes 600 stran, ale těch nápadů je snad ještě jednou tolik!). Zároveň je poskládal do napínavého, zábavného příběhu a zamotal do něj i spoustu alegorií běžného života (gladiátoři se utkávají nikoliv v zápase pěstním, nýbrž vypravěčském, skupinka človíčků se po poušti honí za fata morgánou, protože tak zněl příkaz z lahvové pošty...).

Autor je skvělý, ale překladatel Pravoslav Prokeš si snad zaslouží ještě více pozornosti. Všem vymyšleným bytostem a místům musel najít trefné české názvy a žádný z nich nezněl kostrbatě! Překvapilo mě, že knihy nepřekládá častěji, ale možná je to tím, že z němčiny jich k nám tolik nechodí.

Kromě toho kniha obsahuje spoustu krásných černobílých ilustrací, skoro na každé dvoustraně jedna. Vyobrazení samotného Modrého Medvěda se mi tolik nelíbilo, ale všechna ostatní byla dokonalá. Opravdu se těším, až se jednou ke knize vrátím a budu jí číst svému synovi. Navíc vyšlo i několik dalších knížek ze stejného světa a od stejného autora a ty si rozhodně nenechám ujít.

Abych trochu zchladila nadšení, nedávám pět hvězdiček (ale je to o modrý chlup!), protože v poslední části vyprávění trochu dojde dech a sto padesát stran o pobytu v hlavním městě mě už tolik nebavilo. 13. život na Molochu byl opět skvělý, ale třeba 10. život v tornádu mě taky trochu nudil. Obecně se mi víc líbili kratší kapitoly, kde se stále něco dělo a autor posouval děj dopředu rychleji.

Ale Deníčku, zapomeň na tyhle drobnosti, ta kniha je prostě skvělá! Navíc podle ní (nebo možná ona podle něj?) byl natočen seriál, a tak se mi hodí do letošní Čtenářské výzvy (s trochu přivřenýma očima).

Závěrečné hodnocení: