čtvrtek 5. srpna 2021

Ian McEwan - Pokání

Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem si přečetla nejvíce chválený román od McEwana Pokání (jeho další slavný román Betonovou zahradu jsem četa strašně dávno a nic si z ní nepamatuju, jen pocit zhnusení). A jak už to bývá při přehnaném očekávání, zklamal mě.

zdroj: goodreads.com

Citát: Dokonce se o to ani doopravdy nepokusila. Nenaskytla se k tomu příležitost, ani čas, ani svolení. Během několika málo dní, ne během několika málo hodin, se události rychle rozběhly a vymkly její kontrole. Její slova povolala obrovské síly z toho známého a malebného místního města.

 Nejlepší scéna: Zděšení "malé" Briony nad tím, když vešla do knihovny a viděla tam svoji sestru s Robbiem a vůbec nepochopila, co se mezi nimi děje.

Nejhorší scéna: Celý pochod k Dunkerku, zdál se mi hrozně rozvláčný a plný popisu hrůz, o které jsem nestála. Zároveň se ale ta část nedá přeskočit, protože mezi dějovými scénami se sporadicky vyskytují i Robbieho úvahy nad tím, jak se konečně změní jeho postavení, pokud bude očištěn.

Zajímavost o knize: McEwan se celou dobu snažil psát jako někdo jiný a kvůli tomu se například zaměrně dopustil několika technických nepřesností, přesto, že knize předcházely důkladné rešerše a na chyby ho upozornil i redaktor.

Zásadní myšlenka: Na začátku dětstký zmatek a drobná lež může nakonec někomu zničit život. A dá se něco takového vůbec napravit? A je i jen pokus o nápravu důvodem k tomu, aby poškozený odpustil?

Něco pro mě nového: Pohled dospívající dívky na svět kolem, jak zkresleně ho vnímá, jak černobílý se jí zdá a jak svým jednáním může zranit druhé. V tomle ohledu mi to tématicky připomnělo Jedno obyčejný léto.

Můj názor: Snažím se nikdy předem nevědět, o čem knížka bude a jak bude vystavěná, moje děravá pamět se na to skvěle hodí, protože stačí. aby od přidání na čtecí seznam uběhlo pár měsíců, a já už nevím, proč jsem na něj knihu dala. Takže jsem byla strašně překvapená, když jsem zjistila, že naprostá většina textu je o druhé světové válce, nejdřív z pohledu vojáka a pak z pohledu ošetřovatelky ve vojenské nemocnici. Mě už tenhle typ knížek nebaví, protiví se mi o tom číst a tentokrát jsem navíc vůbec neměla pocit, že čtu o něčem novém. Vůbec mě nezajímaly válečné peripetie, chtěla jsem se soustředit jen na vnitřní život postav a toho tam vlastně nebylo tolik.

Objektivně uznávám, že ta knížka je skvělá, silná, díky vyhroceným situacím čtenář nahlédne charakter postav úplně novým způsobem a závěrečný twist mě dostal. Naprosto souhlasím s tím, že je to jedna z nejlepších McEwanových knih. Ale mě její kulisy natolik odradily, že bych neměla problém dát tři hvězdičky. Ale nedám, protože uznávám její přesah a průměrné hodnocení si kvůli tomu prostě nezaslouží.

Podobné knihy: Jedno obyčejný léto (Mariko Tamakiová), Prach, který se snáší ze snů (Louis De Bernières), Měsíční svit (Michael Chabon)

Hodnocení: 

středa 14. července 2021

Alena Mornštajnová - Listopád

Milý čtenářský deníčku,

Listopád určitě patří mezi nejočekávanější české knihy roku. Já sama se směle hlásím do zástupu fanoušků, kteří od Mornštajnové četli všechno a na další knížku se nemůžou dočkat. Ale tentokrát jsem byla trochu zklamaná.

zdroj: goodreads.com

Citát: ...tak proč by se západní země měly plést do vnitřních záležitostí malého středoevropského státu? Demonstrativně vydají pár protestních prohlášení a pak se začnou zaobírat svými vlastními problémy.

Nejlepší scéna: Úvodní zatýkání, kdy autorka nejen vystihne atmosféru strachu, ale vůbec dobře popíše, proč se věci na úrovni vlády tak ošklivě zvrtly.

Nejhorší scéna: Popis převýchovy v ústavu pro děti politických vězňů. Dramatické scény se povedly (např. únos jedné dívky rodiči), ale celkově byla tahle část hrozně rozvleklá, opakovala se a bylo naprosto jasné, kam směřuje.

Zajímavost o knize: Jejímu psaní předcházely podrobné rešerše týkající se totalitních režimů včetně těch současných.

Zásadní myšlenka: Buďme rádi, že Sametová revoluce před třiceti lety vyhrála, jinak bychom tu neměli internet a mobily by byly jen na příděl pro stranické kádry. A kromě toho by všude byli práskači, tajná policie a vůbec peklo.

Můj názor: Listopád se mi nečetl tak snadno jako předchozí autorčiny knihy a zatímco u Tichých roků mě pointa opravdu překvapila a dodnes je to pro mě jeden z nejlepších literárních twistů, tady mi bylo hned jasné, kudy se děj bude ubírat. Navíc se mi schéma románu jevilo trochu černobílé, pasáže z ozdravovny mě moc nebavily a vůbec, prostě trochu zklamání. Bez těchto přehnaných očekávání bych si knihu užila víc. Ale rozhodně mě to od autorky neodradilo a těším se na její další knihu.

Podobné knihy: Muž z Vysokého zámku (Philip K. Dick),  Otčina (Robert Harris)

Hodnocení: 

úterý 15. června 2021

Terry Pratchett, Neil Gaiman - Dobrá znamení

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knihu jsem si chtěla přečíst straaaaašně dlouho. A i když to je taková vykopávka, tak v knihovně jsou na ni stále rezervace. Teď, když bylo pár rezervací zdarma, jsem si jí vybrala a konečně si jí přečetla. Navíc v pěkném, ilustrovaném vydání.

zdroj: kosmas.cz

Citát: ... Agnes nenahlížela do budoucnosti. To je jen taková metafora. Ona si ji pamatovala. Samozřejmě, že ne zrovna nejlíp, a když ji pak ještě přecedila přes síto svého vlastního chápání, často se význam jejích vizí poněkud zamlžil.

Nejlepší scéna: Když v úvodu dojde k záměně mimin a ztratí se při tom Antikrist.

Nejhorší scéna: Vůbec mě nebavily scény se čtyřmi jezdci z Apokalypsy. Postavy jsou to vymyšlené pěkně, ale scény s nimi mi přišly dlouhé, nudné a děj nikam neposouvaly. Mám pocit, že pokud by je vyškrtli, nic by se nestalo.

Zajímavost o knize: Česká verze obsahuje spoustu dodatečných poznámek a v nich spoustu vtípků, které v originále nejsou. Docela by mě zajímalo, jak vznikaly, jestli je museli všechny autoři posvětit.

Zajímavost o autorovi: V mé verzi byl na konci s oběma autory rozhovor, líbilo se mi, jak vznik popisovali a taky, že nezapomněli zmínit, že tehdy byli oba celkem neznámí.

Zásadní myšlenka: Pokud něco milujete (lidstvo) uděláte všechno pro to, aby se to mělo dobře. I když se to vašim nadřízeným nelíbí.

Něco pro mě nového: V poslední době se zaobírám myšlenkou na napsání vlastního příběhu, ve kterém by určitou roli hráli andělé. Takže každé jejich literární zachycení mě zajímá.

Můj názor: Vlastně jsem byla strašně zklamaná. Opravdu mě bavil začátek, ale od sobotního rána, kdy mělo dojít k Apokalypse, jsem se hodně nudila. Děj postupoval mravenčími kroky a samotné vtípky a slovní hříčky nestačily na to, aby udržely moji pozornost. Takže se nezařadím k nekrytickým obdivovatelům, ale obecně se mi všechny nápady dost líbily a přišly mi originální a bavila jsem se u nich. Ráda bych koukla na seriál, který nedávno vznikl, myslím, že bude stát za to.

Podobné knihy: Řeky Londýna (celá série), Stopařův průvodce galaxií (Douglas Adams), Nikdykde (Neil Gaiman)

Hodnocení: 

pátek 11. června 2021

Anne Cathrine Bomannová - Agathe

Milý čtenářský deníčku,

prokousávám se Poválečnou Evropou od Judta, ale je to šíleně dlouhé a náročné, takže to musím prokládat něčím kratším a jednodušším. Jako první knihu do time-outu jsem si vybrala Agathe, kratičký příběh o předválečném psychoterapeutovi, který odpočítává poslední dny do důchodu.

zdroj: goodreads.com


Citát: „Vlastně si nejsem jistý, Thomasi, jak bych vám mohl pomoct,“ řekl jsem. „Nikdy jsem nikoho nemiloval.“
Ta slova mě překvapila, ale Thomas jen odvětil: „Ne, všichni takové štěstí nemáme. Vám se možná bude umírat snadněji.“
„Možná,“ připustil jsem, „ale o to těžší je pro mě žít.“

Nejlepší scéna: Když hlavní hrdina zjistí, že jeho soused, se kterým se důvěrně zná, ale pouze díky zvukům přes zeď, je hluchý.

Zajímavost o knize: Autorka se urputně snažila, aby měla úspěch a nakonec ho opravdu dosáhla.

Zajímavost o autorovi: Vystudovala klinickou psychologii.

Zásadní myšlenka: Každý život je jiný a každý si musí najít a zvolit smysl toho svého sám.

Můj názor: Myslím, že jsem byla líná pročíst se k dodatečnému obsahu schovanému mezi řádky a nenechala jsem si nastavit zrcadlo vlastního života. Jsem si jistá, že to kniha umí, ale já jsem si chtěla spíš odpočinou, takže mi utkvělo jen pár scén a i jen kvůli nim kniha za přečtení stála.

Podobné knihy: Vděk (Delphine de Vigan), S elegancí ježka (Muriel Barbery), Sobota (Ian McEwan)

Hodnocení: 

úterý 8. června 2021

Tomáš Zmeškal - Milostný dopis klínovým písmem

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knížku jsem si před několika lety náhodně vybrala v antikvariátu. Teď jsem se konečně dostala k tomu ji otevřít a přečíst. Jsem ráda, že mě nezklamala.

zdroj: databazeknih.cz

Citát: A statik, jak říkal, je odborník, kterého budou potřebovat i komunisti, protože statika, statika, milá Květuško, je věda stavební, a nemá nic společného s politikou, [...], že totiž je možné i to nemožné, a sice to, že by se Josef zmýlil, že by se na svém krasném zánovním sněhobílém plastickém logaritmickém pravítku dočista přepočítal.

Nejlepší scéna: Líbily se mi vsuvky-sny cukráře Marka Svobody, jedna o zvláštním pokusu s cílem zkoumat geneticky implikované zlo, druhá o perském obchodníkovi a nesmrtelnosti.

Nejhorší scéna: Závěrečná zápletka s milostným dopisem mi přišla trochu prvoplánová.

Zajímavost o knize: Získala Cenu Evropské unie za literaturu (stejně jako třeba Jezero od Bellové nebo letos Smrtholka od Faulerové.)

Zajímavost o autorovi: Dlouho hledal nakladatele, který by nechtěl dělat velké úpravy jeho textu.

Zásadní myšlenka: Infiltrace státní moci do rodin nezná hranice, ovlivňuje všechno. Od toho, co si můžou dát lidé k večeři, po intimní život.

Můj názor: Když jsem knihu dočetla, byla jsem hodně spokojená, už dlouho jsem nečetla tak dobrý román. Sice tu byly nějaké pasáže, které se mi nelíbily, ale obecně mi přišly příběh i postavy moc dobře vymyšlené. Ale teď s odstupem několika týdnů jsem si sotva vybavila hlavní zápletku a pár zajímavých epizod. Nic hlubšího ve mně nezůstalo.

Podobné knihy: Kvítek karmínový a bílý (Michel Faber), Skleněný pokoj (Simon Mawer), Úzká cesta na daleký sever (Richard Flanagan)

Hodnocení: 

pátek 23. dubna 2021

Liou Cch´-Sin - Kulový blesk

Milý čtenářský deníčku,

moje sestra mi hrozně vychválila trilogii Vzpomínka na Zemi, ke které se doufám taky brzo dostanu. Zatím jsem si přečetla dějově předcházející román Kulový blesk a musím říct, že mě na trilogii docela obstojně nalákal.

zdroj: goodreads.com

Citát: Z hlediska fyziky není forma pohybu hmoty známá jako život o nic významnější než jiné formy pohybu hmoty. Ze života nevypozorujete žádná nová fyzikální pravidla, proto pro mě nepředstavuje smrt člověka nebo roztátí kostky ledu zpodstaty žádný rozdíl.

Nejlepší scéna: Když přišli na to, co je podstatou kulového blesku.

Nejhorší scéna: Teroristický útok na jadernou elektrárnu, typické schéma s nutností obětovat děti-zajatce, protože jinak stejně umřou a k nim navíc spousta dalších.

Zajímavost o knize: Autor ji napsal před svou slavnou trilogií, takže jí předchází nejen dějově, ale i autorsky.

Zajímavost o autorovi: Nemá problém (aspoň navenek) s komunistickým režimem, v nějakém interview snad vyjádřil souhlas s tím, jak čínský režim zachází s Ujgury. Myslím, že v Kulovém blesku je tento postoj znát, ale neřekla bych, že se kvůli tomu nedá číst.

Zásadní myšlenka: Pokud obě válčící strany vlastní zbraně schopné zničit svět, nemá cenu válčit.

Něco pro mě nového: Všemožná fakta o kulovém blesku, ale také pár drobností o tornádech.

Můj názor: Opravdu obdivuji autorovu schopnost do detailu vylíčit peripetie (vojenského) vědeckého výzkumu a udělat z něj dobrodružnou cestu plnou nebezpečí. Kniha je vlastně o fyzice, o postavy ani tolik nejde, jediná pořádně propracovaná mi přišla Lin Jün, ale přiznám se, že ani jí jsem moc nerozumněla.

Vadily mi drobné nesrovnalosti v ději, například po výbuchu, který zničil většinu elektronických čipů, zůstala pojízdná auta. Nejhorší ale určitě byla postava "zázračného vědce", který přišel v pozdější fázi výzkumu a všechno rychle vyřešil. Zdálo se mi, že hlavní hrdina, původní hlavní vědec, už je vlastně zbytečný, ale stejně si ho tam nechávali. Navíc celý vojenský výzkum jako by nepodléhal žádnému utajení. Nesmysl!

Dávám čtyři hvězdičky, protože mě opravdu bavil celý ten teoretický konstrukt, nemohla jsem se odtrhnout a četla jsem v každé volné minutě. Zpětně mi příběh nepřišel tak úžasný, má spoustu chyb, ale tehdy mě naprosto pohltil.

Podobné knihy: Artemis (Andy Weir - Marťana jsem nečetla, ale asi bude ještě blíž), Ostrov doktora Moreaua (H. G. Wells)

Hodnocení:

Ursula K. Le Guinová - Proč číst fantasy

Milý čtenářský deníčku,

před časem jsem poslouchala podcast Do slov o autorce Le Guinové a protože mě opravdu zaujala, brzy jsem si půjčila její knížku esejů Proč číst fantasy. Nikdy jsem nic podobného nečetla, takže tam pro mě bylo spoustu nového, i když bohužel často vztaženého k dílům mně absolutně neznámým.

zdroj: goodreads.com

Citát 1: ...proč by spisovatelé podstupovali všechnu tu námahu s vytvářením postav, vztahủ, zápletek, krajin a všech podobných věcí? Proč by prostě jenom nepředali poselství? Je snad příběh krabička, do které se schová myšlenka? Jsou to hezké šaty, do nichž se oblékne nahá idea, aby vypadala pěkně, nebo je to cukrová poleva, kterou je nějaká hořká myšlenka politá, aby se dala líp spolknout? Otevři pusinku, miláčku, je to pro tvoje dobro. Je snad beletrie jenom hezká slovní vata, v níž se skrývá racionální myšlenka - poselství - která je podstatou beletrie a důvodem její existence?

Citát 2: Něco z toho jsem chápala a o dost víc mi unikalo; ale právě takhle se učíme mluvit i číst, nebo ne?- prostě tím, že to děláme: ne slovo od slova správně, ale s chybami a s nepochopeními, po kouskách, po hltech, po drobtech, které se časem začnou spojovat dohromady a dávat smysl. Literatura je významným nástrojem k pochopení světa a života, který zde máme k žití, a my se ten nástroj učíme používat tím, že ho používáme.

Nejlepší kapitola: Proč se Američané bojí draků? díky jasné hlavní myšlence, proč se někomu zdá, že fantasy je jen pro děti, proč ve skutečnosti není a jak se pozná to správné.

Nejhorší kapitola: Bok po boku, tlapku v ruce - zvířata v dětské literatuře a to proto, že byla hodně dlouhá a na téma, které mě vlastně až tolik nezajímá, navíc jsem opravdu drtivou většinu děl neznala (tleskám překladateli, který se snažil v poznámkách díla přiblížit). Při zpětném pohledu si říkám, že vlastně byla poučná, a jak si teď o to víc užiju čtení s dětmi, ale život je krátký a asi zrovna tohle jsem nutně vědět nepotřebovala.

Zajímavost o autorovi: Psala young adult už v době, kdy tento žánr snad nebyl ani definován a pozdější díla by se dala označit jako společensky angažovaná. Navíc od začátku má většina postav tmavou pleť.

Zásadní myšlenka: Fantasy literatura slouží jako ideální most mezi dětskou a dospěláckou literaturou a pokud je napsaná dobře, v každém věku si v ní čtenář najde něco nového.

Něco pro mě nového: Zbytečné násilí ve fantasy, zejména časté boje mezi nezpochybnitelným Dobrem proti nezkoumanému Zlu. Kvalitní fantasy by měla připouštět chyby na obou stranách a násilí by mělo být pouze jejich důsledkem.

Můj názor: Spousta nových myšlenek o žánru, který jsem hlavně dřív hltala a vlastně až tady jsem zjistila proč. Zároveň bych je ale ocenila v poněkud destilovanější podobě, autorka se často opakuje a když popisuje něco na díle, které neznám, jde mi to jedním uchem tam a druhým ven.

Podobné knihy: ???

Hodnocení: