středa 3. října 2018

Ludwig Benjamin - Ginny Napořád

Milý čtenářský deníčku,

tak já ty svoje resty snad dneska doženu! Poslední knihou za poslední měsíc byla Ginny Napořád. Vypráví o čtrnáctileté autistce, která byla odebrána své matce a už žije ve třetí pěstouncké rodině. Zůstane?

zdroj: goodreads.com

Ginny má skvělou, chápavou rodinu, ve které žije už dva roky. Ale najednou to začne skřípat. Její máma Napořád čeká miminko a Ginny k němu má nějaký divný vztah. Do toho se objeví možnost kontaktovat její biologickou matku a z nějakého důvodu Ginny nechce nic jiného, než se konečně dostat zpátky k ní.

Autor je sám pěstounem autistické dívky, takže věřím, že jeho vyprávění je velmi autentické. Příběh má spád a myšlenkové pochody hlavní hrdinky mě nepřestávaly překvapovat. Tenhle druh knížek mám opravdu ráda, takže nic jiného než pět hvězd nepřichází v úvahu.

Musím si ale postěžovat na překlad a celkovou kvalitu českého vydání. Naštěstí nevidím pravopisné chyby, ale několik překlepů se nedalo přehlédnout. Také překlad mi občas přišel kostrbatý. Proto se mých pět hvězd vztahuje k původní knize, její české vydání by si nezasloužilo ani jednu.

Závěrečné hodnocení: 

Christophe Chabouté - Moby Dick

Milý čtenářský deníčku,

před časem jsem poslouchala audioknížku Bílá velryba. Šlo však o zkrácenou (i když osmihodinovou) verzi, a tak jsem hledala další doplnění, ale do předlohy se mi upřímně moc nechtělo. Narazila jsem na komiks Moby Dick od francouzského autora Chabouté.

zdroj: kosmas.cz

Upřímně, jako doplnění tématu byl k ničemu. Je ještě osekanější než audiokniha, vynechává spoustu důležitých, ba základních, myšlenek knihy. Ale nabízí něco úplně jiného. Atmosféru lovu velryb, dokonale vykreslené Achabovo šílenství a zajímavé je i ztvárnění vypravěče, který si zřetelně zachovává odstup a úplně nechápe, co se kolem něj děje a jak fatální důsledky to může mít.

Komiks se soustředí na ilustrace, textu je v něm pomálu a "přečtený" ho tak člověk může mít za hodinu. Není ale kam spěchat, ilustrace dýchají ponurou atmosférou a vtáhnout čtenáře tak, že si ani neuvědomí, že na jednu stránku zírá už několik minut.

Není co dodat, geniální atmosféra, ale na úkor obsahu, který jsem hledala především, dávám knize čtyři hvězdičky. Příznivci komiksů nemají důvod dát něco jiného než pět hvězdiček, jiné může obsahem zklamat. Já zůstávám někde mezi.

Závěrečné hodnocení: 

Charlie Lovett - Dobrodružství milovníka knih

Milý čtenářský deníčku,

opět jsem hledala knihu do Čtenářské výzvy, tentokrát na téma knihovníků či knihoven. Padlo mi do oka Dobrodružství milovníka knih, thriller z prostředí knižního sběratelství o sešitku, který snad napsal sám Shakespeare?

zdroj: goodreads.com

Příběh má dvě roviny a společného hrdinu. V té první se mladý student literatury Peter zamiluje do své životní partnerky a také do starých knih. Bohužel, jeho žena brzy umírá a v druhé části (tohle není spoiler, obě části se prolínají), se Peter musí vyrovnat s její ztrátou a navíc objasnit záhadu knížečky, do kterého si vpisky psal samotný Shakespeare. Čtenář od začátku ví, že takový sešit vznikl, ale dějiny jeho osud nečekaně zamotaly.

V té detektivní rovině příběh připomíná Šifru mistra Leonarda. Díky vyprávění o lásce zase dostává trochu nádech románu pro ženy. Mě osobně tenhle koktejl opravdu bavil a věřím, že v tom nejsem sama.

Neříkám, že je to nějaká vysoká literatura, ale autor sám je obchodníkem s vzácnými tisky a tak nabízí vhled do tohoto prostředí, které mi do teď bylo neznámé. Navíc to napsal dobře, napínavě. Jsem si jistá, že někdo řekne, že věděl, jak to dopadne, už od půlky knihy. Já ne. Takže další plus. Ve svém žánru prostě příjemná kniha, kterou budu hojně doporučovat jako milou oddechovku. Teď čtu jeho další knížku, tak jsem zvědavá, kam se autor posunul.

Závěrečné hodnocení: 

Romské autorky - Slunce zapadá už ráno

Milý čtenářský deníčku,

na letošní Noci Literatury mě zaujala v podstatě jen jedna kniha. Sehnat už se skoro nedá, ale v knihovně naštěstí jeden výtisk k dispozici byl. Jde o Slunce zapadá už ráno, soubor čtyř kratších textů od romských autorek.

zdroj: databazeknih.cz

Irena Eliášová popisuje život v romské osadě na začátku padesátých let na Slovensku. Ústřední postavou je Romka, matka pěti dětí. Její muž ji sice měl dřív velmi rád, ale teď pije, peníze domů nenosí a všechny mlátí. Cikánka musí jít pracovat na statek, kde ji znásilní sedlák. I přes neutěšenou situaci nakonec vychová hodné děti, které se vyučí a díky tomu mají dobrou práci. Příběh nenáročný, v závěru optimistický a věřím, že z většiny pravdivý. Rozhodně se porozhlédnu po jejích dalších dvou knihách, které vyšly.

Jana Hejkrlíková popisuje své dětství ve šedesátých letech kdesi v Česku. Ve škole ji šikanují nejen děti, ale i učitelka, otec nejde pro ránu daleko, ale z celého textu i tak čiší dětské nadšení a naděje na lepší zítřky.

Přiznám se, že nejkratší text, který napsala Iveta Kokyová, mi moc neutkvěl, ale opět byl o Romech a jejich životech v Čechách, kde se cítí odtrženi od své slovenské "vlasti".

Poslední novela z pera Evy Danišové se obsahem trochu vymyká. Nevěnuje se ani tolik Romům, jako spíš dětem v dětských domovech. Hlavní hrdinka (stejně jako autorka?) pracuje jako sociální pracovnice v dětském domově a snaží se pomoc jedné dívce, která touží setkat se se svou matkou. Ta je ale ve vězení, práva na dceru ztratila a sama o kontakt zájem nejeví. Jak to ale vysvětlit zranitelné teenagerce na prahu puberty?

Nejlepší mi přišel první a poslední text, protože se věnovaly tématům, která mi nejsou moc známá. Ale všechny texty mají něco do sebe, jsou čtivé a celkově soubor působí jako ucelený průřez romskou tematikou. Docela mě mrzí, že se třem autorkám nepovedlo vydat vlastní román nebo jakoukoliv další knihu. Nic nenapsaly nebo se bojí poslat své texty do jiných nakladatelství? Nebo jim další texty nakladatelé odmítli? Těžko říct, ale doufám, že se to brzy změní!

Závěrečné hodnocení: 

Patrik Hartl - Okamžiky štěstí

Milý čtenářský deníčku,

Ordinace v Růžové zahradě je proti Okamžikům štěstí intelektuální záležitostí. Při čtení jsem se bála, jestli mi mozek nezměkne natolik, že nakonec vyteče ušima. Opravdu smutné, že patří mezi to nejprodávanější z posledního roku.

zdroj: goodreads.com

Jediná zajímavost na téhle knížce je způsob, jakým je napsaná. Tedy dva příběhy popisující stejnou dobu, ale soustřeďující se na jiné postavy. Není to originální, ale řekněme neobvyklé. Navíc mi přišlo divné, že obě části jsou vyprávěny stejným stylem. To jen dokazuje, že Hartl má jednu polohu, kterou sice mistrně ovládá, ale ničeho jiného se od něj nikdy nedočkáme. Každý může začít, kterým příběhem chce, já zvolila Veroniku.

Veronika se přihlásila na Matfyz, ale tím podobnost se mnou končí. Hned na začátku otěhotněla, školu opustila, začala podnikat, zmítá se mezi různými chlapi, depresemi a hlavně, na začátku jí umřeli rodiče.

Druhý příběh se soustředí na Jáchyma, o chlup mladšího bratra Veroniky. Takže i jemu umřeli rodiče, střední naštěstí dodělal (nebo vlastně ne? Já už nějak nevim...), odjel do New Yorku, stal se kaskadérem, motá se kolem něj spousta žen, pomáhá sestře.

Musím přiznat, že kniha je sice úplně tupá, ale v podstatě neodložitelná. Tři dny mě nazajímalo nic jiného, jestli Veroničino podnikání bude mít úspěch, jestli Jáchym potká tu pravou a jestli je Kot jeho otcem.

Četla jsem jí, protože mě zajímalo, co činí Hartlovy knihy tak oblíbenými a taky proto, že se mi hodí do Čtenářské výzvy, najít hrdinku jménem Veronika není zas tak jednoduché. Tenhle účel kniha dokonale splnila, ale jiný přesah opravdu nemá. Žádné zajímavé prostředí, žádné originální myšlenky a zápletka sice kombinuje horu zvratů, ale každá jednotlivá situace už tu byla a tak ničím nepřikvapila. Závěr? Hartlovy knihy už do ruky nevezmu.

Závěrečné hodnocení: 

Ruth Ozeki - Hledání přítomného okamžiku

Milý čtenářský deníčku,

kniha Hledání přítomného okamžiku mě mile překvapila. Je to už dlouho, co jsem ji zařadila na svůj seznam K přečtení, a bála jsem se, že půjde o komplikovanou, japonskou bichli, se kterou se budu potýkat celý měsíc. Opak byl pravdou, kdybych ji neztratila, přečetla bych ji za pár dní.

zdroj: goodreads.com

Příběh má dvě roviny. V první čteme deníkové zápisky mladé Japonky, která vyrostla v USA, ale po splasknutí internetové bubliny její otec přišel o práci a celá rodina musela zpátky do své vlasti. Hlavní postava té druhé je americká spisovatelka japonského původu, která ne a ne dopsat svůj román a do toho najde na pláži zmiňovaný deník a snaží se vypátrat, co se s jeho autorkou mohlo stát.

Ústředním motivem japonského příběhu je šikana a sebepřijetí, se kterými se potýkají příslušníci rodu už po několik generací. Napadlo by mě, že když otec přijde v Japonsku o práci, vyvolá to v něm obrovský pocit selhání. Už méně bych očekávala, jaký druh šikany zažíval mladý student filozofie, který se musel stát pilotem kamikaze. Ale šikana odehrávající se v dnešní době na japonské škole mě dostala do kolen. Jak se může něco tak odporného dít v tak vyspělé zemi? Přímou odpověď, deníčku, nehledej, ale rozhodně určitý způsob pochopení nabízí.

Autobiografická část mě bavila o poznání méně a je taky důvodem, proč nedávám knize pět hvězdiček. Autorčino stopování, pletky s fyzikou a budhismem mě hlavně ze začátku moc nebavily, ale pozdější propojení příběhů se mi zalíbilo. Podobně jako K hranici sice využívá trochu magických prvků, ale tady jsou naprosto nenásilné a snadno pochopitelné.

Výhodou románu je, že má potenciál zaujmout široké publikum, což je jistě i důvod, proč byl nominován na Man Booker Prize 2013 a mnoho dalších cen. Není moc náročný, popisuje pro nás trochu exotické prostředí, je čtivý a přitom není povrchní, naopak nabízí spoustu podnětů k zamyšlení. Sice je místy trochu drsný, ale celkové vyznění je pozitivní, takže za mě opět ideální kniha na dovolenou.

Závěrečné hodnocení: 

Irena Brežná - Nejlepší ze všech světů

Milý čtenářský deníčku,

nedávno jsem se s někým bavila o tom, jakou doporučit prázdninovou oddechovku, když nemá být úplně blbá, nesmí být depresivní a neměla by spadat do žádných obvyklých oddechových žánrů, jako je detektivka nebo historický román, o červené knihovně ani nemluvě. Nejlepší ze všech světů by tímhle filtrem hravě prošlo.

zdroj: goodreads.com

Autorka sice pochází ze Slovenska, ale žije ve Švýcarsku a píše německy. Nejlepší ze všech světů je autobiografický román o dětství v komunistickém Slovensku vyprávěný z pohledu jedenáctileté holčičky, ze které škola udělala vzorovou malou komunistku, i když její buržoazní otec a matka vlastizrádkyně z toho asi nejsou úplně nadšení.

V celé knize se v podstatě nic neděje. Je spíš shlukem mnoha historek a popisu prostředí z pohledu průměrné školačky. Mluví o tom, jak její otec staví mosty, i když byl právník, ale jako buržoazní živel musel na převýchovu. Její matka je zavřená, asi plánovala emigraci, za což se hlavní hrdinka sice stydí, ale maminka jí i tak chybí.

Tenký svazek jsem přečetla během několika večerů a po několika těžších kouscích jsem si u něj příjemně odpočinula. Neřekl mi o tehdejší době nic nového, ale myslím, že docela pěkně vystihl její atmosféru. Kdo tu dobu zažil, asi nebude mít potřebu takovou knihu číst a příliš mladí čtenáři zase neocení její nostalgickou atmosféru. Podle mě cílí především na zahraniční čtenáře, kterým přibližuje život za železnou oponou a u nás k ní postupně dorůstá moje generace, tedy ti, kteří si totalitu už nepamatují nebo se narodili těsně po Sametu. A kromě toho se hodí do letošní Čtenářské výzvy, dokonce hned do dvou kategorií: čtyřslovný název a kniha od Slováka/Slovenky. Obě mám ještě prázdné, tak uvidíme, ve které nakonec skončí.

Závěrečné hodnocení: