úterý 7. ledna 2020

Shrnutí roku 2019 a vyhlídky na 2020

Milý čtenářský deníčku,

další rok uplynul a já z něj mám radost nejen po čtenářské stránce.

Nejlepší kniha

Tenhle rok opravdu nevím, jak vybrat nejlepší knihu. Hned šest knih jsem letos ocenila pěti hvězdičkami a nejsem vůbec schopná si z nich vybrat jen jednu nejlepší. Po dlouhém uvažování mojí osobní cenu kniha roku získává Dům u mešity. Autor mi dovolil nahlédnout do událostí kolem íránské revoluce a díky jeho srozumitelnému podání rozumím zprávám z této části světa mnohem lépe než kdy dřív.

Nejhorší kniha

Tady to také není tak jednoznačné jako obvykle. Pošťákova snoubenka byl naprosto zoufale příšerný druhý díl úspěšné novely o pošťákovi píšícím haiku, který si vyprosili čtenáři. To se u druhých dílů může stát a proto volím druhou knihu, které jsem letos dala jen jednu hvězdičku. Jsou to Rozhovory s přáteli. Stále absolutně nechápu, proč si tahle kniha získává čtenáře i kritiky po celém světě, mě to přišlo jako neuvěřitelný blábol o ničem.

Čtenářské výzvy

Letos jsem si stanovila cíl přečíst 52 knih a překonala jsem ho skoro o dvacet, to považuji za úspěch. Kromě toho jsem sbírala knihy do Čtenářské výzvy 2019, ale všechna témata se mi splnit nepovedlo, například žádnou knihu odehrávající se v Ostravě jsem nečetla a taky nic s měsícem v názvu mi do ruky přes rok nepadlo. Dvě knihy jsem si přečetla právě kvůli výzvě, prvním bylo Putování mořského koně, což díky tomu, že to četl i manžel, tak u nás v domácnosti vytvořilo podobné odkazy jako hlášky z Cimrmanů. Druhou je Úzká cesta na daleký sever, která dostala pět hvězdiček, takže jednoznačný úspěch! Nicméně mě asi už nebaví trávit čas tím, že hledám, do které kategorie ta která kniha patří, takže letos výzvu vynechám. Koukala jsem na témata, zajímavé se mi zdálo na první pohled jen to o Edgarech, cenách pro fantastickou literaturu, ale když koukám na výherce, tak mám pocit, že je moc neznám, kdo ví, jestli jsou vůbec přeložení, a vůbec, nemám na ně náladu.

Vedle toho jsem se účastnila společného čtení v Československém klubu na Goodreads. Tady už nehodnotím tak kladně, až na Příběhy obyčejného života všechny knihy zapadly více méně do průměru. Proto jsem se rozhodla, že v dalším roce už se nebudu účastnit hlasování a přečtu si vybranou knihu pouze ve chvíli, kdy mě opravdu zaujme.

A nakonec jsem také členem Čtenářského klubu Martinusu. Z něj jsem přečetla sedm knih a osmou mám rozečtenou a dvě jsem četla kdysi dávno. Minimálně pět z těch osmi bych určitě bez jejich doporučení nečetla. A asi by mě to o nic moc nepřipravilo. Napětí a Vox sice paří do mého oblíbeného žánru, ale moc dobré nebyly, Kirké byla vyloženě tragédie. Dej mi své jméno nebylo špatné, ale asi bych se bez něj obešla. Takže nadšená jsem byla pouze z Neříkej, že nemáme nic, a to je na dvanáct knih za rok poněkud málo. Proto ani jejich výzvy se dál účastnit nebudu. Dalším důvodem je, že k přečteným knihám stejně neprobíhá žádná velká diskuze, takže mi přijde, že to moc nemá cenu.

Výhled na rok 2020

Stanovila jsem si cíl opět 52 knih, uvidím, jestli se mi ho i tentokrát povede splnit, ale pochybuju, jsem opět na rodičovské a tak mám na čtení míň času než při dojíždění do práce. Nehodlám se účastnit žádných výzev a chci se soustředit na knihy, které mám na seznamu už dlouho nebo které se objeví v souhrnech toho nejlepšího za uplynulé roky. Minimalizuji čtení novinek, protože mi přijde, že většina z nich během pár měsíců stejně zapadne do šedi mé děravé paměti. Taky bych ráda četla méně českých a anglicky píšících autorů a více se zaměřila na země mimo obvyklý repertoár, protože když už je něco z nich přeloženo do češtiny, většinou to skutečně stojí za to.

A samozřejmě se chci s každou knihou pochlubit tobě, deníčku, a krátce ti shrnout, co mě na ní zaujalo nebo naopak zklamalo. Snad na to budu mít stále dost času. Tak šťastný nový rok!