Milý čtenářský deníčku,
Tohle bude poslední knížka, o kterou se s tebou podělím. Možná ještě někdy něco napíšu, ale rozhodně už nebudu psát o všem, co jsem četla, protože to prostě nestíhám a neustálé dvouměsíční zpoždění mi vadí. Budu si dál psát svoje osobní, krátká hodnocení, ale od teď už přímo na Goodreads.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Amor to nerozladí, nají se později, až zapnou proud. Do té doby sedí před oknem v obývacím pokoji, zahalená pouze v osušce, a pozoruje v posledním světle dne horu nad městem. Na klíně jí leží schoulená kočka. Ne, neleží, žádnou kočku nemá. Ale dovolme jí alespoň pár rostlin, které se zelenají v plechovkách na parapetu. Nalila jim trochu vody z té, kterou zadržela ve vaně.
Nejlepší scéna: Nejvíc mě asi zaujal osud Astrid, chtěla se zpovídat z nevěry, nedostala rozhřešení a vzápětí umírá rukou zločince, který jí krade auto. I když to byla pěkná mrcha, stejně mi jí bylo líto.
Nejhorší scéna: Anthonyho plácání v alkoholu mě moc nebavilo, přišlo mi zdlouhavé, nikam nevedlo a byla jsem ráda, když se konečně uzavřelo.
Zajímavost o knize: Získala Bookerovu cenu za rok 2021, proto jsem ji taky četla.
Zajímavost o autorovi: Prý miluje různé psací potřeby a svoje knihy nepíše na počítači, ale perem do zápisníků. Teprve když dokončí druhou verzi, přepisuje text do elektronického formátu.
Zásadní myšlenka: Co se slíbilo, musí být dodrženo. I když už o to možná nikdo nestojí.
Něco pro mě nového: Detaily z běžného života uplynulých dekád v Jihoafrické republice.
Můj názor: Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale už od padesáté strany mě děj docela pohltil. Sice jsem pořád bojovala s tím, že kniha je dlouhá a příběh se posouvá trochu pomalu, ale užívala jsem si autorův styl a jednotlivé postavy byly vykresleny celkem plasticky, takže i když měly všechny příšerný charakter, sledovala jsem je se zaujetím.
Přiznám se, že mi zoufale chyběl dobový kontext, sice vím, co znamenal apartheid a že se začal uvolňovat (v JAR) teprve ve devadesátých letech, ale nějak mi to nestačilo na to, abych si ho dobře propojila s tím, co se děje v knize. Až zpětně jsem pochopila, že kniha je vlastně kronikou postupného uvolňování soužití mezi bílými a černošskými obyvateli. Asi by mi pomohl polopatičtější doslov, ale tentokrát mi z něj nic moc neutkvělo.
Opakované pohřby mi přišly jako dobrý motiv, rodinná událost, na kterou musí všichni přijet a kde ti všetečnější mohou zjistit, jak dobře nebo špatně si ostatní žijí. Autor jejich atmosféru a účel vystihl naprosto dokonale.
Myslím, že mezi českými čtenáři neměla kniha velký úspěch právě proto, že je nám JAR hodně vzdálená. Stejná kniha odehrávající se ve Francii nebo aspoň Španělsku by určitě zaujala víc. Trochu mě to mrzí, protože mě se líbila docela dost, a to na tenhle typ rodinných ság moc nejsem.
Podobné knihy: Milostný dopis klínovým písmem (Tomáš Změškal), Skleněný pokoj (Simon Mawer), Měsíční svit (Michael Chabon)
Hodnocení: 
