William Gibson - Neuromancer

Milý čtenářský deníčku,

na Neuromancera jsem narazila v nějakém článku o umělé inteligenci, kde ho zmiňovali v souvislosti s tím, jak by mezi sebou mohly dva počítačové mozky interagovat/bojovat. Téma mě hodně zaujalo, bohužel, zpracování spíš zklamalo.

zdroj: goodreads.com

Citát: „Brácho, teda tohle je pěkně hustej kousek softwaru. Nejvostřejší od tý doby, co vymysleli krájenej chleba. Tahle zatracená věcička je neviditelná. Zrovna teďko sem si pučil dvacet vteřin na tý malý růžový krabici čtyři skoky nalevo od ledu T-A.; mrknout se, jak vypadáme. Nevypadáme. Nejsme tam.

Nejlepší scéna: Když Molly i přes svá zranění úspěšně dokončí misi. Asi jako jediný pozitivum na celý knížce byla silná, ženská hrdinka (z roku 1984!).

Nejhorší scéna: Závěr, ve kterém mělo dojít k souboji, ale myslím, že spíš vyšuměl do ztracena.

Zajímavost o knize: Vyhrála všechny tři nejvýznamnější sci-fi ceny a stala se dílem, které definovalo žánr kyberpunku.

Zásadní myšlenka: Má smysl omezovat umělou inteligenci nějakými předpisy? Dřív nebo později si cestu k jejich obejití najde sama.

Něco pro mě nového: Kyberpunk nepatří k mým oblíbeným žánrům, takže všechno z něj pro mě bylo hodně nové. A moc mě to neoslovilo.

Můj názor: Všude vychvalují, jak má knížka nabitý děj a že se nedá odložit. Mně teda přišlo, že trvá věčnost, než se tam něco stane, děj je navíc šíleně nepřehledný a já často nevěděla, co se odehrává ve skutečnosti a co ve virtuálu. Nechápala jsem, čím se vyznačují dvě hlavní umělé inteligence a jestli se spolu chystají bojovat nebo spolupracovat. Všechno mi připadalo hrozně zamotané a nejasné.

Na druhou stranu je úžasné, že takovou knihu někdo napsal už před čtyřiceti lety. Spousta jeho vizí se vyplnila a v dnešní době nástupu umělé inteligence určitě dostává další rozměr. Zároveň bych ale řekla, že zrovna v tomhle ohledu zatím neříká nic, co by v dnešním kontextu poukazovalo na nějaké skryté hrozby (to, že ChatGPT umí napsat mail a programovat skoro líp než já neznamená, že má vůli, vědomí a nějaký cíl, který určuje jeho chování).

Ráda si na svém intelektuální seznamu odškrtnu další kultovní položku, ale zároveň vím, že do podobných knih už se pouštět nebudu, protože mě prostě nebaví.

Podobné knihy: Dvě místa na slunci (Becky Chambersová), Klára a slunce (Kazuo Ishiguro) Stroje jako já (Ian McEwan), Projekt Gilgameš (Štěpán Kučera), Ready Player One (Ernest Cline)

Hodnocení: 

Annie Ernaux - Roky

Milý čtenářský deníčku,

kdyby Ernaux nezískala Nobelovku, asi bych po Rocích nikdy nesáhla. Vynaloženého času zpětně nelituju, ale nijak zásadně mě její generační výpověď nezasáhla.

zdroj: goodreads.com

Citát: 1) Za prosluněných odpolední si ženy na lavičce v parku povídaly o plenách, dětské výživě a přitom sledovaly dění v pískovišti. Časy povídání a svěřování v době dospívání, kdy spolu trávily nekonečně času, se zdály být dávno pryč. Dřívější život, nanejvýš před třemi roky, jim připadal neuvěřitelný, k tomu se přidávala lítost, že si ho víc neužily. Teď vstoupily do světa starostí o stravu, oblečení a dětské nemoci. Ač si myslely, že nikdy nebudou jako svoje matky, najednou se stavěly na jejich místo, jen byly o něco málo lehkomyslnější a nenucenější vlivem četby Druhého pohlaví a reklamy Moulinex osvobozuje ženu a na rozdíl od nich nepřiznávaly žádnou hodnotu tomu, co se cítily povinné vykonávat, aniž věděly proč.

2) I mimo Paříž se začínalo mluvit o feministickém hnutí MLF, v novinových stáncích se objevil jejich tiskový orgán Pochodeň hoří, četla se Eunuška od Germaine Greerové, Samčí politika od Kate Millettové, Udušená tvorba od Suzanne Horerové a Jeanne Socquetové. To vše s pocitem nadšení a bezmoci, jak tomu bývá, když se v knize dočteme pravdu o sobě samých. Ženy se probudily z manželské otupělosti, seděly na podlaze pod plakátem Žena bez mužů je jako ryba bez jízdního kola a znovu vážily své životy, cítily, že jsou schopné opustit manžela a děti, odpoutat se ode všeho a psát o věcech bez obalu.

Nejlepší scéna: Bavilo mě, když jako starší pozoruje svoje náctileté děti a uvědomuje si, jak jsou jejich životy stejné, ale zároveň i úplně jiné než ten její tehdy. Vynikla tím její schopnost opravdu dobře popsat aktuální dobu a co na ní fascinuje právě její věkovou skupinu.

Nejhorší scéna: Konec kapitoly, kde je jasné, že je těhotná a půjde na potrat. Na následujících stránkách se o tom už ale vůbec nezmíní. Vím, že nelegální potrat se stal pro autorku velmi traumatickou zkušeností, ale v Rocích ho v podstatě mlčky přešla.

Zajímavost o knize: Zaujalo mě, že získala ocenění určená jak pro beletrii, tak i non-fiction literaturu.

Zajímavost o autorovi: Získala Nobelovu cenu za literaturu v roce 2022 za to, jak její osobní vzpomínky zachycují historii celé generace.

Zásadní myšlenka: Osobní paměť je mixem vlastních zážitků, společenské situace a reklam.

Něco pro mě nového: Zaujalo mě, že Tour de France je opravdu něco, co aspoň dřív sledoval celý národ.

Můj názor: Věkem i prostředím je mi autorka hodně vzdálená, takže mě její kniha neoslovila na nějaké osobní úrovni. Ocenila jsem zajímavý obraz tehdejší doby, porovnala jsem ho s tím, jak jsem buď v tom věku nebo alespoň v té době, vnímala svět já, ale samozřejmě jsem necítila žádnou sounáležitost.

Její styl mi připadá hodně výjimečný, připomíná mi obrazy moderního umění "které by mohlo namalovat moje dítě", ale při tom jsou to díla za miliony. Měla jsem neodbytný pocit, že takovou koláž vlastních vzpomínek by mohl napsat každý, ale zároveň cítím, že to tak není, a že je za tím něco víc, co z jejích knih dělá univerzální výpověď jedné generace.

Brzy mají autorce vyjít další překlady a myslím, že minimálně po tom o potratu určitě sáhnu, myslím, že tuhle vypjatou situaci bude Ernaux umět zachytit tak, jak se to nikomu dosud nepovedlo.

Podobné knihy: Noc nic nezadrží (Delphine de Vigan), Jak stvořit dívku (Caitlin Moranová)

Hodnocení: 

Anthony Burgess - Mechanický pomeranč

Milý čtenářský deníčku,

po delší době jsem si poslechla nějakou audioknihu na Českém rozhlase. Mechanický pomeranč jsem se ještě na gymplu pokoušela číst, ale nedostala jsem se přes prvních pár stránek, nerozuměla jsem jí. Ve zvukové podobě je myslím mnohem stravitelnější.

zdroj: vltava.rozhlas.cz

Citát: „Další oběť," řekl jakoby s povzdechem. "Oběť moderní doby. Půjdu a přinesu vám tu whisky, a pak vám musím trochu ošetřit rány." A odešel. Bitkově sem se po tom útulným pokojíku rozhlídl. Byly tam skoro jenom samý knihy, oheň a několik židlí, a bylo tak nějak lukovat, že tady chybí ženská hendka. Na stole stál psací stroj a spousta jakoby poházenejch papírů a já si vzpomněl, že to byl jakejsi spisovatelskej hjumaník. Mechanickej pomeranč, tak to bylo. Bylo legrační, že mi to zůstalo vězet v mozku. Nesměl sem to ale dát najevo, protože sem potřeboval pomoc a laskavou péči. Ty příšerný gražny bráčny v tom hrozným bílým placu mi tohle provedli, donutili mě k potřebě pomoci a laskavosti a přinutili mě rovněž pomoc a laskavost nabízet jinejm, pokud ji někdo ode mě vzal.

Nejlepší scéna: Když Alex v době po "léčbě" vyskočí z okna kvůli nesnesitelnosti dříve jeho oblíbené hudby. V tu chvíli se ukáže, že zprvu přátelští aktivisté se ho snaží jen využít.

Nejhorší scéna: Nepříšernější bylo rozhodně sledovat, jak sice příšerného kriminálníka, ale pořád člověka, odnaučují násilí.

Zajímavost o knize: Používá jazyk Týnů, v originále nadsat. Jeho překlad se nedá nazvat jinak než noční můrou a bohužel v češtině nevyšel dobře, aspoň třeba podle tohoto článku z iLiteratury.

Zajímavost o autorovi: Burgess v biografii o D. H. Lawrencovi tvrdí, že Mechanický pomeranč napsal během pouhých tří týdnů a pro peníze. Avšak podle zápisníků z jeho pozůstalosti se zdá, že na knize pracoval přinejmenším 18 měsíců.

Zásadní myšlenka: Manipulace s lidskou myslí, i když dělaná s těmi nejlepšími úmysly, může mít nečekané důsledky.

Něco pro mě nového: Hledala jsem si víc o původním slangu a objevila jsem Cockney rhyming slang. V překladu se bohužel ztratil.

Můj názor: V první řadě bych chtěla vychválit Davida Novotného za jeho interpretaci, myslím, že jinak bych se přes Mechanický pomeranč nikdy neprokousala, rozhlasová verze mě ale úplně strhla. Když jsem si teď přečetla, že překlad obsahuje mnoho nepřesností a zdaleka neodpovídá původnímu záměru autora, tak si říkám, že chyba tehdy před lety nebyla jen ve mně.

Osobně mi připadá, že kniha léty trochu zastarala. V době vydání se možná Angličané skutečně báli pouličních gangů, ale dneska si myslím, že má tento problém výrazně jiné projevy a popisy příšerného násilí, které hrdinův gang páchá, už mi připadají pouze nechutné.

Samotné poselství o tom, že manipulovat lidskou mysl se nemá určitě stále platí, ale nepůsobí nijak nově. A že pohnutky některých vědců jsou vyloženě zvrácené mi nepřipadá v dnešní době vůbec uvěřitelné.

Jsem opravdu ráda, že jsem se mohla prostřednictvím Novotného interpretace seznámit s tímto klasickým románem, nicméně bych řekla, že jinou váhu, než jako článek v literární historii už nemá.

Podobné knihy: Růže pro Algernon (Keyes), Město světla (Andés Barba)

Hodnocení: 

John Banville - Moře

Milý čtenářský deníčku,

rozhodla jsem se načíst si autory, jejichž knihy se často objevovaly v nominacích na Bookerovu cenu nebo ji i přímo vyhráli. Jedním z nich je i Banville a jeho Moře, za které získal zmíněnou cenu v roce 2005.

zdroj: databazeknih.cz

Citát: Z rádia paní Promenádové se linula nějaká píseň a Chloe si nepřítomně pobrukovala její malátnou melodii. Písně byly tehdy náramně důležité, samé lkaní z touhy a rozchodu, šišlavá podstata toho, co jsme považovali za lásku.

Nejlepší scéna: Závěrečné líčení manželčiny smrti.

Nejhorší scéna: Celá střední část, ve které popisuje, co se dělo o prázdninách. Nebavilo mě to a vlastně nemám pocit, že to jakkoliv přispívalo k hlavní dějové linii.

Zajímavost o knize: Třináctá autorova kniha, získal za ní Bookerovu cenu v roce 2005 (mezi další nominované patřili třeba Ishiguro nebo Barnes).

Zajímavost o autorovi: Je často zmiňován jako kandidát na Nobelovu cenu za literaturu. Jednou mu prý někdo volal, že cenu získá, ale pak ji dostal někdo jiný.

Zásadní myšlenka: Smrt nás vždycky poznamená.

Můj názor: Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy nějak začetla. Vůbec jsem nechápala, proč bych se měla starat o osud nějakého staršího chlápka, který se vrací na místo, kde jako dítě trávil prázdniny. Jasně, dalo se předpokládat, že děj spěje k nějaké tragédii, ale to neznamenalo, že mě to zajímá.

Víc jsem se do knihy začetla až později, když se vypravěčovo mladé já konečně skamarádilo Graceovými a hlavně když se víc začal vracet k životu a nemoci své ženy.

Závěrečné propletení dvou smrtí a určitý záchvat šílenství, které vyvolalo v mysli hlavního hrdiny, sice dalo celému románu jakési vyústění, ale já osobně si vůbec nejsem jistá, o čem vlastně autor psal. Očekávám, že k lidem s jiným životním příběhem román mluví jasněji, mně zůstal jeho smysl zatím skrytý.

Podobné knihy: Začátek na řadu způsobů (Jon McGregor), Zeptej se táty (Jan Balabán)

Hodnocení: 

Édouard Louis - Kdo zabil mého otce & Boje a proměny jedné ženy

Milý čtenářský deníčku,

Louisovi vyšel v Čechách jeho poslední román a na jaře zaplnil knižní média svou návštěvou Prahy. I kvůli tomu jsem se rozhodla přečíst si jeho dvě předchozí knihy, ve kterých se svým způsobem vyrovnává se vztahy s otcem a matkou.

 

zdroj: goodreads.com

Citát: Maskulinita – nechovat se jako holka, nebýt teplouš –, to znamenalo vypadnout ze školy co nejdřív a předvést ostatním svou sílu, ukázat svou nepoddajnost, a konstrukce maskulinní identity, jak z toho vyvozuju, tedy představovala rezignaci na jiný život, jinou budoucnost, jiný společenský osud, který by umožnilo studium. Maskulinita tě odsoudila k chudobě, finanční nouzi. Nenávist k homosexualitě = chudoba. (Kdo zabil mého otce)

Říkali mi, že literatura se nikdy nemá opakovat, a já chci psát znovu a pořád jen tentýž příběh, vracet se k němu, dokud skrze něj nepůjdou zahlédnout útržky pravdy, hloubit v něm jednu díru za druhou, dokud to, co se skrývá za ním, nezačne prosakovat. (Souboje a proměny jedné ženy)

Zásadní myšlenka: Ať dělají chudí lidé cokoliv, společnost a třída je stejně semele.

Něco pro mě nového: Pár detailů z francouzské politiky o tom, jak se na přelomu tisíciletí začalo pomalu ukrajovat ze systému sociální podpory.

Můj názor: Autor píše neustále tu samou knihu a postupně čím dál víc tíhne k tomu používat svoje romány jako manifest proti kapitalismu a třídním rozdílům. Myslím, že ještě před deseti, patnácti lety by k takovým hlasům v Česku byli lidé hluší, ale dnes se tu najde celkem významné množství městských liberálů, kteří se otevřeně hlásí k levici a pro které může být Louisova tvorba inspirativní.

Pro mě osobně jsou tyto dvě krátké knížečky až příliš angažované, prvoplánové a nesouhlasím s autorem v tom, že společnost a chudoba může za to, že jsou někteří lidé zlí, nemocní a nachází se v celkově bezvýchodné situaci.

Jsem hrozně zvědavá, o čem bude psát za dvacet let. Osobně očekávám, že ho postupně přejde "mladický radikalismus" a s věkem dospěje ke smířlivějšímu pojetí světa.

Knihy samotné jsou kraťounké, rychle přečtené a příběhy rodičů jsou vylíčeny tak sugestivně, že si je vybavím i několik měsíců od přečtení. Rozhodně se dají doporučit komukoliv, kdo se nebojí levicových názorů.

Trochu víc se mi líbila ta o matce, protože mi přišlo, že tam víc připouštěl, že může existovat východisko, zároveň je vidět, že s ní měl mnohem bližší vztah (i když to v jednu chvíli popírá slovy, že už jako dítě ji nechtěl zatěžovat svými problémy). Knize o otci bych dala jen tři hvězdičky.

Podobné knihy: Skoncovat s Eddym B.(Édouard Louis), Svobodné ženy, svobodní muži (Camille Paglia), Sedmá funkce jazyka (Laurent Binet)

Hodnocení: 

Julian Barnes - Elizabeth Finch

Milý čtenářský deníčku,

knížku Elizabeth Finch jsem si koupila na služebce v Anglii krátce potom, co vyšla. Překvapilo mě, jak rychle ji nakonec přeložili do češtiny a říkala jsem si, že si ji už opravdu musím přečíst, abych aspoň trochu předběhla ostatní tuzemské čtenáře.

zdroj: goodreads.com

Citát: 1) I've often puzzled over the relationship between men and women. (Men and men to a lesser degree, women and women hardly at all: the latter pairing seems obvious and sensible, not just as a matter of taste, but of necessity, given how the world has been fucked up by men.)

2) And what category did my love for EF fall into? Well, I'd say that it was Romantic-Stoic, which was appropriate. And say did I love her more than either of my wives? Put it this way: part of love is being surprised by the person you love, even if you know them deeply and well. It's a sign that love is alive. Inertia kills love - and not just sexual love; all kinds of love.

Nejlepší scéna: Bavil mě příběh císaře Juliana a autorovy úvahy o tom, co by se stalo, kdyby nakonec jeho ústup od křesťanství uspěl napříč celou tehdejší Římskou říší. Nebyla by žádná renesance, žádné osvícenství, protože křesťanství by nezastavilo rozvoj antické vědy a umění.

Nejhorší scéna: Úvodní popisy hodin s EF. Moc jsem jim nerozuměla a nechápala jsem, co že to vlastně chce EF studentům předat.

Zajímavost o knize: Hlavní postava je částečně založena na Barnesově známé Anitě Brooknerové, spisovatelce, laureátce Bookerovy ceny a kunsthistoričce.

Zásadní myšlenka: Interpretovat život starověkého císaře je možná jednodušší než snažit se popsat tajemný život člověka, kterého jste znali dvacet let.

Něco pro mě nového: Postava Juliana Apostata, vůbec jsem si nepamatovala, že někdo takový v antickém Římě vládnul.

Můj názor: Musím říct, že angličtina v tomto případě byla zásadní překážkou. Barnesova slovní zásoba je hodně bohatá a téma náročné. I proto se mi asi nejvíc líbila střední část o císařovi, které jsem rozuměla docela dobře, kdežto u rámujícího příběhu mi asi unikaly nuance, které by celé dílo udržely pohromadě.

Celkově jsem si ale knihu užila, Barnesův styl, ve kterém propojuje esej a běžné vyprávění, mě baví, a i tentokrát jsem si vypsala spoustu citátů a trefných pozorování o lidském životě a vztazích.

Myslím, že někdy v budoucnu se ke knize vrátím v češtině, abych si jí znovu užila a pochopila, co mi při prvním čtení uniklo.

Podobné knihy: Roviny života (Julian Barnes), Loutkář (Jostein Gaarder)

Hodnocení: