Cecilia Ahernová - Roar

Milý čtenářský deníčku,

nejdřív jsme s kamarády na literárním klubu četli jednu povídku z této sbírky. A protože se mi líbila, půjčila jsem si a přečetla knížku celou. Myslím, že třicet nápadů bylo až příliš ambiciózní číslo, ale pár z nich se opravdu povedlo.

zdroj: goodreads.com

Citát: 'The two cheeseburger kids meals are for...?' the server interrupts Rita.
'My two,' the woman replies. She pats each child's head as she explains. 'One penis, one vagina.'
The server places a pink princess meal and a blue dinosaur meal on the tray. 

Nejlepší povídka: Hodně se mi líbila ta úvodní o ženě kolem padesátky, která se pomalu ztrácí, stává se neviditelnou. Poukazuje to na problém, který jsem si do teď nijak výrazně neuvědomovala.

Nejhorší povídka: Takové, které už si vůbec nepamatuji. Netuším, o čem byla povídka s ženou, které narostla křídla (dohledáno - o muslimce v západní zemi) nebo s tou, která si objednala specialitu šéfkuchaře (dohledáno - o šišlání). Takových je ve sbírce ještě asi pět.

Zajímavost o autorovi: Píše milostné romány, z obálek to vypadá hlavně na červenou knihovnu.

Zásadní myšlenka: Ženy v sobě musí najít spousty síly, aby překonaly různorodé bariéry. Naštěstí tu sílu uvnitř mají.

Něco pro mě nového: Problém neviditelných žen kolem padesátky nebo třeba zbytečné škatulkování.

Můj názor: Všechny problémy, na které autorka poukazuje, podle mě opravdu existují a je zcela legitimní se je snažit vyřešit. Ne všechny jsou aktuální všude na světě, ale většina se mi zdála celkem univerzálních.

Bohužel, jejich povídkové zpracování často trochu pokulhává. Skoro vždy byl děj zoufale předvídatelný (Žena, která se propadla do země - nakonec sebere odvahu, vrátí se a její prezentace má úspěch), občas mu úplně chyběla pointa (Žena, kterou to odfouklo - její osobnost byla natolik povrchní, že se začala vznášet) a někdy samotné pojetí v sobě mělo logické rozpory (Žena, která strážila gonádu - spermie prostě nejsou stejné jako úspěšně spojené vajíčko a spermie, to by museli taky zakázat onanii).

Několik povídek bych ale i tak ráda vyzdvihla. Kromě zmíněné neviditelné ženy po padesátce se mi líbila ta o Ženě, která reklamovala svého manžela. Upozornila na to, že všichni předpokládají, že rozvedená paní si přece někoho najde, a zpochybňovali její přání zůstat sama. A v druhé části dochází k překvapivému zvratu, kdy chce svého manžela zpátky a zjišťuje, že i když ji v mnoha ohledech štve, tak jedině s ním chce prožít zbytek života. Zvlášť tohle se mi zdálo hodně kontroverzní a pro spoustu (mladých) lidí naprosto nepřijatelné.

V povídce Žena, která nosila růžovou zase autorka vtipně popisuje svět, ve kterém zákon ukládá povinnost chovat se podle genderových stereotypů a jeho dodržování tvrdě vymáhá genderová policie. Spousta situací mi přišla trefných, vtipných a závěrečná pointa, kdy si i emancipovaná žena ráda nechá pomoct, osvěžující.

Skvělý se mi zdál i příběh o Ženě, která mluvila ženštinou, ve kterém autorka dobře popsala, proč je potřeba, aby v politice nechyběly ženy a další podreprezentované skupiny. Zároveň mi příměr s jazykem přišel docela výstižný, protože občas se mi opravdu zdá, že svět péče je od toho mužského oddělený tak, že ani sebemenší popis ho nemůže druhé straně přiblížit.

Jako poslední bych zmínila Ženu, která našla svůj svět v ústřici, protože vypráví o přijetí nejbližšími po změně pohlaví. Přála bych si, aby se každý dočkal takového milého gesta, protože se mi zdá, že bez něj člověku musí v hlavě neustále hlodat pochybnosti a výčitky vůči okolí.

Na závěr dávám tři hvězdičky. Pět opravdu dobrých a podobný počet špatných povídek, zbytek někde v průměru. Mnoho skvělých nápadů, které by si zasloužily pečlivější zpracování. Četla jsem v angličtině, slovník jsem nepotřebovala, ale jinak se styl soudit neodvažuji.

Podobné knihy: Jak být ženou (Catlin Moranová), Meta (Pavel Bareš), Stručné dějiny Hnutí (Petra Hůlová)

Hodnocení: