Michal Ajvaz - Druhé město

Milý čtenářský deníčku,

Druhé město patří mezi české porevoluční klasiky a čerpají z něj prý všichni, kdo kombinují Prahu a magický realismus. Možná je to pravda, ale mě osobně kniha moc neoslovila.

zdroj: goodreads.com

Citát: Sešel jsem podél chrámové zdi na dolní náměstí a podíval se vzhůru: vysoko nad hlavami chodců se lesklo ve slunečních paprscích tělo žraloka, nabodnuté na kříž. Nikdo z lidí, kteří chodili po náměstí, si mrtvého žraloka nevšiml: pochopitelně, výšky jsme ze svého prostoru odřízli stejně jako temné okraje. Co víme o tajemných krajinách fasád, které proplouvají nad našimi hlavami jako zázračné ostrovy? Kdyby na střechách vyrostlo město ze zlata, s chrámy a paláci, kdo by si toho všiml?

Nejlepší scéna: Souboj se žralokem na věži kostela. Přišel mi dostatečně bizarní, ale zároveň měl jasný důvod i pointu.

Nejhorší scéna: Nekonečné honby městem, které končily nijak. Hrdina sice utekl, ale vlastně se nic nedozvěděl a najednou nová kapitola, nový den.

Zajímavost o knize: S původním vydáním z roku 1993 nebyl autor úplně spokojen, protože neprošlo posledním kolem jeho korektur. Z "správné" tak považuje až pozdější vydání v nakladatelství Petrov.

Zajímavost o autorovi: Na Wikipedii jsem našla citaci: "Někdo si myslí, že pochopil, o čem to vlastně je a vkládá do toho nějaké významy. To tam není. Já jsem to psal pro radost z psaní a předpokládal jsem, že to lidi budou číst pro radost ze čtení a že se bude líbit ten děj. Opravdu mimo toho děje tam nic není."

Zásadní myšlenka: Chcete vidět magický svět schovaný za obyčejnými věcmi? Stačí se jen pořádně dívat.

Můj názor: Ze začátku jsem se docela rychle začetla, děj dával smysl, stále se střídaly akční scény, ve kterých hlavní hrdina něco hledal nebo před někým naopak utíkal. Ale po první třetině se mi tenhle styl přejedl a připadalo mi, že na sebe autor bez ladu a skladu vrší další a další historky, které děj nikam neposouvají. Závěrečné odhalení mi přišlo trochu nedotažené, měla jsem pocit, že vůbec nezáleží na tom, jestli k němu došlo teď, před 100 stranami nebo po dvou stech dalších.

V mnohém mi román připomínal Neutěšence od Ishigura, ale ti mají aspoň nějaký příběh, který dospěje k promyšlenému konci. Přestože je Druhé město mnohem tenčí, nudilo mě o dost víc.

Taky se mi často vybavily starší knihy od Miloše Urbana jako Sedmikostelí nebo Lord Mord. Tam už ale vidím shodu jen v atmosféře, jinak jsou mnohem méně bláznivé, jejich příběh má jasnou strukturu a plane odněkud někam.

Jako u spousty jiných klasiků jsem i tady ráda, že jsem si knihu přečetla a tím si doplnila vzdělání. Rozhodně nepochybuju o její kvalitě a pár obrazů z ní mi rozhodně utkvělo (kromě zmíněného zápasu se žralokem také třeba podzemní katedrála, do které se dá nakouknout jakýmsi ventilačním otvorem nebo rozhovor s papouškem na střeše katedrály). Zároveň si nemyslím, že budu od autora hledat něco dalšího, jeho styl je mi až příliš vzdálený.

Podobné knihy: Neutěšenci (Kazuo Ishiguro), Lord Mord (Miloš Urban), Labyrint (Pavel Renčín)

Hodnocení: