Milý čtenářský deníčku,
Carlos Ruiz Zafón je můj oblíbený autor, ale jeho poslední kniha Nebeský vězeň pro mě byla vyloženě zklamáním.
Román je třetím dílem čtyřdílné série Pohřebiště zapomenutých knih. První díl se jmenuje Stín větru a spolu s podobně laděnou Šifrou mistra Leonarda sklidil úspěch po celém světě. Následující Andělská hra už tak úspěšná nebyla, ale mě bavila, protože myšlenka, že spisovatel má za úkol napsat novou Bibli mi přišla originální a nakonec i zajímavě uchopená.
Nebeský vězeň je vedle prvních dvou napínavých dílů tak trochu o ničem. Měla jsem pocit, že se hlavně snaží uzavřít rozehrané příběhy ze dvou předchozích knih, nějak je propojit a připravit si půdu pro čtvrtý, závěrečný díl. Hrdina prvního dílu Daniel Sempere se vyrovnává s rolí otce a manžela atraktivní ženy, Fermín také chystá svatbu a snaží se vyklidit kostlivce ze skříně minulosti. Jeho prostřednictvím se čtenář znovu setkává se spisovatelem Martínem z Andělské hry, který si odpykává trest v pevnosti na Montjuïc.
Přijde mi, že série vznikla podobně jako Hvězdné války. Na začátku byl veleúspěšný první díl, který se svezl na vlně tajemných thrillerů, a tak se autor po pár letech rozhodl, že napíše dalších pár dílů a snad vydělá pár dalších milionů. Druhý díl ještě šel, ale třetí už moc nedává smysl a jen neobratně se vyrovnává s omezeními danými prvním dílem. A stejně jako poslední díl Hvězdných válek, ani Nebeský vězeň za nic nestojí. Nicméně oproti oblíbené space opera už nás snad opravdu čeká jen jeden díl a ten doufám bude stát za to, rozhodně si ho přečtu. Vyšel loni na podzim, tak doufám, že ho Knižní klub brzy přeloží. Název Labyrint duší zní slibně.
Mimochodem, deníčku, zjistila jsem, že vyšla i jakási Ohnivá růže, román o tom, jak Pohřebiště vzniklo v 15. století v době inkvizice. Nicméně hodnocení na Goodreads má dost mizerné, takže ho asi vynechám.
Závěrečné hodnocení:
Carlos Ruiz Zafón je můj oblíbený autor, ale jeho poslední kniha Nebeský vězeň pro mě byla vyloženě zklamáním.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Román je třetím dílem čtyřdílné série Pohřebiště zapomenutých knih. První díl se jmenuje Stín větru a spolu s podobně laděnou Šifrou mistra Leonarda sklidil úspěch po celém světě. Následující Andělská hra už tak úspěšná nebyla, ale mě bavila, protože myšlenka, že spisovatel má za úkol napsat novou Bibli mi přišla originální a nakonec i zajímavě uchopená.
Nebeský vězeň je vedle prvních dvou napínavých dílů tak trochu o ničem. Měla jsem pocit, že se hlavně snaží uzavřít rozehrané příběhy ze dvou předchozích knih, nějak je propojit a připravit si půdu pro čtvrtý, závěrečný díl. Hrdina prvního dílu Daniel Sempere se vyrovnává s rolí otce a manžela atraktivní ženy, Fermín také chystá svatbu a snaží se vyklidit kostlivce ze skříně minulosti. Jeho prostřednictvím se čtenář znovu setkává se spisovatelem Martínem z Andělské hry, který si odpykává trest v pevnosti na Montjuïc.
Přijde mi, že série vznikla podobně jako Hvězdné války. Na začátku byl veleúspěšný první díl, který se svezl na vlně tajemných thrillerů, a tak se autor po pár letech rozhodl, že napíše dalších pár dílů a snad vydělá pár dalších milionů. Druhý díl ještě šel, ale třetí už moc nedává smysl a jen neobratně se vyrovnává s omezeními danými prvním dílem. A stejně jako poslední díl Hvězdných válek, ani Nebeský vězeň za nic nestojí. Nicméně oproti oblíbené space opera už nás snad opravdu čeká jen jeden díl a ten doufám bude stát za to, rozhodně si ho přečtu. Vyšel loni na podzim, tak doufám, že ho Knižní klub brzy přeloží. Název Labyrint duší zní slibně.
Mimochodem, deníčku, zjistila jsem, že vyšla i jakási Ohnivá růže, román o tom, jak Pohřebiště vzniklo v 15. století v době inkvizice. Nicméně hodnocení na Goodreads má dost mizerné, takže ho asi vynechám.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat