Milý čtenářský deníčku,
o poslední knížce ani nemůžu říct, že jsem ji přečetla, spíš přeskákala. Pavel Renčín dosáhl neuvěřitelného. Napsal knihu nacpanou dějem a přitom zoufale nudnou.
Je mi líto, deníčku, že musíš koukat na tu příšerně děsivou obálku. Je opravdu odporná, což zároveň znamená, že se nakladateli povedla, protože přesně takový byl záměr. Když jsem knížku četla, neustále jsem ji musela otáčet tak, abych ten hrůzný obrázek neviděla.
Ale teď už k ději. Postupně se rozvíjí dva příběhy. První je o učiteli, kterému vypadává paměť, občas se mění v nekontrolovatelnou agresivní bestii a má neodbytný pocit, že možná zabil svojí přítelkyni, na kterou si vůbec nepamatuje. Vedle toho sledujeme jedenáctiletou holčičku Máju, která odjíždí na prázdniny k podivnému chlapovi na Šumavu posetou mrtvolami. Jak už název napovídá, holčičku někdo uvězní, bude ji týrat všemi možnými způsoby, ale zároveň je tu neustálá naděje, že ji nakonec někdo zachrání. Tyhle dva příběhy se samozřejmě na konci propletou a vznikne z toho taková pěkná hororová pohádka.
Obecně mě příběhy tohoto typu moc nebaví, navíc mě dost děsí. Říkala jsem si, že Vězněná je docela tenká, Renčín píše dobře, tak proč si ji nepřečíst. Nerozhodla jsem se správně. Příběh učitele byl naprosto zoufale nudný, nesmyslný a k ničemu. Příběh Máji byl o dost lepší, ale zoufale odhadnutelný. Asi v půlce jsem začala stránky trochu přeskakovat, četla jsem jen první větu z odstavce, protože víc nemělo cenu.
Některé části mohly být docela zajímavé, hlavně jak Mája hovoří s imaginárními společníky a krysami. Dokonce jedním jejím společníkem byl samotný Bůh. Ale autor tyhle nápady vůbec nedokázal rozvinout do něčeho hlubšího než dětské brouzdaliště.
Hodně čtenářů si na Goodreads stěžuje na závěr románu. Mně osobně ani tak nevadila ta trochu pohádková pointa, ale logicky to do sebe prostě nezapadalo. Nemám problém s přidáním nadpřirozena do jinak normálního světa, ale musí být přidáno chytře, nesmí samo sobě odporovat. Ohánění se "skutečnou událostí" na obálce to kazí ještě víc (případ Huberta Pilčíka).
Závěrečné hodnocení:
o poslední knížce ani nemůžu říct, že jsem ji přečetla, spíš přeskákala. Pavel Renčín dosáhl neuvěřitelného. Napsal knihu nacpanou dějem a přitom zoufale nudnou.
 |
| zdroj:goodreads.com |
Ale teď už k ději. Postupně se rozvíjí dva příběhy. První je o učiteli, kterému vypadává paměť, občas se mění v nekontrolovatelnou agresivní bestii a má neodbytný pocit, že možná zabil svojí přítelkyni, na kterou si vůbec nepamatuje. Vedle toho sledujeme jedenáctiletou holčičku Máju, která odjíždí na prázdniny k podivnému chlapovi na Šumavu posetou mrtvolami. Jak už název napovídá, holčičku někdo uvězní, bude ji týrat všemi možnými způsoby, ale zároveň je tu neustálá naděje, že ji nakonec někdo zachrání. Tyhle dva příběhy se samozřejmě na konci propletou a vznikne z toho taková pěkná hororová pohádka.
Obecně mě příběhy tohoto typu moc nebaví, navíc mě dost děsí. Říkala jsem si, že Vězněná je docela tenká, Renčín píše dobře, tak proč si ji nepřečíst. Nerozhodla jsem se správně. Příběh učitele byl naprosto zoufale nudný, nesmyslný a k ničemu. Příběh Máji byl o dost lepší, ale zoufale odhadnutelný. Asi v půlce jsem začala stránky trochu přeskakovat, četla jsem jen první větu z odstavce, protože víc nemělo cenu.
Některé části mohly být docela zajímavé, hlavně jak Mája hovoří s imaginárními společníky a krysami. Dokonce jedním jejím společníkem byl samotný Bůh. Ale autor tyhle nápady vůbec nedokázal rozvinout do něčeho hlubšího než dětské brouzdaliště.
Hodně čtenářů si na Goodreads stěžuje na závěr románu. Mně osobně ani tak nevadila ta trochu pohádková pointa, ale logicky to do sebe prostě nezapadalo. Nemám problém s přidáním nadpřirozena do jinak normálního světa, ale musí být přidáno chytře, nesmí samo sobě odporovat. Ohánění se "skutečnou událostí" na obálce to kazí ještě víc (případ Huberta Pilčíka).
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat