01/01/2018

Griet Op de Beecková - Pojď sem, ať ti můžu dát pusu

Milý čtenářský deníčku,

poslední knihou loňského roku bylo Pojď sem, ať ti můžu dát pusu. Marie Doležalová z ní četla na Noci literatury. Tam to sice vypadalo spíš na vtipný román o malé holčičce, kterým nakonec nebyla ani vzdáleně, ale jejího přečtení rozhodně nelituji.

zdroj: goodreads.com

Knížka je rozdělená na tři části. První popisuje dětství hlavní hrdinky, druhá se odehrává, když jí je dvacet čtyři, její dospělý život startuje. Třetí část nás posouvá do doby o deset let později, kdy jí umírá otec a ona poprvé bilancuje, čeho v životě dosáhla a jestli není poslední šance na změnu.

Právě třetí část se mi líbila nejvíc, ale samozřejmě bez těch předchozích by nedávala smysl. První část byla zase nejčtivější a taková nejmilejší (z ní byla i ukázka na Noci literatury), protože ji vyprávělo dítě. Prostřední část byla nejkratší, dá se říct i nejobyčejnější, ale jak už jsem zdůraznila, bez ní by zbytek knihy nedával  smysl a autorka ji napsala přesně tak, aby objasnila, co se dělo, ale zároveň se v tom nebabrala moc dlouho, aby čtenáře nenudila.

Většinu románových hrdinů poznamená jedna výrazná událost a ta se s nimi táhne po zbytek života. Ve skutečnosti to tak ale nebývá, mnohem víc nás ovlivňují dlouhodobé vztahy, rodina, přátelé. Přesně to bravurně zachytila autorka a právě tím její dílo vybočuje z běžné šedi současných románů.

Nejdůležitější myšlenka se nakonec skrývá přímo v názvu knihy. Hlavní hrdinka musí k někomu přijít, či naopak ustoupit, aby se jí dostalo lásky, něhy, pochopení. Dělala to tak už jako malá a teprve v pětatřiceti si uvědomí, že ji to nečiní šťastnou, a konečně pohled na umírajícího otce ji vybičuje k tomu, aby svůj život zkusila změnit.

Závěrečné hodnocení: 

Žádné komentáře:

Okomentovat