Milý čtenářský deníčku,
kniha Hledání přítomného okamžiku mě mile překvapila. Je to už dlouho, co jsem ji zařadila na svůj seznam K přečtení, a bála jsem se, že půjde o komplikovanou, japonskou bichli, se kterou se budu potýkat celý měsíc. Opak byl pravdou, kdybych ji neztratila, přečetla bych ji za pár dní.
Příběh má dvě roviny. V první čteme deníkové zápisky mladé Japonky, která vyrostla v USA, ale po splasknutí internetové bubliny její otec přišel o práci a celá rodina musela zpátky do své vlasti. Hlavní postava té druhé je americká spisovatelka japonského původu, která ne a ne dopsat svůj román a do toho najde na pláži zmiňovaný deník a snaží se vypátrat, co se s jeho autorkou mohlo stát.
Ústředním motivem japonského příběhu je šikana a sebepřijetí, se kterými se potýkají příslušníci rodu už po několik generací. Napadlo by mě, že když otec přijde v Japonsku o práci, vyvolá to v něm obrovský pocit selhání. Už méně bych očekávala, jaký druh šikany zažíval mladý student filozofie, který se musel stát pilotem kamikaze. Ale šikana odehrávající se v dnešní době na japonské škole mě dostala do kolen. Jak se může něco tak odporného dít v tak vyspělé zemi? Přímou odpověď, deníčku, nehledej, ale rozhodně určitý způsob pochopení nabízí.
Autobiografická část mě bavila o poznání méně a je taky důvodem, proč nedávám knize pět hvězdiček. Autorčino stopování, pletky s fyzikou a budhismem mě hlavně ze začátku moc nebavily, ale pozdější propojení příběhů se mi zalíbilo. Podobně jako K hranici sice využívá trochu magických prvků, ale tady jsou naprosto nenásilné a snadno pochopitelné.
Výhodou románu je, že má potenciál zaujmout široké publikum, což je jistě i důvod, proč byl nominován na Man Booker Prize 2013 a mnoho dalších cen. Není moc náročný, popisuje pro nás trochu exotické prostředí, je čtivý a přitom není povrchní, naopak nabízí spoustu podnětů k zamyšlení. Sice je místy trochu drsný, ale celkové vyznění je pozitivní, takže za mě opět ideální kniha na dovolenou.
Závěrečné hodnocení:
kniha Hledání přítomného okamžiku mě mile překvapila. Je to už dlouho, co jsem ji zařadila na svůj seznam K přečtení, a bála jsem se, že půjde o komplikovanou, japonskou bichli, se kterou se budu potýkat celý měsíc. Opak byl pravdou, kdybych ji neztratila, přečetla bych ji za pár dní.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Příběh má dvě roviny. V první čteme deníkové zápisky mladé Japonky, která vyrostla v USA, ale po splasknutí internetové bubliny její otec přišel o práci a celá rodina musela zpátky do své vlasti. Hlavní postava té druhé je americká spisovatelka japonského původu, která ne a ne dopsat svůj román a do toho najde na pláži zmiňovaný deník a snaží se vypátrat, co se s jeho autorkou mohlo stát.
Ústředním motivem japonského příběhu je šikana a sebepřijetí, se kterými se potýkají příslušníci rodu už po několik generací. Napadlo by mě, že když otec přijde v Japonsku o práci, vyvolá to v něm obrovský pocit selhání. Už méně bych očekávala, jaký druh šikany zažíval mladý student filozofie, který se musel stát pilotem kamikaze. Ale šikana odehrávající se v dnešní době na japonské škole mě dostala do kolen. Jak se může něco tak odporného dít v tak vyspělé zemi? Přímou odpověď, deníčku, nehledej, ale rozhodně určitý způsob pochopení nabízí.
Autobiografická část mě bavila o poznání méně a je taky důvodem, proč nedávám knize pět hvězdiček. Autorčino stopování, pletky s fyzikou a budhismem mě hlavně ze začátku moc nebavily, ale pozdější propojení příběhů se mi zalíbilo. Podobně jako K hranici sice využívá trochu magických prvků, ale tady jsou naprosto nenásilné a snadno pochopitelné.
Výhodou románu je, že má potenciál zaujmout široké publikum, což je jistě i důvod, proč byl nominován na Man Booker Prize 2013 a mnoho dalších cen. Není moc náročný, popisuje pro nás trochu exotické prostředí, je čtivý a přitom není povrchní, naopak nabízí spoustu podnětů k zamyšlení. Sice je místy trochu drsný, ale celkové vyznění je pozitivní, takže za mě opět ideální kniha na dovolenou.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat