Milý čtenářský deníčku,
když jsem zjistila, že nějaký Čech napsal obsáhlou knihu o Arabském jaru, bylo mi jasné, že si jí musím přečíst. Navíc byla dostupná u nás v knihovně, takže jsem se k ní celkem rychle dostala. Dala mi zabrat, doporučit jí úplně nemůžu, ale informace v ní byly.
Autor pracuje v Akademii věd a myslím, že neměl ambici napsat knihu přístupnou široké veřejnosti, což je podle mě opravdu škoda. Používá množství neobvyklých cizích slov (např. jeho oblíbené autochtonní, čili původní, tradiční, neimportovaný), složitá souvětí, spoustu poznámek, závorky s překladem do arabštiny a struktura textu rozhodně není lineární. Autor sice občas shrne poznatky z předchozích kapitol do stručnějšího přehledu, ale to je tak jediné, čím čtenáři pomáhá v porozumění. Navíc je kniha docela tlustá (přes 300 hustě popsaných stránek), její čtení pro mě bylo jednoznačně utrpením.
když jsem zjistila, že nějaký Čech napsal obsáhlou knihu o Arabském jaru, bylo mi jasné, že si jí musím přečíst. Navíc byla dostupná u nás v knihovně, takže jsem se k ní celkem rychle dostala. Dala mi zabrat, doporučit jí úplně nemůžu, ale informace v ní byly.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Autor pracuje v Akademii věd a myslím, že neměl ambici napsat knihu přístupnou široké veřejnosti, což je podle mě opravdu škoda. Používá množství neobvyklých cizích slov (např. jeho oblíbené autochtonní, čili původní, tradiční, neimportovaný), složitá souvětí, spoustu poznámek, závorky s překladem do arabštiny a struktura textu rozhodně není lineární. Autor sice občas shrne poznatky z předchozích kapitol do stručnějšího přehledu, ale to je tak jediné, čím čtenáři pomáhá v porozumění. Navíc je kniha docela tlustá (přes 300 hustě popsaných stránek), její čtení pro mě bylo jednoznačně utrpením.
Na druhou stranu musím přiznat, že informace zde podané jsou naprosto důvěryhodné, nestranné a vyčerpávající. Jediné co mi chybělo, je pár opravdu základních informací o islámu, především co se týká rozdělení na sunnity a ší'ity, ale chápu, že tuhle znalost autor u čtenáře předpokládá.
Úvodní kapitola nastiňuje události Arabského jara a jeho příčiny, které se pak mnohem podrobněji probírají v dalších dvou kapitolách. Tohle řazení mi vůbec nevyhovovalo, ale uznávám, že tu jsou odborníci, kteří další kapitoly nepotřebují a ti si třeba přečtou je tuto úvodní část. Pro mě byly nejdůležitější naopak ty další dvě, které rozebírají historii arabských zemí a také islám jako součást identity jedince. Poslední část rozebírá informace v jednotlivých zemích, ale tím, že končí v roce 2014 a já jsem byla líná věnovat pozornost jménům místních politiků, tak mi spousta podrobností protekla mezi ušima.
Mezi nejdůležitější poznatky, co jsem si z knihy odnesla patří:
- V arabském světě neproběhla průmyslová revoluce, která by narušila vztahy ve velkorodinách a zavedla kapitalismus a bohatnutí společnosti k jakému došlo na Západě
- Islám je ze své podstaty součástí řízení státu a sekularita je pro něj nepřirozená
- Kolonizace v 19. století a založení státu Izrael vytvořilo univerzální odpor k Západu
- Určení hranic států podle pravítka nerespektuje kmenové rozdělení společnosti, které Osmanská říše používala k řízení lokálních samospráv
- Většina diktátorů vládne sekularisticky, takže jejich opozice (která se po revoluci logicky dostane k moci) je islámská, od umírněných až po teroristy.
V poslední kapitole se autor dostane k jednotlivým státům a čtenář si může udělat představu o tom, proč v Tunisku bylo Arabské jaro celkem úspěšné (široká vrstva intelektuálů, homogenní národ) a proč naopak v Sýrii (mnoho kmenů, vládnoucí vrstva je vlastně náboženská menšina) nebo v Jemenu (historicky různý vývoj severu a jihu, kmenové války, nejednotná opozice) naprosto ztroskotala. Mám pocit, že tohle jsem se mohla dozvědět mnohem čtivější formou na maximálně třetině stran, ale co už, jiný český, důvěryhodný zdroj prostě neznám.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat