Julian Barnes - Než potkala mě

Milý čtenářský deníčku,

Julian Barnes se pro mě stane objevem tohoto roku. Než potkala mě možná nepatří mezi jeho nejznámější díla, ale já byla nadšená. Autor zde na malém prostoru a s velkou dávkou černého humoru rozebírá manželství, nevěru a relativitu paměti. To všechno jsou témata, která mě dlouhodobě fascinují.

zdroj: goodreads.com

Citát: Je něžný, chytrý, nenaparuje se, nevytahuje se a nekomanduje jako spousta příslušníků jeho pohlaví. To tvrdí většina jejích kamarádek a Ann s nimi ochotně souhlasila. Až do dneška. Graham jí postupně přestal připadat jiný než ostatní muži. Přestala cítit, že se o ni zajímá. Proměnil se v muže podobného druhým - láskou a úžasem ho naplňují vlastní emoce a zároveň bagatelizuje city své partnerky. Přešel na druhou stranu.  

Nejlepší scéna: Hlavní hrdina je na líbánkách s druhou ženou, užívá si je, vůbec si nepřipadá ženatý. Po dvou letech už ano.

Nejhorší scéna: Když si Graham přijde pro radu k Jackovi a ten si svoje moudra hrozně cucá z prstu, prdí a doprovází to rádoby vtipnými hláškami.

Zajímavost o knize: Podle doslovu se zdá, že stylem trochu vybočuje ze zbytku autorovy produkce, ale tématy nikoliv. Jde o jeho druhou knihu, napsal ji v 80. letech.

Zajímavost o autorovi: Za Vědomí konce získal Man Bookerovu cenu, už před tím byl několikrát nominován.

Zásadní myšlenka: Není důležité, co se v minulosti stalo, ale co si o tom dnes myslíme.

Něco pro mě nového: Celou dobu jsem měla neodbytný pocit, že děj se odehrává v New Yorku, ale přitom šlo celou dobu o Londýn. Zvláštní.

Můj názor: Jak už píšu v úvodu, autorův styl i témata mě nadchla. Zpětně jsem až překvapená, protože román napsal muž a témata bych taky označila za spíše chlapská, přesto ke mně nějakým způsobem promlouvala a spousta postřehů o manželství a partnerských vztazích vůbec mi přišla velmi vystižná. Samotná žárlivost je mi cizí, ale Grahamovu posedlost předchozími Anninými vztahy jsem dokázala tak nějak pochopit.

Nejzajímavější pro mě ale byla celkově práce s minulostí. Graham ví, že milenecké vztahy, které se odehrály dávno před tím, než ho Ann poznala, nejsou pro jejich současný vztah vůbec relevantní, ale sám sebe stále mučí představami, co v nich všechno prožila a jakou perspektivu jí to dává pro její současný vztah s ním, nudným univerzitním profesorem. Zdá se mi, že tím autor vyjadřuje, že jakékoliv zážitky se dají překroutit a čím jsou vzdálenější, tím důležitějšími se můžou stát, možná právě díky tomu, že si z nich pamatujeme pořád méně. Absurdní závěr jim dá ještě hrozivější rozměr. Sama se teď v myšlenkách často vracím do minulosti a autorův příspěvek k pohledu na její hodnocení se mi zdá v těchto dnech hodně inspirativní.

Hvězdičku strhávám za neodbytný pocit, že děj se odehrává v New Yorku, chybělo mi tu něco typicky anglického a také vyústění příběhu se mi zdálo trochu zvláštní, asi bych uvítala ještě pár stran navíc.

Podobné knihy: Sobota, Skořápka, Amsterdam (Ian McEwan)

Hodnocení: