Timur Vermes - Hladoví a sytí

Milý čtenářský deníčku,

tak předně na knížce chybí varování, že v ní umírají děti. Na jednu stranu jde o komedii, která si utahuje z politiků a televizní zábavy, na tu druhou tady máme stovky tisíc uprchlíků v rukách nemilosrdného autora, o které se čtenář prostě musí bát.

zdroj: goodreads.com

Citát: (přirovnání k nepřijímání uprchlíků Evropskou unií v roce 2015) „V poloprázdném člunu pak sedí lidé, kteří zabili jiné lidi jenom proto, aby se jim pohodlně sedělo. Jsou to vrazi a jejich čin je dostihne. Napřed se z něj zkusí nějak vymluvit. Pak ho budou ospravedlňovat. Což nepůjde, protože každý vidí, že člun je poloprázdný. Nakonec se tedy pokusí své kritiky umlčet. Už chápete?“

„Copak je to neodvratné?“ 

„Pochopitelně. Když v roce 2013 pluly na hladině Středozemního moře mrtvoly, provinili jsme se neposkytnutím pomoci. Jenže kdo by to přiznal? A tak si lidé, kteří v životě žádného uprchlíka neviděli, začali namlouvat, že jsou oběti. Tento první příklon k pravici byl naší reakcí na mrtvé, kteří zatím pluli dva tisíce kilometrů daleko.

Nejlepší scéna: Když si Nadache uvědomí svůj posvátný úkol zůstat s uprchlíky a dovést je do Německa. Všechny drobné výměny mezi ní a Lionelem, kdy ona je hloupá televizní hvězdička a on pragmatický muž, kterému by stačil dobrý život pro něj a pár přátel.

Nejhorší scéna: (Spoiler alert) Ta závěrečná. Nikdo mi jí z hlavy nevymaže, byla popsána velmi sugestivně, jako čtenář jsem cítila obrovskou bezmoc. Hlavně proto, že věřím, že ve skutečnosti bych to dopustila taky. Koneckonců, v malém měřítku se to teď děje na bělorusko-polské hranici.

Zajímavost o knize: Vlastně nejde tak úplně o komedii a někteří recenzenti autorovi právě tohle vyčítají. Zdá se jim, že nedostatek vtipu a přílišná délka způsobuje, že se děj moc táhne. Přiznám se, že jsem měla podobný pocit.

Zajímavost o autorovi: Pracoval jako novinář a také ghostwriter - psal knihy (nebo jen části?) pro jiné spisovatele.

Zásadní myšlenka: Problém uprchlíků je natolik komplexní a tolik lidí na něm chce vydělat, že zaujmout nějaké funkční a zároveň morální stanovisko je nemožné.

Něco pro mě nového: Vhled do televizní redakce, jak se připravuje scénář k pořadu, jehož tváří je nějaká známá hvězdička, ale všechny nápady jsou spíš z hlav dramaturgů, markeťáků a jiných členů realizačního týmu.

Můj názor: Nemůžu říct, že by děj měl spád. Extrémně mě nebavila linka bulvární novinářky a koneckonců i při sledování prostinké Nadache jsem dost trpěla. Při tom tyhle dvě patřily mezi nejvtipnější figury románu. Pomalá agónie ale nakonec dospěje k velkolepému, nečekanému závěru. Z něj sem si fakt sedla na zadek.

Zpětně oceňuju autorovu trpělivost s jakou před čtenáře dává různé střípky skládačky a absolutně mu znemožňuje zaujmout jakékoliv morální stanovisko. Když už něco začne vypadat schůdně, objeví se nová skutečnost, která tento postoj zcela zdiskredituje.

Proto nakonec dávám čtyři hvězdičky. Ten znepokojivý obraz v zrcadle, které nám Vermes nastavil, se nedá ignorovat a já o něm budu ještě dlouho přemýšlet. Kdyby to zvládl na tři sta stranách, byla bych radši, ale i těch skoro pět set za přečtení stojí.

Podobné knihy: Problém tří těles (Liou Cch'-sin), Hry bez hranic (Michal Kašpárek)

Hodnocení: