Laurent Binet - Sedmá funkce jazyka

Milý čtenářský deníčku,

v Liberatuře neustále zmiňovali Laurenta Bineta, že i když mě náměty jeho knížek moc nelákají (až na Civilizaci), tak jsem se rozhodla, že si některou musím přečíst. Jako první mi přišla pod ruku Sedmá funkce jazyka. Očekávání jsem neměla moc vysoká a román je rozhodně nepřekonal.

zdroj: databazeknih.cz

Citát: Nedá se určit, jestli je nějaká interpretace platná nebo ta nejlepší, ale lze určit, zda se text vzpírá interpretaci nekompatibilní s jeho vlastní kontextualitou. Což znamená, že si přece jen nemůžeme vykládat, co nás napadne. Insomma - Barthes byl augustinián, a ne kabalista."

Nejlepší scéna: Bavily mě všechny rétorické souboje, nejvíc asi ten první o tom, jestli je lepší slovo mluvené či psané.

Nejhorší scéna: Výlet do Ameriky končí opravdu ujetou scénou na místním hřbitově. Je to přesně ten typ, na který se hodí rčení, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný.

Zajímavost o knize: Výborně kombinuje fikci se skutečnými událostmi. Byla jsem překvapená, že vražda vlastní manželky jedním intelektuálem se skutečně stala.

Zásadní myšlenka: Nezáleží na tom, co je pravda, důležité je pouze to, jak určitou myšlenku mluvčí podá. Vždycky existuje cesta, která k jakémukoliv nápadu strhne masy.

Něco pro mě nového: Sémiotika a problémy, které řeší.

Můj názor: Kniha sice má detektivní zápletku, ale ta je pouze tenkým provázkem, kterého se čtenář může přidržovat na cestě francouzskou intelektuální scénou osmdesátých let a za tajemstvím rétoriky. Rozhodně není špatná, dokonce se mi zdála, vzhledem ke své pouze pomocné roli, docela složitá (ztratila jsem se mezi ruskými a bulharskými špiony), ale prostě mě nebavila.

Mnohem víc jsem si užívala prostředí tajného řečnického společenství, kde se za neúspěch platí brutálními tresty. Bavilo mě číst promluvy dvojic řečníků, kteří vždy hájí vzájemně opačné názory  vycházející ze jednoduché věty zadané nemilosrdnou porotou. Nejvíc mi utkvěla disputace, zda je lepší psané či mluvené slovo. Mladík má dlouhý a velmi přesvědčivý projev, ale oponent ho vzápětí smete jedinou větou.

Jinak jsem se ale většinou u knížky spíš nudila, stačilo by mi, kdyby byla poloviční (to by ale příběh vůbec nefungoval). Chtěla jsem si od autora něco přečíst, jeho styl a konstrukce postav, dokonce i dějové zvraty se mi zdály dobré, ale prostředí francozských intelektuálů je mi natolik vzdálené, že jsem ho nedokázala dostatečně ocenit. Každopádně moje rozhodnutí přečíst si Civilizaci to rozhodně nezviklalo.

Podobné knihy: Šifra mistra Leonarda (Dan Brown), Jméno růže (Umberto Eco), Santiniho jazyk (Miloš Urban)

Hodnocení: