Kenzaburó Óé - Soukromá záležitost

Milý čtenářský deníčku,

ten den jsem si v knihovně vybrala zcela náhodně tři knížky japonských autorů. Murakamiho Spánek mě spíš zmátl, Za sklem od Muratové nadchlo a u Soukromé záležitosti si zatím nejsem úplně jistá. Rozhodně mě znechutila.

zdroj: goodreads.com

Citát: Jak jsem řekl, jsem porodník, ale to, že jsem se mohl setkat s novorozenětem s mozkovou kýlou, je pro mě velikým štěstím a přál byeh si být i při pitvě. Dáte samozřejmě svolení k pitvě, že ano? Víte, možná vám v téhle situaci připadá nemístné, že o celé záležitosti mluvím tak bez obalu, ale snad tím budeme blíž záchraně dalšího dítěte s mozkovou kýlou! A kdybych měl být ještě upřímnější, tak myslím, že pro tohle dítě, pro vaši ženu i pro vás bude zkrátka lepší, když novorozeně zemře co nejdřív.

Nejlepší scéna: Když pobývá u své bývalé spolužačky. Cítila jsem z toho zoufalou snahu utéct před světem do minulosti, kdy ještě všechno bylo v pořádku, což je pocit, který občas také zažívám.

Nejhorší scéna: Převoz miminka s porodnice na neurologii, protože nikdo nevěřil, že by mohlo přežít a všichni ho berou jen jako věc (užitečnou nebo protivnou). Z jejich dialogů mi bylo fyzicky špatně.

Zajímavost o autorovi: Knihou se vyrovnával s narozením vlastního syna s mentálním postižením. Ten se pak vyskytuje i v jeho dalších knihách.

Zásadní myšlenka: Nikdo nechce postižené dítě, ale nikdo ani nemá sílu ho zavraždit. Rozhodnutí, že se o něj postará, je pro každého hrdinský čin.

Něco pro mě nového: Zvláštní atmosféra japonské společnosti, která nepřipouští žádné city nebo slabost.

Můj názor: Jak jsem zmiňovala už mnohokrát, vadí mi knihy, ve kterých trpí nebo umírají děti. Soukromá záležitost dala této problematice úplně nový, naprosto obludný rozměr. Přemýšlela jsem, že knihu odložím, ale to nešlo, nemohla jsem toho novorozence nechat napospas jeho slabošskému otci a bezcitným lékařům. Postupně jsem si od příběhu získávala větší odstup, takže už mě nedrásal tak jako na začátku.

Chápu, že autor se soustředil na prožívání otce, svého alterega, a to vystihl naprosto bravurně. Stejně mě ale irituje, jak zcela přehlížel postavu matky. Ta zůstala zavřená někde v porodnici, nikdo jí nic neřekl, nikdo se jí neptal na názor.

Soukromá záležitost patří mezi knihy, na které hned tak nezapomenu. Mám pocit, že v ní autor zvládl naprosto dokonale vystihnout tehdejší společnost a svojí pozici v ní, zoufalství mladého otce, který se bojí přijmout zodpovědnost a dost možná si zničit život jen proto, aby se postaral o sotva životaschopného novorozence. Nedala jsem pět hvězdiček pouze proto, že mi chyběl ženský pohled a v některých pasážích mě vytáčela odevzdanost hlavního hrdiny.

Podobné knihy: Za sklem (Sajata Murata), Skoncovat s Eddym B. (Édouard Louis), Anežka (Viktorie Hanišová)

Hodnocení: