Erin Morgensternová - Bezhvězdné moře

Milý čtenářský deníčku,

už když jsem Bezhvězdné moře četla, říkala jsem si, že je krásné, ale tak neuchopitelné, že za pár dní po přečtení z něj nebudu vědět už vůbec nic. No a moje tušení se potvrdilo.

zdroj: goodreads.com

Citát: „Chtěl jsem si ji přečíst,“ vysvětlí, ačkoli to je nejspíš zřejmé. Co jiného by s knihou asi dělal? A přesto neříká tak úplně pravdu. Nechce si ji jen přečíst. Chce ji prostudovat. Chce si ji vychutnat. Chce jejím prostřednictvím nahlédnout do duše jiné osoby. Chce si tu knihu odnést domů, do svého života a postele, protože dívku, která mu ji dala, tam vzít nemůže. (Rozhodně pro mě citát roku, možná celého života. Neumim si představit krásnější vyjádření lásky)

Nejlepší scéna: Kapitolka o Sochařce příběhů, která na začátku tvoří svoje díla z mraků, sněhu, písku a lastur, které po chvíli ztratí ve vlnách přílivu. Nikdo nemá čas příběhy zpochybňovat, kritizovat nebo zkoumat.

Zajímavost o knize: Po veleúspěšném Nočním cirkuse trvalo autorce 8 let než dopsala Bezhvězdné moře. A přinejmenším kritiky nebylo přijato tak dobře jako její prvotina.

Zajímavost o autorovi: Je docela aktivní na Goodreads a ráda hraje videohry. Dragon Age: Inquisition patří mezi její oblíbené a ovlivnila ji při psaní Bezhvězdného moře.

Zásadní myšlenka: Příběhy jsou všude, potřebujeme je k životu stejně jako vzduch, i když se v nich občas ztrácíme.

Něco pro mě nového: Asi první knížka, kde to, že je hlavní hrdina gay, neurčuje hlavní témata zápletky. Prostě to je úplně normální.

Můj názor: Největší slabinou Bezhvězdného moře je příběh. Na jednu stranu má základní rysy typického souboje dobra se zlem, ale zároveň identita a povaha antagonistů je ze začátku velmi mlhavá a nemám pocit, že se aspoň v případě sov, tak úplně vysvětlila. Navíc je tu takové množství vedlejších linií a příběhových odboček, že snad ani nemá cenu se v nich pokoušet na první přečtení zorientovat.

Jindy by pro román výše zmíněná chyba znamenala tragédii, ale Morgensternové se příběhové nedostatky povedlo vyvážit atmosférou a postavami, které si musí každý zamilovat. Zachary je spíš osamělý, rozhodně by sebe nenazval odvážným, ale zvědavost a morální přesvědčení mu nedovolí vzdát misi, do které ho uvrtala záhadná knížka z knihovny. Zároveň ho autorka nechce vylíčit jako toho nejubožejšího introverta z celého kampusu, jak bývá v podobných příbězích zvykem. Vedle něj vystupuje spousta dalších postav, které už nejsou tak dopodrobna rozebrané, spíš mají několik výrazných rysů, které určují jejich jinak velmi lidské chování.

Samostatný odstavec si zaslouží svět jako takový. Med zcela vystihuje jeho podstatu, je intenzivní, nestálý, dostane se všude a nejde se ho zbavit. Je velmi příjemný, ale snadno se ho člověk přesytí, pokud se nechá pohltit, těžko se vrací zpátky do reality. I krátká návštěva zanechá příjemně sladký a lepkavý pocit na jazyku.

Autorka psala svůj román jako poctu všem příběhům v lidské historii, od mýtů a pohádek po moderní love story. Soustředí se na to, jak vznikají, ale hlavně jak po svém vzniku žijí, mění se a ze všeho nejvíc mění své čtenáře. Pokud chceš, deníčku, příběh, na tuhle knihu se vykašli. Ale kdybys hledal lyrické vyprávění o mýtech a pohádkách, k téhle knize se budeš vracet.

Podobné knihy: série Pohřebiště zapomenutých knih (Carlos Ruiz Zafón), Pohřbený obr (Kazuo Ishiguro), Nikdykde (Neil Gaiman), Kniha zvláštních nových věcí (Michel Faber)

Hodnocení: