Akwaeke Emezi - Zřídlo

Milý čtenářský deníčku,

měla jsem štěstí hned na dvě úžasné knihy. Po Zahradě přišlo na řadu Zřídlo, které mě svými neotřelými vypravěči nadchlo snad ještě víc.

zdroj: goodreads.com

Citát: Když se ona, naše tělo, drala do světa, kluzká a hlasitější než osada bouří, brána byla dokořán. Už jsme v ní, v našem těle, měli mít své pevné místečko, měli jsme spát v jejích blanách, sesynchronizovaní s její myslí. Bylo by to tak nejbezpečnější. Jenže brána místo toho, aby za sebou uzavírala vzpomínky, zela dokořán, a proto jsme od začátku zmatení. Byli jsme zároveň staří a čerstvě zrození. Byli jsme jí, a zároveň nebyli. Nebyli jsme při smyslech, ale byli jsme naživu největší problém vlastně spočívaly tom, že jsme zůstali samostatnými jednotkami a nestali se bezvýhradně a pouze jí.

Nejlepší scéna: Když se objevil sv. Vincent. Měla jsem pocit, že je to poprvé, kdy se v Adě zrodil někdo pozitivní, jehož přítomnost není destruktivní.

Nejhorší scéna: Když Asughara vypráví, jak spí s každým, ale že Ada u toho vlastně není a že jí tím chrání a zároveň sebe sytí a nemůže si pomoct. Přišlo mi to hrozně silné, ale zároveň hrůzné.

Zajímavost o knize: Jde o debut, který získal spoustu cen, a navíc je hodně autobiografický.

Zajímavost o autorovi: Emezi se identifikuje jako nebinární, jejich tělo obývá spousta bytostí, přesně, jak popisuje v knize.

Zásadní myšlenka: Západní medicína je mocná, ale občas se vyplatí, vrátit se ke kořenům a hledat vysvětlení v dávné mytologii.

Něco pro mě nového: Náboženství Igbů a vůbec jejich kultura. Sice jsem o nich už něco věděla z Purpurového ibišku, ale tady jsem se toho dozvěděla ještě mnohem víc.

Můj názor: Nejdřív jsem byla trochu zmatená a knížka mi přišla prostě zvláštní. Přístupnější se stala se zrozením Asughury, i když k tomu vedla jedna z nejpříšernější scén z celé knihy. Vzhledem k tomu, že jsem byla stále trochu zmatená, rozhodla jsem se si o ní trochu něco přečíst. Teprve tehdy jsem zjistila, že jde o autobiografii a autoři v ní věrně popisují to, co sami prožívají. V tu chvíli jsem román začala vnímat z úplně nové perspektivy a totálně mě pohltil. Nevěřím na žádnou esoteriku, ale prožívání autorů je natolik zvláštní, že se mu nedá než zcela uvěřit.

Autorka píše svižně, nesnažila se o nějakou složitou strukturu, postupovala chronologicky a kouzlo knihy tkví v jejím obsahu nikoliv formě. Aby byl efekt ještě větší, myslím, že by mohla obsahovat původní odstavec podepsaný autory, ze kterého by bylo jasné, že jde o autobiografii.

Nemyslím si, že se bude líbit každému, román je opravdu hodně neobvyklý, ale nepochybuji o tom, že si jeho unikátní pojetí získá spoustu čtenářů tak, jako si získal mě.

Podobné knihy: Purpurový ibišek (Chimamanda Ngozi Adichieová), Zůstaň se mnou (Ayobami Adebayová), Malý život (Hanya Yanagihara)

Hodnocení: