Milý čtenářský deníčku,
na Zahradu jsem se těšila už dlouho, ale jako obvykle mi trvalo dlouho, než jsem se k ní dostala. A jako obvykle mě Petra Dvořáková nadchla.
 |
| zdroj: databazeknih.cz |
Citát: Hanka s Broňkem se na sebe podívají. „Tak promiň, že nemlčíme k tomu, že jde někdo úplně proti Bohu... a proti přírodě... A ty k tomu tý holce ještě žehnáš...“
„Jasně, proti Bohu, že to tak víte,“ začíná se mi svírat hrdlo. Jak můžou být takoví? Majitelé pravdy! Dokud jsem byl pan kaplan a nevěděli, co si ve skutečnosti myslím, neměli problém. Tvářili se, že táhneme za jeden provaz. Ale jen pokud se člověk pohyboval v těch správných mantinelech. Jejich uctivost se jako mávnutím proutku promění v pohrdání a nadřazenost.
Nejlepší scéna: Seznámení hlavního hrdiny se sousedem doktorem. Přišlo mi, že má pochopení, které by si člověk přál u každého doktora.
Nejhorší scéna: Když mu plot posprejují sprostými a urážlivými nápisy.
Zajímavost o autorovi: "Mohla bych říct, že mám pro svého hrdinu naprosto pochopení, ale o to víc vyvstává otázka, jestli bych opravdu dokázala být takhle chápavá a tolerantní i v realitě." (Kavárna nakl. Host Brno)
Zásadní myšlenka: Jak žít, když je "chyba" integrální součástí osobnosti?
Můj názor: Budu stručná, protože toho nechci z obsahu knihy moc prozradit. Knihu jsem hltala v podstatě od první stránky a opravdu obdivuju autorku, že zvládla tak věrohodně popsat něco tak strašně těžkého. Metafora zanedbané zahrady působí dokonale a přitom není nijak násilná ani doslovná. Trochu jsem se bála konce, nechtěla jsem, aby působil moc teatrálně nebo naopak příliš růžově, ale myslím, že i tady to autorka zvládla. Prostě nemám co vytknout!
Podobné knihy: Vrány (Petra Dvořáková), Houbařka (Viktorie Hanišová), Soběstačný (Zuzana Dostálová)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat