Milý čtenářský deníčku,
John Green je populární autor romantické literatury pro mladé. Papírová města se tak náhodou povalovala v knihovně na poličce s dnes vrácenými knihami, tak jsem si řekla, proč je nezkusit.
Od začátku jsem měla pocit, že příběh odněkud znám. Nejdříve pomsta bývalým kamarádům a spolužákům a potom útěk, který mapují záhadné stopy roztroušené na různých místech v okolí. Vypraveč a hlavní hrdina v jednom začne pátrat po své zmizelé kamarádce, kterou asi miluje a rozhodně se o ní bojí. Zmizela už párkrát před tím, ale tentokrát si vybrala přímo jeho, aby ji našel.
Důvod, proč se mi příběh zdál povědomý, neznám. Jsem si téměř jistá, že jsem knížku dřív nečetla. Takže jsem musela vidět film. Ale kdybych na něj šla do kina, to bych si pamatovala. A na to, aby ho dávali v televizi je trochu moc nový, ne? Prostě záhada.
Asi i proto mě knížka moc nebavila. Pamatovala jsem si hlavně konec a přišlo mi, že hlavnímu hrdinovu trvá strašně dlouho, než se prokouše ke správnému řešení. Všichni hrdinové jsou střiženi podle typických šablon amerických teenagerů. Pár outsiderů, místní barbie, partička šikanující ostatní spolužáky a samozřejmě nechybí inspirativní učitelka angličtiny. Prostě nic nového, nic originálního.
Skončíme opět na třech hvězdičkách, i když ke dvěma je tentokrát opravdu jen krůček. Prosvištěla jsem knihou za pár odpolední, ke konci jsem se opravdu nemohla odtrhnout, zcela výjimečně jsem u ní neusnula ani v době poobědové pauzy na gauči, ale že bych si z ní odnesla něco jiného než příjemně strávené odpoledne, to se říct nedá. Snad až na to, že jsou v ní zmíněny Stébla trávy od Whitmana, které bych si tím pádem mohla v rámci čtenářské výzvy 2018 přečíst.
Závěrečné hodnocení:
John Green je populární autor romantické literatury pro mladé. Papírová města se tak náhodou povalovala v knihovně na poličce s dnes vrácenými knihami, tak jsem si řekla, proč je nezkusit.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Od začátku jsem měla pocit, že příběh odněkud znám. Nejdříve pomsta bývalým kamarádům a spolužákům a potom útěk, který mapují záhadné stopy roztroušené na různých místech v okolí. Vypraveč a hlavní hrdina v jednom začne pátrat po své zmizelé kamarádce, kterou asi miluje a rozhodně se o ní bojí. Zmizela už párkrát před tím, ale tentokrát si vybrala přímo jeho, aby ji našel.
Důvod, proč se mi příběh zdál povědomý, neznám. Jsem si téměř jistá, že jsem knížku dřív nečetla. Takže jsem musela vidět film. Ale kdybych na něj šla do kina, to bych si pamatovala. A na to, aby ho dávali v televizi je trochu moc nový, ne? Prostě záhada.
Asi i proto mě knížka moc nebavila. Pamatovala jsem si hlavně konec a přišlo mi, že hlavnímu hrdinovu trvá strašně dlouho, než se prokouše ke správnému řešení. Všichni hrdinové jsou střiženi podle typických šablon amerických teenagerů. Pár outsiderů, místní barbie, partička šikanující ostatní spolužáky a samozřejmě nechybí inspirativní učitelka angličtiny. Prostě nic nového, nic originálního.
Skončíme opět na třech hvězdičkách, i když ke dvěma je tentokrát opravdu jen krůček. Prosvištěla jsem knihou za pár odpolední, ke konci jsem se opravdu nemohla odtrhnout, zcela výjimečně jsem u ní neusnula ani v době poobědové pauzy na gauči, ale že bych si z ní odnesla něco jiného než příjemně strávené odpoledne, to se říct nedá. Snad až na to, že jsou v ní zmíněny Stébla trávy od Whitmana, které bych si tím pádem mohla v rámci čtenářské výzvy 2018 přečíst.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat