Milý čtenářský deníčku.
Sobotu mi doporučila kamarádka. Kdysi jsem četla Betonovou zahradu, která byla skvělá, ale hrozně temná. Těšila jsem se, že Sobota bude mít stejný spád, ale bude taková civilnější. Druhý předpoklad vyšel, ale zase to bylo až k uzoufání nudné.
Kniha sleduje jeden den v životě neurochirurga Henryho. Nad ránem ještě za tmy zahlédne z okna hořící letadlo, ale o teroristy snad nepůjde. Cestou na squash má drobný incident s jedním gangsterem, ale vyvázne z něj celkem snadno díky svým znalostem, které mu na první pohled prozradí, jakou nervově degenerativní chorobou malý mafián trpí. Den dále ubíhá, přijdou události naprosto nečekané, ale zároveň spousta naprosto všedních a dlouho naplánovaných.
Autor mě ohromil drobnokresbou každého okamžiku dne a tím, jak přirozeně vykreslil celou rodinu a minulost člověka, se kterým čtenář stráví vlastně jen jeden den. V mnoha ohledech jde o až nepřirozeně šťastnou, spokojenou rodinu, ale nic tak výjimečného, aby to muselo patřit do říše snů. Pro mě to byl v podstatě život, jaký bych chtěla prožít i já, spokojený, vyrovnaný, s rozumným úspěchem, ale zároveň ničím, co by mi okolí vyloženě závidělo.
A teď ta špatná zpráva. Bylo to strašně zdlouhavé! Detailní popis squashového zápasu, který mi nic neříkal, a myslím, že ani k ničemu nebyl. Donekonečna rozebírané uzávěry ulic kvůli demonstracím, popis operací, které věřím, že se chirurgovi honí hlavou a obdivuji autora, že je dokázal nastudovat, ale číst o nich opravdu nepotřebuji. Ne, já to chápu, právě díky tomu kniha nebyla jen obyčejným románem, ale nejlepší ukázkou moderní anglické literatury. Jenže mě to prostě nebaví, pardon.
Závěrečné hodnocení:
Sobotu mi doporučila kamarádka. Kdysi jsem četla Betonovou zahradu, která byla skvělá, ale hrozně temná. Těšila jsem se, že Sobota bude mít stejný spád, ale bude taková civilnější. Druhý předpoklad vyšel, ale zase to bylo až k uzoufání nudné.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Kniha sleduje jeden den v životě neurochirurga Henryho. Nad ránem ještě za tmy zahlédne z okna hořící letadlo, ale o teroristy snad nepůjde. Cestou na squash má drobný incident s jedním gangsterem, ale vyvázne z něj celkem snadno díky svým znalostem, které mu na první pohled prozradí, jakou nervově degenerativní chorobou malý mafián trpí. Den dále ubíhá, přijdou události naprosto nečekané, ale zároveň spousta naprosto všedních a dlouho naplánovaných.
Autor mě ohromil drobnokresbou každého okamžiku dne a tím, jak přirozeně vykreslil celou rodinu a minulost člověka, se kterým čtenář stráví vlastně jen jeden den. V mnoha ohledech jde o až nepřirozeně šťastnou, spokojenou rodinu, ale nic tak výjimečného, aby to muselo patřit do říše snů. Pro mě to byl v podstatě život, jaký bych chtěla prožít i já, spokojený, vyrovnaný, s rozumným úspěchem, ale zároveň ničím, co by mi okolí vyloženě závidělo.
A teď ta špatná zpráva. Bylo to strašně zdlouhavé! Detailní popis squashového zápasu, který mi nic neříkal, a myslím, že ani k ničemu nebyl. Donekonečna rozebírané uzávěry ulic kvůli demonstracím, popis operací, které věřím, že se chirurgovi honí hlavou a obdivuji autora, že je dokázal nastudovat, ale číst o nich opravdu nepotřebuji. Ne, já to chápu, právě díky tomu kniha nebyla jen obyčejným románem, ale nejlepší ukázkou moderní anglické literatury. Jenže mě to prostě nebaví, pardon.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat