Milý čtenářský deníčku,
Amatku jsem zahlédla mezi vánočními tipy ve facebookové skupině Literární s(n)obi, utkvěla mi hlavně díky obálce. V knihovně jsem jí pak náhodou zahlédla na poličce s novinkami a hned jsem si ji odnesla domů. Sci-fi z podivného světa mi hodně připomínalo Faberovu Knihu zvláštních nových věcí a stejně jako ona i Amatka mě zcela pohltila.
Ocitáme se na nehostinné planetě, na které v pěti koloniích živoří potomci dávných kolonistů ze Země. Místní komunistický režim je stejně obludný jako ten z 1984, s tím rozdílem, že tady se lidé moc nebouří, protože na planetě není kam utéct. Navíc všechny věci jsou vyráběny z místní suroviny, která je ovšem jaksi nestabilní. Každý předmět musí být stále dokola "označován", jinak se změní v původní sliz.
V tomto bizarním prostředí se setkáváme s mladou ženou, která se, jak je v tomto typu románů zvykem, začne bouřit proti zaběhnutému pořádku. Nachází určité nesrovnalosti v historii kolonie a začíná přemýšlet, kam až sahá neustálá manipulace režimu.
První, co mě zaujalo, bylo naprosté smíření lidí s podmínkami, ve kterých žijí. Jídlo je hnusné, zima doma i venku, otrocká, zdraví škodlivá práce, děti povinně vychovávané v ústavech, ale nic z toho nikoho neznepokojuje, ani je nenapadne si stěžovat. Až touha po pravdě motivuje hrdinku k boji proti režimu.
Krátká, čtivá, originální a plná podnětů k zamyšlení. Dokonalá kniha, doporučuju všema deseti! Navíc ji s čistým svědomím zahrnuji do čtenářské výzvy v kategorii obálky, která mě zaujala.
Závěrečné hodnocení:
Amatku jsem zahlédla mezi vánočními tipy ve facebookové skupině Literární s(n)obi, utkvěla mi hlavně díky obálce. V knihovně jsem jí pak náhodou zahlédla na poličce s novinkami a hned jsem si ji odnesla domů. Sci-fi z podivného světa mi hodně připomínalo Faberovu Knihu zvláštních nových věcí a stejně jako ona i Amatka mě zcela pohltila.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Ocitáme se na nehostinné planetě, na které v pěti koloniích živoří potomci dávných kolonistů ze Země. Místní komunistický režim je stejně obludný jako ten z 1984, s tím rozdílem, že tady se lidé moc nebouří, protože na planetě není kam utéct. Navíc všechny věci jsou vyráběny z místní suroviny, která je ovšem jaksi nestabilní. Každý předmět musí být stále dokola "označován", jinak se změní v původní sliz.
V tomto bizarním prostředí se setkáváme s mladou ženou, která se, jak je v tomto typu románů zvykem, začne bouřit proti zaběhnutému pořádku. Nachází určité nesrovnalosti v historii kolonie a začíná přemýšlet, kam až sahá neustálá manipulace režimu.
První, co mě zaujalo, bylo naprosté smíření lidí s podmínkami, ve kterých žijí. Jídlo je hnusné, zima doma i venku, otrocká, zdraví škodlivá práce, děti povinně vychovávané v ústavech, ale nic z toho nikoho neznepokojuje, ani je nenapadne si stěžovat. Až touha po pravdě motivuje hrdinku k boji proti režimu.
Krátká, čtivá, originální a plná podnětů k zamyšlení. Dokonalá kniha, doporučuju všema deseti! Navíc ji s čistým svědomím zahrnuji do čtenářské výzvy v kategorii obálky, která mě zaujala.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat