Milý čtenářský deníčku,
už delší dobu si chci přečíst nějaké Čapkovi cestopisy, které jsou stejně jako všechny ostatní knihy od Čapka dostupné zdarma na webu Městské knihovny v Praze. V letošní Čtenářské výzvě je i kategorie cestopis, a to posunulo Anglické listy vpřed ve frontě asi tří set knih, které mám na seznamu k přečtení.
Čapek navštívil Anglii před sto lety, v úplně jiné době, kdy drtivá většina jeho čtenářů nikdy neopustila Československo. Přesto i po sto letech a v době, kdy si člověk může zaletět do Londýna na víkend, mají jeho dopisy hodnotu, která se sice od té původní liší, ale možná je ještě zajímavější.
Sama jsem v Anglii byla mnohem víckrát než Čapek a přišla jsem do styku s mnohem více Angličany než on. Pracuji pro britskou firmu ve většinově britském týmu. Přesto, nebo možná právě proto, mi Čapkovy postřehy přijdou výstižné a trefně popisují to, co já sice denně zažívám, ale nikdy bych to nebyla schopná tak přesně popsat. O tom, jak jsou Angličané z počátku uzavření ve své vzájemné slušnosti, ale když je člověk pozná, zjistí že jsou velmi pohostinní, přemýšliví a dokážou mluvit i o něčem jiném než o počasí. Sice přišli o své kolonie, stali se součástí EU a přizpůsobili se životu v globalizovaném světě, ale nic z toho jejich povahu změnit nedokázalo
Kromě dopisů mé vydání zahrnovalo i samostatné texty pro rozhlas, jeden pro český, druhý pro britský. Zvlášť ten pro BBC mi přišel ohromně aktuální, Čapek poukazuje na to, že Velká Británie má svojí specifickou mentalitu, kterou úspěšně exportovala do svých kolonií. Všude se hraje kriket, nosí obleky a pije čaj. Jenže to dokazuje i to, jak je Anglie neschopná přijmout cizí hodnoty, přizpůsobit se vnějším podmínkám a raději se stáhne, než aby se změnila. V době brexitu víc než výstižná slova.
Zároveň mi přišlo neuvěřitelné, že všechny ty pamětihodnosti a různá zákoutí, která Čapek popisuje, může turista v téměř nezměněné podobně navštívit i dnes. Stále se můžeme pozastavovat na skotskou nezávislostí a nevyslovitelnou welštinou, svérázností anglického venkova a svobodou řečnického koutku v Hyde parku.
Tím, že je Anglie na dosah, už nikdo nemá potřebu psát o ní krátké, stručné fejetony. Zvlášť proto, že ty nejlepší už byly napsány a vůbec nepotřebují aktualizaci. Dnešního čtenáře nepřekvapí stísněnost londýnského metra ani vzpomínka na rušné liverpoolské doky, nicméně stále toho zůstává dost, kvůli čemu stojí za to sáhnout po sto let starém rukopisu.
Závěrečné hodnocení:
už delší dobu si chci přečíst nějaké Čapkovi cestopisy, které jsou stejně jako všechny ostatní knihy od Čapka dostupné zdarma na webu Městské knihovny v Praze. V letošní Čtenářské výzvě je i kategorie cestopis, a to posunulo Anglické listy vpřed ve frontě asi tří set knih, které mám na seznamu k přečtení.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Čapek navštívil Anglii před sto lety, v úplně jiné době, kdy drtivá většina jeho čtenářů nikdy neopustila Československo. Přesto i po sto letech a v době, kdy si člověk může zaletět do Londýna na víkend, mají jeho dopisy hodnotu, která se sice od té původní liší, ale možná je ještě zajímavější.
Sama jsem v Anglii byla mnohem víckrát než Čapek a přišla jsem do styku s mnohem více Angličany než on. Pracuji pro britskou firmu ve většinově britském týmu. Přesto, nebo možná právě proto, mi Čapkovy postřehy přijdou výstižné a trefně popisují to, co já sice denně zažívám, ale nikdy bych to nebyla schopná tak přesně popsat. O tom, jak jsou Angličané z počátku uzavření ve své vzájemné slušnosti, ale když je člověk pozná, zjistí že jsou velmi pohostinní, přemýšliví a dokážou mluvit i o něčem jiném než o počasí. Sice přišli o své kolonie, stali se součástí EU a přizpůsobili se životu v globalizovaném světě, ale nic z toho jejich povahu změnit nedokázalo
Kromě dopisů mé vydání zahrnovalo i samostatné texty pro rozhlas, jeden pro český, druhý pro britský. Zvlášť ten pro BBC mi přišel ohromně aktuální, Čapek poukazuje na to, že Velká Británie má svojí specifickou mentalitu, kterou úspěšně exportovala do svých kolonií. Všude se hraje kriket, nosí obleky a pije čaj. Jenže to dokazuje i to, jak je Anglie neschopná přijmout cizí hodnoty, přizpůsobit se vnějším podmínkám a raději se stáhne, než aby se změnila. V době brexitu víc než výstižná slova.
Zároveň mi přišlo neuvěřitelné, že všechny ty pamětihodnosti a různá zákoutí, která Čapek popisuje, může turista v téměř nezměněné podobně navštívit i dnes. Stále se můžeme pozastavovat na skotskou nezávislostí a nevyslovitelnou welštinou, svérázností anglického venkova a svobodou řečnického koutku v Hyde parku.
Tím, že je Anglie na dosah, už nikdo nemá potřebu psát o ní krátké, stručné fejetony. Zvlášť proto, že ty nejlepší už byly napsány a vůbec nepotřebují aktualizaci. Dnešního čtenáře nepřekvapí stísněnost londýnského metra ani vzpomínka na rušné liverpoolské doky, nicméně stále toho zůstává dost, kvůli čemu stojí za to sáhnout po sto let starém rukopisu.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat