Milý čtenářský deníčku,
druhá kniha od Viktorie Hanišové ve mně vyvolává spoustu protichůdných reakcí. Na jednu stranu se dobře četla, má silný příběh a zajímavé hlavní postavy, na druhou stranu jsem tam nacházela spoustu drobných nedostatků, které mi vadily.
Hlavní hrdinka Sisi je depresivní ztroskotanec, kterého zavrhla rodina. Živí se sběrem hub pro místní restauraci, žije v rozpadající se rodinné chatě a i když touží po lepším životě, není v jejích silách ho dosáhnout. Postupně se odhaluje, že její neutěšenou situaci způsobilo znásilnění otcem a tichá tolerance jeho chování zbytkem rodiny.
Téma podobně jako v Anežce náročné, vylíčená situace nepochopitelná, ale věřím, že autorka čerpala ze skutečných zážitků svých blízkých i internetových poraden. To, jak se hlavní hrdinka se situací vyrovnává a jak jí s tím pomáhá nebo naopak nepomáhá okolí, mi přišlo skvělé. Také postupné odhalování minulosti a některé nečekané zvraty, například dopis od matky, se mi zdály úžasné. Ale v některých okrajových záležitostech mi kniha skřípala.
Tak předně houbařská trasa hlavní hrdinky měla být převážně kruhová a 25 kilometrů dlouhá. Na mapě je to ale spíš dlouhá nudle, navíc na začátku by měl být mostek a taky ostrov Santos, a to mi do trati vůbec nezapadá. Asi jsem něco nepochopila a to mi vadí. Když už autor používá nějaký místní popis krajiny a vesnic, měl by v něm být přesný.
Taky mi vadilo nepravidelné střídání kapitol s minulostí a přítomností. Občas se střídaly pravidelně, ale často bylo třeba pět kapitol ze současnosti a jen jedna z minulosti. Vadí mi, když tohle není jasně oddělené, chybí mi struktura, které bych se mohla chytit.
No a nejvíc mi vadil konec. Buď měla zůstat, kde je, nebo umřít nebo se měla změnit. Ale k tomu měla mít nějaký logický vývoj a čtenář by měl věřit, že to tentokrát zvládne. Ale já tomu nevěřím, takže mi přijde, že kniha končí tak nějak uprostřed ničeho.
Chtěla bych dát čtyři hvězdičky a myslím si, že to je tak hodnocení, na kterém by se mohla shodnout většina čtenářů. Jenže výše uvedené důvody jsou pro mě tak zásadní, že jí jednu hvězdu ještě strhnu. Ale je to těsně!
Závěrečné hodnocení:
druhá kniha od Viktorie Hanišové ve mně vyvolává spoustu protichůdných reakcí. Na jednu stranu se dobře četla, má silný příběh a zajímavé hlavní postavy, na druhou stranu jsem tam nacházela spoustu drobných nedostatků, které mi vadily.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Hlavní hrdinka Sisi je depresivní ztroskotanec, kterého zavrhla rodina. Živí se sběrem hub pro místní restauraci, žije v rozpadající se rodinné chatě a i když touží po lepším životě, není v jejích silách ho dosáhnout. Postupně se odhaluje, že její neutěšenou situaci způsobilo znásilnění otcem a tichá tolerance jeho chování zbytkem rodiny.
Téma podobně jako v Anežce náročné, vylíčená situace nepochopitelná, ale věřím, že autorka čerpala ze skutečných zážitků svých blízkých i internetových poraden. To, jak se hlavní hrdinka se situací vyrovnává a jak jí s tím pomáhá nebo naopak nepomáhá okolí, mi přišlo skvělé. Také postupné odhalování minulosti a některé nečekané zvraty, například dopis od matky, se mi zdály úžasné. Ale v některých okrajových záležitostech mi kniha skřípala.
Tak předně houbařská trasa hlavní hrdinky měla být převážně kruhová a 25 kilometrů dlouhá. Na mapě je to ale spíš dlouhá nudle, navíc na začátku by měl být mostek a taky ostrov Santos, a to mi do trati vůbec nezapadá. Asi jsem něco nepochopila a to mi vadí. Když už autor používá nějaký místní popis krajiny a vesnic, měl by v něm být přesný.
Taky mi vadilo nepravidelné střídání kapitol s minulostí a přítomností. Občas se střídaly pravidelně, ale často bylo třeba pět kapitol ze současnosti a jen jedna z minulosti. Vadí mi, když tohle není jasně oddělené, chybí mi struktura, které bych se mohla chytit.
No a nejvíc mi vadil konec. Buď měla zůstat, kde je, nebo umřít nebo se měla změnit. Ale k tomu měla mít nějaký logický vývoj a čtenář by měl věřit, že to tentokrát zvládne. Ale já tomu nevěřím, takže mi přijde, že kniha končí tak nějak uprostřed ničeho.
Chtěla bych dát čtyři hvězdičky a myslím si, že to je tak hodnocení, na kterém by se mohla shodnout většina čtenářů. Jenže výše uvedené důvody jsou pro mě tak zásadní, že jí jednu hvězdu ještě strhnu. Ale je to těsně!
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat