Milý čtenářský deníčku,
při čtení této knížky pro děti mě provázela řada rozporuplných pocitů. Stále nevím, jak ji ohodnotit, jestli ji dál doporučit nebo jestli se k ní vrátit za deset let, až jí budu moct číst i se synem. Pomoz mi, prosím, si to ujasnit!
Historik umění Michael Bird sepsal obsáhlou, obrázkovou knihu pro děti, která se snaží popsat vývoj umění v celé lidské historii. Tady získává autor první plusový bod, protože se nesoustředí jen na západní umění posledních pěti set let, ale začíná už v pravěku a dává mnoho příkladů uměleckých děl vytvořených mimo západní kulturu. Sochy Aztéků chránící jejich chrámy, ilustrovaný Korán z Iráku, hlava afrického krále a mnoho dalších mě zcela neznámých uměleckých děl.
Naopak mínus dostává autor za příběhy. Měly by být pro starší děti (podle autora tak od 12 let), které si podle autora už z knihy mohly vzít všechno, co do ní schoval. Ale to podle mě není možné. Zvlášť u příběhů o známých malířích jsem měla pocit, že kdybych jejich životopisy neznala, příběh by pro mě byl jen sérií narážek, ke kterým by mi chyběly souvislosti. Navíc na třech stranách se autorovi téměř nikdy nepovedlo vystavět opravdový příběh se zápletkou a hlavně pointou. Jde spíš o vyprávění o životě, trochu i o tom, co vedlo ke vzniku vybraného díla, ale neměla jsem pocit, že by něco takového děti chtěly číst.
Pro dospělého jsou příběhy sice většinou srozumitelné, ale chybí mi tu vždy aspoň drobný medailonek s fakty o autorovi nebo o vybraném díle. Na konci knihy je časová osa, která nějaká fakta doplní či shrne, ale já bych je asi víc ocenila přímo u každého příběhu. Chápu, že autor nechtěl napsat encyklopedii a že doplňující informace si člověk snadno vyhledá jinde, ale to nic nemění na tom, že mi tam chyběla.
Nechci končit negativně. Líbilo se mi, že autor vybíral i od známých umělců spíš méně známá díla, například u Da Vinciho nevybral Monu Lisu, ale Dámu s hranostajem, u Matisse vitrážové okno místo barevných tančících postav, u Moneta Nádraží Saint Lazar místo Imprese nebo leknínů a u Vermeera Milostný dopis místo Dívky s perlou. Ocenila jsem opravdu skvěle popsané důvody, proč který umělec jak tvořil, čím se lišil od svých předchůdců, kdo ho inspiroval a jak jeho díla přijímali ostatní.
Myslím, že kniha se nejvíc hodí do školní knihovny, kde po ní může učitel sáhnout, aby si pomohl při výkladu o nějakém umělci či stylu. Číst dětem příběhy jen tak za sebou se mi zdá trochu nudné a ztratí se v tom spousta kontextu. Na druhou stranu příběhy na sebe hezky vzájemně odkazují, v tom smyslu že často jeden umělec navazuje na některého z dříve zmíněných, takže o tuhle rovinu pak čtenář přijde.
Ještě bych chtěla vypíchnout příběhy, které se mi zdály úplně nejlepší (jména děl/umělců): Achnaton s rodinou, Terakotová armáda, Jan van Eyck, Artemisia Gentileschi, Kacušika Hokusai, William Henry Fox Talbot, Camille Claudelová, Marc Chagall, Pablo Picasso, Jackson Pollock. U většiny to nebyl příběh, spíš opravdu dokonalé vysvětlení, proč zrovna tohle dílo je v historii umění tak důležité a jiné než všechno ostatní.
Musím to nějak uzavřít. Po odborné stránce se mi kniha zdá naprosto dokonalá. Výtvarná stránka, tedy ilustrace Kate Evansové mě tolik neoslovily, ale děj doplňují dobře. Textům chybí lehkost, kterou by jim dal opravdový spisovatel-povídkář, což je škoda, ale asi kvůli tomu knihu úplně nezavrhnu. Ve své knihovně ji mít nemusím, ale do té veřejné si jí za pár let možná zajdu půjčit znova.
Závěrečné hodnocení:
při čtení této knížky pro děti mě provázela řada rozporuplných pocitů. Stále nevím, jak ji ohodnotit, jestli ji dál doporučit nebo jestli se k ní vrátit za deset let, až jí budu moct číst i se synem. Pomoz mi, prosím, si to ujasnit!
 |
| zdroj: goodreads.com |
Historik umění Michael Bird sepsal obsáhlou, obrázkovou knihu pro děti, která se snaží popsat vývoj umění v celé lidské historii. Tady získává autor první plusový bod, protože se nesoustředí jen na západní umění posledních pěti set let, ale začíná už v pravěku a dává mnoho příkladů uměleckých děl vytvořených mimo západní kulturu. Sochy Aztéků chránící jejich chrámy, ilustrovaný Korán z Iráku, hlava afrického krále a mnoho dalších mě zcela neznámých uměleckých děl.
Naopak mínus dostává autor za příběhy. Měly by být pro starší děti (podle autora tak od 12 let), které si podle autora už z knihy mohly vzít všechno, co do ní schoval. Ale to podle mě není možné. Zvlášť u příběhů o známých malířích jsem měla pocit, že kdybych jejich životopisy neznala, příběh by pro mě byl jen sérií narážek, ke kterým by mi chyběly souvislosti. Navíc na třech stranách se autorovi téměř nikdy nepovedlo vystavět opravdový příběh se zápletkou a hlavně pointou. Jde spíš o vyprávění o životě, trochu i o tom, co vedlo ke vzniku vybraného díla, ale neměla jsem pocit, že by něco takového děti chtěly číst.
Pro dospělého jsou příběhy sice většinou srozumitelné, ale chybí mi tu vždy aspoň drobný medailonek s fakty o autorovi nebo o vybraném díle. Na konci knihy je časová osa, která nějaká fakta doplní či shrne, ale já bych je asi víc ocenila přímo u každého příběhu. Chápu, že autor nechtěl napsat encyklopedii a že doplňující informace si člověk snadno vyhledá jinde, ale to nic nemění na tom, že mi tam chyběla.
Nechci končit negativně. Líbilo se mi, že autor vybíral i od známých umělců spíš méně známá díla, například u Da Vinciho nevybral Monu Lisu, ale Dámu s hranostajem, u Matisse vitrážové okno místo barevných tančících postav, u Moneta Nádraží Saint Lazar místo Imprese nebo leknínů a u Vermeera Milostný dopis místo Dívky s perlou. Ocenila jsem opravdu skvěle popsané důvody, proč který umělec jak tvořil, čím se lišil od svých předchůdců, kdo ho inspiroval a jak jeho díla přijímali ostatní.
Myslím, že kniha se nejvíc hodí do školní knihovny, kde po ní může učitel sáhnout, aby si pomohl při výkladu o nějakém umělci či stylu. Číst dětem příběhy jen tak za sebou se mi zdá trochu nudné a ztratí se v tom spousta kontextu. Na druhou stranu příběhy na sebe hezky vzájemně odkazují, v tom smyslu že často jeden umělec navazuje na některého z dříve zmíněných, takže o tuhle rovinu pak čtenář přijde.
Ještě bych chtěla vypíchnout příběhy, které se mi zdály úplně nejlepší (jména děl/umělců): Achnaton s rodinou, Terakotová armáda, Jan van Eyck, Artemisia Gentileschi, Kacušika Hokusai, William Henry Fox Talbot, Camille Claudelová, Marc Chagall, Pablo Picasso, Jackson Pollock. U většiny to nebyl příběh, spíš opravdu dokonalé vysvětlení, proč zrovna tohle dílo je v historii umění tak důležité a jiné než všechno ostatní.
Musím to nějak uzavřít. Po odborné stránce se mi kniha zdá naprosto dokonalá. Výtvarná stránka, tedy ilustrace Kate Evansové mě tolik neoslovily, ale děj doplňují dobře. Textům chybí lehkost, kterou by jim dal opravdový spisovatel-povídkář, což je škoda, ale asi kvůli tomu knihu úplně nezavrhnu. Ve své knihovně ji mít nemusím, ale do té veřejné si jí za pár let možná zajdu půjčit znova.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat