Bernardine Evaristová - Dívka, žena, jiné

Milý čtenářský deníčku,

tak tohle byla absolutní bomba. A to jsem měla dost vysoká očekávání, protože tuhle knížku chválí snad úplně všichni. Stojí za to!

zdroj: goodreads.com

Citát: v kavárně, do které by se odvážil vkročit jen někdo, kdo zaprodal celou svou duši hipsterskému peklu

Nejlepší scéna: Bavila mě kapitola o učitelce, jak nastupovala jako mladá, plná ideálů, a jak o ně postupem let úplně přišla.

Zajímavost o knize: Získala Bookerovu cenu (společně se Svědectvím od Atwoodové) a milion dalších cen.

Zajímavost o autorovi: Patří mezi hrstku černých profesorů v Británii a jako první černoch získala Bookerovu cenu.

Zásadní myšlenka: Už tak velmi specifická skupina britských černošek zahrnuje spoustu různorodých identit a osudů, lidská pestrost je nekonečná.

Něco pro mě nového: Když se mluví o černoších, vždycky je to v souvislosti s USA, takže britský pohled je aspoň u nás naprosto nový.

Můj názor: Byla jsem prostě nadšená. Každý příběh byl skvěle vystavěný, každý charakter byl uvěřitelný a žádný z nich mi nepřišel povrchní nebo stereotypní. Jejich vzájemné propletení bylo přirozené a při tom zábavné. Ze začátku jsem se bála vět bez teček a velkých písmen, ale ten strach byl zcela zbytečný, tady forma rozhodně nevítězí nad obsahem, naopak mu dokonale slouží.

Hodnocení: 

Michel Faber - Sto devětadevadesát schodů

Milý čtenářský deníčku,

pomalu se dočítám na konec díla Michela Fabera. Dvě novely o archeoložce a o pěveckém kvintetu mi překvapivě docela utkvěly po dějové stránce, ale nějakou výraznější emoci nevzbudily.

zdroj: goodreads.com

Citát: Hádka se křečovitě a slepě odvíjela dál a dál, nevyhnutelná jako vyměšování.

Můj názor: Obě novely mě bavily a obě mě na svém konci překvapily. Autor se soustředil na ženské hrdinky (to vlastně dělá překvapivě často) a přišlo mi, že se mu hodně povedly. Nemyslím si, že by příběhy byly něčím výjimečné, ale příznivci autora určitě nebudou zklamáni a pro neznalé mohou sloužit jako relevantní ochutnávka autorovi tvorby před Kvítkem karmínovým a bílým.

Podobné knihy: Nocturna (Kazuo Ishiguro)

Hodnocení:

Philip Pullman - Hodinový strojek

Milý čtenářský deníčku,

od Philipa Pullmana jsem četla už leccos, i když si z toho pamatuju prd. Hodinový strojek byla příjemná jednohubka, ze které si ale opět nepamatuju snad vůbec nic.

zdroj: goodreads.com

Zásadní myšlenka: Pravá láska zvítězí nad ďáblem a mechanizací.

Můj názor: Jediné, co si po měsících od přečtení pamatuju, je, že jsem knihu přelouskla za jediný večer a že byla docela strašidelná (nesnáším horory). Ani po přečtení obsahu na Wikipedii se mi nevybaví víc než počáteční scéna.

Hodnocení: 

Chad Orzel - Jak naučit svého psa fyziku

Milý čtenářský deníčku,

následující příspěvky budou takové hrubé, nedokončené cancoury, protože mám opět skluz asi 10 knížek. Třeba se aspoň k některým později vrátím. Jak naučit svého psa fyziku by si to určitě zasloužilo.

zdroj: goodreads.com

Citát: Druhou možností je kvantové tunelování, ale kvantové tunelování není věc, kterou děláš, to se prostě přihodí. Když vyšleš proti bariéře svazek částic, pár z nich skončí na druhé straně. Ale které to jsou, to je zcela náhodné. Všechno je to věcí pravděpodobnosti."

 „Takže stačí, když se proti tomu plotu dostkrát rozběhnu, a jednou skončím na druhé straně?"

 „To bych ti nedoporučoval. Pravděpodobnost tunelování závisí na tlouštce bariéry a na vlnové délce nalétávající částice. Pravděpodobnost, že pětadvacet kilogramů vážící pes protuneluje centimetr tlustou hliníkovou bariérou, bude řádově 1/e10 až 1/e36. Víš, kolik to je?"

„Kolik?" 

„Je to nula Nebo tak blízko nule, že v tom žádný praktický rozdíl není. Takže nezkoušej vrhat se proti plotu."

Zásadní myšlenka: Kvantová fyzika není až taková magie, jak by se mohlo zdát, ale zároveň se v ní vyskytují jevy, které naprosto odporují zdravému rozumu.

Něco pro mě nového: Úplně všechno

Můj názor: Kniha mi přišla nejen poučná, ale i zábavná. Podotýkám, že mám doma psa. Nyní mám pocit, že mám aspoň obecnou představu o tom, co kvantová fyzika řeší, kde jsou její limity a co ještě zbývá prozkoumat. Jako matfyzákovi-programátorovi mi nepřišla nijak složitá a při tom nezkreslující. Akorát tu kvantovou gumu jsem opravdu nepochopila.

Hodnocení: 

Neil Gaiman - Krajina snů (Sandman 3)

Milý čtenářský deníčku,

v knihovně jsem náhodou narazila na jeden svazek ze série o Sandmanovi od Neila Gaimana. Protože mělo jít o několik nezávislých povídek, rozhodla jsem se si ji půjčit a ochutnat jedno z nejslavnějších Gaimanových děl vůbec.

zdroj: goodreads.com

Nejlepší scéna: Úvodní obchod s múzou.

Nejhorší scéna: Celá třetí povidka o Snu noci svatojánské. Já ho sice viděla už asi dvakrát, ale moje znalost je i tak naprosto povrchní a nejsem schopná docenit všemožné shakespearovské vtípky, kterých tam určitě byla spousta.

Zajímavost o knize: Na wikipedii jsem se dočetla, že série Sandman od Gaimana se vymykala tím, že jí četly hlavně ženy, většinou studentky na univerzitách. To bylo u komiksu tehdy něco naprosto nového. Vlastně šlo asi o jeden z prvních komiksů, který nečetli jen nerdi a fanoušci superhrdinkých příběhů.

Něco pro mě nového: Hodně jsem si četla o historii série, jak vznikala a pokračovala a jaké v ní hrají postavy. Ta komplexnost mě překvapila.

Můj názor: Jako obyčejné povídky by mi to přišlo super, s komiksovou formou jsem se nějak neztotožnila, asi nejsem komiksový typ. Věřím, že před třiceti lety, když Sandman poprvé začal vycházet, působil jako zjevení. V dnešním kontextu už se mi tak výjimečný nezdá.

Hodnocení: