06/05/2022

Máirtin Ó Cadhain - Hřbitovní hlína

Milý čtenářský deníčku,

Hřbitovní hlína vznikla už v roce 1949, ale protože originál je v irštině, navíc ještě v místním dialektu, dlouho trvalo, než ji překladatelé objevili pro zbytek světa. Rozhodně se jedná o zajímavé, moderní dílo, ale za mě by klidně mohlo být tak o polovinu kratší.

zdroj: goodreads.com

Citát: Já puknu, já puknu, puknu.

Nejlepší scéna: Příchod druhého nebožtíka na hřbitov (už nevím, kdo jím byl), který přinesl čerstvé zprávy shora.

Nejhorší scéna: Příchod Zrzavého Toma (aspoň myslím, že to byl on), který na všechno odpovídal, že by to mohlo být tak i tak a kdo může říct, že jinak.

Zajímavost o knize: Organizace podporující překlady z irštiny si dala za cíl do několika let zajistit překlad Hřbitovní hlíny do dvaceti jazyků.

Zajímavost o autorovi: Za aktivity v separatistickém hnutí byl vězněn. Prostředí od světa odříznutého lágru byl hlavní inspirací pro knihu.

Zásadní myšlenka: Lidé se i po smrti budou handrkovat o blbosti.

Něco pro mě nového: Obsáhlý poznámkový aparát od překladatele mě seznámil se spoustou neznámých irských reálií. Utkvěly mi různě drahé hřbitovní pozemky, svatojánská knížka, cyklovýpravy na irský fotbal do Dublinu a také celkem rozšířené pozitivní vnímání Hitlera, protože bojoval proti nenáviděné Anglii.

Můj názor: Kniha je satirou na společenské poměry v polovině 20. století v Irsku. Zobrazuje venkov nikoliv jako idylickou krajinu strážící národní tradice, jak se ho snažili líčit obrozenci, ale jako místo, kde se odehrávají ty nejsměšnější žabomyší války, lidé nevědí, co se děje ve světě a většina jich nedohlédne dál než sousedovi do talíře.

Měla jsem problém si v ní najít cokoliv, co by nějak mluvilo k současnosti, jakýmkoliv způsobem reflektovalo současnou společnost. Hlavní hrdinka je hádavá ženská a její příběh není tak zajímavý, abych udržela pozornost celých 300 stran. Jako neříkám, kniha se nečtě špatně, ze začátku mě bavil její jedinečný styl a určité opakování motivů jako v opulentní symfonii. Ale posledních 50 stránek už jsem spíš jen prolistovala, pečlivě jsem si přečetla výklad překladatele, ocenila jsem kulturní hodnotu knihy, ale rozhodně nemám potřebu se k ní vracet.

Podobné knihy: Lincoln v bardu (George Saunders), Kniha o hřbitově (Daniela Kapitáňová)

Hodnocení: 

Žádné komentáře:

Okomentovat