Markéta Pilátová - Senzibil

Milý čtenářský deníčku,

na začátku jsem byla zmatená, kdo je kdo a o co v Senzibilovi vlastně jde. Ale po padesáti stranách jsem se chytla, příběh začal mít jasnou struktura a opravdu mě bavil. Hned bych zase vyrazila do Jeseníků.

zdroj: goodreads.com

Citát: Emanova aura nebyla rozhodně v pořádku. Ale čekal by někdo u estébácké aury nějaké přijemné barvy spektra? Rudy ne. A nespletl se. Emanova aura byla podle očekávání jedovatě zelená až do fialova s černými okraji.

Nejlepší scéna: Mirkova návštěva v Kristiánově mentálním paláci.

Nejhorší scéna: Úvod, ve kterém autorka popisuje Rudyho práci v Institutu pro výzkum paranormálních jevů. Nějam se mi nadařilo na začátku poznat, o čem román bude, na jakou dobu se bude soustředit, překvapilo mě, že se nakonec odehrával v současnosti.

Zajímavost o autorovi: Její předchozí knihy byly nominovány na Magnesii Literu, překládá z angličtiny a španělštiny, píše i pro děti. A já si myslela, že je to debut!

Zásadní myšlenka: Moc korumpuje. Nebo nutí lidi běhat.

Můj názor: Bavil mě příběh a měla jsem ráda všechny hlavní postavy. Líbilo se mi, jak každý přemýšlí o svém místě ve světě, snaží se něčeho dosáhnout, ale zároveň to moc nepokazit. Nesnaží se změnit svět, ale aspoň se za svůj život nechtějí stydět.

Přestože námět působí fantasmagoricky, většina situací a pocitů postav je úplně obyčejná a často reflektují obecnější společenská témata. Autorka se otře o potřebu neustále něco sdílet, ale zároveň si zachovat tajemství, protože naprostá transparentnost není atraktivní. Ale hlavním motivem určitě zůstává morálka a spiritualita.

Zdá se mi, že v poslední době získávájí na popularitě české romány z okrajových regionů. Začala s tím Tučková (Bílé Karpaty), pokračovala Mornštajnová (Valašské Meziříčí) a Lednická (Karvinsko). Senzibil zapadá do stejné škatulky, která v čtenáři vyvolává touhu zmíněná místa navštívit. Podívat se do hor, kde se upalovaly čarodějniče, podle aury se dá poznat povaha člověka a rozhledna by se neměla stavět na místě, které se místnímu léčiteli moc nezdá. Taky jsou tu rozpadlé chalupy, ke kterým se dá dostat jen přes úzké, ztrouchnivělé mosty a v jejich útrobách ulpěla pachuť násilných činů.

Abych to shrnula, až na váhavý začátek můžu román doporučit. Nesedla jsem si z něj na zadek, nebudu ho dávat každému k příštím Vánocům, dokonce si myslím, že spoustu lidí bude trochu nudit nebo jim naopak bude děj připadat až zbytečně překombinovaný a možná mizerně vypointovaný. Ale mě osobně to dohromady zafungovalo skvěle a mám chuť si od autorky přečíst něco dalšího.

Podobné knihy: Žítkovské bohyně (Kateřina Tučková), Kar (Miloš Urban)

Hodnocení: