Milý čtenářský deníčku,
po delší době jsem se dostala k dalšímu románu od mé oblíbené Delphine de Vigan. Skrz naivní pohled dítěte ukazuje, proč jednoduchá řešení bezdomovectví nefungují.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Než jsem potkala No, věřila jsem, že zlo spočívá v křiku, ranách, válce a krvi. Teď vím, že zlo je taky v tichu, že je často na první pohled neviditelné. Zlo je čas na zacelení ran, ten nezkratitelný sled dnů, nemožnost návratu. Zlo je to, co nám uniká, mlčí, neukazuje se, zlo je to, co nemá zdůvodnění, to, co zůstane navždy neproniknutelné.
Nejlepší scéna: Vánoce s rodinou, při které Lou vmete tetičce do tváře, jak by se asi ona cítila, kdyby v náručí držela svoje mrtvé miminko. Její odměnou je letmý úsměv na tváři matky, který byl tehdy tak vzácný.
Nejhorší scéna: Když se No přestane ozývat rodině, která odjela na týden mimo město.
Zajímavost o knize: Byl podle ní natočen film a na Goodreads má nejvíc hodnocení ze všech autorčiných knih.
Zásadní myšlenka: Lidé bez domova mají komplikované životní příběhy a snadné řešení pro jejich situaci většinou nefunguje.
Něco pro mě nového: Nemít trvalé bydliště lidem ve Francii téměř znemožňuje najít si práci. I když třeba aktuálně bydlí v azylovém domě a svou situaci se snaží aktivně řešit.
Můj názor: Ze začátku jsem byla nadšená, líbilo se mi téma i hlavní hrdinka, které jsem se v některých ohledech podobala. Zaujal mě i osud její rodiny, kterou těžce zasáhla smrt malé sestřičky. Také oceňuju celkovou stavbu románu, kdy se autorka skrz dětskou hrdinku snaží ukázat, proč jednoduchá řešení chudoby a bezdomovectví nefungují.
Nemůžu ale jen chválit. Postupně ve mně sílil pocit, že Lou nemá žádnou hloubku, je to jen další chytrá holka vyrobená podle zažitého vzoru. Ještě víc mě iritoval její vztah s Lucasem, neviděla jsem pro něj jediný důvod, snad jen ten, že milý mladík má zálibu v předpubertálních dívkách. A No sice měla zajímavou historii, která vysvětlovala, proč je teď tam, kde je, ale asi bych ocenila víc podrobností.
Celkově hodnotím knížku velice kladně, i když zároveň mám pocit, že autorka nevyužila její potenciál. Na druhou stranu patří mezi romány z počátku její kariéry a není pochyb o tom, že postupem času se vypsala do mnohem vyšších sfér.
Podobné knihy: Pouta (Delphine de Vigan), Soběstačný (Zuzana Dostálová) Vrány (Petra Dvořáková)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat