Milý čtenářský deníčku,
asi už sis všimnul, že jsem Barnesem trochu posedlá, viď? Ale popravdě Pohlédnout do slunce ve mě velké nadšení nezanechalo.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Byla chyba si představovat, že by manželství mohlo změnit matematiku. Jedna a jedna jsou prostě dvě.
Nejlepší scéna: Bavila mě celá poslední část, kdy se Gregory chodí ptát počítače na otázky kolem smyslu života a samozřejmě nenachází uspokojivé odpovědi.
Nejhorší scéna: Úvodní rozhovory s pilotem Prosserem. Už jsem četla víc knih s postavami letců a tady mi přišlo, že je autor tak dobře nevystihnul, že se soustředil pouze na filozofický aspekt, ale naprosto mu unikla ta vášeň pro létání, kterou snad musí mít všichni společnou (ale připouštím, že vzhledem k jeho zbabělosti to byl autorův záměr).
Zajímavost o knize: Poslední část se odehrává v roce 2021, ale samotný román pochází z roku 1986. Autorovi se celkem přesvědčivě povedlo předpovědět Internet a jeho schopnost věrohodně odpovídat na komplikované otázky.
Zásadní myšlenka: Život můžeme prožít kvalitně, radostně, ale nemůžeme ho úplně pochopit.
Něco pro mě nového: Google sice připouští, že norek je výjimečně odolné zvíře, ale ani on neumí zodpovědět otázku, proč to tak je. No ale pak je tu ChatGPT:
Minks are known for being "excessively tenacious of life" because they are able to survive and adapt in a variety of environments and conditions. They have a strong immune system, which allows them to resist many diseases, and a high level of physical fitness, which enables them to evade predators and capture prey. Additionally, minks are opportunistic feeders, which means they are able to subsist on a wide range of food sources, further increasing their chances of survival in the wild.
Neříkám, že to vysvětluje, proč zrovna norek a ne třeba lasička, ale i tak mi ta odpověď připadá velmi slušná. Rozhodně lepší než ta od počítače v knize: "To není skutečná otázka." Poznámka: v čestině bohužel norky zamění za Nory, ale jinak je i tato jeho odpověď zdařilá.
Můj názor: Čím byla hlavní hrdinka starší, tím se mi kniha zdála zajímavější. Její touha pochopit, jak život a svět funguje mi připadala fascinující. Mrzelo mě, že tento neutuchající zájem učit se a hledat souvislosti nevyužila v zaměstnání nebo jinde v praxi.
Tím, že jsem se ze začátku nemohla začíst, mi později unikaly některé souvislosti a celkově mi kniha vyzněla do ztracena. O to víc jsem si užívala futuristickou část, která má až prorocké rysy. V posledních měsících čím dál častěji slyšíme o umělé inteligenci a o tom, jak je schopná odpovídat na komplikované otázky velmi srozumitelným způsobem, jako bychom se bavili s odborníkem na dané téma (zároveň má úžasný lidský rys nemluvit vždy pravdu) nebo třeba talentovaným spisovatelem. To samé zažívá Gregory ve třetí části knihy. A já v poslední době přemýšlím, jestli by mu odpovědi současných počítačů pomohly najít smysl života. Nepřekvapilo by mě, kdyby tenhe román teď někdo znovuobjevil pro širokou veřejnost.
Podobné knihy: Stroje jako já (Ian McEwan), Projekt Gilgameš (Štěpán Kučera)
Hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat