Zdena Salivarová - Honzlová

Milý čtenářský deníčku,

Zanícený knihkupec neustále mluvil o Honzlové, tak jsem si tedy řekla, že si jí přečtu. Nalákalo mě hlavně to, že má jít o "ženský román" nebo spíš "ženské psaní", které vzniklo v době, kdy takový styl rozhodně nebyl v módě.

zdroj: goodreads.com

Citát: Uvařila jsem si kafe, zapálila cigaretu a svalila se do ředitelova fotelu. Zapadla jsem do něj jako do měkce vystlaného, bezpečného pelechu. Ředitelské zadky, obtěžkané starostmi, ho za nespočetné hodiny a dny a roky schůzí, řešení úkolů, nanášení problémů, kličkování, intrikování a školení a porad a piklů vyseděly do tvaru sametového lavóru.

Nejlepší scéna: Nejvíc jsem si užívala, když hlavní hrdinka odmítala vydat klíče nové uklízečce, protože věděla, že na ně nemá nárok a hlavně, že ji tu má ta nová smetev akorát šmírovat.

Nejhorší scéna: Smrt paní Pelikánové, jediné spojenkyně. Nejdřív jsem si říkala, jestli se jen nepřetvařuje a sama nedonáší, ale tak záludná naštěstí autorka nebyla.

Zajímavost o knize: Autorka ji z většiny napsala už v době před emigrací, ale vyšla poprvé až v '68 Publishers v roce 1972.

Zajímavost o autorovi: S manželem Josefem Škvoreckým prožila většinu života v Torontu, kde se věnovala vydávání v Československu zakázaných autorů. A právě proto asi neměla čas napsat o mnoho víc knih, přesto že z těch několika málo je znát obrovský talent.

Zásadní myšlenka: Boj s tyranií je drahý.

Něco pro mě nového: Jazyk a vůbec autentický pohled na 50. léta.

Můj názor: Osobně jsem k tomuhle románu byla hodně skeptická. O to víc mě překvapil. Úžasný, silný příběh vyprávěný živým, originálním jazykem. Autentická výpověď o hnusné době, kdy se k sobě lidi chovali s nepochopitelnou krutostí a odměnou jim bylo jen pár drobků, které upustili milostpáni nahoře.

Překvapilo mě, s jakou lehkostí Salivarová zalidnila svůj příběh postavami, které působily uvěřitelně a plasticky. Třeba kněz, který se kdysi zamiloval, ale nyní je oddaný Bohu, rád by šířil jeho slovo dál, ale zároveň ví, že režim věřící nemilosrdně trestá a on nechce nikoho ohrozit.

Zároveň přiznávám, že někde ve střední části jsem se začala trochu nudit, měla jsem pocit, že se děj nikam neposouvá, Honzlová odolává všem úkladům a její situace se v podstatě nijak nemění. V těchto pasážích jsem se soustředila hlavně na dobové reálie a taky krásný popis Prahy, který ale, jak upozorňují v doslovu, zcela vymazal všechny propagandistické plakáty a obrovskou sochu Stalina shlížejícího z Letné. O to víc mě pak dostal konec, protože takové zvraty jsem skutečně nečekala.

Přidávám se k zástupu autorčiných fanoušků a tuhle knihu budu doporučovat každému, koho potkám. Mám radost, že ji Argo znovu vydalo a navíc opatřilo skvělým doslovem od Michaela Špirita.

Podobné knihy: Co je ti do toho (Hana Lundiaková), Mlíkař (Anna Burnsová), Baletky (Miřenka Čechová)

Hodnocení: