Klára Vlasáková - Těla

Milý čtenářský deníčku,

na Těla od Kláry Vlasákové jsem se opravdu těšila, zvlášť po tom, co je vychválili v podcastu TL;DR. Konec slabší, ale jinak moje očekávání nezklamala.

zdroj: goodreads.com

Citát: 1) Ale nejpodivnější na tom je, že já se ve skutečnosti necítím zase tak jiný než v době, kdy mi bylo třeba třicet nebo čtyřicet. Někdy se zahlídnu v odrazu výlohy a napadne mě – kdo je ten starý nevrlý dědek? A vážně mi pár vteřin trvá, než si uvědomím, že to jsem já!"

2) I jí připadá celá situace dojemná, ale brečet nemůže. Od doby, co ovdověla, připadá si ve větší společnosti nejistě a nevhodně - najednou je totiž jenom sama a sebe, není s ní nikdo, kdo by mohl aspoň na chvíli překrýt její konverzační výpadky a pochybení. Marie se tak musí neustále hlídat, posuzovat zvnějšku a přemýšlet, jestli je dostatečně důstojná, klidná a přesvědčivá. Teprve ted tak doceňuje onu jemnou, ale důležitou funkci manželství, kterou do doby, než její muž zemřel, brala jako zcela samozřejmou.

Nejlepší scéna: Svatba, kde zoufalá nevěsta čeká, až jí maminka vyčistí flek na šatech, a pak je na ní i přes úspěšnou záchranu zbytek dne protivná jako obvykle.

Nejhorší scéna: Všechny ty scény s oběšenými myšmi v parku. Vůbec jsem nepochopila, co jimi chtěla autorka říct.

Zásadní myšlenka: Matky stárnou, dcery jsou protivné, těla se rozpadají a co stáří potřebuje mladí nevidí.

Něco pro mě nového: Pohled staršího člověka na život. Ale je skutečně autentický, když ho napsala třicátnice?

Můj názor: Od první stránky jsem byla nadšená, už jenom proto, že se v ústřední dvojici hodně vidím a zrcadlo, které mi autorka nastavila rozhodně nebylo lichotivé. Hrozně bych si přála slyšet názor čtenářek v Mariině věku, aby mi potvrdily, že její uvažování a chování jim připadá věrohodné.

Jsem ráda, že tentokrát zvolila Vlasáková přímočařejší příběh, takže na rozdíl od Prasklin mám pocit, že jsem většinu pochopila (až na ty myši). Konec mi teda uniknul, ale zbytek knihy mi připadal skvělý, zvedal témata, která jsou jinak hodně na okraji. Můžu doporučit hodně širokému publiku.

Podobné knihy: Zahrada (Petra Dvořáková), Soběstačný (Zuzana Dostálová)

Hodnocení: